archiv
Učitelské noviny č. 23/2004
tisk článku

Školy mezi Londýnem, Moskvou a Prahou

Když jsem před časem dělala rozhovor se zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu Petrem Voldánem, dostali jsme se mimo jiné i na jeho zkušenosti se školami mimo republiku. V Londýně i v Moskvě s ním totiž byla až na syna Honzu celá rodina. Teď se připravují na návrat domů.  Aleš už je na vysoké škole, Lucka chce pokračovat  po prázdninách na šestiletém gymnázium v Praze. Byla jsem zvědavá, jak rodiče v průběhu let vnímali rozdílné způsoby vyučování.


V Londýně strávili Voldánovi tři roky, 1997 – 2000, pak rozhlas londýnský post uzavřel. Lucka zahájila školní docházku právě tady. Přes den navštěvovala běžnou anglickou školu, doma s maminkou „doháněla“ české osnovy. Vždy v létě skládala na ZŠ v Ústí nad Labem, kde měli stálé bydliště, závěrečné zkoušky za každý ročník, aby mohla dostat  české vysvědčení.

Protože NAĎA VOLDÁNOVÁ není učitelka, nebylo to pro ni právě snadné. Znalosti jí nechyběly, ale metodika a didaktika ano.

„Chybělo mi to správné učitelské cítění, na dálku jsem obdivovala nekonečnou trpělivost učitelek, které učí  1. a 2. třídu. Někdy pro mne bylo těžké nevyhrknout: Jak to, že to nevíš, vždyť je to tak jednoduché! Taky se nám vždycky nepodařilo dodržet stanovený rozvrh domácího vyučování. Přece jenom učitel je v některých momentech pro děti větší autoritou než rodiče.“  

 

Bohužel, česká škola nepomohla.

 

„Nechali nás plavat. Naštěstí jedna naše známá absolvovala na pedagogické fakultě učitelství pro národní školu. Vybavila mne radami i odbornou literaturou. Nakonec jsme to vždycky nějak zvládli. Zarazilo mne však, že se ústečtí učitelé vůbec nezajímali, jak se Lucka v Londýně učí. Copak se mnou, ale nebyli zvědaví hlavně na způsob vyučování v anglické škole. Připadala jsem si jako ve fabrice. Udělat zkoušky a jít pryč.“

 

 

 

Zkušenosti Z Londýna

 

Do londýnské základní školy vstoupila Lucka jazykem téměř nedotčená. Z ústecké mateřinky, kde měli základy angličtiny, znala nějaké to slovíčko, měla v uchu zvuk jazyka, ale pro běžný školní život to zdaleka nestačilo.

„Hodili jsme ji do vody,“ přiznává PETR VOLDÁN. Nešla do výběrové ani soukromé nebo církevní školy, ale do běžné, do níž spadali podle místa bydliště. V 1. ročníku měla spolužáky více než 20 národností. „Kromě toho, že si rychleji osvojila angličtinu, na ní smíšená třída zanechala jednu ohromnou stopu: nemá vůbec žádné předsudky. Vůči různým náboženstvím, rasám, barvám pleti, vůči čemukoli. Tolerance, kterou děti získaly, je nedocenitelná. Chápou svět jinak než většina jejich vrstevníků u nás. Je pro ně normální, že se lidé stravují různě. Když Lucka poprvé viděla, že si holčičky z Indie oblékají do vody plavky přes legíny, koukala se dost překvapeně. Když pochopila, že jim náboženství nedovoluje se odhalit, vzala to jako běžnou věc. Prostě jsou odjinud, řídí se jinými pravidly, která je třeba ctít.“

 

Když začala Lucka chodit v Londýně do školy, napřed moc nemluvila, jen se rozhlížela a nasávala. Systém výuky jí ovšem umožnil, že do nového prostředí vplula poměrně snadno.

 

„Hodně se učili na projektech. Například několik měsíců byl ústředním tématem Egypt, ve stejném stylu byla vyzdobená i třída. V rámci projektu zabrousili nejen do dějepisu, ale i do dalších předmětů. Místo klasických známek byly děti hodnoceny slovně.

 

Byl to pro nás nezvyk, ale Lucce to určitě vstup do školy usnadnilo.

 

Zato když jsme přijeli na zkoušky do Ústí, vůbec nebrali v potaz, že v Británii uzavřela 1. ročník. Bylo to pro ně, jako by chodila na nějaký kurz angličtiny. I v dalších letech se nám někdy zdálo, jako by v přístupu učitelů byl kus žárlivosti: Jestli si myslíte, že nás budete poučovat, jak se učí venku, tak to ne! U nás se učí takhle, musíte se přizpůsobit. Že dcera mluví dobře anglicky? O to víc se ji snažili nachytat na gramatice. Přístup učitelů u nás a v Británii se hodně lišil.“ 

 

Zaujaly je už třídní schůzky. Učitelé trvali na tom, aby děti byly u všech jednání učitelů s rodiči. Aby slyšely, co se o nich říká, a mohly říci svůj názor.

 

„Seděli jsme ve třídě, povídali jsme si s učitelkou. Najednou dcera požádala, že by chtěla k věci ještě něco dodat. Překvapilo nás, jak bezprostředně s učitelkou komunikuje. Že jí angličtina dělá mnohem menší problémy, než jsme předpokládali.“ 

 

Aleš přišel do školy v Anglii se zkušeností z české základky. 

 

„Byl vycepovaný, pořád se hlásil, dělal poctivě úkoly. Učitelé ho měli rádi. Překvapovalo ho chování spolužáků. Někdy dost negativně. Jednou přišel rozzlobený, jak sprostě pokřikovali na těhotnou učitelku. Na to nebyl zvyklý. V Ústí museli žáci sedět při vyučování tiše v lavicích, nebavit se. Na co si zvykl brzy a rád, bylo široké myšlení v souvislostech místo memorování.“

 

 

PŘESTUP ZÁPAD-VÝCHOD

 

Sotva se Voldánovi vrátili z Londýna do Prahy, už balili kufry do Moskvy. Lucka vlastně klasickou školu u nás ještě nezažila. I když v Moskvě nenavštěvovala ruskou základní školu, ale českou školu při ZÚ Moskva, která vydává české vysvědčení. Je maličká, se spojenými ročníky podle toho, jak staří žáci ji právě navštěvují.

„Funguje systémem málotřídky, vládne v ní skoro rodinná atmosféra, protože se všichni navzájem znají. Ale zase nemá takové vybavení, jako mívají velké školy. Počítačová třída ano, ale například chemická laboratoř ne. Žádné zájmové kroužky, družina, ani školní jídelna.“

 

Když přišla do Moskvy, velkým překvapení pro ni byla tabule. Tu v Londýně neměli. Mnohem větší zlom však opět představoval styl vyučování.

 

„V Británii stavěli při hodnocení na tom, co kterému dítěti šlo nejlépe. U někoho to byl sport, u jiného výtvarné schopnosti… Učitelé jako by potlačovali, že žák neumí například některé postupy z matiky. Řekli to jen tak mimochodem, jednou dvěma větami a zase se vrátili k tomu, jak úžasně chlapec kreslí. Prohlédli jste si už práce, které má na nástěnce? Ne? Tak to musíte, jsou úžasné…“

 

Rodiče tu matematiku samozřejmě vnímali, ale necítili se jako neschopní, že ji nedokázali s dítětem zopakovat. Tyhle pocity české rodiče při třídních schůzkách provázejí dost často.

 

 

CO RODIČE VNÍMAJÍ

 

Zajímalo mne, jak vidí P. Voldán zkušenosti ze škol v zahraničí v porovnání se školou, kterou sám poznal – ať už kdysi jako žák, nebo později jako rodič u svých starších synů. 

„Je to něco úplně jiného. Pro Lucku i pro Aleše bude bezesporu velkou výhodou perfektní znalost angličtiny. Naše školství není špatné, má větší řád, pevnější pravidla. Britská škola je volnější, možná předá žákům míň faktických znalostí, ale zase je učí myslet v souvislostech. Vede žáky k tomu, aby si vytvářeli a také vyslovovali svůj názor. Aby klidně oponovali učiteli, jestliže se jejich názory liší. Aby se nebáli vyslovit ho nahlas, i když třeba není správný.“

 

„To je oproti našim školám markantní rozdíl,“ připojila se N. Voldánová. „Jakmile dítě s učitelem nesouhlasí, okamžitě dostane nálepku, že je drzé. Žák je jiná generace, nemá tudíž nárok na názor. Jenže právě na tohle jsou děti hodně citlivé.“

 

Právě takhle narazil Aleš v Moskvě, když plavně přešel z Londýnské střední školy do moskevské – byť americko-ruské.

 

„Výuka probíhala v angličtině, ale vyučovaly ruské učitelky se zkušenostmi z klasické sovětské školy. Nedokázaly se předělat, nové přístupy neuznávaly. Nějaká diskuze? Ani náhodou.

 

Pro Aleše byl tenhle přechod hodně těžký, protože byl z Londýna zvyklý na pravý opak. V moskevské škole vládla protekce, učitelky byly zvyklé nadržovat dětem z prominentních rodin tzv. nových Rusů… Aleš se ozval: Dcera náměstka primátora může opisovat? Nad ní zavíráte obě oči a mně za malou chybu ubíráte tolik bodů! A bylo zle. Museli jsme to chodit do školy vysvětlovat.  Ředitel školy byl Američan, tam to bylo o jiném.“

 

 

ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA?

 

Jaký styl vyučování byste pro své dítě zvolili radši: dril nebo volnost?

„Půl na půl,“ přiznal P. Voldán. „Dělal jsem o tom pořad do rozhlasu. Nemám rád skoky ode zdi ke zdi, ideální by bylo oba styly skloubit. Nač se zříkat české školy? Rozhled nám mohou leckde závidět. Naši lidé vědí o světě mnohem víc než lidé v jiných zemích. Kdybychom tohle dokázali propojit s logickým uvažování, s myšlením v souvislostech, měli bychom oproti světu slušný náskok. Znamenalo by to ovšem neutápět se ve zbytečných podrobnostech, které je možné najít v encyklopediích, na internetu. 

 

Vždyť co všechno je možné naučit na projektech! Aleš měl například na střední škole nejen napsat knížku, ale také ji vyrobit; vytisknout, svázat. Dotáhl to tehdy až do konce, do obchodu. Jeho knížku si od něj  koupila paní Kynclová, manželka zpravodaje Karla Kyncla, kterého jsem v Londýně střídal.“

 

To, co Voldánovi vnímali v Británii jako novum hodné následování, si zatím u nás zvolna vydobývá místo na slunci. I když ve všech školách reforma stoupence nenalézá. 

 

Kde jako rodič vidíte nebezpečí a co byste naopak k nám rád přenesl?

 

„Kantoři musí být zodpovědní. Možná bych se obával toho, aby někdo nepreferoval svůj obor na úkor jiného. Výuka musí být v rovnováze. A co bych přenesl? Návyk dětí na diskuzi. Zcela jistě. Většina našich učitelů není na otevřené projevy dětí zvyklá. Je to škoda.“

 

Byli byste pro, aby rodiče měli možnost učit svoje děti doma? Přece jen jste si to vyzkoušeli na vlastní kůži…

 

„Je to věc každého, ale já bych se do toho nehrnula, kdybych nemusela,“ přiznala N. Voldánová. „Vyučovat by měl odborník.“

 

Její manžel dodal: „Obával bych se, že děti nebudou dostatečně připravené na normální život. Nesetkají se zavčasu s negativy, která život taky přináší. Se závistí kamarádů, občas i s nespravedlností dospělých. S tím, že se musí pustit do práce, i když se jim zrovna nechce. Rodič zákonitě svému dítěti víc vyhoví.

 

Ale líbila by se mi škola bez stresů. Když jsem porovnal zkušenost syna Honzy, který po rozvodu zůstal s matkou v Praze, z české školy a Aleše z anglické, vyšla z toho Británie stoprocentně líp. Hlavně pokud jde o přístup k vyučování. Zatímco pro Honzu byla škola strašák, Aleš ji bral jako zábavu. Nikdy jsem se s ním taky nemusel dohadovat, jestli se má nebo nemá jít učit. Prostě věděl, že to potřebuje.“

 

 

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

 

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz