archiv
Učitelské noviny č. 24/2013
tisk článku

HYPERAKTIVNÍ DÍTĚ VE TŘÍDĚ PŘEDSTAVUJE PRO UČITELE OBROVSKOU ZÁTĚŽ

Učím ve druhé třídě ZŠ a mám problém s jedním ze svých žáků. Jde o chlapce, který neustále narušuje vyučování, vykřikuje (někdy k tématu, většinou mimo téma), nikdy nedělá, co dělat má, vstává ze židle, shazuje penál i sešity z lavice a všelijak upoutává pozornost ostatních dětí. Na napomínání nereaguje, čím víc se ho snažím zklidnit, tím je jeho chování horší. Děti se pak jeho projevům smějí a nepracují. Mám ve třídě jen 21 žáků, ale kvůli tomuto dítěti se téměř nedá učit. Myslím si, že žák je hyperaktivní, ale jeho matka odmítá vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, které jsem jí doporučila, a já nemám chuť ani sílu ji k tomu nějak nutit. Prosím poraďte, jak bych mohla dítěti (i sobě) pomoci, aby bylo ve třídě aspoň trochu klidu.

Souhlasím, že žák pravděpodobně trpí poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder, u nás se mluví spíše o hyperkinetické poruše, dříve se používal termín lehká mozková dysfunkce). Projevuje se motorickým neklidem, dítě působí, jako když „jede na motor“, vstává, vyskakuje, někdy se i prochází po třídě nebo válí po zemi. Objevují se obvykle výrazné potíže s koncentrací, žák velmi často nezachytí instrukci, neví, co má dělat, případně nedokáže podle instrukce učitele pracovat. Někdy s prací spěchá a má ji plnou chyb, jindy se úkolu raději vyhne, proto se pak nudí a vyrušuje. Děti s ADHD se skutečně velmi často vyznačují také impulzivním chováním, kdy nezvládnou počkat, až je vyvoláte nebo až na ně přijde řada s odpovědí. Třída, kterou takoví žáci navštěvují a ve které jich je dokonce víc, klade obrovské nároky na učitele, jeho psychiku, trpělivost a pedagogické umění.

Postupovala jste správně, když jste matce žáka doporučila vyšetření v PPP. Nejen z důvodu potvrzení diagnózy ADHD, ale také vyloučení dalších přidružených poruch, nejčastěji specifických poruch učení, například dyslexie nebo dysgrafie. Přimlouvala bych se, abyste se pokoušela i dále matku žáka k návštěvě PPP přimět.

Je pravda, že učitel může svými postupy a opatřeními dítěti pomoci aspoň částečně překonat dopady poruchy. Vyjmenujme tedy aspoň některé možnosti, které by mohly zafungovat:

Prvním krokem je posadit dítě do lavice, kterou máte blízko a kde se mu můžete nenápadně věnovat, aniž by to rušilo ostatní děti. Při zadávání práce je potřeba sledovat, jestli dítě instrukci zachytilo. Pokud se otáčí na spolužáky a nepracuje, skloňte se k němu a potichu mu opakujte instrukci tak, že ji rozfázujete na jednotlivé (i minimální) úkony. Práci můžete začít s žákem, abyste se ujistila, že ví, co má dělat. Pak získáte chvíli klidu, kdy se můžete věnovat i kontrole ostatních dětí. Počítejte však s tím, že žák práci nebude schopen samostatně dokončit. Je proto dobré se k němu po chvilkách vracet. Efektivním opatřením je rozfázování práce. Například mít matematické příklady připraveny jednotlivě na kartičkách místo v pracovním sešitě ve sloupečku. S každou kartičkou má žák pocit zvládnutého úkolu a například losováním další kartičky si odpočine i jeho pozornost. I takto krátký okamžik rozptýlení a odpočinku od činnosti výrazně pomůže ke splnění celého úkolu.

Snažte se, aby práce nebyla jednotvárná. Pokud byl žák nucen strávit několik minut s papírem a tužkou, je vhodné dále zařadit manipulační nebo pohybovou aktivitu nebo činnost, kdy děti sedí v kroužku na zemi a ne v lavicích. Veďte žáka k tomu, aby si sám uměl práci rozfázovat – rozdělit na malé úseky, mezi kterými si na okamžik odpočine (například se opře a dvakrát se nadechne a vydechne). Počítejte s tím, že dětem trvá několik let, než se sami naučí při práci odpočívat.

Nešetřete chválou a motivujte. Pokaždé, když postřehnete, že se žák snaží, ať už jde o práci nebo chování, pochvalte ho. Méně užívejte fráze „ty jsi úžasný, ty jsi tak šikovný“ atd., které zbytečně nálepkují a dítě jim tolik nevěnuje pozornost. Lepší je dítě ocenit za konkrétní věc, která se mu povedla nebo o kterou se snažilo. („Je skvělé, že se ti dnes povedlo spočítat skoro všechny příklady!“) Velmi motivující je upozornit dítě na každý pokrok v práci i v chování. Tím, že se žák cítí oceněn, se nebude snažit tolik na sebe upoutávat pozornost a radši se bude snažit vysloužit si další pochvalu.

Ale co ve chvílích, kdy bude přece jen potřeba dítě napomenout a zklidnit? Snažte se co nejméně napomínat verbálně a nahlas. Někdy postačí lehký dotek na rameni či hlavě dítěte, který mu připomene, čemu se má věnovat, jindy se například můžete postavit tak, abyste zakryla žákův výhled na spolužáky. Pak se k němu skloňte a šeptem se ujistěte, jestli ví, co má dělat. Když se sama budete chovat tiše a klidně, bude to mít zklidňující efekt na celou třídu.

Efektivní je také pracovat s pravidlem: „Při práci je ticho, aby se mohl každý soustředit“. Děti mohou na porušení pravidla samy upozornit zvednutím ruky, čímž se hlídají navzájem. Učiteli pak stačí poděkovat za upozornění a požádat vyrušujícího o klid. Později už děti učitele nepotřebují – jeden upozorní smluveným znamením (např. řekne „klid“) a druhý se omluví. Z vlastní zkušenosti vím, že se to naučí i kolektiv s pěti hyperaktivními žáky.

Na závěr mohu ještě doporučit – buďte jako herec. Pracujte s mimikou, intonací, ztišováním hlasu, mluvte, jako byste dětem prozrazovala tajemství. To všechno připoutá jejich pozornost a budou zvědaví, co jste pro ně připravila.

Hana Štefaňáková

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz