archiv
Učitelské noviny č. 04/2013
tisk článku

MŠMT CHCE, ABY SPRÁVNÍ RADY UNIVERZIT MĚLY VĚTŠÍ SLOVO

Zástupci vysokých škol se obávají omezení autonomie

Při všech předešlých pokusech o sepsání nového zákona o vysokých školách byla jedním z nejkontroverznějších témat správní rada. Nejinak je tomu i při současné snaze ministerstva školství příslušnou právní normu alespoň novelizovat. Na posledním předsednictvu Rady vysokých škol (RVŠ) se o podobu tohoto akademického orgánu vedla otevřená polemika.

MŠMT v rámci současných jednání o změnách ve vysokoškolském zákoně přichází s tím, aby se jednak rozšířila kontrolní role stávajících správních rad veřejných vysokých škol, jednak by měla radám nově vzniknout informační povinnost vůči ministerstvu.

„Vzhledem k tomu, že drtivá část toho, z čeho se financuje naše školství, jsou stále veřejné peníze, musí existovat systém, který zajistí, že se s penězi daňových poplatníků zachází správným způsobem,“ uvedl TOMÁŠ HRUDA, náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství, a pokračoval: „Málokterá země má tak významnou míru autonomie ve vysokém školství (z pohledu vnitřního řízení) jako Česká republika. Myslím, že až na drobné excesy to funguje dobře. Náš návrh by měl ale společnost ujistit, že když se vyskytne nějaký zásadní problém, je zde mechanismus, jak se ozvat.“

Veto pozici rektora oslabuje

K tomu má podle T. Hrudy sloužit institut takzvaného měkkého veta. „Správní rada nemá právo daný postoj změnit, ale pokud má pocit, že v něm není něco v pořádku, deklaruje to a senát bude mít poté povinnost schválit toto usnesení vyšším kvórem. Pokud tedy v akademické obci zůstane i nadále na dané věci zásadní shoda, nikdo ji mimo tuto obec nemůže zvrátit.“

S opatřením, kdy by musel přes zamítavé stanovisko správní rady rektorův návrh senát ještě jednou odhlasovat, a to kvalifikovanou, zpravidla nadpoloviční většinou (pokud přijme změny správní rady, ke schválení postačí opět jen prostá většina), zásadně nesouhlasí JIŘÍ ZLATUŠKA, místopředseda RVŠ: „V okamžiku, když se v akademickém senátu nějaký předpis schvaluje, legislativní iniciativu má pouze rektor. Senátem tedy neprojde nic jiného než to, co mu rektor předloží. Všechno, co tedy bude správní rada ex post připomínkovat, není vůlí akademické obce, ale jde o návrh rektora, který byl následně schválen akademickým senátem. Jestliže poté správní rada rozhodnutí zvrátí, jde o zásadní zpochybnění autority rektora. To znamená, že když správní rada bude chtít jeho pozici znevěrohodnit, bude se zajímat o to, jestli se najde dost členů senátu k tomu, aby byl rektorův návrh napodruhé smeten. Pokud by existoval prostor pro jednání se správní radou, rektor by s ní měl jednat ještě před tím, než svůj návrh senátu předloží.

Další možností je, že rektor bude svůj návrh senátu předkládat jen naoko a bude počítat s tím, že návrh u správní rady neprojde. Poté ho předloží v jiném znění. Jde o proces, který výrazným způsobem zneprůhledňuje způsob řízení vysokých škol a zavádí do něho nečestné hry.

Správní rada do celého procesu schvalování vstupuje jako relativně nepoučený účastník, protože nebyla při projednávání daného návrhu mezi senátem a rektorem a pravděpodobně nebyla přítomna ani při připomínkovém řízení, která na školách běžně probíhají.“

Má být kolegium rektora i pro členy správní rady?

„Senát se ale přece nedozví až na svém zasedání, co rektor chce,“ oponuje náměstek Hruda a dodává: „Je jasné, že rektor návrh nejdříve konzultuje a zohledňuje, kým bude schvalován. Případů, kdy se správní rada vysloví proti, bude málo a půjde spíše jen o záležitosti strategického významu, třeba u rozpočtu. Myslím, že změnou naopak vytváříme transparentnější systém. Nikdo přece správní radě nebrání v tom, aby se chovala aktivně. Ať se účastní jednání kolegia rektora. Tuto možnost má. Uvažujeme i o zavedení povinnosti pro správní radu, která pakliže se k návrhu rektora vyjádří nesouhlasně, bude muset na následujícím zasedání akademického senátu vysvětlit, co ji k jejímu postoji vedlo.“

Účast členů rady při jednáních kolegia rektora se J. Zlatuškovi ale také nelíbí: „V zákoně je to koncipováno tak, že členové správní rady nesmějí být zaměstnanci univerzity. V okamžiku, když někdo z vnějšku začne rutinně chodit na vnitřní exekutivní jednání orgánů školy, stává se z něj de facto zaměstnanec, byť bez nároku na odměnu. Tím se aktérům z vnějšku umožní, aby mohli účinněji ovlivňovat vnitřní poměry vysokých škol. Změna je úlitbou dlouhodobým snahám vysoké školy z vnějšku politicko-ekonomicky ovládnout. Uznávám, že dnes se toho navrhuje už jen velice málo. Přesto k této změně nevidím důvod. Kde došlo k tomu, kdy správní rada chtěla školu směřovat a škola to za současného znění zákona odmítla? Neznám takový případ. Chybí analýza dosavadních zkušeností se správními radami.“

Komu současná právní úprava vadí?

„S výjimkou některých zástupců průmyslu jsem si nevšiml, že by někomu v naší společnosti stávající podoba systému řízení vysokých škol vadila,“ poznamenává MIROSLAV JAŠUREK, předseda Studentské komory RVŠ, a pokračuje: „Nemyslím si, že k některým nedobrým věcem na univerzitách dochází kvůli tomu, že vysoké školy málo reagují na požadavky veřejnosti, ale spíše naopak.“

Na to reaguje T. Hruda: „Zástupci průmyslu ne vždy mívají úplně realistickou představu o tom, jak má výuka vypadat. Jejich hledisko ale nikdo nemůže akademické obci vnutit, pokud bude jednotná. Žádné reálné ohrožení stávajících pravomocí vysokých škol proto nehrozí.“

„Tím, že bychom vnější prvek posílili, vnesli bychom do systému mocenský aspekt,“ oponuje M. Jašurek a doplňuje: „Ano, míra autonomie našich akademických obcí je skutečně vysoká. A ze zahraničí k nám přijíždějí akademici, kteří říkají: ‚O to jsme u nás už dávno přišli. To je dobře, že vy to ještě máte. Snažte se, abyste o to nepřišli…‘

V mnoha zemích průběžně vznikají akademická hnutí, a to nejen studentů, která upozorňují na to, co se v posledních třiceti letech děje: Z univerzit se stávají jakési instrumentální nástroje sloužící k uspokojování požadavků pracovního trhu.“

Místopředseda Zlatuška je toho názoru, že ministerstvo školství nedostatečně využívá současné legislativy: „I beze změny zákona ministerstvu nic nebrání v žádosti o projevení iniciativy mezi členy správních rad, které MŠMT jmenovalo, aby se účastnili jednání akademických senátů. Neznám senát, který by byl proti tomu.“

Lukáš Doubrava

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz