archiv
Učitelské noviny č. 31/2004
tisk článku

Nevyvolat paniku, ale také nic nepodcenit!

Jakoukoliv výhrůžku bombovým útokem je třeba brát vážně

Dvě události začátkem tohoto školního roku daly připomenout, že před teroristy není žádná půda bezpečná. Ve jménu „svatých“ cílů a v touze po založení nezávislého islámského Čečenska zavraždili fanatici téměř tři sta padesát školáků, jejich učitelů i rodičů. A v Praze se elektronickou poštou, zaslanou do redakcí předních deníků, zviditelnil psychopat, který sice nic nepožadoval, kochal se však strachem, jenž vyvolal výhružkou bombových útoků na pražské školy. Chaos kolem pražské kauzy ukázal, že minimálně v rovině toku informací naše země zrovna připravena moc není. Doufejme, že i přes to školy vědí, jak se v takovýchto situacích zachovat! 


Žádnou neznámou tašku rozhodně neotevírat!

Přestože většina pokynů, jak postupovat v případě obecné prevence před bombovým útokem a také v situaci, kdy se už objeví konkrétní výhrůžka, vypadá triviálně, raději je připomeneme. V obou případech leží klíčová odpovědnost na bedrech ředitele školy.

V záležitostech prevence je v prvé řadě nutné, aby ředitel měl co možná nejpřesnější obrázek o tom, jaké předměty nejrůznějšího druhu se na jeho škole vyskytují. Jakmile se objeví nějaký nezvyklý nový prvek, měl by jeho původ urychleně prověřit. Týká se to zejména bezprizorně se povalujících zavazadel a vůbec předmětů všeho druhu, jež připomínají, byť i jen vzdáleně, nějakou schránku, a to třeba pouze s minimálním úložním prostorem.

„Pedagog nebo ředitel školy, který dejme tomu nalezne podezřelou tašku, by s ní neměl vůbec nijak manipulovat. V prvé řadě by se měl pokusit zjistit, komu patří. V tom, aby ji prohlížel mu brání nejen možné bezpečnostní riziko, ale i legislativa, která říká, že prohlídku cizího osobního majetku může provádět jen police,“ informuje ZDENĚK SMOLA z Policejního prezidia.

Pokud se řediteli školy nepodaří zjistit, komu podezřelý předmět patří, měl by okamžitě kontaktovat policii.

Ve škole nemá co dělat kdokoliv nepozvaný!

K dalším bezpečnostním preventivním prvkům patří podle rad policie všímat si také pozorně jakéhokoliv nového poškození, například skříně ve třídě nebo v kabinetu.

Samozřejmě by neměl existovat případ, že na školu nenásilně vnikne cizí osoba bez vědomí zodpovědného pracovníka školy. (Zdeněk Smola tvrdí, že situace na školách se v tomto ohledu v poslední době zásadně zlepšila.) Ten, kdo hlídá vchod do budovy, by měl mít vždy povolení od školského managementu k vpuštění neznámé osoby do školy, jak doslova formuluje Smola.

Vedení školy by mělo instruovat všechny kantory i rodiče dětí, aby žákům průběžně připomínali: že si i oni mají všímat nezvyklých předmětů, dále aby nepouštěli do školy cizí osoby a aby si na ulici od nich nebrali jakékoliv předměty (především s žádostí o donesení do školy, třeba své paní učitelce).

Nakonec v oblasti prevence Zdeněk Smola doporučuje, aby vedení školy, když zjistí, že mu nějaký krok není zcela jasný, zejména z právního hlediska, neváhalo a obrátilo se s žádostí o výklad na policii nebo státní zastupitelství či soud.

Hlášena bomba? Volat polici a opustit budovu!

Opusťme rovinu průběžné prevence a přejděme k vážnější situaci: Někdo škole nahlásil, že je v ní umístěna bomba! Pravděpodobně jde zase o žert nějakého vtipálka nebo žáka, kterému se nechce psát písemku, ale co když náhodou ne…

„Při jakémkoliv anonymu ohlašujícím bombový útok na školu je ředitel povinen oznámit danou věc policii,“ sděluje zcela jednoznačně Zdeněk Smola. A od chvíle navázání kontaktu by se měl přesně řídit jejími dalšími pokyny.

Prakticky souběžně s tím, kdy informuje policii, by měl ředitel školy dát pokyn k úplnému vyklizení její budovy. Žáci by měli být v rámci civilní ochrany na takovéto přesně zorganizované opuštění objektu připraveni; jinými slovy řečeno, měli by ho mít nacvičeno. „Myslím si, že neexistuje ředitel školy, který by obě bezpečnostní opatření neprovedl, i když je oprávněně přesvědčen, že jde o planý poplach,“ je přesvědčen Smola.

A prevence před vtipálky?

Policie si každoročně potvrzuje, že existuje několik bodů, které motivují některé žáky k anonymnímu nahlášení toho, že na jejich škole se nachází trhavina: začátek a konec školního roku, písemky, maturity, ale také některé osobní krize jednotlivých žáků.

Byť bombových „vtipálků“ nemáme na školách zanedbatelné množství, situace není momentálně nijak katastrofální. „Jakmile totiž děti z médií zjistily, že policie má k dispozici postupy, jež jí umožňují drtivou většinu pachatelů takovýchto anonymních oznámení odhalit, došlo k jejich určitému snížení. Přesto bych pedagogům nedoporučoval, aby tuto informaci o úspěšnosti policie žákům zdůrazňovali. Víme totiž, že se pak naopak může posílit motivace některých žáků, kteří si budou chtít dokázat, že jsou dost chytří na to, aby je přesto přese všechno policie stejně neodhalila,“ vysvětluje Smola.

Ministerstvo školství krizové situace neřeší

Zmatené informace kolem avizovaného bombového útoku na pražské školy musely u veřejnosti vytvořit do značné míry falešnou představu toho, že řešení podobných krizí je v kompetenci ministerstva školství. V tisku se dokonce objevila zpráva, že MŠMT dalo ředitelům škol k dispozici speciální pokyny pro řešení anonymních výhrůžek. Tiskový odbor takovéto tvrzení odmítá. Kompetence rezortu ještě navíc upřesnil KAREL RUDEL z odboru koncepce vzdělávací soustavy a dalšího vzdělávání: „Ministerstvo školství nemůže nijak nahrazovat úlohu orgánů krizového řízení, které jsou organizovány územně, a to na základě zákona o krizovém řízení. MŠMT vydalo prováděcí vyhlášku č. 281/2001 Sb. k tomuto zákonu. Její výklad je na webových stránkách ministerstva ve Věstníku číslo 3 z roku 2002.“

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/free-cinema-390x60.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
36%
41%
23%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz