archiv
Učitelské noviny č. 13/2013
tisk článku

KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI DĚTÍ SE ZHORŠUJÍ

Děti nečtou pohádky, knihy jsou pro ně příliš těžké v obou významech tohoto slova, mezi sebou komunikují leckdy jen ve zkratkách, často odvozených z angličtiny… Kde mají nabrat slovní zásobu, na které je dosud běžná mezilidská komunikace postavena? Při zápisech se nestačí učitelky divit, kolik dětí má problémy nejen s často špatnou výslovností hlásek r nebo ř, ale i s řadou dalších, kolika dětem ještě v šesti letech není skoro rozumět. S Alexandrem Bednářem, ředitelem Logopedické základní školy v Měcholupech a předsedou Asociace logopedů ve školství, jsme o tomto problému hovořili.

Hovoří se o špatné kvalitě řeči dětí vstupujících do základní školy. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Úroveň komunikačních schopností dětí, které přicházejí k zápisu do 1. tříd, ale i obecně dětí předškolního věku je skutečně velmi špatná. Podle našich zjištění každé třetí až čtvrté dítě má v oblasti komunikačních schopností větší či menší problémy.

Jaká je tendence ve vývoji této situace?

Je pravda, že potíže ve výslovnosti a další nedostatky vedoucí ke komunikačním komplikacím se objevují již dlouho, v posledních letech je ale jejich frekvence stále vyšší.

Jaká je cesta nápravy?

To je nesmírně široká otázka a není na ni jednoduchá odpověď. Můžu jen naznačit některé z možných cest, protože skutečnou nápravu by asi zajistila jen hluboká změna celé naší společnosti. Při hledání nápravy se totiž musí vycházet z příčin, z nichž tyto problémy pramení.

Těchto faktorů je řada – jedním ze zásadních je, že rodiče dost často nevěnují včas dostatečnou pozornost tomu, jak děti mluví, často pozorujeme jejich menší ochotu trpělivě s dětmi komunikovat, je patrné výrazné pracovní zatížení rodičů, kteří mají na své děti stále méně času. Totéž, co jsem říkal na adresu rodičů, ale platí dnes ve velké části i na prarodiče. Žijeme v době, kdy ani prarodiče se nemohou svým vnoučatům věnovat tak, jak bylo dříve zvykem, protože jsou také stále ekonomicky činní. Svůj vliv má bezpochyby i skutečnost, že děti patří do počítačové generace, že komunikace na sociálních sítích a prostřednictvím mobilů výrazně negativně ovlivňuje jejich schopnost hovořit a vyjadřovat se.

O to větší požadavky musí být kladeny zejména na učitelky mateřských škol, které bohužel v řadě případů musí nahrazovat řečové vzory, jež by měly děti nacházet ve své rodině. Musí umět kvalitně a s dostatečnou odborností rozvíjet řečové schopnosti dětí a co nejdříve upozorňovat na eventuální problémy rodiče a odkazovat je na vysokoškolsky vzdělané logopedy.

Pomohlo by, kdyby školy měly školního logopeda?

Školní logoped už vlastně jen hasí problémy, které vznikají v nižším věku. Čím lepší by byla prevence, tím méně bychom potřebovali pro žáky následnou logopedickou péči. Ale je pravda, že v mnoha případech by školní logoped mohl pomoci. Problém je, že školy na tyto odborníky málokdy mají finanční prostředky. Bylo by proto dobře, pokud by se situace změnila a tito odborníci se mohli ve školách častěji vyskytovat. Někdy jsou logopedi součástí školních poradenských pracovišť, poskytují žákům na školách individuální nebo skupinovou logopedickou péči. Logopedy najdeme většinou na školách zřizovaných pro žáky se zdravotním postižením a ve speciálněpedagogických centrech, a to nejen logopedických.

Je saturace školního prostoru logopedickými specialisty dostatečná?

Není, bohužel. Existují také značné mezikrajové rozdíly. Obecně lze říci, že odborných, kvalifikovaných logopedů by bylo ve školství potřeba podstatně víc. Ale i to souvisí s omezenými zdroji finančních prostředků na tuto službu, která je někdy chápána jako nadstandardní. Přestože roste povědomí o významu komunikace pro školní úspěšnost žáků, setkáváme se v praxi s bagatelizováním problému, kdy je vada řeči vnímána jen jako jakýsi kosmetický problém. Bohužel nedostatek peněz vytváří ve školství začarovaný kruh – bylo by potřeba podstatně víc skutečných vysokoškolsky vzdělaných odborníků, ale není dost finančních prostředků, aby mohli masově na školách pracovat. Ale to není problém pouze logopedů, s tím se potýkají i další odbornosti v podpůrných profesích ve školství.

V logopedii existuje školský proud – a pak i zdravotnický proud. Je nějak ošetřeno, kdy by mělo dítě jít za klinickým logopedem?

Není to tak, že by se logopedi ve školství zabývali „menšími“ problémy a ve zdravotnictví „většími“. Je pouze na rodičích, zda si pro pomoc pro své dítě vyberou specialistu z jednoho nebo druhého rezortu. Logopedi ve školství pracují s dětmi s jakýmkoliv stupněm a s jakoukoliv závažností postižení a dokážou velmi dobře posoudit vliv problémů v komunikaci na vzdělávání dítěte.

ALŠ zorganizovala několikasemestrální vzdělávání – komu byl tento kurz určen?

Jsme přesvědčeni, že by měl existovat podobný systém průběžného vzdělávání logopedů ve školství, jako je tomu ve zdravotnictví. Ucelený systém odborného vzdělávání pro školské logopedy dosud neexistoval. Využili jsme možnosti financovat takový běh odborného vzdělávání z finančních prostředků ESF a nabídli logopedům s absolvovaným vysokoškolským magisterským studiem další vzdělávání, ve kterém jim špičkoví odborníci přednášeli o řešení komplikovaných logopedických problémů a o nejnovějších poznatcích z oblasti logopedie i ze zdravotnictví, od nás i ze zahraničí. V odborném vzdělávání se propojila teorie s praxí, frekventanti měli možnost navštívit specializovaná zařízení, která dětem s komunikačními problémy pomáhají.

Kurzem prošlo padesát logopedů. Je to dostatek?

Zatím bezpochyby ne, podobně vzdělaných lidí by bylo potřeba podstatně víc. Konečně, už teď se připravuje další běh tohoto kurzu, od září 2013 se tříleté specializované vzdělávání logopedů ve školství otevře znovu.

Absolventi tohoto kurzu získali osvědčení. Pocítí vyšší odbornost i na svých výplatních páskách?

To zatím bohužel není jasné. Nicméně jednáme s ministerstvem školství o tom, aby se toto vzdělávání zařadilo do vyhlášky o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, aby bylo specia-lizačním studiem, na základě kterého by měli jeho absolventi na vyšší ocenění nárok, ale které by současně bylo systémovým řešením odborného růstu v rámci kariérního postupu logopedů ve školství.

O to ale ALŠ usiluje už dlouho…

To máte pravdu, ale věřím, že tentokrát se podaří rozběhnutá jednání dotáhnout do konce. Bylo by to potřeba, pomohlo by to jednak logopedům, jednak školám, ale zejména by to pomohlo dětem, pro které by byla logopedická péče dostupnější. Obávám se, že se obecně při diskuzích o změnách ve školství právě na samotné děti, žáky a studenty někdy zapomíná.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz