archiv
Učitelské noviny č. 03/2013
tisk článku

DANAJSKÝ DAR PRAŽSKÝM VYSOKÝM ŠKOLÁM?

Je prý jen otázkou času, kdy tyto univerzity dostanou peníze z Bruselu

Všem pěti pražským veřejným vysokým školám se dlouhodobě nelíbí, že jsou v rámci operačních programů evropských fondů finančně znevýhodňovány. Na hlavní balík peněz nemají totiž jako univerzity působící na území relativně bohaté Prahy nárok. Prý by se ale situace mohla v dohledné době zlepšit. Alespoň trochu.

Klíčovým zdrojem peněz pro akademické instituce je Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Proslýchá se, že ministerstvo školství jedná s Evropskou komisí (EK) o tom, aby zhruba 1,7 miliardy korun byla poskytnuta i subjektům nacházejícím se na území našeho hlavního města.

„Na EK byla vypravena formální žádost ze strany MŠMT o začlenění pražských vysokých škol mezi způsobilé žadatele OP VaVpI,“ informuje Hynek Jordán z tiskového odboru ministerstva školství a pokračuje: „Současné nastavení programu tento přístup zatím neumožňuje, protože Praha, jako bohatý region z pohledu HDP, nebyl v rámci vyjednávání programu s EK v roce 2008 do způsobilých regionů zahrnut. Je možné však argumentovat regionálním přesahem pražských vysokých škol do dalších regionů v ČR, jak počtem studentů, tak například technologickým transferem. Rozhodnutí EK v této věci očekáváme na přelomu ledna a února 2013. Konkrétní částka zatím není specifikovaná, bude se řešit až po případném souhlasu EK.“

Připravují se nové programy

To ale není vše. Zároveň se totiž spekuluje o tom, že by během dalšího „programovacího“ období v letech 2014-20 mělo mít nový operační program jednak MŠMT, a to zaměřený na vědu a vzdělávání, jednak by měla opět mít svůj vlastní program přímo Praha. Bude zde však jedna podstatná změna. Doposud se stát na jednotlivých projektech podílel patnáctiprocentní spoluúčastí, avšak v následující šestiletce by to mělo být pětadvacet procent a pozor: pro Prahu dokonce dvojnásobek!

„Praha bude mít s největší pravděpodobností svůj operační program. Vyplývá to z materiálu ministerstva pro místní rozvoj s názvem Podklad pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období 2014–2020. Vymezení programů a další postup při přípravě ČR pro efektivní čerpání fondů Společného strategického rámce,“ sděluje H. Jordán a dodává: „Tento materiál vláda projednala 28. listopadu (usnesení vlády č. 867/2012). Dle stávající podoby nařízení pro budoucí programové období kohezní politiky EU je spolufinancování pro vyspělé regiony, do kterých Praha spadá, skutečně padesát procent. MŠMT bude podle uvedeného materiálu řídicím orgánem Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. U mimopražských regionů lze podle současného stavu vyjednávání na evropské úrovni předpokládat, že se spolufinancování z národních zdrojů pro budoucí období navýší z patnácti na dvacet pět procent.“

„Teprve se chystá dohoda o tom, jak mají nové operační programy vypadat a kolik jich bude. Dnes nikdo ještě ani neví, jaký objem prostředků bude k dispozici a s EK nejsou definitivně vyjednána ani procenta spoluúčasti. Nicméně z logiky věci očekávám, že EK bude možná opravdu vstřícná i k financování regionů majících nad 75 procent HDP, a to proto, že s přístupem Bulharska a Rumunska do EU průměr HDP klesl a problémy tak začínají mít i další regiony,“ uvádí JAN VITULA, 1. náměstek ministryně práce a sociálních věcí, který měl problematiku operačních programů několik let na MŠMT na starost.

Otázkou je, zdali se vše podaří stihnout. „Myslím, že by se to stihnout mělo. Na ministerstvu školství opět pracují lidé, kteří této problematice rozumějí,“ míní J. Vitula.

Pražské univerzity ale nadšené nejsou

Představitelé pražských veřejných vysokých škol (VVŠ) si vesměs myslí, že diskriminace univerzit na území hlavního města, v porovnání se všemi ostatními v republice, v podstatě pokračuje. Navíc někteří předpokládají, že z těchto důvodů bude zájem pražských vysokoškolských a výzkumných institucí o peníze z Bruselu nízký. Přestože finanční spoluúčast nehradí přímo školy, ale stát, jde v zásadě o peníze, které by jinak mohly jít rovnou do rozpočtů jednotlivých univerzit.

„V současné době v programu VaVpI v prioritní ose čtyři (výstavba nových prostor pro vzdělávací účely) stát sice patnáctiprocentní spoluúčast zaplatí, ale jen v tom případě, že škola dobrovolně požádá o snížení příspěvku na svůj provoz ve výši dané částky z běžné dotace,“ říká Václav Havlíček, rektor ČVUT.

A Praha?

„Nevěřím, že magistrát by spoluúčast vzal na sebe. Praha je ze svých zdrojů ochotna spolufinancovat projekty týkající se dopravní infrastruktury, ale ne vědu a vzdělávání,“ tvrdí V. Havlíček.

Tento poznatek nám zcela nezávisle potvrzuje a rozšiřuje J. Vitula: „Praha se do tohoto problému dostala především proto, že magistrát v minulosti peníze použil na jiné věci než na vysoké školy a vědu. Tehdejší premiér Paroubek v rámci debat o stanovení objemu peněz v operačních programech vyjednal pro Prahu o několik miliard navíc. Ta je však použila především do dopravních staveb, nikoliv do vzdělávání, což rozhodně mohla.“

Náměstek Vitula ale budoucnost evropských dotací i při padesátiprocentní finanční spoluúčasti tak skepticky nevidí: „Myslím si, že investiční potřeby v mimopražských regionech nebudou již tak vysoké. To znamená, že objem finanční spoluúčasti ze státního rozpočtu se bude týkat především Prahy.“

Programy udržitelnosti zatíží i VVŠ v metropoli

S fenoménem evropských strukturálních fondů však souvisí ještě další finanční zátěž, kterou zvláště nelibě nesou opět pražské VVŠ. V novém programovacím období se totiž počítá s takzvanými programy udržitelnosti.

„Jestliže se programy udržitelnosti přijmou, tedy že část prostředků na vědu bude dána do nyní budovaných výzkumných center, stát jednoduše finanční prostředky vezme z peněz určených vysokým školám a Akademii věd ČR a zaplatí jimi provoz těchto center. To znamená, že nejen mimopražské, ale i pražské akademické instituce dostanou o to méně,“ analyzuje rektor Havlíček.

Investice do plnohodnotného provozu výzkumných center je tak jako tak nezbytná, jinak by totiž nebyl splněn zásadní požadavek EK na takzvanou udržitelnost – centra musejí naplno fungovat minimálně pět let, jinak by stát musel všechny obdržené peníze vrátit do Bruselu…

„Dojem, že nová centra si na sebe vydělají vlastním výzkumem, je naprosto iluzorní. Průmysl v regionech nemá dost peněz na to, aby výzkum zaplatil. Dá se proto předpokládat, že už v době vzniku center jejich tvůrci počítali s tím, že bude existovat nějaký státem subvencovaný fond, jenž tato centra udrží při životě. Navíc je ve hře i utajování daného výzkumu – představa, že jedno centrum bude zkoumat zároveň pro dvě vzájemně si konkurující firmy, je zcestná,“ poznamenává Bohumil Kratochvíl, prorektor pro vědu a výzkum VŠCHT.

Nová centra lanaří pražské vědce

Tím ale výčet nespravedlností vůči Praze nekončí.

Nejenže tak pražské vysoké školy byly odstaveny od hlavního proudu evropských peněz a musejí ještě de facto spolufinancovat fungování výzkumných center v dalších regionech, jsou ale také nuceny čelit odlivu části svých výzkumných pracovníků.

„Odliv sice zaznamenáváme, ale nejde o žádný masový exodus, který by pro nás byl likvidační. Jediné, co nás drží nad vodou před hromadným úprkem našich výzkumníků do nových regio­nálních center, je to, že působíme právě v Praze, která je pro většinu našich pracovníků přitažlivá. Navíc si mnozí z nich uvědomují, že z dlouhodobého hlediska je budoucnost nových center velice nejistá,“ komentuje B. Kratochvíl.

Může být ale hůř, až začnou nová výzkumná centra fungovat naplno a budou potřebovat další a další zaměstnance. „Pražské vysoké školy budou poškozeny i v tom, že regionální centra dostanou peníze, ze kterých budou moci hradit vysoké platy svým zaměstnancům. Tím od nás odlákají některé naše velmi kvalitní pracovníky,“ podotýká rektor V. Havlíček.

Velká výzkumná centra s větší kapacitou a s nadprůměrně odměňovanými zaměstnanci začnou produkovat vědecké výsledky na vyšší úrovni, tedy minimálně co do výkonu. A protože naše věda je nyní financována hlavně na základě kvantity, nikoliv kvality, Praha se tak opět dostává do znevýhodněného postavení, upozorňuje prorektor Kratochvíl.

Doma by to bylo efektivnější

Faktem ale také je, že některá výzkumná centra (a zároveň jedna z nejvýznamnějších) jsou do značné míry dílem pražských výzkumných institucí, včetně univerzit. Bruselská pravidla totiž umožňují, aby i pražské subjekty z operačních programů čerpaly, pokud své aktivity vykonávají mimo území hlavního města. Není tedy nespravedlivé na relativně diskriminační pravidla žehrat, když je lze poměrně elegantně obejít?

Rektor Havlíček si to nemyslí, přestože i ČVUT této možnosti využila: „Z programu VaVpI stavíme regionální Univerzitní centrum energeticky efektivních budov v Kladně. Jde o investici za tři čtvrtě miliardy korun. Spatřuji v ní dva nedostatky: Získáváme míň peněz, než kdybychom měli sídlo mimo Prahu, a je to z dlouhodobého hlediska ekonomicky méně efektivní, především z důvodu nákladů na dopravu. Navíc těm nejlepším pražským vědcům se nebude chtít denně dojíždět do Kladna. Kdyby se toto centrum nacházelo na území Prahy, byli bychom ho schopni postavit a smysluplně udržitelně provozovat minimálně ve třikrát, spíše ve čtyřikrát větším rozsahu. To znamená, že bychom efektivně využili částku zhruba tří miliard korun!“

Někteří akademičtí funkcionáři z pražských univerzit jsou i toho názoru, že bruselská diskriminace Prahy je neobhajitelná i proto, že na pražských VVŠ studuje zhruba čtyřicet procent všech studentů v zemi a v průměru padesát procent se jich pak vrací zpět do svých domovských regionů; v případě České zemědělské univerzity jsou to dokonce skoro tři čtvrtiny.

V. Havlíček však tuto argumentaci odmítá: „Studenti na pražských vysokých školách nestudují za peníze hlavního města, ale MŠMT. Takže peníze, které od státu dostaneme na vzdělávací činnost, v žádném případě nechápu jako finance určené na přípravu pracovníků, kteří jsou obyvateli Prahy.“

Kdo za to může?

Základní pravidla pro čerpání peněz z evropských fondů se připravovala v době, kdy premiérem vlády byl Vladimír Špidla a ministryní školství Petra Buzková.

„Nemyslím si, že ministryně Buzková nese za současný stav osobní zodpovědnost. Domnívám se, že za něj mohou především státní úředníci, kteří tehdy měli na starost spolupráci s EK. Nebyli schopni pro Prahu vyjednat podobnou výjimku jako se to podařilo slovenským úředníkům pro Bratislavu. A když se během dalších let naučili s Bruselem jednat, rozehnal je ministr školství Josef Dobeš,“ glosuje V. Havlíček.

Ministr Dobeš mimo jiné zbavil funkce i vrchního ředitele sekce řízení operačních programů EU ministerstva školství J. Vitulu: „Poslední, kdo ještě mohl peníze pro vysoké školy nasměrovat do Prahy, byla ale ministryně školství Dana Kuchtová, což nedokázala.“

Jak pražské univerzity znevýhodňování čelí, popisuje V. Havlíček: „Situace se sice podobá té před deseti lety, ale s tím rozdílem, že jako zástupci pražských VVŠ se dnes více ozýváme. Jako rektoři se pravidelně setkáváme a jednáme s ministerstvem školství. Zdá se, že u něj nyní nacházíme pochopení. Jak dalece se ale tato slovní podpora projeví v penězích, nedovedu odhadnout. Jednáme také s vládní Radou pro výzkum, vývoj a inovace. Vytvořili jsme i speciální pracovní skupinu složenou převážně z našich prorektorů, která zase jedná s Magistrátem hlavního města Prahy. Doufám proto, že opět nezůstane jen u slibů. Rozhodně by ale bylo chybou, kdybychom začali jezdit do Bruselu a každý za svou školu argumentovali trochu jinak. Bruselští úředníci by toho využili a nedostali bychom nic s odůvodněním, že se nedokážeme dohodnout ani sami mezi sebou.“

Lukáš Doubrava

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz