archiv
Učitelské noviny č. 25/2013
tisk článku

NEJDE O PAPÍR

Na tom, že se řeč dětí rychle mění, se asi všichni shodneme. A jen málokdo by souhlasil s tím, že k lepšímu. Většina těch, kteří s dětmi delší dobu pracují, upozorňují nejen na nápadně se zhoršující výslovnost, ale i na změny ve slovní zásobě, na vysoké procento dětí, které neumějí vyprávět ani krátký příběh, zážitek nebo formulovat srozumitelně své přání. Schopnost (nebo spíše neschopnost) se soustředit, vydržet u jedné hry delší dobu, dokončit úkol se stává problémem už ve školkách, natož pak při výuce. Zdá se, že přibývá i vývojových poruch řeči, a velké nároky na děti zvyšují i riziko poruch plynulosti řeči.

Kdybychom měli jít až na kořen problému, dostaneme se do věku kojeneckého, kdy maminky, masírované všudypřítomnou reklamou a pocitem, že pro dítě musí najít to nejlepší, nehledají řešení pomocí zdravého selského rozumu, ale na internetu, kde lze vedle věcných rad najít i pěkné nesmysly, nebo v knihách často pochybné úrovně (co si myslet o autorce, která napíše, že ve věku tří čtyř měsíců se má dítěti u zrcadla předvádět výrazné lalala a číst mu logopedické básničky…).

Nicméně do tří let věku se vedle zřejmých problémů (poruchy sluchu, rozštěpy a další) obvykle řeší jen velké nápadnosti ve vývoji řeči. První, kdo na odlišnost upozorní, bývá dětský lékař při „tříleté“ preventivní prohlídce nebo učitelka v mateřské škole, která má ze zkušenosti dobrý odhad na různé odlišnosti od normy. Má obvykle taky snahu dětem pomoci, protože si často na rozdíl od rodičů uvědomuje možné důsledky „děr“ ve vývoji nejen pro řeč, ale i pro pozdější školní výuku.

Nabídka logopedické péče je v mateřských školách už téměř nutností. Je jasné, že je nutné mít pro takovou péči odpovídající kvalifikaci – a nejen kvůli zvyšujícímu se zájmu právníků o různé problémy (je otázka času, kdy se jejich zájem přesune ze zdravotnictví do jiných oblastí péče).

Učitelka běžné MŠ má v rámci své práce k dispozici mnoho aktivit, které rozvíjejí řečové dovednosti a které se týkají celé dětské skupiny bez rozdílu. Jde o formu nespecifické prevence – obecný rozvoj motorických dovedností, pohybové koordinace, smyslového vnímání a vyjadřovacích dovedností. Podle pokynů SPC, PPP nebo klinického logopeda může také pracovat individuálně s dětmi, které mají specifické výchovné potřeby – nejde ale o logopedickou péči, garantem je vždycky odborník. Rozšířený termín „logopedická asistentka“, pod kterým se rozuměla absolventka kurzů s kvalifikací k úpravě výslovnosti, dneska už právně neexistuje, i když v terénu přetrvává. Zahrnuje dvě úrovně kvalifikace, z nichž každá má jiné úkoly i kompetence:

Absolvent/ka vysokoškolského vzdělání (Bc. speciální pedagogiky nebo pedagogické vzdělání doplněné o další vzdělávání zaměřené na speciální pedagogiku, ukončené zpravidla závěrečnou zkouškou) se může starat o děti s tzv. prostou poruchou výslovnosti a individuálně pracovat i s dětmi s jinými poruchami řeči, ale pouze podle pokynů logopeda. Absolvent/ka pedagogického vzdělání doplněného o kurzy logopedické prevence, akreditované MŠMT, se zaměřuje na cílený rozvoj schopností, které bezprostředně ovlivňují rozvoj řeči a na rozvoj komunikačních dovedností.

Společné pro tyto skupiny jsou postupy, které směřují k prevenci různých poruch řeči i k prevenci poruch učení – velká část problémů s učením má totiž kořeny v nedostatcích ve smyslovém vnímání nebo v motorice. Nezastupitelná je také jejich úloha při depistáži poruch řeči – nejde o název poruchy nebo její diagnostiku, ale o zjištění, že řeč dítěte se nápadně odlišuje od normy, a o jeho předání do odborné péče. V žádném případě ale tato kvalifikace (ať už vysokoškolská nebo absolvování kurzů) neopravňuje k diagnostice nebo terapii jiných poruch řeči než prostých poruch výslovnosti – to spadá vždy do kompetence logopeda se státní zkouškou. Je tedy jasné, kdo a co může dělat, ale je třeba ještě doplnit i jak. Logopedická prevence se může prolínat s běžným programem mateřské školy, může jít i o skupiny dětí, které se vymykají běžnému průměru, ale ještě nevyžadují individuální péči. Zkušená učitelka odhadne, zda je hlavním problémem malá slovní zásoba, špatná výslovnost nebo vyjadřovací neobratnost. S jistou sumou znalostí dokáže i odhadnout, zda je na vině sociokulturní úroveň rodiny, hodiny trávené před obrazovkou nebo nedostatky v některých schopnostech, a může podle toho výběrem vhodných her vývoj řeči dětí výrazně ovlivnit. Ovšem podstatně těžší než práce s dětmi je působení na rodiče – někdy informace o možných rizicích a nabídku pomoci přijmou vděčně, ale často se diví či přehazují zodpovědnost na školku – a doma nic nedělají i nadále. Ovšem placené „zájmové kroužky“ logopedie, nabízené spolu s keramikou a angličtinou, nelze v žádném případě akceptovat.

Nad skupinkami, kde se už využívají terapeutické postupy určené pro dyslálie, by měl mít vždy supervizi logoped – i dyslálie může být tvrdým oříškem, nemluvě o tom, že odlišit ji třeba od dysfatických symptomů vyžaduje už speciální znalosti. Také individuální logopedická péče má své místo – měl by ale vždy být přítomen rodič a měl by vždy dostat informace o postupech, které budou doma společně procvičovat – notýsek se slovy a pokynem “nacvičte C“ a podobné varianty, které se občas vyskytují, opravdu nelze akceptovat. Součástí individuální péče je také dokumentace, kde se stručně zaznamená situace na začátku konzultace, tedy pokrok od minula, další domluvené postupy a termín další návštěvy. Nejde o zbytečnou byrokracii, ale o možnost sledovat vývoj terapie a také o ochranu učitelky (speciální pedagožky) při případném sporu. Logoped se SZZ, který garantuje logopedickou péči v MŠ (a má zodpovědnost za volbu metodických postupů), může být pracovníkem SPC, PPP, ale může jít i o klinického logopeda – záleží na místních podmínkách.

To je tedy současný stav, který odpovídá legislativě a obecně platným směrnicím. Možná by bylo dobré upozornit ještě na jednu okolnost, která s přirozeným zájmem o logopedickou prevenci souvisí – a to je poměrně velká nabídka různých kurzů s touto náplní. Mají velmi rozdílnou délku od několika hodin po několik dnů, různou náplň a samozřejmě i různou cenu. Proto doporučuji zájemcům o logopedickou prevenci pečlivě zvažovat, jaký kurz chtějí absolvovat – předpokládám totiž, že většině nejde „o papír“, ale o znalosti. Úloha učitelek v mateřských školách je totiž pro logopedickou prevenci i pro vyhledávání dětí s poruchami řeči nenahraditelná.

Dana Kutálková

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz