archiv
Učitelské noviny č. 27/2010
tisk článku

CHCEME ZKLIDNIT SITUACI VE SPECIÁLNÍM ŠKOLSTVÍ

 

 
říká předseda ASP JIŘÍ PILAŘ
 
Na začátku letošního roku vznikla Asociace speciálních pedagogů po vzrušené internetové debatě, ve které vyjadřovali hlavně lidé ze základních praktických škol obavy z likvidace tohoto segmentu školství. O vlivu nové asociace a o jejích plánech jsme hovořili s jejím předsedou JIŘÍM PILAŘEM.
Jak hodnotíte vstup ASP do školské reality?
Situace ve speciálním školství byla v loňském školním roce opravdu zlá, lidi byli buď naštvaní, nebo otrávení, protože zcela ztratili podporu z ministerstva školství, a aktivity České školní inspekce jim taky nepomohly. To byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli na konci zimy založit Asociaci speciálních pedagogů – a zájem, který se o účast na tomto projektu zdvihl, ukazoval, že jsme se trefili do správného prostoru. Na konci loňského roku měla asociace už přes 1100 členů, a stala se tak jednou z největších profesních asociací ve školství.
Během konce školního roku jsme měli několik jednání s náměstkem ministra Petrem Špirhanzlem a s představitelkami dvou ministerských odborů (rovné příležitosti ve školství a prevence, speciální vzdělávání a institucionální výchova). Ostře jsme kritizovali zejména změny zamýšlené prosadit dvěma novými zásadními vyhláškami (týkají se vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a pedagogicko-psychologického poradenství). Náměstek Špirhanzl na základě našich argumentů nakonec odsunul předložení těchto vyhlášek vládě do doby, než budou problémy vyřešeny. To je podle našeho názoru důležité a správné rozhodnutí – vyhlášky byly připraveny velmi amatérsky a přinesly by řadu problémů.
Co vám na nich vadilo nejvíc?
Podle nás je chybná filozofie, se kterou autoři a autorky vyhlášky pojali, jejich aktivistický přistup, který se neopíral o odborný fundament. Zejména jejich pohled na skupinu „hraničních“ dětí, které sice ještě zcela nenaplnily diagnózu lehká mentální retardace, ale přesto v základní škole selhávají, není správný a neopírá se o odborné zázemí.
Není ale pravda, že pokud by hraničním dětem škola věnovala odbornou a individuální péči, mohly by ji i tyto děti zvládnout?
Je to pravda, ale není to realita. Takový stav bude v našich základních školách až za několik let, možná za několik desítek let, ale za podmínky speciálně-pedagogického vzdělávání pedagogů běžných škol. Ti totiž bývají ve speciální pedagogice jen zřídka dostatečně odborně vzděláni a při své pracovní zátěži nemají často chuť ani čas se dalšímu vzdělávání v této oblasti věnovat. Víme ale, jak taková divoká integrace bez vytvoření nezbytných podmínek (které nejsou nijak laciné) dopadá. V šesté, sedmé, někdy až v osmé třídě jsou tyto děti přeřazovány do základních škol praktických, jsou zneurotizované, mají vytvořený odpor k učení neustálým neúspěchem, bývají prakticky negramotné. Přitom nekompetentní lidé, kteří se dostanou politickou cestou do rozhodujících funkcí na ministerstvu, školy, které si hraniční děti nechávají, vychvalují jako vzor, ale nevidí problémy konkrétních dětí, které přes veškerou snahu učitelů často strádají. Navíc se tito žáci stávají cílem posměchu až šikany, ti silní naopak své okolí terorizují, protože je to forma projevu, kterou chápou a kterou zvládají. Je nereálné posílat do běžných škol armádu speciálních pedagogů, aby tento stav změnili a aby toto vzdělávání kolegů z běžných škol suplovali. To bohužel pracovníci dvou zmiňovaných ministerských odborů nereflektovali. Chtěli změnu teď hned, zejména u romských dětí. Chápeme, že se snaží maximálně vyhovět požadavkům štrasburského soudu, který před časem rozhodoval o žalobě skupiny ostravských Romů. Chtějí ukázat, že otázku přechodu hlavně romských žáků na bývalé zvláštní školy řeší. Je to ale farizejské, to nemůže být motivací. Prosazování myšlenky, že Rom prostě musí zůstat na základní škole, není koncepce.
Představitelky těchto ministerských odborů ale svoji koncepci v minulém roce představily…
Co to může být za koncepci, když v jejím rámci zruší dvouleté praktické školy, které často fungují při výchovných ústavech. Velká část kluků a holek z těchto zařízení běžné SOU nikdy nezvládne – a ministerstvo na konci loňského roku tímto rozhodnutím zlikvidovalo dlouhodobou snahu, aby se aspoň něčím vyučili, aby měli alespoň nějaký doklad o dosaženém vzdělání.
Jednala ASP i se zástupci České školní inspekce?
Diskutovali jsme s ústřední školní inspektorkou Olgou Hofmannovou o vlně inspekcí, které tolik znejistily a rozhněvaly lidi z praxe. Požadujeme, aby inspekce posuzující správnost zařazení žáků do vzdělávání v základní škole praktické podle míry jasnosti formulace závěru psychologického vyšetření (aniž by braly v potaz vlastní realitu duševního stavu dítěte) skončily a navrhovaná vracení peněz a postihy ředitelů, kteří zařadili do vzdělávání dítě hraniční či dítě bez pregnantní formulace „lehké mentální postižení“, byly odvolány. Jaký je pro další vývoj dítěte rozdíl ve formulaci závěru psychologického vyšetření „lehké mentální postižení“, nebo „doporučuje se vzdělávání dítěte ve vzdělávacím programu základní školy praktické“? Po několikahodinové debatě jsme se dohodli, že při příští tematické inspekci ve speciálním školství by členy týmů mohli být odborníci, které by delegovala naše asociace. Dohodli jsme se také, že by se zatím alespoň pražští inspektoři mohli účastnit kurzů v rámci vzdělávání pedagogů v oblasti speciální pedagogiky, které připravujeme, není vyloučeno, že by mohly vzniknout celorepublikové kurzy, které by odborně ASP zaštítila.
Není nebezpečí, že bude z důvodu hledání úspor snaha „překlápět“ základní školy praktické do běžných základních škol a převádět zřizovatelské kompetence na obce?
Doufám, že ne, bylo by to špatné řešení. Pamatuji začátek devadesátých let, kdy některé obce nejdříve převzaly zřizovatelství těchto škol a pak chodily škemrat, aby si je vzal jako zřizovatel stát, že to nejsou schopny ufinancovat. Jistě, tento typ školy je dražší a nezmění se to s přemalováním cedulí – pokud mají poskytovat kvalitní odbornou péči svým žákům. Svůj podíl musí nést stát – vezměte si situaci okolo asistentů pedagoga, o které tyto školy žádají stále častěji a na které stát poskytuje krajům podstatně méně peněz, než je potřeba.
Co plánuje Asociace speciálních pedagogů do budoucna?
Kromě toho, že bychom chtěli garantovat odbornost a kvalitu dalšího speciálně-pedagogického vzdělávání, je naším cílem zklidnit situaci na základních školách praktických a v celém speciálním školství. Emoce, které se v této části školství zdvihly hlavně kvůli zaujatým laikům v inspekčních týmech a kvůli nešťastným snahám ministerských pracovníků, jsou skutečně velmi vzbouřené. Pedagogové jsou buď naštvaní, nebo jsou otrávení ze stálého nespravedlivého očerňování své činnosti, což jim taky pracovně nepomáhá. Je to důsledek aktivit party zelených volnomyšlenkářů, kteří ovládli tuto oblast. Možná mají ideu, ale chybí jim odborný základ.
RADMIL ŠVANCAR
< zpět do čísla
banners/tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
termaly_losiny_10-19.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz