archiv
Učitelské noviny č. 24/2013
tisk článku

CO ČECH, TO MATURANT

„Kam ta maturita spěje!? To za nás to bývala jiná zkouška!“, ale také „Ježíšmarjá, jak to má člověk zvládnout?!“, případně i „K čemu jim takováhle nicneříkající zkouška má vlastně být?“ nebo „Kdo si tohle vymyslel, měl by si ty papíry jít vyplňovat sám!“Reakcí na současnou podobu maturit je nepřeberně a liší se diametrálně zejména tím, z jaké pozice se na ni kritik dívá. Pro generaci našich rodičů i déle sloužících učitelů je dnešní úroveň společné části maturitní zkoušky nepochopitelně nízká, pro současné maturanty středních odborných učilišť závratně vysoká, pro vysoké školy absolutně nezajímavá a pro školy a zkoušející administrativně nezvládnutelná… Takže co s ní?

Pojďme se podívat na čísla: K maturitní zkoušce šlo v letošním roce cca 70 % populačního ročníku. Respektive mělo jít, protože asi 10 % nedorazilo. Z těch, co sebrali odvahu, jich nakonec skoro 12 % neuspělo, největší „zásluhu“ na tom měla matematika. V kapse tak v dané chvíli nemá maturitní vysvědčení přes 20 % těch, kteří si na ně dělali zálusk. Odhady říkají, že poté, co se ve společné části maturity objeví povinně tři zkoušky, tedy kromě češtiny i matematika a cizí jazyk, vzroste neúspěšnost k 50 %. Je vůbec správné nastavit úroveň zkoušky tak, aby ji složilo 70 % populace? Podíváme-li se na Gaussovu křivku inteligence, dospějeme k závěru, že maturitní zkoušku zvládne značný počet žáků, kteří se se svým IQ pohybují hluboko pod průměrem. Jestliže se na křivce podíváme ještě o trochu více „doleva“, zjistíme, že na hranici 20 % se již dostáváme do pásma lehké mentální retardace, kdy podle wikipedie „žák s obtížemi zvládá základní školu, ale je úspěšný ve zvláštní škole“. Mezi nejslabšími maturanty a žáky spadajícími do kategorie žáků s lehkou mentální retardací je tedy hodně, ale opravdu hodně tenká hranice… Je to tak dobře, nebo ne?

Nastavením úrovně společné části maturitní zkoušky dává stát najevo, jak si představuje znalosti mladého člověka, který bude s maturitním vysvědčením v kapse pokračovat na cestě životem buď směr vysoká škola, nebo směr zaměstnání, v reálu však u konkrétních oborů často i směr pracovní úřad. Ministerstvo hovoří o nepodkročitelné úrovni, která se dnes zdá spíše úrovní nepodplazitelnou, a stanovuje tak minimum znalostí skutečně hodně nízko. Pojďme v úvahách ještě dále: 60 % populačního ročníku díky úspěšně složené maturitní zkoušce pokračuje ve studiu na vysoké škole. Vzhledem k počtu vysokých škol a volných židliček ve třídách prvních ročníků se mnozí z maturantů, kteří s odřenýma ušima prošli předchozí „náročnou“ maturitní zkouškou, dostanou na vysokou školu mnohdy dokonce bez přijímaček. Není divu, že úmrtnost v prvních ročnících vysokých škol je poměrně vysoká, ale vzhledem k vytrvalosti uchazečů o získání vysokoškolského diplomu mladým lidem s mizivými studijními předpoklady nic nebrání se v dalším roce přihlásit do jiného oboru a to několikrát zopakovat. Že to má negativní dopad na využití financí plynoucích do školství, je nasnadě… Chceme to tak?

Když se na různých setkáních se zástupci vysokých škol dostane diskuze k otázkám kvality absolventů středních škol, kteří se hlásí ke studiu na VŠ, a vysokoškolští činovníci se právem ptají: „Koho nám to sem proboha posíláte?“, returnujeme otázkou: „Proč je proboha berete?“ – a je po diskuzi. Všechny typy škol řeší totiž stejný problém – jak se v současném systému financování uživit. A z tohoto pohledu je často prostě každý žák dobrý. Vysoké školy podle mě navíc propásly vhodný okamžik pro zapojení se do diskuze při přípravě společné části maturitní zkoušky. Bylo by logické, aby se od začátku podílely na nastavení oné nepodkročitelné úrovně, která by z jejich pohledu zaručila určitou kvalitu budoucího vysokoškoláka… Není to škoda?

Na střední školy jsou do maturitních oborů přijímáni žáci ze základních škol, kteří by si ve starých dobrých časech o maturitě mohli nechat zdát. Nároky na žáky postupně klesají. Diskuze se dnes stáčejí i k tomu, proč stejná maturita pro žáka gymnázia i pro žáka střední odborné školy. Argumentuje se lecčím. Tu vyšší hodinovou dotací, tu kvalitnějším výběrem žáků, kvalifikovaností učitelů. Prý se jedná o nerovný závod. Kritikům současného stavu unikají dvě podstatné věci. Jednak se nejedná o závod ve smyslu „kdo doběhne dál“. Smyslem toho „závodu“ je doběhnout za určenou mez. A vzhledem k současné náročnosti společné části není bohužel tato mez moc daleko od startu. Druhý moment, který pokládám za podstatný, je i to, že maturitní zkouška má pro člověka s maturitním vysvědčením v kapse i jednoznačné právní důsledky. Může např. vykonávat přesně specifikovaný okruh povolání a může si podat přihlášku na vysokou školu. Mladí lidé pro to musí mít stejné podmínky. Důvodem pro shodnou podobu maturitní zkoušky je i fakt, že střední odborné školy dodávají dnes na vysoké školy dvakrát více žáků než gymnázia.

Není proto divu, že se podobě maturitní zkoušky věnuje soustavně veliká pozornost. Diskuze se vedou od sboroven, přes školské asociace, občanská sdružení, ministerstvo až po vládu a poslaneckou sněmovnu. Bude zajímavé se dívat na to, jestli a jak se po volbách změní pohled na maturitu. Náznaky tu jsou. Přestože komise sestavená ministrem, jejímž úkolem je položit na stůl konkrétní návrhy na podobu maturitní zkoušky, došla k poměrně jasným závěrům a studie proveditelnosti zpracovaná následně CERMATem a pracovníky ministerstva školství zformulovala podmínky pro náběh nové podoby maturit po roce 2015, není vůbec jisté, že se po volbách nesestaví komise jiná, vhodnější. Důvod? Jednoduchý: „Tři předměty ve společné části včetně cizího jazyka a matematiky si naši voliči nepřejí,“ jak zaznělo z úst potenciálního nového ministra. Cesta k maturitě bude tak i nadále poměrně snadná a za několik let bude platit, „co Čech, to maturant.“

Jiří Kuhn

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz