archiv
Učitelské noviny č. 12/2013
tisk článku

VÝUKA V ODBORNÝCH ŠKOLÁCH POSTRÁDÁ PODNIKATELSKÉHO DUCHA

Výuka ve většině odborných škol postrádá podnikatelského ducha a snahu o konkurenceschopnost. Z toho pak plyne špatná připravenost žáků pro tvrdé podmínky budoucího povolání.

Ostatně slyšíme to stále častěji i z podnikatelské sféry. Dovolím si použít slova známého šéfkuchaře Z. Polreicha, který s naší školou spolupracuje. „Prostě nejsou lidi. Ideální by bylo, kdyby ze školy vyšli absolventi, kteří by uměli hlavně vařit, měli znalosti o provozu restaurace, uměli by kalkulovat ceny, znali by psychologii, uměli by vést své zaměstnance. Tak na to zapomeňte. Většina z nich tak nějak proplula studiem. Mají nějaké nabiflované teoretické znalosti, ale ne praktické dovednosti a o skutečném provozu restaurace nemají ani páru. Ale mohou si za to i sami, prostě je to nezajímá. Asi jsem trochu skeptický, ale prostě nevidím žádné lepší zítřky. A vlastní školu si nezaložím, protože bych s nimi zkrachoval, nebo bych je pozabíjel za ten nezájem...“

Kde je zakopaný pes

Většina škol posílá žáky na smluvní pracoviště, kde se mnoho nenaučí, protože přidělení pracovníci firmy mají své výrobní úkoly a na žáky nemají čas. Učni se stávají levnou pracovní silou a jen „míchají maltu nebo krájejí cibuli“. Výjimkou jsou snad jen větší podniky, kde si mohou dovolit zaplatit svého „mistra“ na plný úvazek. Takový člověk však většinou nedokáže žáky zaujmout. A ani drahé a moderní zařízení firmy nemusí splnit účel, protože učni jsou ve firmě jen na jakési exkurzi – nemají zodpovědnost, jen si to na chvíli zkusí, ale k pořádné práci s konkrétním úkolem je málokdy pustí. Pokud by ovšem placený „podnikový mistr“ dostal s žáky drobné, pravidelné a skutečné výrobní úkoly, hodnocené systémem náklady – tržby – zisk, pak by situace byla zásadně odlišná.

Podobně je tomu v případě praktické přípravy ve škole – nezájem a nechuť žáků. Nedávno televize objevila Ameriku, když citovala Českou školní inspekci, která zjistila, že učni nechodí ani do školy. S tímto negativním fenoménem se přitom učitelé potýkají již několik let a snaží se, byť bohužel s ne příliš dobrým výsledkem, tuto situaci řešit. Například při způsobu praktické výuky, který používáme u nás ve škole, musí za nepřítomného žáka zaskakovat na pracovišti jeho spolužáci. Každý den jsou totiž jasně dané „výrobní úkoly“. Na absentéra je tedy ve třídním kolektivu vidět, i spolužáci tak na něj do určité míry vyvíjejí tlak, takže absence není tak velká.

Jaké je řešení

Praxe ve školách by neměla postrádat alespoň částečné zapojení žáků do skutečných podnikatelských aktivit tak, aby v nich byli přímo zainteresováni i finančně. Žáky je nutné již na škole připravovat v podnikatelském prostředí, které je přizpůsobené podmínkám výuky a které počítá s osobní odpovědností každého žáka a hlavně s konkrétním měřitelným výstupem. Tím mimo jiné dojde i k co největší návratnosti provozních výdajů.

Jsem přesvědčen, že do určité míry střední škola může vytvořit pro žáky stejné podnikatelské prostředí jako skutečná firma. Navíc v dnešní době, pro kterou je typický malý zájem žáků o svou budoucí profesi, jediná spolehlivá forma, jak nenásilně přivést žáky škol k pořádné a skutečné práci. Naše škola má v současné době takovéto studentské „podnikatelské aktivity“ tři a všechny si vedou velice dobře. Abych byl konkrétní, jedná se o náš školní penzion s restaurací „V Oboře“, naši studentskou firmu, která zahrnuje výrobu studené kuchyně a bufet, a o stavební práce. Penzion a studentská firma dosahují velmi slušného obratu. U stavebních prací se můžeme pochlubit tím, že za poslední tři roky škola díky produktivní práci našich zedníků ušetřila prostředky ve výši 3,5 milionu korun. Naším cílem je v tomto případě údržba a zhodnocování majetku, který spravujeme. Jde o skutečné podnikatelské aktivity, které jsou o to cennější, že je provozují pouze žáci pod dohledem učitelů.

V následujících letech chceme vybudovat další tři podnikatelské studentské firmy tak, aby postupně každý obor školy takříkajíc podnikal. Jedná se o skutečnou zemědělskou farmu pro obor Agropodnikání, kde se budou žáci nejen samostatně starat o hospodářská zvířata, budou provádět líhnutí drůbeže, vyrábět z nadojeného mléka sýry, pěstovat zeleninu ve skleníku i na pozemku, ale budou také prodávat tyto produkty v tzv. prodeji ze dvora nebo je dodávat přímo svým spolužákům kuchařům do restaurace.

Dále chystáme cukrárnu s výrobnou pro nový obor Cukrář. Tato provozovna by měla fungovat na stejném principu jako penzion.

Třetí podnikatelskou aktivitou bude přestavba nevyužitého internátu na vlastní mateřskou školu pro nový studijní obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. V této školce budou studenti tohoto oboru pod vedením zkušených učitelů vykonávat veškerou praxi. Ve spolupráci s Pedagogickou fakultou ZČU v Plzni připravujeme dokonce metodiku na výuku anglického jazyka, podle které by žáci tohoto oboru malé děti v naší školce při praxích učili.

Vše pro zisk?

Škola je samozřejmě zřízena jako nezisková organizace, proto nikdy nemůžeme hovořit o skutečném zisku. Nicméně naší škole díky těmto aktivitám vrátí část provozních nákladů nebo provede levněji zhodnocení či údržbu svěřeného majetku. Bohužel dochází k velkému paradoxu. V současném systému financování škol na žáka není rozlišeno, zda škola tyto náročné aktivity provádí, či nikoliv. Nikdo se nezabývá tím, jestli je to personálně či organizačně náročnější. Jinými slovy, kdo nedělá nic, je na tom stejně nebo lépe než ten, kdo je aktivní.

Pokud si tento způsob dovednostního učení stát nevezme alespoň částečně jako jednu z důležitých priorit a nepodpoří ji, zůstanou tyto podnikatelské praxe jen u hrstky nadšených škol. Aktivní ředitelé poznají, jak je těžké vystupovat z řady.

Může se nakonec stát, že bohužel převezmeme duální systém, který v současné době již nefunguje dobře ani v Německu. Nedávno jsem byl v Bavorsku, kde ze společné diskuze odborných učitelů vyplynulo, že němečtí kolegové mají v odborné praxi stejné problémy. Náš stát místo toho, aby zvýšil financování pro praktickou výuku a pořádně školy vybavil, ušetří a předá toto finanční břemeno podnikům v domnění, že jen špičkově vybavené pracoviště ve firmách žáky něco naučí. Ano, naučí, ale jen za podmínek, které jsem již zmínil.           

 

Václav Švarc, ředitel SOŠ a SOU Horšovský Týn

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz