archiv
Učitelské noviny č. 22/2013
tisk článku

KDO SE HLÁSÍ NA VÍCELETÁ GYMNÁZIA

O bytí a nebytí víceletých gymnázií se doposud diskutovalo téměř výlučně na základě dojmů a emocí. Planým slovům už ale pomalu zvoní hrana. Na světě jsou první tvrdá data, díky nimž snad budeme umět exaktně odpovědět na řadu koncepčních otázek, které tento typ studia provázejí už dvě desítky let.

CLoSE otevře cestu

Už v roce 2009 jsme v UN psali o studii známé školské expertky Jany Strakové, která použila data z mezinárodních výzkumů, na nichž ukázala, že o studium na víceletém gymnáziu se uchází a následně na ně nastupuje mnoho žáků s průměrnými i podprůměrnými výsledky a že řada talentovaných žáků o studium na víceletém gymnáziu naopak neusiluje. „Školství, máme problém!“ zazněl tehdy její vzkaz.

Jakou váhu však může mít pro školské stratégy z centra i krajů jedna více méně nahodilá studie, navíc soustředěná pouze na určitý výsek problému? Hodně problematickou. Ukázalo se to například, když exministr školství Josef Dobeš řešil, kolik že vlastně krajským zastupitelům povolí víceletých gymnázií. Tři, pět, nebo deset procent z příslušné žákovské populace? Tenkrát se žonglovalo i se závěry této studie, jak se komu zrovna hodilo. Bylo jasné, jak akutně tady chybí nějaký průběžný a dlouhodobý výzkum, který by gymnaziální téma zmapoval komplexně.

To se ale teď změnilo. J. Straková (dnes působící na Pedagogické fakultě UK v Praze) společně se svým kolegou Davidem Gregerem řeší unikátní projekt, který by měl v nadcházejících několika letech politikům a odborné i laické veřejnosti postupně předkládat vědecky podložené argumenty pro koncepční rozhodování o víceletých gymnáziích. Projekt, který dostal název CLoSE (Czech Longitudinal Study of Education), už „vydal“ první tvrdá data, jež můžeme shrnout do této parafráze: pro většinu víceletých gymnázií platí, že když se rodič s dítětem neučí, nemá šanci se na ně dostat.

Motivace jde z rodiny

Doposud šlo spíš o „dojmologii“. Bylo nasnadě, že na víceletá gymnázia se dostávají ponejvíc děti právníků, lékařů, učitelů, zkrátka rodičů, kteří mají o vzdělání svých potomků zájem. Podle projektu CLoSE je ale nyní naprosto prokazatelné, že motivace jde opravdu z rodiny. A že s nadáním dítěte nemusí mít vůbec nic společného.

„Dnes se hovoří o tom, že studovat může vlastně každý, protože studium je otevřeno všem. Ale to je jen teorie. V praxi to funguje jinak. Motivace totiž vzniká v rodině, škola není hlavní hybatel, který by přemlouval nadané děti z rodin, u nichž vzdělání není právě životní prioritou, aby poslaly své potomky do víceletého gymnázia,“ uvedla pro UN J. Straková.

„Výlučně v režii rodiny je pak příprava na přijímací zkoušky. Buď zaplatí nějaké přípravné kurzy, nebo, a to je častější, k přijímacím zkouškám děti sama driluje. Ve výzkumu CLoSE uvedlo 85 procent dětí, že se v posledním pololetí před zkouškami připravovaly minimálně jednou týdně, téměř polovina dětí se učila téměř každý den. A příprava je nutná, protože u přijímacích zkoušek jsou děti zkoušeny z učiva, které na prvním stupni ani neprobíraly.“

Podle J. Strakové bylo pro dost dětí velmi důležité, aby se na gymnázium dostaly. Domnívaly se, že na tom hodně záleží i jejich rodičům. Řada z nich prý měla u zkoušek trému, obávaly se o výsledek. Ukázalo se, že žáci věří, že to, jak dopadli u přijímacích zkoušek, skutečně vypovídá o jejich přípravě a také o jejich schopnostech – jen 10 procent žáků vyjádřilo souhlas s tvrzením, že „přijímačky jsou nespravedlivé a že na žákovi vlastně nezáleží“.

Pomáhal mi taťka s dědou

Podívejme se nyní na typické a velmi zajímavé odpovědi dětí, v nichž hodnotí svůj úspěch či neúspěch u přijímacích zkoušek (shrnutí odpovědí je patrné z grafu).

Na otázku, proč si myslíš, že ses na gymnázium dostal/a, žáci odpovídali například takto: Protože jsem se snažila a rodiče mně k tomu hodně vedli. Musela jsem trénovat testama zkušebníma. Bála jsem se, co by rodiče řekli, kdybych se nedostala; Protože jsem se hrozně moc učila, chodila jsem každou sobotu a neděli na doučování, chodila jsem na testy nanečisto; Protože jsem se hodně učil s tátou a dědou; Protože jsem se hodně připravovala a v této přípravě mi pomohla paní učitelka; Protože mi taťka hodně pomáhal, dával mi každý den nějaké příklady z češtiny a z matematiky, abych se tam dostala; Protože jsem se učil ve dne v noci, protože mi rodina věřila.

Podle J. Strakové je tedy zřejmé, že úspěch u přijímacích zkoušek příznivě ovlivňuje sebepojetí žáků. Téměř čtvrtina těch, kteří u zkoušek uspěli, přičítá úspěch své inteligenci a nadání: Jsem chytrá, inteligentní, schopná; Mám to vrozené a taky kvůli učitelce; Jsem chytrá, podpora rodiny, podpora a pomoc učitelů, vytrvalost a dobrý mozek; Jsem chytrá a mám matematické myšlení, ve škole mi to jde, naši mě podporovali, i prarodiče s bratrem; Jsem poměrně inteligentní a měl jsem štěstí.

„Z našeho průzkumu je ale také patrné, že i neúspěch u přijímaček má velký dopad na sebepojetí žáka. Děti často vyhodnocují neúspěch, jako že jsou hloupé. Myslím, že si neuvědomujeme, jak výlučně je celé přijímací řízení na víceletá gymnázia v rukou rodičů, a že nedoceňujeme, jaký dopad má neúspěch na sebepojetí žáků,“ dodala J. Straková.

Co měří přijímačky

Česká školní inspekce nedávno navrhla legislativně zpřísnit přijímání na víceletá gymnázia. Z vyhodnocení loňského testování v 5. a 9. třídách totiž vyplynulo, že v češtině měla třetina žáků devítek lepší výsledky než stejná část jejich vrstevníků z víceletých gymnázií. Ministerstvo školství sice podnět inspekce odmítlo s tím, že nebude iniciovat změnu zákona a přijímací řízení dál ponechá v kompetenci ředitelů škol, nicméně tím neodstranilo polemiku kolem exkluzivity toho typu vzdělávání, které je veřejností vnímáno jako studium urychlující rozvoj především nadaných dětí.

Drtivá většina víceletých gymnázií používá přijímací zkoušky jako kvalitativní síto, které rozhoduje o úspěchu malého uchazeče. Avšak spolu s dalšími diskutabilními faktory. Podle D. Gregera gymnázia s osmiletým programem nejčastěji (92 procent) vypisují zkoušky v podobě didaktických testů z matematiky a českého jazyka. Hojné je také použití nepředmětových testů nazývaných jako test obecných studijních předpokladů či psychotest.

„Je ale otázkou, co vlastně mají přijímací testy měřit. Jde o testy rozlišující, normativní, jejichž cílem je seřadit uchazeče o studium podle jejich výkonnosti. Nejsou to tedy testy ověřující, které by zjišťovaly, zda žáci dobře zvládli učivo prvního stupně, definované v RVP jako očekávané výstupy po 5. ročníku základního vzdělávání. Výpovědi žáků, rodičů i učitelů potvrzují, že testovány jsou často znalosti či dovednosti, které nejsou předmětem výuky na prvním stupni. To určitě přispívá k lepšímu rozlišení mezi žáky, ale spíš na základě toho, co do nich vložila rodina – ať již do jejich vzdělávání obecně, či pouze do přípravy na přijímací řízení,“ uvedl D. Greger.

Nicméně druhou otázkou může být to, jestli testy plní zmíněnou rozlišovací funkci správně, jinými slovy jestli skutečně na základě jejich výsledku gymnázia dokážou vybrat z uchazečů nejlepší žáky. „Zatím nám chybí data, která by potvrzovala, jaká je kvalita i váha testů používaných v přijímacím řízení. Díky projektu CLoSE budeme moci porovnat výsledky žáků v mezinárodním výzkumu TIMSS a PIRLS s tím, jak uspěli v přijímacím řízení. Na tyto analýzy si budeme muset sice ještě chvíli počkat, výpovědi žáků i učitelů 5. ročníků však naznačují, že mnozí šikovní žáci nezvládnou okamžik testování. Test se jim prostě nevydaří, a přestože jsou mezi nejlepšími, na školu se nedostanou. Je zřejmé, přijímací zkoušky a kritéria by měly být podrobeny větší veřejné diskuzi, zvláště když si uvědomíme, že o přijetí či nepřijetí mnohdy rozhoduje jeden bod v testu. Přitom každý test vykazuje svou – větší či menší – chybu měření, což otevírá další otázku spravedlivosti přijímání a rozhodnutí o nepřijetí.“

Dalším důvodem k zamyšlení mohou být i excesy, k nimž, byť zcela výjimečně, dochází. D. Greger si vybavuje případ jednoho gymnázia, které si nechalo místo testu obecných studijních předpokladů zadat test místní pedagogicko-psychologickou poradnou. Ta nejenže použila Váňův inteligenční test, jenž je postavený na zastaralých normách, ale především – test byl veřejně dostupný v knihovně!

„Mnozí šikovní rodiče tak získali přesné znění testu. Došlo k tomu, že žáci, kteří měli slabší výsledky v didaktických testech z matematiky a českého jazyka, získali plný počet bodů v inteligenčním testu. O spravedlivosti zkoušky pak nemůže být řeč. Navíc přijímací kritéria byla nastavena tak, že tento test měl v přijímacím řízení mnohem větší váhu než test z matematiky a českého jazyka. Je to samozřejmě jen jeden příběh, ale i z něj plyne, že nastavení přijímacího řízení by mělo být předmětem většího zájmu – v této kauze někteří rodiče byli schopni se lépe zorientovat než jiní, a tím svým dětem pomohli v přijetí na gymnázium. Tento fenomén samozřejmě platí pro jakákoliv přijímací řízení. Čím dříve jsou realizována, tím více rozhodují spíše schopnosti a vzdělání rodičů než schopnosti samotného dítěte. I proto se doporučuje odložit selekci do pozdějšího věku, zpravidla na konec povinné školní docházky,“ konstatoval D. Greger.

Odstraňme selekci

Jestliže v přijímacím řízení získali hlavní slovo rodiče, znamená to, že děti pocházející z nepodnětného prostředí nemají velkou šanci anebo výchovou vypěstovanou motivaci se na víceleté gymnázium dostat. A to navzdory tomu, že na náročnější studium mají. Problému se taky říká sociální selekce.

„Je zajímavé a zároveň důležité si uvědomit, že víceletá gymnázia demonstrují charakteristické vlastnosti českého školství jako celku,“ zdůraznila J. Straková. „Když přemýšlíme o tom, jestli víceletá gymnázia chceme a proč, potom je třeba stejně se zamyslet i nad tím, zda chceme výběrové třídy na prvním stupni základních škol. O diferenciaci v této oblasti nevíme vůbec nic. Přitom k rozdělování dětí dochází už na vstupu do základní školy. Množí se výběrové třídy a školy, pro něž platí to samé co pro víceletá gymnázia – jsou otevřeny pro ty děti, jejichž rodiče se zkrátka starají. Často si dokonce rodiče na tyto třídy – a podotýkám, že se pohybujeme v systému veřejného školství – ještě připlácejí. V Evropě přitom máte země, kde nedochází k tomu, že by se lidé vzdělaní a společensky úspěšní vůbec zabývali tím, do které školy své dítě pošlou. Všechny školy jsou stejné – systém žádnou volbu nenabízí. Nedělá to proto, že na ranou diferenciaci vždycky doplácejí děti z méně vzdělaných rodin, a to bez ohledu na svoji snahu a schopnosti.“

D. Greger její slova potvrdil. „Selekce ve školství je rozbujelá v celé jeho struktuře. Děti, které jsou neúspěšné v přijímání na osmiletá gymnázia, pak často přecházejí na výběrové – jazykové, matematické nebo IT – základní školy. Prosté zrušení víceletých gymnázií by vedlo k nárůstu selektivity uvnitř základní škol, čímž by došlo pouze k přejmenování problému. Otázka rané selekce je tedy mnohem širší než otázky kolem víceletých gymnázií, na kterých jsme v Česku tuto diskuzi začali.“

Pozor, nejdeme proti vám!

Na druhé straně J. Straková ani D. Greger nechtějí, aby se ředitelé gymnázií cítili jejich výzkumem nějak ohrožení.

„Není namířen proti gymnáziím. Nám jde o systém jako o celek. Vezměte si téma inkluzivního vzdělávání. Jeho zastánci chtějí zavírat praktické školy, aniž si uvědomují, že tím problém nevyřeší, pokud ve vzdělávacím systému zůstane zachována sociální selekce. Když zavřete praktické školy, jejich žáci přejdou do nevýběrových základních škol. A děti z dobře situovaných rodin budou dál chodit do ‚svých‘ škol. Diferenciace pořád zůstane zachována. Problém nemůžeme řešit tak, že zavřeme praktické školy anebo víceletá gymnázia. Musíme najít způsob, jak děti nerozdělovat podle sociálního statusu rodičů, případně podle jejich finančního zajištění, a všechny kvalitně vzdělávat v systému společného vzdělávání,“ uvedla J. Straková.

V této souvislosti také upozornila na to, že dnes dochází k velké snaze krajů a ministerstev podpořit tak či onak odborné vzdělávání.

„Musím zdůraznit, že bychom velmi neradi našimi argumenty přispěli k tomu, aby se zavírala víceletá gymnázia a s nimi i gymnázia čtyřletá. Nechceme přispět ke snížení podílu všeobecného vzdělání. Naopak si myslíme, že gymnaziální proud je nezbytné posilovat. Je třeba si uvědomit, že Česko má spolu s Rakouskem největší podíl odborného vzdělávání mezi zeměmi OECD – pokud by se mělo střední vzdělávání nějak ovlivňovat, rozhodně směrem k posilování všeobecného vzdělávání.“

A co říkají gymnázia na první výsledky projektu CLoSE? O tom se dočtete v některém z následujících čísel UN.

Více argumentů ředitelů gymnázií najdete také na www.arg.cz.

Petr Husník

 

Projekt CLoSE dlouhodobě sleduje žáky, kteří řešili v roce 2011 ve 4. ročníku ZŠ testy mezinárodního výzkumu TIMSS a PIRLS. Jeho cílem je zjistit, jak v našem vzdělávacím systému prospívají žáci, kteří navštěvují víceletá gymnázia, ve srovnání se stejně disponovanými vrstevníky ze základních škol, a následně také, jak prospívají stejně disponovaní žáci ve středním všeobecném, odborném maturitním a odborném nematuritním studiu. Výzkum zároveň zjišťuje, jak se různě situované rodiny rozhodují o vzdělávací dráze svých dětí.

 

Dotazníkového šetření, z něhož čerpá tento článek, se zúčastnilo celkem 4438 žáků 5. ročníku ze 163 základních škol. Z průzkumu CLoSE vyplynulo, že úspěšnost přijetí na osmileté gymnázium byla 58 % a samozřejmě byla v jednotlivých školách velmi různá. V úhrnu ze zúčastněných základních škol odchází celkem 11,4 % žáků. Z 25 % těchto základních škol neodešel na víceleté gymnázium žádný žák. Ze 16 % škol odešla celá pětina žáků a vyskytla se dokonce škola, kterou opustila celá polovina žáků. Přestože se zpravidla jedná o školy středně velké a velké (77 % z těchto škol má více než 400 žáků), odchod takového množství žáků vede ke slučování tříd či k jiným organizačním změnám, které mohou mít negativní dopady na kvalitu výuky i soužití žáků (třídní klima apod.). Dopady odchodů žáků do víceletých gymnázií na život základních škol budou zkoumány v následných šetřeních výzkumu CLoSE v 6. a 9. třídách.

 

Gymnázia mají také svá čísla, a byť je nelze přímo porovnat s výstupy projektu CLoSE, jsou také zajímavá. Hovoří například o tom, co by se stalo, kdyby kraje zredukovaly podíl víceletých gymnázií na 5 % žákovské populace. Podle ředitele Jiráskova gymnázia v Náchodě Pavla Škody by na tom odborné školy (navzdory předpokladů některých krajských politiků) stejně nevydělaly. Redukce by v přepočtu přinesla do jedné třídy SOŠ a SOU zhruba 1,7 žáka. „To ovšem za předpokladu, že víceletá gymnázia budou zrušena bez náhrady čtyřletými, tedy za předpokladu poklesu podílu gymnazistů v populaci pod 15 %. Ale to by bylo proti duchu dlouhodobého záměru ministerstva školství, které požaduje nejméně 25 % žáků ve všeobecném vzdělávání. Jinými slovy, všechny zrušené třídy víceletých gymnázií by musely být nahrazeny třídami čtyřletých gymnázií, resp. třídami poskytujícími všeobecné vzdělání! Pak touto cestou SOŠ a SOU nezískají vůbec žádné žáky,“ uvedl P. Škoda.

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz