archiv
Učitelské noviny č. 25/2013
tisk článku

FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ PRÁVNÍ STATUS

Možná si to příliš neuvědomujeme, ale na fakultních školách do značné míry záleží, jaký vztah ke svému povolání získají budoucí učitelé. Dalo by se tedy předpokládat, že to budou školy státem po všech stránkách opečovávané. Když je vzdělávání tak často zdůrazňovaná priorita. Bohužel, pravda je někde jinde. Podmínky pro praxi studentů se totiž na jednotlivých školách liší. Nezávisí jen na ekonomické situaci zúčastněné školy a konkrétní fakulty, ale také na smlouvě, kterou spolu uzavřely. V rámci svých možností, protože neexistuje závazný předpis, který by zajistil, aby praxe budoucích pedagogů probíhaly za všech okolností tak, aby připravily studentům optimální vhled do profese.

V porovnání s počtem škol – od mateřských po střední – je těch fakultních jenom zlomek. Přesto se nakonec v republice sečtou do několika set. Protože neexistují jednotná pravidla, stanoví si každá vysoká škola podle svých podmínek počet i rozložení studentských praxí, kritéria pro výběr fakultních škol i fakultních učitelů. Ale vedoucí studentských praxí často sní o tom, jak by mohlo setkávání studentů se školskou realitou vypadat, kdyby…

Pro vhled do problematiky jsme požádali o konkrétní zkušenosti zástupce katedry primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze.

Realita z pražské fakulty

Podle Nataši Mazáčové, vedoucí Střediska pedagogické praxe PedF UK, má fakulta už řadu let nastavený systém fakultních škol a nepsaný systém spolupracujících škol. Ten je většinou založen na spolupráci jednotlivých učitelů s katedrami. Před několika lety si fakulta stanovila kritéria, která musí škola žádající o přídomek fakultní splňovat.

„Být fakultní školou je prestižní záležitost,“ zdůrazňuje N. Mazáčová, „Dokládá to i zvětšující se zájem škol o spolupráci s námi. Žádnou však nemůžeme zařadit do systému okamžitě, musí tu být záruka minimálně dvouletých kontaktů s fakultou. Každá fakultní škola by také měla mít garanta z některé katedry, který kvalitu spolupráce osobně zaštítí. A to nejen v oblasti svého oboru.“

I když se fakulta snaží nastavit svá pravidla, jak je to nejlépe možné, vnímá, že zákonné ustanovení by všem školám připravujícím učitele v mnohém pomohlo.

Chybí právní zakotvení

Není to formální záležitost, řeknou vám skoro všichni, kdo mají – ať z jedné či druhé strany – s fakultními školami zkušenosti. Zakotvení v zákoně by dalo zúčastněným pevnou půdu pod nohy. Měli by se o co opřít při stanovení pravidel a podmínek jak vysoké školy, tak školy v terénu.

„Právní norma by vymezila jasnou pozici fakultních škol v celé republice,“ říká Anna Tomková, vedoucí oddělení 1. stupně katedry primární pedagogiky. „Mluví se o tom mnoho let – a stále nic. Také proto vznikl na naší katedře projekt Klinická škola. Jsme přesvědčeni, že jeho ověřování by zkvalitnilo nejen pregraduální přípravu studentů, ale prostřednictvím fakultních učitelů i profesionalizaci pedagogů vůbec. Třeba právě jeho výsledky by mohly přispět k vzniku statutu. Fakultní školy mohou být ostatním v určitých oblastech vzorem, v každém případě jsou příkladem dobré praxe. Proto by mělo být právně ošetřeno, že jsou oficiálními partnery vysoké školy, že přispívají ke kvalitní přípravě budoucích pedagogů. Zároveň s tím by mělo být stanoveno, jaké podmínky pro svoji práci bezpodmínečně potřebují.“

Když se řekne fakultní učitel

Ani tady neexistují jednoznačně pojmenované kompetence, dovednosti, které by měl fakultní učitel mít. Konkrétní fakulty, mezi nimiž je i PedF UK, mají vypracované směrnice všech typů pedagogických praxí, kde je zřetelně vyjádřeno, co se od fakultních učitelů očekává.

„Fakultní učitelé by měli mít zkrácený úvazek,“ připomíná Nataša Mazáčová. „Nejde jen o to, že studentům předvedou výuku, ale měli by mít příležitost hovořit s nimi, reflektovat, co studentům ukázali. Na to v praxi zbývá čas jen málokdy. Některé fakultní školy – například pražská ZŠ ANGEL nebo ZŠ Kunratice – mají v některých třídách asistenty pedagoga. To je pro vedení praxí velká výhoda. Učitel může studentovi okamžitě poskytovat zpětnou vazbu, reagovat na jeho dotazy. Může se mu věnovat i o přestávce. Podrobné rozbory probíhají až po vyučování.“

„Fakultní učitel dnes nemá nárok ani započítávat si do úvazku další aktivitu pro fakultu, pro studenty,“ připojuje se Anna Tomková. „Osvícené vedení řady fakultních škol se snaží vynaložené úsilí učitelů alespoň částečně zohlednit – podmínkami, odměnami. Pokud to situace ve škole vůbec umožňuje.“

Zajímavý nápad, který nenašel využití

Jsou to především učitelé z praxe, kteří už dlouho pociťují nedostatečné sepětí novopečených kolegů se školní realitou. Ve snaze přiblížit jejich přípravu co nejvíc praxi přicházejí s nejrůznějšími návrhy. Jedním z nich je nápad starý téměř dvacet let.

František Tomášek, tehdy jako ředitel fakultní základní školy, sestavoval spolu s tehdejším děkanem PedF UK Zdeňkem Helusem statut fakultní školy a fakultního učitele. Fakulta v jeho rámci poskytovala škole podporu při dalším vzdělávání učitelů. Škola přijímala studenty na náslechy, cvičné hodiny i na souvislou praxi, její učitelé prováděli rozbory.

„Bohužel, ekonomické podmínky negativně ovlivnily slibně se rozvíjející spolupráci. Peněz měla fakulta na praxe čím dál míň. Nejdéle vydržely hromadné náslechy a rozbory.“

Už tehdy ale F. Tomášek uvažoval o modelu, který by přivedl studenty do školy mnohem dřív, více je spojil s jejím životem.

„Přikláněl jsem se k praxi budoucích učitelů už od prvního ročníku. Předpokládal jsem, že by v něm bylo maximum teoretické výuky a minimum praxe ve školním provozu. Jak by studium pokračovalo, poměr mezi teorií a praxí by se vyrovnával. Témata diplomových prací by tak mohla vycházet z konkrétních zkušeností. V posledním roce studia by jeho praktická část silně převažovala. Studenti by mohli této příležitosti využít pro ověřování a dolaďování své práce.

Vlastnímu studiu by ale předcházela roční praxe ve škole, která by byla podmínkou pro přijímací řízení na vysokou školu. Uchazeč o studium by strávil školní rok jako asistent učitele nebo pomocný učitel. Aby na vlastní kůži poznal, co každodenní kantořina obnáší.

Na fakultě by mohl současně navštěvovat například základní kurzy pedagogiky a psychologie. Po roce by dostal od ředitele dobrozdání, kde by bylo jeho působení na škole ohodnoceno. Podobné hodnocení by mohl dostat i od fakulty, kde absolvoval kurzy. Pokud by uchazeč usoudil, že i nadále chce být učitelem, vstoupil by do přijímacího řízení. Už by ale nebylo o diktátu z češtiny nebo o zkoušce z matematiky. Ale: ukaž, zorganizuj, popiš, vysvětli… Záměrem bylo, aby se minimalizoval počet učitelů, kteří vystudovali fakultu jenom proto, že se jinam nedostali.“

Dnes prosazuje katedra primární pedagogiky PedF UK takzvané reflektivní pojetí učitelské přípravy. Důležitou úlohu v něm má systém pedagogických praxí ve školách, kvalitní reflexe a sebereflexe studentů opíraná o současné poznání v jednotlivých oborech a pedagogicko-psychologických disciplínách.

Mentorský kurz na PedF UK

Není pedagog jako pedagog. Ani ten nejlepší nemusí být vhodným typem pro fakultního učitele. Katedra primární pedagogiky se před dvěma lety rozhodla fakultním školám pomoci zorganizováním mentorského kurzu.

„Jeho koncepce je založena na tom, že se chceme domluvit na jasných východiscích, jak studenty na souvislé praxi vést. Často jde už o vyjasnění kompetencí,“ říká Jana Kargerová, která má na starosti koordinaci a koncepci všech praxí, které na katedře primární pedagogiky probíhají. Znamená to zmapovat nejen, co očekává fakulta od učitelů, ale i to, co od ní očekávají pedagogové v terénu.

„I když se kurz koná od odpoledne do sedmi hodin večer, zájem o něj je velký. Už teď se učitelé ptají, jestli na něj budeme příští rok navazovat. Hodně v něm pracujeme s videoukázkami ze studentských praxí, hodnotíme jejich výstupy, vytváříme pozorovací archy. Máme nahrané rozhovory po vyučovací hodině. Navazujeme na ně informacemi, jaké otázky by měl fakultní učitel klást studentům, aby rozvíjel jejich schopnost samostatně se hodnotit. Aby nedával jen zpětnou vazbu – to bylo dobře, to bylo špatně – ale pomáhal studentovi pojmenovat, co by měl příště zlepšit.“

Zatím kurzem prošla dobrovolně asi čtyřicítka pedagogů z osmi různých základních škol. V ideálním případě by ho měli absolvovat všichni učitelé, kteří vedou studenty nebo se jakkoli podílejí na koncepci pedagogické praxe.

„Zrovna nedávno jsem měla u učitelek, které se zúčastnily kurzu, na souvislé praxi studentky z katedry primární pedagogiky. A musím říci, že kvalita práce se studentem byla na podstatně vyšší úrovni,“ potvrdila N. Mazáčová.

Zkušenosti z praxe

Základní škola ANGEL v Praze – Modřanech je fakultní školou už mnoho let. Spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou UK, na PedF UK zejména s katedrou primární pedagogiky. Přínosem pro studenty je možnost vykonávat praxi v programu Začít spolu nebo v bilingvním programu. Zajímavé je i to, že se mohou v průběhu praxe seznámit s tím, jak ve škole funguje školní poradenské pracoviště, jaká je role školního psychologa na základní škole. Na 1. stupni jsou do studentských praxí zapojeni téměř všichni učitelé, na 2. stupni to jsou především vyučující biologie a dějepisu.

„Jednou z výhod studentských praxi pro školu je i to, že dobří studenti pak u nás často zůstanou a stanou se našimi kolegy,“ říká ředitelka školy Iva Cichoňová. „Naši učitelé vedou nejen studentské praxe, ale někteří z nich také pracují v oblasti vzdělávání dospělých. Profesní růst pedagogů byl několik let podporován dalším vzděláváním. Všichni prvostupňoví pedagogové absolvovali vzdělávání směrem k programu Začít spolu, mnozí z nich mají za sebou kurz mentoringu. Vzhledem k finančním možnostem školy jsme museli DVPP omezit, vyhledáváme kvalitní vzdělávání hrazené z grantových prostředků, vzděláváme se sami mezi sebou formou vzájemných náslechových hodin, předáváme si zkušenosti s jinými školami.

Studenty vítáme, i my se od nich můžeme leccos přiučit. Před časem zrovna jeden předvedl hodinu matematiky podle prof. Hejného. Děti byly nadšené, učitelku způsob výuky zaujal, začala se o ni blíže zajímat, svým zájmem nadchla ostatní. Teď už máme za sebou úvodní seminář a další kolegové jsou přihlášeni na podrobný kurz.

Studenti také učitelkám často přiblíží zajímavé metody práce s ICT. Dnešní mladí ji přece jen ovládají mnohem lépe. Víte, co si učitelé na praxích pochvalují nejvíc? Že mohou při vyučování pozorovat svoji třídu zezadu. Najednou vidí žáky jinak. Vidí situace, kterých si při hodině nemusejí všimnout. Lépe se soustředí na reakce konkrétního dítěte. Cenný je pro ně také pohled studenta na jednotlivé děti.“

Projekt zatím s otazníkem

„V souvislosti s fakultními školami se mluví hlavně o studentských praxích. Jistě že jsou zásadní, ale není to jediná oblast spolupráce.“ Anna Tomková upozorňuje i na další. Na to, že nejschopnější fakultní učitelé mohou externě učit na vysoké škole. Že fakulta může přispět k jejich dalšímu vzdělávání.

„Až v šíři činností začíná skutečná spolupráce. Není dobře, když má fakultní škola pocit, že od ní jenom bereme. Spolupráce musí být oboustranná.“

Východiskem by mohl být projekt katedry primární pedagogiky Klinická škola. Pojem v zahraničí známý, v mnoha zemích ověřený. Úroveň klinických škol je vyšší než škol fakultních. Příprava studentů učitelství tu ještě těsněji prolíná s prací fakulty i školy. Klinická škola se vlastně stává výzkumným pracovištěm.

„Projekt jsme podali v rámci Evropských strukturálních fondů a čekáme na výsledek,“ konstatuje N. Mazáčová. „Zatím máme vytipované čtyři základní školy, kde bychom mohli projekt ověřovat. Jsou dokonce ochotny s námi do projektu vstoupit, i kdybychom podporu ESF nezískali a museli zůstat na půli cesty, jen u dnešních ekonomických možností.“

O co by měla být spolupráce výraznější?

„Spolupracovat by neměli jen učitelé jednoho oboru, ale napříč školou. Obě instituce by si měly navzájem víc pomáhat. Proč by například studenti nemohli v rámci seminárních nebo dokonce diplomových prací řešit zajímavé nápady, které škola potřebuje ověřit? Začít chceme kurzem asistentské praxe, v němž budou mít studenti možnost asistovat ve vybraných třídách klinických škol u vybraných učitelů. Zatím jsme se s řediteli dohodli, že necháme na podmínkách každé školy, jestli budou asistenty žáků, nebo pedagogů.“

Co dál? Fakultní školy si žijí svým vlastním životem v rámci mantinelů daných podmínkami jedné každé fakulty jedné každé školy. Ale není to škoda?

Jaroslava Štefflová


Stabilní síť fakultních škol Pedagogické fakulty UK v Praze tvoří celkem 88 fakultních škol a zařízení. Z toho je 6 mateřských a 47 základních škol, 6 gymnázií, pět středních odborných škol, 13 speciálních škol, jedna základní umělecká a 10 ostatních zařízení.

 

 

Kritéria pro přijetí do sítě fakultních škol a zařízení na PedF UK Praha


kvalita výuky (personálně i materiálně zajištěná)


otevřenost školy, vstřícnost a ochota spolupracovat


dobré zkušenosti se spoluprací s fakultou (minimálně dva roky)


garance oborovou katedrou PedF


osobní garance pracovníkem této katedry, který školu/zařízení dobře zná a systematicky s ní spolupracuje


možnosti širšího rozsahu spolupráce

 

Požádali jsme MŠMT o informaci, zda uvažuje o zakotvení pojmů fakultní škola a fakultní učitel v některé z připravovaných novel školského zákona. Z tiskového odboru přišla následující odpověď:

MŠMT v tuto chvíli nepřipravuje žádné legislativní úpravy, které by formalizovaly pojem fakultní školy, fakultního učitele. V současné době vyjadřuje takové označení (např. Malostranská ZŠ, Praha 1 – Fakultní škola Pedagogické fakulty UK) formu spolupráce mezi školou a danou vysokou školou. Jde také o jistou známku profilace školy, přičemž díky vzájemné spolupráci dochází k potřebnému propojení mezi oběma školami, a slouží také ke zkvalitnění pregraduální přípravy budoucích učitelů. Tato spolupráce je také vítaným obohacením pro pedagogický sbor a žáky dané školy. MŠMT považuje uvedené propojení škol a jejich vzájemnou spolupráci za prospěšnou.

 

Fakultní škola je výukovou základnou budoucích učitelů, kde se ve spolupráci s vysokoškolskými pedagogy realizují pedagogické praxe studentů učitelství. Tyto školy nabízejí náslechové hodiny jako příklady dobré praxe, podmínky pro vlastní výukovou činnost studentů, kvalitní reflexi výuky, poradenské a konzultační činnosti, případně prostředí pro pedagogický výzkum.

Kvalitní fakultní škola má ujasněnou koncepci výuky svých žáků a zároveň je místem tvořivého hledání optimálních edukačních postupů pro začínající učitele. Podílí se na hledání a ověřování progresivních výukových koncepcí, realizuje nové přístupy ve výuce spolu s odborníky z fakult připravujících učitele.

Fakultní škola má specifickou roli v přípravě budoucích učitelů, neboť se významně podílí na utváření a rozvíjení profesních kompetencí studentů učitelství, konstituuje jejich osobitý vyučovací styl na počátku jejich profesní dráhy a významně může ovlivňovat utváření a vyhraňování jejich pojetí výuky.

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz