archiv
Učitelské noviny č. 35/2004
tisk článku

Individuální péče na brněnském učilišti

„Jsme státním pedagogickým zařízením, které v rámci Odborného učiliště připravuje více než 440 studentů, jejichž profesní příprava, má-li být účinná, vyžaduje speciálně pedagogické metody práce. Studenti převážně z jižní Moravy se připravují na výkon budoucího povolání ve stavebnictví, potravinářství a oblasti služeb. Přijímáme absolventy zvláštních škol a ve zdůvodněných případech i žáky s poruchami učení, vycházející ze základních škol. Samostatnou součástí učiliště je i tříletá Praktická škola pro uchazeče, kteří se ze zdravotních či jiných důvodů nemohou vyučit,“ představuje svou školu, sídlící v brněnské Lomené ulici, ředitel Josef Řiháček.


„Přemýšleli jsme, jak naší vzdělávací a výchovnou prací ještě účinněji reagovat na měnící se podmínky. Přibývá totiž různou měrou postižených studentů, což klade nejen vzrůstající nároky na speciálně pedagogickou úroveň pedagogů,“ zdůrazňuje J. Řiháček.

S velkým zájmem se proto škola na začátku roku 2003 zapojila do projektu Evropské unie „EQUAL“, zaměřeného na předcházení diskriminacím a nerovnostem v zaměstnání. V jeho rámci na učilišti od února 2003 působí Speciálně pedagogické poradenské centrum (SPPC), tvořené profesním poradcem, speciálním pedagogem a psychologem.

Základem týmová práce

Bez nadsázky lze říci, že většina studentů, přicházejících na OU a PrŠ je potenciálně výukově či výchovně problémová. Ředitel J. Řiháček právě proto vidí mnohostranný význam vřazení pracovníků centra do systému práce školy a zdůrazňuje: „Je to jeden ze základních předpokladů individualizace edukační práce. Velký důraz je kladen na včasnou speciálně pedagogickou diagnostiku. V orientační formě jí projdou všichni studenti prvních ročníků – dosavadní praxe ukazuje, že 15 – 20 % z nich potřebuje neodkladnou pomoc a péči. Ta je jim samozřejmě poskytnuta a to nejen na začátku studia, ale i následně. Vše směřuje k tomu, aby se po průběžné péči psychologa a speciálního pedagoga dostal v závěrečném roce působení studenta na našem učilišti ke slovu třetí člen týmu. Tím je profesní poradce, který usnadňuje přechod našich absolventů na – přiznejme – tvrdé podmínky volného trhu práce. Je nabíledni, že tento trojlístek pracovníků centra funguje v úzké provázanosti se všemi pedagogy učiliště a pracuje v pravém slova smyslu týmově. Mezi těmito specialisty je nezbytná neustálá konzultace problémových situací a stavu péče o jednotlivé studenty, které si členové SPPC postupně předávají k pokračování reedukace a nápravy. Nejvíce nás všechny na učilišti samozřejmě potěší, když student, který měl řadu problémů a nejraději by to ´zabalil´, se díky péči a podpoře ´chytne´ a po čase přijde do ředitelny, či k někomu z centra a překotně líčí, jak se mu na škole líbí,“ usmívá se ředitel.

Psycholog? Tady a teď!

„Stává se, že přijde student se zoufalým pocitem bezvýchodnosti. A po pravdě, není divu: být pozdě večer vyhozen nevlastním otce z bytu a projezdit noc v tramvaji, stát se svědkem nelítostné rvačky opilých rodičů, či předmětem opakované šikany bandy výrostků nepocházejících z učiliště – to by zamávalo s psychikou každého, natož pak dospívajícího, postiženého člověka,“ líčí některé situace ze své praxe psycholog školy Miloslav Šiške.

„Na učiliště jako speciálně pedagogické zařízení přicházejí z logiky věci studenti s větší či menší mírou mentálního a někdy i zdravotního postižení, projevy SPU či jde „jen“ o děti výchovně a výukově zanedbané. Řada z nich je navíc nesmírně traumatizována svým předchozím osobním i školním „životopisem“ s nekončícím kolotočem střídání škol, pedagogů i spolužáků a vyčerpávajících návštěv odborných lékařů, psychiatrů či psychologů. Cílem je podchytit od počátku přípravy na učilišti ty studenty, kteří potřebují pomoc: výukově slabé, špatně se adaptující, či ty se sklonem k sociálně patologickým jevům. Po nezbytném vyšetření a zjištění stavu věci přichází často na řadu speciální pedagog.“

Z odpadlíka premiant

Speciální pedagog školy Tomáš Anderle má ve své problematice jasno: „Studenti, kteří mají potíže v teoretických předmětech, jsou samozřejmě nejprve podrobně vyšetření psychologem i mnou. V oblastech, kde se handicap nejvíce projevuje, je nezbytný individuální přístup, reedukace a náprava, což paralelně souvisí s tvorbou individuálních vzdělávacích plánů. Jejich úroveň měsíc od měsíce roste, a co zejména: realizuje se v praxi! Nyní se už dokonce celkem běžně stává, že po několika málo měsících, v rámci zjišťování zpětné vazby, je situace naprosté většiny zlepšená. Někteří se stihnou zařadit do průměru třídy a výjimečně i mezi ty nejlepší – i na našem učilišti totiž někdy platí, že příčinou selhávání jsou mimointelektové důvody, třeba neřešené rodinné či zdravotní problémy. Po jejich odstranění se student zlepšuje až neuvěřitelně!“

Dodejme, že třešničkou na dortu snah pracovníků SPPC a Tomáše Anderleho je velmi úspěšné začleňování studentů třetích ročníků do dalšího vzdělávacího procesu středního školství.

Pomoc v hodině „H“

Nelze říci, že by studenti OU a PrŠ na Lomené byli během svého studia neustále jako „ve vatičce“ – a nebylo by to ani správné. Nicméně vstřícnost, pochopení a přiměřená míra tolerance pedagogických pracovníků je pro toto zařízení příslovečná. Od loňského roku má své vyústění i ve věci snad nejpodstatnější: nalezení vhodného začlenění absolventů na volném trhu práce.

Na učilišti a v SPPC je garantem všeho, co s tímto souvisí, profesní poradce Rudolf Doležel: “Ano, najít konkrétnímu absolventovi pracovní uplatnění, to je cíl, ale současně jen špička ledovce! Mé úkoly v daném systému jsou totiž mnohem rozsáhlejší: je nezbytné se zaměřit na profesní orientaci v komplexním pohledu: od předprofesní přípravy žáků ze speciálního primárního školství přes vytváření motivace pro výběr střední školy až po zajištění podpory pro vstup do prvního zaměstnání.“

Přitom platí, že se hledá uplatnění pro žáky znevýhodněné – mentálně, sociálně a často i zdravotně. Svůj handicap tito studenti pociťují zejména při přímé konfrontaci se zdravou populací na volném trhu práce.

A jaké jsou konkrétní kroky profesního poradce?

„Velmi účinnou součástí mé práce je navazování osobních kontaktů s možnými zaměstnavateli. Je velmi zajímavé a přitom povzbuzující vidět, jak se mění postoje řady těchto podnikatelů. Často to začíná rozpaky a více, či méně skrývanými projevy nevůle, že by měli zaměstnávat absolventy Speciální školy. Později však bývají mile překvapení jejich pracovní výkonností a chováním. Stává se, že posléze projevují opakovaný zájem o další vycházející studenty poté, co ti první se plně osvědčili. Je rovněž výhodné navštěvovat firmy, zvažující přijetí našich absolventů, se samotnými uchazeči. Obě strany mají možnost konfrontovat své představy, což je jen a jen užitečné. Do náplně mé práce patří samozřejmě také pravidelný kontakt s úřady práce, přesná evidence profesních plánů všech studentů školy…“.

Pracovníci SPPC při OU a PrŠ Lomená,
Brno

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz