archiv
Učitelské noviny č. 38/2012
tisk článku

Dneska už se neříká: JDI ZA DVEŘE!

Stoupni si na chodbu a tam se uklidni! Tento pokyn rozzlobeného učitele si pamatuji ze svých školních let, ale není to tak, že by čas od času nezazněl ve třídách ještě dnes. Jaká je však v současnosti právní stránka takového opatření? Zeptali jsme se na to Martiny Pekárkové, ředitelky odboru legislativy MŠMT.

Učitelé si často stěžují, že nemají dostatečné právní nástroje v situaci, kdy pedagogické nástroje nejsou účinné ke zvládnutí chování a jednání dítěte ve třídě. Váš názor…

Je třeba si uvědomit právní mantinely – právo na vzdělání je jedním ze základních lidských práv. A existuje i zákonná povinnost školní docházky. Škola tedy nemůže přistoupit k takovým opatřením, která by toto právo a tuto povinnost omezovala nebo narušovala.

Je pravda, že prostředky, které zákon nabízí pro řešení situace, kterou jste popsal, nejsou široké, ale existují. Jedná se o kázeňská opatření ve smyslu školského zákona – například napomenutí třídního učitele nebo ředitele školy. Zákon pamatuje i na vyloučení žáka ze školy, které se ale nedá použít u žáka, který ještě nemá splněnu povinnou školní docházku. Zákonné limity prostě musí škola respektovat. Sankce, které umožňuje školský zákon, nemůže nijak rozšiřovat. Ani krátkodobě tedy není možné vyloučit žáka z výuky.

Na druhé straně žádné právo není absolutní. Žák má sice právo na vzdělání, toto právo ale mají i jeho spolužáci. A jestliže jeden žák svým chováním omezuje ostatní na jejich právu, když už ho není možné běžnými pedagogickými prostředky zvládnout, škola to musí řešit.

Když ho není možné běžnými pedagogickými prostředky zvládnout… Tento zásadní okamžik asi ale nikde definován není.

Skutečně, to v právních předpisech nikde nenajdete, to musí posoudit vyučující ve třídě podle konkrétní situace.

Jak tedy postupovat, pokud je chování žáka skutečně nezvladatelné a zcela ochromuje práci učitele i spolužáků?

V takovém případě není porušením zákona takového žáka ze třídy vyloučit. Nesmí jít ale o vyloučení z vyučování.

Vypadá to jako hra se slovy…

Protože je nutná přesnost. V této situaci by šlo o vyloučení z výuky v konkrétní třídě, výuka ale bude pokračovat v jiné místnosti, individuálně. Školský zákon totiž nikde neříká, že je právem žáka vzdělávat se v kolektivu…

Za jakých podmínek je ale možné k takovému kroku přistoupit?

Nesmí dojít k porušení práva na vzdělání. Žák tedy přejde do jiné místnosti, pokud ji škola má, kde se dál vzdělává pod dozorem jiného pedagoga, dokud nebude možné, aby se vrátil do své třídy. Toto opatření nemá a nesmí mít sankční charakter, zákon takovou sankci nezná. Je to prostě organizační opatření.

Jako takové je ale nutné, aby toto opatření vyplývalo ze školního řádu. Ten vydává ředitel školy, stanoví v něm podrobnosti související s provozem školy a s výkonem práv a povinností žáků, s bezpečností práce – a v něm je nutné zakotvit jako možné řešení situace, kdy žák hrubým způsobem narušuje výuku, jeho vyřazení ze třídy a poskytnutí mu individuální výuky. Nelze tedy, aby to bylo „preventivní opatření“ – víme, že žák zlobívá, tak ho pro jistotu prostě pošleme třeba do sborovny nebo do ředitelny. Mělo by také být ve školním řádu uvedeno, že jde o opatření přijímané na dobu nezbytně nutnou.

Pokud ale nemá učitel ve třídě asistenta, pak je obtížné, aby odvedl žáka do jiné místnosti – třída by zůstala bez dozoru. A poslat ho samotného, když je třeba v afektu? To je taky riziko…

Nemyslím, že by tyto detaily měl řešit školní řád, půjde spíš o domluvu ředitele s pedagogickým sborem, je možné postup zpracovat v metodickém či pracovním postupu, který ředitel školy vydá.

Musí škola splnit ještě další podmínky?

Podmínky pro pokračování výuky pro takové žáky si stanovuje sama. A to se týká i toho, zda má místnost, do které může žák jít, jestli je na škole školní poradenské pracoviště, speciální pedagog, psycholog, jestli půjde žák do ředitelny, kde ho bude učit ředitel nebo jeho zástupce, nebo jestli bude žák přesunut do jiné třídy, jiného ročníku, kde dostane individuální práci, kterou splní pod dohledem pedagoga, který ve třídě právě učí…

Mluvíte jen o pedagozích. Školník tedy takového žáka „pohlídat“ nemůže…

V souvislosti s tím, že žákovi nemůže být upřeno právo na vzdělání a vzdělávání zajišťují pedagogičtí pracovníci, je nutné, aby se o takového žáka postaral skutečně pedagog. To vyplývá ze školského zákona.

Má škola povinnost informovat o takovém kroku rodiče?

Rodiče jsou o možnosti tohoto řešení informováni ve školním řádu. Povinnost zavolat rodičům v tom konkrétním případě z žádného právního předpisu nevyplývá, pedagogové ale určitě posoudí, zda je to nutné, nebo ne.

Pokud by ale u jednoho žáka k závažným výchovným problémům, které by vedly k jeho vylučování ze třídy, docházelo často, pak by se asi našel i právní důvod pro to, aby dala škola zprávu rodičům – nemá pouze vzdělávací, ale i výchovnou funkci, a o závažných skutečnostech, které vzdělávání, ale i výchovu žáka ovlivňují, musí jeho zákonné zástupce informovat.

Kdy se má škola obrátit na OSPOD?

Záleží na odborném rozhodnutí pedagogů. Protože má škola povinnost i výchovného působení, nemůže se ho zbavovat, musí ho vůči žákům uplatňovat. Podle mého názoru by se na OSPOD měla obrátit, když je zřejmé, že problém není možné řešit ani ve spolupráci s rodiči, když rodiče nespolupracují, když nepřispívají k jeho odstranění. V případě neomluvených absencí řeší kontaktování OSPOD metodický pokyn ministra.

Když už to jinak nejde,
žák je „oddálen“

Základní škola ve Žďáru nad Sázavou v Komenského ulici 6 (to je důležité, je tu ještě jedna škola) je brána okolím jako místo, kam chodí děti, které mají nějaké problémy, respektive speciální vzdělávací potřeby. Ředitelka školy Jana Svobodová o tom mluví otevřeně a vysvětluje, jak se to stalo. V roce 2004 byly ve Žďáře nad Sázavou zrušeny speciální školy pro mentálně postižené (zvláštní a pomocná škola), které zřizoval kraj. Jako důvod pro zrušení speciálních škol byly uváděny nevyhovující hygienické podmínky v budově, ve které školy sídlily. Následně byli žáci obou speciálních škol integrováni formou skupinové integrace do „běžné“ základní školy zřizované obcí. Záležitost velmi neobvyklá tehdy a i dnes jen výjimečná.

Od té doby se učí na této škole podle školních vzdělávacích programů vycházejících ze standardního RVP ZV, podle jeho přílohy pro lehce mentálně postižené žáky a také podle vzdělávacích programů pro středně a těžce mentálně postižené. Škála vzdělávacích schopností a možností zdejších dětí je tedy nesmírně široká.

Ve škole je nyní zhruba třetina žáků, označovaných dnes jako sociálně znevýhodnění. „Nebydlí sice všichni spádově na území naší školy, přesto většina chodí k nám, a to buď na základě doporučení školských poradenských pracovišť, nebo na základě předchozích dobrých zkušeností rodičů,“ vysvětluje ředitelka. Mezi sociálně znevýhodněnými ale nejsou jen Romové, jsou to i děti, které bydlí s rodiči v azylových domech, které nemají podmínky pro přípravu do školy, některé vlastně nezažily skutečně vlastní domov. „Dovedete si představit, že se potýkáme s řadou problémů, které bývaly umocněny i tím, že bývalé vedení obce pro nás nenacházelo podporu. S novým obsazením radnice se ale situace změnila a potřebné podpory se nám dostává,“ poznamenává J. Svobodová.

Škola přijímá i děti s hraničním intelektem, ani s nimi není práce jednoduchá. Má zkušenosti s integrací dětí s LMP v běžných třídách, tito žáci se ale učí podle přílohy LMP programu pro základní školu. „Jejich rodiče chtějí, aby se děti učily podle upravených osnov, ale nepřejí si, aby byly ve třídách speciálně zřízeních pro děti s LMP,“ říká J. Svobodová a dodává: „Přestože máme na naší škole s integrací bohaté zkušenosti, ne vždy se daří tyto děti v běžné třídě úspěšně vzdělávat. Většinou se ukazuje, že dětem s LMP je lépe ve třídě speciální.“

Škola s pověstí, že je „pro hloupé“, bojuje – dětem, které mají dostatečné kognitivní schopnosti, nabízí širokou škálu možností v oblasti výuky cizích jazyků, v rámci projektu Comenius organizuje výměnné pobyty s dětmi ze zahraničních škol, má cizojazyčnou asistentku, což je výrazný nadstandard ve výuce cizích jazyků.

Díky projektu Inkluzivní škola tu získali skoro šest milionů korun, což jim umožnilo dělit třídy na skupiny, aby žáci nadaní i žáci se SVP mohli pracovat podle svých vzdělávacích možností, podporovat děti školně neúspěšné intenzivní péčí před vyučováním, po něm mají vysoký počet dětí s individuálními vzdělávacími plány, které jsou vytvářeny nejen pro žáky se zdravotním postižením, ale také pro děti, které nemají pro svoje učení podporu v rodině… „Cílem veškerého snažení je, aby tyto děti opouštěly naši školu s dokončeným základním vzděláním,“ vysvětluje ředitelka.

Procházíme společně školu, v jedné prázdné třídě se učí jeden žák s asistentem pedagoga. „Vykřikoval jsem,“ vysvětluje už zklidněný a zkrotlý kluk, proč musel opustit svoji třídu. Podle ředitelky školy k vylučování nezvládnutelných dětí ve třídě dochází výjimečně, škola ale má nastavená pravidla, jak se v takové situaci chovat.

Ve vnitřním předpisu je popsáno, jak má v takovém případě učitel postupovat. Pokud je ve třídě (nebo třeba ve vedlejší třídě) asistent pedagoga (asistentů má škola v běžných třídách sedm), je to jednoduché. Z rozhodnutí učitele odvede nezvladatelné dítě do volné učebny, nebo jde dítě do školního poradenského pracoviště. Pokud ve třídě asistent není, pak učitel mobilem zavolá speciální pedagožku, ředitelku nebo zástupce ředitelky a někdo z nich se o žáka postará, učí se s ním, co by se učil ve třídě. Je pořád pod dohledem, nikdy není sám. „Je pod pedagogickým dohledem,“ zdůrazňuje ředitelka, školník tedy jako „hlídač“ v takových případech nepřichází v úvahu.

„Někdy se stane, že je nutné nejdřív dítě uklidnit, že se nepodaří probrat veškeré úkoly, které zvládli žáci ve třídě. V takovém případě buď musí zadání dodělat doma, nebo zůstává ve škole po vyučování a s učitelem prostě úkoly splní,“ vysvětluje J. Svobodová. Tento postup škola volí v případech, kdy problém nesouvisí se zdravotním postižením dítěte. U těch učitelé netrvají na tom, aby udělaly celý úkol, ale aspoň část, aby si nezvykly, že zlobit je způsob, jak se „ulejt“.

Učitelé na některých školách mají obavy, že opakované nezvládnutí žáka může vést k finančnímu postihu. Ředitelka se trochu smutně usměje: „U nás rozhodně ne. Víme, že s některými dětmi, které k nám chodí, prostě jsou problémy. A navíc, když učitelé nemají žádné osobní ohodnocení, není ani z čeho brát.“ Podle ní jsou už kantoři zvyklí jít se v případě potřeby poradit se speciální pedagožkou – J. Svobodová ji velmi chválí.

S rodiči dětí, které mají zdravotní postižení, je podle ředitelky škola v pravidelném kontaktu. O možnosti vyloučit žáka v případě potřeby ze třídy, vědí. Ve škole pracovali se smlouvami s rodiči již v době, kdy se o to ministerstvo školství ještě nezajímalo. A v záznamu už z prvních jednání rodiče podepisují informaci, že k tomuto řešení může dojít. „Nikdy jsme ale rodičům v takovém případě nevolali, aby si pro žáka přišli. Je to prostě zodpovědnost školy a vzdálení dítěte ze třídy je jednou z cest, jak situaci zvládnout,“ říká J. Svobodová. Pouze u dětí s psychiatrickou diagnózou, která může vést k nezvladatelné agresi, jsou domluveni s jejich rodiči, že na zavolání pro děti přijedou. „Je to ale na základě dohody, nic nenařizujeme,“ zdůrazňuje J. Svobodová.

Pokud začne nezvladatelně zlobit dítě, u kterého škola souhlas rodičů nemá, jsou rodiče o kroku učitele informováni bezprostředně telefonicky. Významně se podle ředitelky školy za poslední roky zlepšila spolupráce s OSPODem. „Jeho pracovnice vědí, že se na ně neobracíme v banálních případech zvládnutelných standardními pedagogickými postupy,“ říká. Řada jednání s rodiči probíhá právě za účasti sociální pracovnice z OSPODu, což pro rodiče zvýrazňuje jeho závažnost.

„Oddálení ze třídy nebereme jako trest, dokonce ani děti to tak většinou nevnímají. I pro ně je příjemnější, když jsou v afektu samy, když mají čas a prostor na zklidnění, pokud jde o autistické žáky, jsou sami se svým asistentem, kterého znají, což je důležité. I u dětí prostě nevychovaných je toto opatření občas na místě, otevírá se prostor pro individuální výchovnou práci a její efekt je z našich zkušeností zřejmý,“ konstatuje J. Svobodová.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
38%
35%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz