archiv
Učitelské noviny č. 23/2004
tisk článku

Zavedeme pokuty za opakované vyloučení ze školy?

Stát ani kraje nevědí, kterou rozpočtovou díru zalátat dřív, přitom jim oknem létají miliony nazdařbůh, aniž by jim to nějak zvlášť vadilo. Stovky, možná tisíce žáků si ze středoškolského studia dělají legraci, jsou vylučovány pro nekázeň či neprospěch. Jejich studium přitom stojí desetitisíce ročně. Jde o problém, o němž se zatím téměř nemluví. 


Finanční pohled

Před několika týdny jsme v UN psali o slabé sociální roli střední školy (č. 19/2004), o tom, že by střední škola měla být nejen místem vzdělání, ale také výchovy, útočištěm pro sociálně handicapované nebo obtížně vzdělavatelné děti. Podívejme se nyní na věc z jiného, ekonomického úhlu.

Ve Sdružení učňovských zařízení se podle jeho předsedy PETRA LACINY nedávno diskutovalo o počtech žáků, kteří musejí z důvodu hrubé nekázně či neprospěchu způsobeného nulovým zájmem o studium opustit pražská učňovská zařízení. Ředitelé několika učilišť prý tento počet velmi hrubě odhadli na 10 %. Vztáhneme-li tato procenta k celkovému počtu žáků v učebních oborech a vynásobíme průměrným normativem vydaným ročně na žáka, dojdeme k více než půl miliardě korun ročně, kterou stát, potažmo kraje vynaloží úplně zbytečně. Zmínění ředitelé prý navíc upozornili, že značná část těchto žáků po vyloučení takzvaně „rotuje“, tedy opakovaně zkouší štěstí na dalších a dalších školách.

„Říct takovým studentům: jedna škola – jeden pokus a dost, to by asi nebylo to pravé řešení. Už vzhledem k celoživotnímu učení. Nicméně neměli bychom tento problém úplně přecházet. Chtělo by to přijít s nějakým řešením, i když zatím nevíme, s jakým. Ve sdružení jsme diskutovali například o systému, který by vycházel z odpovědnosti za individuální volbu. Jinými slovy: Zvolil sis dobrovolně tuto školu? Zvolil. Odešel jsi z ní nebo jsi byl vyhozen proto, že se odmítáš učit? Dobrá, pak ale zaplať polovinu normativu". A to i na krajské škole,“ nastínil debatu ve Sdružení učňovských zařízení P. Lacina.

Odpadlíků přibývá

Odhlédněme od toho, že nemáme vyřešen spor s ústavně zaručeným bezplatným středoškolským vzděláním, a podívejme se, co na tento a podobné návrhy říkají ředitelé některých učilišť.

„Takových případů rok od roku přibývá. Někteří žáci přistupují ke studiu, jako by stále ještě byli na základní škole, jako by je někdo do učení nutil. Návrh na jakousi finanční spoluúčast pro ty, kteří poněkolikáté opakují ročník a pokaždé na jiné škole, by rozhodně stál uváženou,“ řekl VÁCLAV HEJDA, ředitel SOU zemědělského a OU v Praze 5 – Radotíně.

„Překvapuje nás i nezájem žáků třetích ročníků, kde by se už dala předpokládat ustálená situace. V řadě případů je žákům jedno, jestli u závěrečných zkoušek uspějí nebo k nim dojdou. Obecně mohu říct, že zájem o jakýkoli obor za posledních deset let klesá. A to nemluvím o zájmu vyjádřeném počtem přihlášek, ten převyšuje naši kapacitu, ale vůbec o chuti něčemu se učit. Když se před lety na dvoře objevil vůz autoškoly – řídičské oprávnění je součástí výuky – kluci byli přilepení na oknech a hádali se, kdo půjde na jízdu jako první. Dnes je musí instruktor za volant skoro nahánět,“ dodal ředitel radotínského učiliště.

Přestupní stanice

„Od loňského září jsme se z prospěchových důvodů rozloučili s 24 žáky,“ uvedl KAREL DVOŘÁK, ředitel SOU Ohradní v Praze 4. „Byly časy, kdy jsme brali žáky, které jiná učiliště vyhodila, ale poučili jsme se. Vloni jsme si řekli, stop. Nemáme zapotřebí dělat ze školy přestupní stanici, jelikož drtivá většina těchto žáků nevydržela ani do pololetí. Přicházeli s pětkami a kázeňskými prohřešky - a prostě v sobě neměli knoflík, jímž by se přepnuli aspoň do průměru. Otázka zní, jak to řešit.“

Podle jeho slov je škole z finančního hlediska jedno, jestli má ve třídě 25, nebo 27 žáků. Peníze nejdou přímo za žákem, ale rozpočítávají se na kantory podle počtu žáků.

„Kvůli těmto obtížně vzdělavatelným jedincům letí peníze z okna celé společnosti. Vůbec bych se proto nebránil zavedení nějakých finančních nástrojů, které by některé žáky motivovaly k výkonu. Kdysi jsme ve Sdružení učňovských zařízení diskutovali o systému šancí. Jeho princip byl jednoduchý: každý člověk by na počátku vzdělávací dráhy dostal do vínku jakési - v uvozovkách - vzdělávací konto a záleželo by jen na něm, jak s ním naloží. Někdo by ho promrhal už na střední škole při opakovaných pokusech o studium, jiný by s ním absolvoval vysokou školu. Je to futuristická vize, samozřejmě. Ale jak řešit případy, kdy se problematický student ve dvaceti letech potřetí hlásí do prvního ročníku? Mohla by například platit věková hranice, po jejímž překročení by si celé studium nebo jeho část platil sám,“ dodal K. Dvořák s tím, že problém nucených ukončení studia z důvodů nezájmu či záškoláctví je výrazný i v maturitních oborech a že tudíž výsledná částka, kterou takto stát ročně zbytečně vydá, může být ještě vyšší než zmíněných půl miliardy korun.

PETR HUSNÍK

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
34%
42%
23%
1591221600_tyr.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz