archiv
Učitelské noviny č. 31/2013
tisk článku

DÍTĚ MÁ NÁROK BÝT SMUTNÉ

Měli by učitelé reagovat na problémy, které má dítě ve škole a které pramení ve složité rodinné situaci, nebo dokonce v jeho osobních trápeních? Jak je to vůbec s kvalitou učení, chování u dítěte, které je konfrontováno s tím, že se rodiče hádají, rozvádějí, tahají o majetek i frekvenci návštěv, nebo že jsou dlouhodobě těžce nemocní, nezaměstnaní, příliš pijí… Koneckonců i dítě má nárok bát se, že je zradí nejlepší kamarádka nebo že ho kluci zase zbijí, mít strach ze tmy, být smutné a ztratit smysl života atd. Ovšem stejná situace nastává, když se dítě bojí učitele, zkoušení, písemky. Představit si můžeme i další situace, které dostatečně vykolejí i nás dospělé – zemře babička, záplavy poničí dům…

Dítě ztrácí chuť, zlobí, pere se, pro nic pláče, utrhuje se, neplní povinnosti. Samozřejmě neumí poukázat na souvislosti. Argumentovat tím, že se dítě chová hrozně bez ohledu na to, co se doma děje, že už to trvá dlouho a že každý máme něco, je nepatřičné. Když učitel vidí dítě, jak se dobře baví, odmítá pak uznat, že ve skutečnosti je velmi smutné, že se trápí. Jenže ani dospělý nedokáže být běžně neustále naštvaný, rozčilený, plačtivý, natož dítě, které je mnohem ovlivnitelné aktuálními podmínkami.

Schopnost dítěte učit se má nepochybně některá omezení. Víme například, že kapacita zpracovávat podněty, které procházejí bezprostřední pamětí k dlouhodobému uložení, bez níž nemůže dojít k žádnému naučení, je omezena přibližně na čtyři odlišné podněty. Zkusme si představit realitu. Podněty, které přináší život, bezpochyby zaberou větší či menší díl této kapacity – co všechno jde dítěti hlavou při vyučování! Některé myšlenky, pocity jsou docela vtíravé a dítě se jich jen obtížně zbavuje. Jestli se bude při fyzice zkoušet, jestli se bude moct večer dívat na film, jak se dostat do vyšší úrovně hry a co má vlastně k svačině, jestli se zase rodiče budou večer hádat, bolí je také břicho nebo hlava, má strach ze zubaře, takže pro další podněty může být vyčerpáno. Pro školní látku může tedy zůstat tak malý díl, že se dítě vlastně nenaučí skoro nic. Známe to i z domova, kdy mnohé podstatné informace z naší strany dítě vůbec nevnímá. Pak říkáme, že asi myslí na hlouposti místo toho, aby se soustředilo na věci podstatné.

Ať chceme nebo ne, škola není sanatorium nebo pedagogicko-psychologická poradna. Měla by sice nepochybně být dílnou lidskosti (tedy podpory a pomoci i soucitu). Jenže ve škole se děti mají vzdělávat a za klíčové jsou stále pokládány znalosti (dovednosti, kompetence), jež mají uplatnit při zkoušení, které si odnesou na vyšší stupeň vzdělání nebo snad i do života. Takže se pak může zdát, že zabývat se osobními trably dítěte nemá pro školu žádné opodstatnění.

Jestliže mají všichni žáci školy dosahovat maximálních výsledků, musejí být celkově a trvale ve velmi dobré kondici. Vzhledem k tomu, že učení je propojeno s aktuálně řešenými problémy, případně jinými zájmy dítěte, pak v zájmu učebních výsledků se škola musí starat i o psychickou pohodu svých žáků. Co by tedy měla škola dělat v případě problémů dítěte? Učitel by měl v první řadě vnímat tyto skutečnosti a vpustit je do svých úvah o dítěti jako možné vysvětlení problémových projevů. Jinak totiž hrozí nebezpečí, že bude zbytečně dlouhou dobu nacházet jiná, pro dítě méně příznivá vysvětlení problémů.

Samozřejmě je výhodné, když je informovaný. Měl by proto hned na začátku školního roku rodiče požádat, aby mu případný problém alespoň naznačili (nechávám stranou, že je rodičovská povinnost informovat učitele o závažných skutečnostech). Ke své práci nepotřebuje znát podrobnosti. Učitel nemá právo hodnotit, může však poukazovat na možné souvislosti. Znovu připomínám, že by mu do soukromých věcí nic nebylo, kdyby se nedotýkaly výkonnosti dítěte ve škole. Nicméně i v případě, že nemá informace, měl by počítat s tím, že dítě může zhoršením prospěchu i chování reagovat právě na události v rodině či osobní situaci.

Rodiče mohou ovlivnit své chování i jednání, škola může rodinnou situaci ovlivnit zanedbatelně. Takže s ní prostě musí počítat. Vůbec to neznamená, že by učitel neměl připomínat rodičům, že výsledky ve škole jsou závislé nejen na schopnostech dítěte a dovednostech učitele, ale i na klimatu v rodině. Co má učitel dělat konkrétně ? Má dítě nechat být po dobu, než se problém vyřeší? Jenže to by také mohl čekat dva tři roky. Některé problémy jsou skutečně chronické. Nejsem pro to pouze chápavě a trvale dítě ve všem omlouvat s tím, že to má těžké. Je naší povinností ukazovat dětem jak v obecné rovině, tak i konkrétně, že i v těchto náročných situacích se člověk rozhoduje, jak se zachová. Měli bychom dětem připomenout, že i náročné situace skončí, nalezne se řešení. Dítě je nádoba tvárlivá, takže když je učitel silně zaujme, získá, látka vystoupí do popředí a na nějakou dobu alespoň ve škole přehluší osobní problémy.

Učitel je často velmi blízká osoba. Jak bych si přál, abychom příliš nepodlehli přehnaným obavám z možného „sexuálního harašení“ ze strany učitelů. Bezeslovné pohlazení, obejmutí nebo alespoň stisk ruky může říct dítěti víc než květnaté projevy účasti. Vlastně tím říkáme vím, že to máš těžké, stojím na tvé straně, nenechám tě padnout.

V případě řešení nevhodného jednání souvisejícího s problémy, které dítě nemůže ovlivnit, jsou bezesmyslné tresty. Trestat dítě za něco, za co nemůže, nemá logiku, neprospívá to řešení situace, zhoršuje vztahy. Na druhé straně nechat přestupek bez povšimnutí je také nelogické. Jako nejvhodnější se jeví např. přirozený následek, dokončení úkolu doma, „veřejně prospěšné práce“… Učitelé by měli akceptovat psychické problémy úplně stejně, jako to činí u zdravotních komplikací.

Václav Mertin

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz