archiv
Učitelské noviny č. 03/2013
tisk článku

NEMOCENSKÁ Z ONIV JE PROBLÉM

ONIVy by měly být podle náměstka ministra školství Jindřicha Fryče (viz UN 2/2013) na úrovni roku 2007, což znamená jejich navýšení v rozpočtu regionálního školství nejméně na dvojnásobek. V minulých letech šlo ale v rozpočtu škol o položku, ve které se dlouhodobě objem finančních prostředků stále snižoval, a školy řadu let upozorňovaly, že není na učebnice, na učební pomůcky, na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Zeptali jsme se tedy několika ředitelů, co s navýšenými ONIVy udělají.

Kde je ve vašem rozpočtu ONIV největší díra a co budete řešit v první řadě? A co si myslíte o placení nemocenské z ONIV?

Libor Novotný,
ZŠ Nádražní 117, Ostrava

Jsem ve funkci dva roky, finance na tuto oblast se výrazně snižovaly i v předchozích letech. Současné navýšení pomůže, ale jen trochu. Moderní škola moderní pomůcky potřebuje. Určitě tedy musíme doplnit učební pomůcky. Jsou staré, nevyhovující, často k nepoužití. V posledních letech nebyly obnovovány téměř vůbec. A hned další položkou je další vzdělávání pedagogických pracovníků. Tuto oblast jsme ale mohli alespoň trochu řešit z tzv. šablon, z projektu EU peníze školám, ovšem s pomůckami jsme na tom opravdu zle. Placení nemocenské z ONIV představuje vyhazování peněz z finančních prostředků, které na to původně nebyly určeny. Navíc kvůli tomu není možné v oblasti ONIV ani plánovat, protože nemocnost prostě dopředu neodhadnete.

Jana Smetanová,
ZŠ Prodloužená, Pardubice – Polabiny

Loni jsme si nemohli dovolit koupit jedinou učebnici – pokud tedy letos bude víc peněz na ONIV, pokusíme se obnovit právě školní učebnice. V předchozím roce jsme tak tak pokryli cestovné, i na další vzdělávání pedagogů bylo velmi málo peněz. Ani dvojnásobek pro letošní rok nevyřeší vnitřní dluh, který za poslední léta vznikl. A nemocenská placená z této položky rozpočtu je nesmysl.

Libor Šmejda,
ZŠ 28. října, Česká Lípa

ONIVek je stále málo. V roce 2013 sice má být peněz víc, řekněme na úrovni roku 2007, ale pokud to dříve byly finance pouze na učebnice, pomůcky, DVPP, cesťáky a podobně, teď z nich platíme i nemocenskou, která „spolkne“ většinu ONIV. Jestliže my jsme měli před pěti až sedmi lety okolo milionu korun, loni jsme dostali už jen necelých 350 000 korun. A ty se utratí v podstatě za náhrady za nemocenské, plavání žáků, za stravování zaměstnanců, případně cestovné. DVPP hradíme jen v naprosto nezbytné míře, v podstatě žádné. Za poslední tři roky jsme nekoupili jedinou pomůcku. V loňském roce byl aspoň ještě rozvojový program pro prvňáky, ten ale také skončil. Ředitelé škol se dostávají do neřešitelné situace, kdy musí podle zákona bezplatně zajistit učebnice a pomůcky pro žáky, ale prostředků je minimální množství. Spoléhat na dobrou vůli zřizovatelů škol je nekoncepční a problém to stejně neřeší. Uvidíme, jestli dostaneme slibovaný dvojnásobek, já tomu ale moc nevěřím. Jedna věc jsou totiž globální čísla a republikové normativy, druhá pak normativ, který nám nastaví kraj. Reálně odhaduji, že budeme mít tak 1,3 loňských ONIV, v nejlepším případě 1,5. Primárně z těchto peněz pokryjeme slabikáře pro prvňáky a ze zbytku začneme obnovovat učebnice, po letech, kdy jsme na ně neměli, to jsou často saláty… S pomůckami, zejména digitálními, na tom tak zle nejsme, kupovali jsme je také díky programu EU peníze školám.

Helena Lišková, 14. ZŠ, Plzeň

V loňském roce jsme nemohli z ONIV zaplatit všechny závazné ukazatele. S platbami pomohl zřizovatel čerpáním provozního rozpočtu. Nebýt finanční podpory z OP VK EU peníze školám, neměli bychom na obnovu fondu učebnic.

V roce 2012 jsme neměli také tak vysokou nemocnost jako v předcházejícím roce 2011. Proto i rezerva, se kterou jsme počítali, nebyla tak vysoká.

Těším se na to, že budeme mít v ONIV více peněz. Scházejí všude, naštěstí díky evropským projektům, ze kterých jsme financovali učebnice a učební pomůcky, to nebylo tak krizové.

Věřím, že v letošním roce si budeme moci koupit více moderních učebních pomůcek, které bychom potřebovali. Budeme si moci i trochu vydechnout a nepočítat každé čtvrtletí každou korunu.

Pavel Svoboda,
Speciální školy, Hradec Králové

Naše škola je vybavena nadstandardně, problém, který bychom museli řešit aktuálně, nemáme. Pravda ale je, že třeba ve fondu učebnic „jedeme“ už skoro z podstaty, potřebovali bychom je obnovit, takže se navýšení peněz bude hodit. I některé pomůcky bych si pro školu dovedl představit. Největší problém je asi s penězi na pravidelnou údržbu.

Neřeknu jednu oblast, kam bychom potřebovali investovat, ale pokud bych hledal klíčové slovo, bylo by to „rozvoj“. Za dosavadních podmínek jsme na skutečný rozvoj školy myslet nemohli, udržovali jsme status quo. Ale škola rozvoj, pohyb dopředu potřebuje. Třeba v našem případě speciální pomůcky, které jsou strašně drahé, doplnění programového vybavení…

Kde je ale skutečný problém, to je nemocenská. Část peněz na to dostáváme prostřednictvím ONIV, ale museli jsme sáhnout i do jiných položek, protože jinak bychom to nezvládli.

Placení nemocenské z ONIV je ale špatné řešení a nesmírně komplikuje ředitelům život, protože prostě vývoj nemocnosti je neodhadnutelný. Přestože si dneska každý často z ekonomických důvodů rozmýšlí, jestli „bude nemocný“, částka na nemocenskou nám z ONIV bere velkou část. Je to věc, který by se měla řešit.

Martin Ševčík,
ZŠ Londýnská, Praha 2

U nás v Praze je největší problém s penězi na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Těžko hledáme finance z jiných zdrojů. U učebnic a učebních pomůcek se někdy podaří přesvědčit rodiče, že i v současné těžké době poskytnou škole sponzorský dar. Navíc jsme v listopadu z rozvojového programu ministerstva školství dostali zhruba čtvrt milionu korun na učební pomůcky, před třemi lety byl obdobný projekt, dokonce ještě bohatší… Ale DVPP je prostě problém.

Z ONIV se platí i další – zákonné platby, na kterých se šetřit nedá a nesmí. Mezi ně patří i platba za dočasnou pracovní neschopnost, první tři týdny… To je obrovská zátěž pro školu, u nás jsme takto loni v podstatě vyčerpali veškerý rozpočet na ONIV. To už by se snad stát letos nemělo, když bychom měli dostat víc peněz. A doufám, že tím pádem zbudou i nějaké prostředky na DVPP. Je to můj zásadní problém – musím doslova licitovat s učiteli, kdo se bude moci zúčastnit kterého vzdělávání a kolik se jich může přihlásit. Sami přicházejí, vyhledávají si kvalitní a smysluplná témata, rád bych je v tom podpořil. Jenže mi nezbývá, než jim s nadsázkou říci, ať si o kurz „střihnou“.

Jestliže mimopražské školy mohly využívat na tuto oblast peněz z projektů ESF, v Praze to většinou nejde. Ani na tzv. šablony nedosáhneme. Jak jsem říkal – dostali jsme mimořádně jakousi kompenzaci z MŠMT, za kterou jsme byli vděční. Mohli jsme díky tomu dokoupit licence na programy pro interaktivní tabuli, pořídili jsme pro školu například i meteorologickou stanici, kde žáci odečítají a měří řadu přírodních jevů. Ale je to nesystémové řešení, se kterým se prostě na začátku roku nedá při plánování počítat.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz