archiv
Učitelské noviny č. 31/2013
tisk článku

STANE SE Z ČŠI INSTITUCE POSKYTUJÍCÍ METODICKOU PODPORU?

V polovině prázdnin skončila ve funkci ústřední školní inspektorky Olga Hofmannová. Ministr školství až do výsledku řádného výběrového řízení pověřil vedením ČŠI Tomáše Zatloukala. A už začátkem září inspekce zveřejnila základní informace o změnách ve své činnosti – formální kontrolní činnost chce omezit na minimum, a naopak více sledovat chod jednotlivých škol. Nikoliv na základě papírů, ale naživo.

„Nic se samozřejmě nemění na tom, že naše úkoly jsou i nadále definovány zákonem, k jehož žádné změně v poslední době nedošlo. Zákon ale určuje jednotlivé parametry, mezi nimiž je prostor pro rozhodování naší organizace,“ uvádí ONDŘEJ ANDRYS, náměstek ústředního školního inspektora pro inspekční činnost.

V minulosti působila ČŠI v principu především jako úřad státního dohledu, tedy jako standardní kontrola, která má za úkol hlídat, zdali v našem regionálním školství vzdělávání probíhá na základě příslušné legislativy. Navíc měla (a stále má) na starost hodnocení podmínek, průběhu a výsledků ve vzdělávání. A to je právě prostor, ve kterém odborná veřejnost a někteří politici již dlouhodobě spatřují možné rezervy.

Kontrola papírů se přesune do kanceláře

„Rozhodli jsme se, že vyslyšíme doporučení OECD, které vychází z její loňské zprávy, kde se hovoří o tom, že inspekce se více zaměřuje na formální kontrolu než na to, aby napomáhala při zlepšování kvality jednotlivých škol. Proto nyní upravujeme své činnosti tak, abychom lépe zohlednili i jakousi metodickou pomoc. Ostatně i v minulosti jsme ve školách metodicky působili – součástí každé inspekční návštěvy je v jejím závěru rozhovor s ředitelem dané školy, v němž s ním inspektoři rozebírají průběh celé inspekce a poskytují mu příslušný komentář. Ten je mnohem rozsáhlejší než informace, které se nakonec objeví v inspekční zprávě nebo v protokolu. A my se nyní pokusíme i tuto část zachytit v inspekční zprávě tak, aby bylo jasně dohledatelné, co ČŠI té které škole doporučila.“

Spolu s tím dojde i k omezení formální kontroly dodržování nejrůznějších předpisů na zákonem definované minimum. To ale neznamená, že ČŠI by nyní přestala některé předepsané školní dokumenty kontrolovat, ale nebude tak již, pokud možno, činit v průběhu samotné inspekční návštěvy. Moderní komunikační prostředky dnes většině škol umožňují, aby si svou dokumentaci vedly v elektronické podobě. A tu je možné inspekci předat či zpřístupnit ještě dříve, než do školy vůbec vstoupí. Nepůjde však o žádnou povinnost. Bude ale v zájmu školy, aby se s často nepohodlnou úředničinou vyrovnala ještě před příchodem inspektorů a kontrolních pracovníků. Avšak pro školy, zpravidla menší, které své dokumenty v elektronické podobě nemají, se v zásadě nic nemění – kontrola „papírů“ proběhne stejně jako dříve až na místě. Navíc část potřebných dokumentů mívají školy již běžně na svých webových stránkách.

„Chceme omezit dosavadní praxi, kdy nás učitelé obyčejně potkávali tak, že přišli tři naši pracovníci do školy, nechali si z kanceláří nanosit stohy papíru a dva dny je pak studovali. A teprve ve zbylém čase se šli podívat i na průběh výuky,“ ilustruje O. Andrys.

V inspekční zprávě budou doporučení a příklady dobré praxe

Už několik let je každá inspekční zpráva veřejně dostupná na internetu, a to prostřednictvím elektronické databáze ČŠI. „I proto by měla mít každá inspekční zpráva co možná největší vypovídací hodnotu pro všechny aktéry, kteří se nějakým způsobem dotýkají procesu vzdělávání. Nyní upravujeme strukturu vzorů jednotlivých dokumentů, včetně podoby inspekční zprávy. Konkrétně to znamená, že v ní budeme jednak poukazovat na příklady dobré praxe, jednak budeme zveřejňovat doporučení, jež mají vést ke zlepšení problematické situace nebo k odstranění určitého nedostatku. Při následné inspekční činnosti budeme pak kontrolovat, jakým způsobem vedení školy problém vyřešilo,“ sděluje náměstek Andrys.

Jakékoliv doporučení inspekce však nebude něčím, co by daná škola musela využít. Půjde o návrh optimálního řešení, které má vyplývat ze zkušeností inspektorů a z jejich jedinečné možnosti průběžně sledovat, jak si s tím kterým problémem poradili v jiných školách. Když ale ředitel školy nakonec zvolí jiný postup, kterým situaci vyřeší stejně efektivně nebo možná i lépe, nikdo ho za jeho rozhodnutí kritizovat nemůže.

V závěru inspekční zprávy budou i nadále uváděny silné a slabé stránky dané školy. A pakliže zmíněná pozitiva budou natolik významná, že by mohla ostatním sloužit jako vhodná inspirace, budou označena za příklad dobré praxe.

„Oproti dosavadním inspekčním zprávám bude jejich text konkrétnější. Inspekční zpráva musí být i nadále psána se snahou o maximální objektivitu, byť vychází z řady subjektivních pohledů jednotlivých inspektorů. Na druhou stranu nesmí být vzor inspekční zprávy absolutně detailní, protože by to svádělo k poskytování unifikovaných sdělení. To by jistě překáželo při zohledňování specifik každé školy. Chceme, aby čtenář inspekční zprávy získal celistvý snímek o průběhu samotných procesů na dané škole. Po jejím přečtení by měl jasně vědět, v čem je tato škola dobrá a proč a v čem se jí naopak nedaří a jaké se nabízejí možné cesty pro nápravu těchto nedostatků,“ sděluje O. Andrys.

Vlastní hodnocení školy by mělo souviset s hodnocením ČŠI

Další změnou či posunem má být větší důraz na propojení externího hodnocení s vlastním hodnocením školy.

„I v tomto případě jde mimo jiné o reakci na doporučení OECD, abychom při hodnocení škol jejich vlastní hodnocení více využívali. Význam vlastního hodnocení byl ale novelou školského zákona umenšen. Myslím si, že však i její tvůrci nyní docházejí k tomu, že to byla chyba. I přes tuto novelu jsme se vždy snažili školy vést k tomu, aby s vlastním hodnocením pracovaly a byly ho schopny propojit s naším kriteriálním rámcem. Jde nám o to, že když školu navštívíme, chtěli bychom si vzít její dokumenty související s autoevaluací a podívat se, jak ona sama sebe posuzuje v oblastech, v nichž ji následně budeme hodnotit my. I to přispěje k tomu, aby inspekční zprávy měly větší vypovídací hodnotu,“ komentuje O. Andrys a dodává: „Rozhodně se ale nesnažíme o to, aby školy musely používat jednotný způsob autoevaluace. Z praxe moc dobře víme, že školy se vesměs dokáží přizpůsobit momentálním potřebám. Naše školy dobře fungují a dokázaly si poradit s každou školskou reformou a jejich ředitelé jsou ve většině případů velmi kompetentní lidé.“

A pokud budou mít některé školy s realizací vlastního hodnocení potíže, i to se může stát předmětem navrhovaných doporučení. A naopak, inspekce počítá s tím, že jasně ukáže na školy, jimž se autoevaluace daří, jako na příklady dobré praxe.

Časté návštěvy přestanou

ČŠI také počítá s tím, že omezí počet svých návštěv na všech školách na nezbytné minimum. Jde o to, aby se příliš často nestávalo, že do jedné školy v období jednoho roku inspektoři vstoupí i několikrát, a to s různými tématy. Tento problém se netýká veřejnosprávní kontroly nebo šetření stížností, ale výhradně inspekční činnosti. Inspektoři školu navštěvují jednak v rámci institucionálního (komplexního) hodnocení, kdy jednou za určité období posoudí chod školy jako celku, jednak kvůli tematické inspekci (specifické zaměření). A proto se stávalo, že ČŠI na jednu školu šla v daném roce na komplexní inspekci, zanedlouho na tematickou, zaměřenou například na čtenářskou gramotnost, a ještě jednou třeba kvůli výchově ke zdraví. Nepříjemné to začalo být zejména v regionech, kde je škol daného typu méně. Rozhodně to například pocítili v Karlovarském kraji, kde jsou jen dvě gymnázia. „Občas se nám tak stalo, že jsme některou školu navštívili i čtyřikrát za rok. Nyní je naším cílem, abychom při vstupu do školy, kdy jdeme na plánované komplexní hodnocení, provedli co možná největší počet činností podle našeho specifického zaměření,“ vysvětluje náměstek Andrys.

Pokud jde o institucionální inspekce, už za minulého vedení ČŠI se hovořilo o tom, že i jejich frekvence se sníží. Doposud fungovala praxe, že ČŠI provedla komplexní inspekci na každé škole jednou za čtyři roky. Vedení ČŠI se momentálně rozhoduje, jaký časový posun zvolí. Uvažuje se o šestiletém cyklu, jenž by souvisel se stejně dlouhým funkčním obdobím ředitele školy.

Lukáš Doubrava

 

Inspekce se mění?

Pro toho, kdo sleduje dění v ČŠI může současná rétorika o připravovaných změnách působit jako malá revoluce. Po osmi letech odešla z vedení ústřední školní inspektorka, která po celou dobu jednoznačně prosazovala, aby nebylo ohroženo základní poslání inspekce – kontrola dodržování právních předpisů. Z tohoto důvodu se bránila různým iniciativám, které si inspekci představují zároveň jako instituci, jež školám nabízí metodickou podporu. Ano, ministr školství nebo šéf ČŠI, který by ji chtěl přetavit na jakýsi debatní klub, by školskému rezortu jistě prokázal medvědí službu. Realita je ovšem taková, že inspekce už v minulých letech metodickou či poradní funkci plnila. Je běžnou praxí, že inspektoři školám během inspekční činnosti říkají svůj názor na možné řešení dané situace, takže jim de facto radí. A neslyšel jsem nikdy o tom, že když se s nějakým problémem ředitel školy telefonicky obrátí na příslušný krajský inspektorát nebo na ústředí, aby by mu odmítli jeho dotaz zodpovědět. Prostě z principu. Jakýsi osten spočívá možná jen v termínu metodická podpora. Ta totiž evokuje poskytování přesně daného návodu, jenž může působit jako závazný. Nic takového však ČŠI nepřipravuje. Přijde jen s doporučeními a příklady, které sepíše a zveřejní. Toť vše.

ld

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
34%
42%
23%
1591221600_tyr.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz