archiv
Učitelské noviny č. 20/2004
tisk článku

Konfliktní géniové

O mimořádně nadaných dětech ve škole

Mít chytré žáky. To je sen každého učitele. Mít chytré žáky – ale ne příliš. Protože geniální žák (zvlášť, když se jeho genialita projevuje pouze v jedné oblasti a v jiných třeba i zaostává) znamená velmi podobnou zátěž jako žák postižený. Oba totiž vyžadují mimořádnou péči.


S andělem ve znaku

Modřanská základní škola Angelovova v Praze 4 se specializuje na děti, které mají zájem naučit se jazyky. „Ale ne jen na nadané,“ zdůrazňuje ředitelka školy Iva Cichoňová, protože jazyky prý budou potřebovat v životě všichni. Kromě jazykových tříd tu však najdete i třídy specializované na děti se specifickými poruchami učení. Široký záběr.

Do prvních tříd přijímají ročně na sto žáků. Geniální, skutečně mimořádně nadané dítě se však mezi nimi neobjeví každý rok. V současnosti jsou na škole s osmi sty žáky tři. Ředitelka spolu se zástupkyní Danou Osvaldovou nejdříve marně vzpomíná na další malé génie, při vyprávění se však vynořují. Shodují se však, že jejich počet zdaleka nepřekročí jedno procento.

O těchto dětech škola většinou ví v okamžiku, kdy je přijímá - bývají „odhaleny“ už v mateřské škole. Díky svým zvláštnostem, díky rychlejšímu rozvoji svých znalostí, díky upozornění rodičů i diagnostice z PPP. V modřanské škole péči o ně kromě učitelů a výchovné poradkyně přebírá i psycholožka (škola si dokonce vytvořila celou poradnu, peníze na ni ale nedostává, musí je najít ve vlastním rozpočtu).

A její pomoci bývá potřeba. Hlavně u chlapců. “Mimořádná děvčata bývají nadaná většinou všeobecně,“ říká ředitelka. Právě nyní končí základní vzdělání děvče, pro které je škola vysloveně jednoduchá. V jejím průběhu složila úspěšně zkoušky na prestižní gymnázium v páté i sedmé třídě – a vždy na „své“ škole zůstala. „Když ji škola připravila takhle dobře na zkoušky, není důvod, aby z ní odcházela,“ tvrdí prý její maminka. Děvče je oblíbené mezi kantory i mezi žáky, žádné problémy.

Chlapci však bývají nadaní většinou jednostranně. Jen na matematiku. Jen na biologii. Jen na chemii. Bývají obtížně zvládnutelní. Člověk aby měl s nimi andělskou trpělivost. V předmětech, které je nezajímají, často selhávají. „Není ani tak podstatné rozvíjet jejich mimořádné nadání, často v něm své spolužáky přesahují o dva i tři roky. Podstatnější však je překonávat jejich problémy v jiných oblastech, pomáhat jim v začlenění do skupiny vrstevníků, v nalezení cesty ke komunikaci s okolím (nám pomáhá i program Začít spolu). Jsou to děti, které by často potřebovaly pedagogického asistenta. Toho však podle současně platných pravidel může získat jen dítě ze znevýhodněného sociokulturního prostředí, což tito žáci většinou nejsou,“ upozorňuje zástupkyně ředitelky D. Osvaldová.

Škola by si rozhodně příplatek na péči o mimořádně nadané dítě zasluhovala. Mimo jiné i proto, aby mohla více ohodnotit práci učitelů, kteří se o dítě starají. V onom „starají“ se skrývá samozřejmě sestavení individuálního vzdělávacího plánu, vymýšlení skupinové práce, ve které se nadání dítěte uplatní pouze v kooperaci se spolužáky, připravování obtížnějších úkolů, na nichž se podílejí odborní učitelé z 2. stupně. Obě vzpomínají, jak škola umožnila talentovanému chlapci z páté třídy navštěvovat chemická praktika s osmáky. „To jsme nikde nehlásili, to bylo v kompetenci ředitelky,“ říká zástupkyně. V kompetenci školy je i rozhodnutí o komisionálním přezkoušení dítěte, pokud by mohlo „přeskočit“ ročník. To tu ale zažili pouze u dětí cizinců, které byly jazykově handicapovány a rychle tento nedostatek odstranily. Je to však postup, který je možné použít i u výrazně všeobecně nadaného dítěte. Po doporučení psycholožkou, po zvážení vedením školy, po souhlasu rodičů, po speciální přípravě dítěte.

„Bylo by dobře, kdyby existovaly cesty, jak získat prostředky na to, aby bylo možné ocenit učitele, kteří se o mimořádně nadané intenzivně starají. Abychom pro ně mohli přijmout asistenta, abychom nemuseli kvůli tomu zjišťovat, jestli nemá třeba psychiatrickou zátěž, díky které by asistenta mít mohl,“ říká I. Cichoňová a zdůrazňuje hlavně socializaci mimořádných dětí. Rozvoj jejich talentu je na každé škole, jak svou úlohu zvládne. Nedostane peníze na nižší počet žáků ve třídě, na ocenění práce učitelů, na psychologa. I proto na škole, která má ve znaku anděla, si od koncepce péče o nadané děti, kterou připravil Institut pedagogicko – psychologického poradenství hodně slibují.

Koncepce – první z řady kroků

Ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství JANA ZAPLETALOVÁ připravila nedávno koncepci péče o nadané děti v poradenských zařízeních.

Proč vzniká tato koncepce právě nyní?

O děti nadané pohybově či hudebně je v současnosti již dobře postaráno – existují školy, které se na práci s nimi specializují. Děti s mimořádným kognitivním nadáním však takové možnosti nemají. Již dlouho zaznamenáváme hlasy ze škol, od učitelů i psychologů, že by bylo dobré, kdyby existoval systém péče i o děti s výjimečným nadáním na matematiku, jazyk, přírodní vědy atd. Konečně, podobný záměr najdete i v Bílé knize. O nutnosti diferencovaného a individuálního přístupu k dítěti hovoří i školský zákon, konečně i jeho nové znění, které je nyní v parlamentu, s péčí o mimořádně nadané v souvislosti s RVP počítá. Nyní byla poradou vedení přijata Koncepce péče o nadané děti v poradenských zařízeních, která koresponduje i s Koncepcí péče o tyto děti ve školách, kterou připravil odbor základních škol.

Jaká je aktuální péče o výjimečně nadané děti v současných školách?

Její stav závisí vždy na konkrétní škole, na řediteli, na učitelích, na rodičích. Na jejich snaze, na jejich zkušenostech, na jejich pedagogické invenci. Neexistují jednotná pravidla, centrálně daný metodický pokyn k péči o mimořádně nadané děti. Praxe však ukazuje, že zřejmě bude nutné takovou normu připravit.

Jak bývá „geniální“ dítě rozpoznáno?

Pokud nadání dítěte není překryto nějakým problémem, například specifickou poruchou učení, bývá nadané dítě rozpoznáno velmi brzo – v mateřské škole, rodiči… Je však obtížné přesně zjistit, zda nejde „pouze“ o akcelerovaný vývoj dítěte. V takovém případě by se vlastně zhruba v deseti, dvanácti letech vyrovnalo dítě se svými vrstevníky. O identifikaci těchto dětí se nyní vede diskuze. Již ale existují psychologické metody, jak skutečně nadané dítě odhalit, aby mu mohla být věnována přiměřená péče, další metody se právě v rámci naší koncepce připravují.

Kam se mohou obrátit rodiče, pokud si myslí, že je jejich dítě výjimečně nadané na učení?

V současné době již v každém kraji existuje v PPP člověk, který prochází systémem vzdělávání v diagnostice těchto dětí a v péči o ně. Počítáme s tím, že ti budou své zkušenosti a poznatky z práce rozšiřovat mezi kolegy. Podobně počítáme s přípravou vybraných učitelek mateřských a základních škol – ve spolupráci s PF UK v Praze, s FSS a FF MU v Brně, s PF UP v Olomouci… Chceme, aby v každém kraji byla alespoň jedna mateřská školka (a posléze i základní škola), kde by věděli, jak k těmto dětem přistupovat. A odtud by se zase informace šířily do dalších MŠ. Vzdělávací programy pro pedagogy ze škol by měly být připravovány již od září tohoto roku, půjde ale o dlouhodobé vzdělávání.

Je rozdíl mezi nadanou dívkou a nadaným chlapcem? Při návštěvě ve škole hovořili pedagogové o dívce výjimečné ve všech předmětech i v sociálních vztazích a naopak o chlapcích geniálních v jednom oboru, ale selhávajících v jiných předmětech a právě ve vztazích k vrstevníkům a učitelům…

Problém je, že neexistuje jednoznačná definice pojmu nadání. Sama bych se ale spíš v pojímání „geniality“ přiklonila k druhému příkladu. Někdy se mimořádné nadání zaměňuje (zvlášť u chytrých dívek) za vysokou motivovanost k výkonu, za píli, za podnětné a ambiciózní rodinné zázemí. My ale mluvíme o dětech, které v některých položkách testu (v některých dovednostech) přesahují 150, 160 IQ. I když třeba v jiných jsou jen průměrní či podprůměrní. Právě pro tyto děti je charakteristické, že jsou často introvertní, málo přizpůsobivé, sociálně neobratné. Výjimečné nadání ve všech složkách – verbální, matematické, logické, sociální atd. je velmi vzácné.

Lze vypracovat pro mimořádně talentované dítě individuální vzdělávací plán (IVP) a žádat i finanční příspěvek?

IVP bývá u těchto dětí nutný. I o příspěvek by bylo možné teoreticky žádat – vždyť mimořádné vzdělávací potřeby nemají pouze děti postižené, ale i výjimečně nadané. V praxi však o takovém případu nevím. Pokud takový příspěvek škola dostává, pak ne na „nadání“, ale na nějaký handicap, se kterým se nadané dítě musí vyrovnávat.

Pracovat s „úzce“ mimořádně talentovaným žákem musí být velmi těžké…

Je to podobné jako pracovat s jiným dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami. S „geniálními“ dětmi je obtížná práce. Bývají nepřizpůsobivé, nerady přistupují na kolektivní pravidla, vyžadují stálou pozornost, prosazují své názory. Leckdy není obtížné rozvíjet nadání dítěte, ale socializovat ho, vtáhnout ho do kolektivu. Učitel musí být připraven i na to, že ho bude žák v některých oblastech přesahovat, nacházet kreativnější řešení, než sám pedagog předkládá. Může tak učitele ohrožovat, zpochybňovat. Vyžaduje to skutečně silnou a vyrovnanou pedagogickou osobnost. Musí mít dostatek znalostí o zvláštnostech těchto dětí a v souladu s nimi s dítětem pracovat.

Radmil Švancar

Honzova maminka celou první třídu hledala pro syna školu, se kterou by se “snesl“. Napočtvrté se „trefila“. Chlapec se nejdřív seznámil s prostředím, pak s ředitelkou, s učitelkou, se třídou… Jestli se mu budou líbit. Stejně tak škola zjišťovala, jestli chlapce zvládne. Honzík totiž patřil k velmi problematickým dětem – otec od rodiny odešel, protože zátěž chlapcova chování neunesl.

Honza je nesnášenlivý, při neshodě jde velmi rychle do agrese, ve vztazích je infantilní, jeho chování neodpovídá věku. Ani jeho znalosti neodpovídají věku, ale trochu jinak – v matematice je mimořádně nadaný. V sedmi z hlavy počítá rychlost tramvaje, kterou právě jede. Nic jiného než matematiku však neuznává. Nechce číst (a čte velmi špatně), psát, kreslit… Fyziku či chemii přijímá na milost v okamžiku, kdy může použít matematické myšlení.

Učitelka ho vtahuje do práce celé třídy – jeho úkolem je vždy matematická stránka společného úkolu – dostává ale i podklady, které pro toto zpracování musí prostudovat. Tak postupně škola prolamuje bariéru ke čtení a dalším předmětům i bariéru k vrstevníkům. Když odchází ze základní školy na výběrové gymnázium, je frekvence konfliktů s dětmi i učiteli přece jen menší. S matkou v konfliktu není – matka zcela rezignovala na to, aby se snažila Honzíka k něčemu přimět.

KAM SE OBRÁTIT, KDYŽ MÁTE NADANÉ DÍTĚ

PPP: Praha 1, Praha 4, Kolín, Plzeň – město, Karlovy Vary, Teplice, Jablonec nad Nisou, Semily, Pardubice, Chrudim, Kradec Králové, Ostrava – Orlová, Nový Jičín, Olomouc, Kroměříž, Brno, Hodonín, Břeclav, Blansko, Třebíč

Společnost pro talent a nadání – ECHA (European Council for High Ability), PhDr. Eva Vondráková, vondrakova@chello.cz

IPPP Praha, masakovav@ippp.cz

Zdroj: IPPP Praha

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz