archiv
Učitelské noviny č. 19/2004
tisk článku

Asociace učitelů dějepisu k 3. verzi RVP ZV

Součástí nového školského zákona je oddíl zvaný Rámcové vzdělávací programy, stanovující cíle a hesla učiva, podle nichž si má každá škola vytvořit vlastní osnovy (ŠVP). Po seznámení s nimi lze zjistit, že stát již nezaručuje kvalitu vzdělání, ale že zodpovědnost přesouvá na školy – jejich učitele a ředitele.


Ti rozhodují o tom, kdo, co, kdy a jak bude učit na konkrétní škole v rámci velmi obecných tezí (kdy cíle a výsledky nelze prakticky hodnotit). Počet hodin pro jednotlivé předměty (i integrované) a vznik nových předmětů jsou právy ředitelů. Řada podstatných problémů (odlišný obsah učiva na různých školách, srovnatelnost, evaluace, kontrola, metodická pomoc, zajištění aprobované výuky) je nevyřešená. Kvalifikovanost učitelů není zaručena, podmínky a předpoklady pro úspěch reformy stanovené v tzv. Bílé knize nejsou splněny (vytvoření Rady pro vzdělávání, vybudování podpůrné infrastruktury, vytvoření fondu učebnic a dalších materiálů, změna koncepce vzdělávání učitelů,vybudování systému dalšího vzdělávání atd.), změny se soustřeďují na RVP. Ve svém hodnocení vycházíme ze zkušeností členů ASUD.

Po prostudování 3. verze RVP se zaměřením na předmět dějepis návrh pro dějepis v jeho obsahu a prostředcích považujeme za ohrožení historického vědomí a omezení možností pro kvalitní poznání, které by mělo žákům usnadnit pochopení světa i sama sebe v něm. Dle našeho názoru a zkušenosti nezajišťuje zkvalitnění vzdělání, naopak jeho úroveň ohrožuje. Jeho hlavní akcent – rozvíjení kompetencí – je jednostranný, zaměřuje se na dovednosti a schopnosti komunikace a téměř opomíjí další stránky úkolů školy – poznání a morálku. Proklamované a akcentované dovednosti (kompetence) se nemohou vznášet ve vzduchoprázdnu, ale musí být založeny na znalostech. Úkol zpracovat osnovy samotnými učiteli odlišně na každé škole považujeme za cestu k diletantské výuce.

V dokumentu se i nadále – přes protesty učitelů historiků i veřejnosti stále prosazuje integrovaná výuka. Není předložena ani ukázka slibovaného manuálu. Stejně tak nám nebylo umožněno seznámit se s návrhy ŠVP pilotních škol (ze školního roku 2002/03).

Přes opakované žádosti jsme se nedozvěděli, na základě jakých výzkumů byla reforma připravena a jaké jsou výsledky pilotních škol. Také nechápeme, proč RVP pro ZV má předjímat budoucí programy pro gymnázia a další střední školy,které dosud neexistují.

K návrhu 3. verze RVP ZV pro dějepis

1) nebyly vzaty v úvahu připomínky odborné veřejnosti k předchozí zveřejněné verzi; v roce 2001 je předaly MŠMT výbor ASUD, výbor Sdružení historiků a další historická pracoviště (ústavy, katedry) ani vyjádření několika tisíc občanů v Petici 17. listopadu 2003. Několikrát slíbenou pracovní skupinu historiků a učitelů MŠMT nevytvořilo.

2) předloženou verzi pro dějepis pokládáme z několika důvodů za ještě horší, než byly obě verze předchozí.

a) V RVP je dějepis uveden samostatně, avšak pro ŠVP se opět nabízí integrace

b) Časová dotace je opět společná pro celou oblast Člověk a společnost, minimální dvouhodinová dotace běžná ve všech evropských státech není zaručena (v řadě z nich se podle posledních informací z konference Euroclio 2004 minimum zvyšuje na tři hodiny týdně).

c) V odstavci oddílu charakteristika oblasti Člověk a společnost není uveden předmět dějepis (jen vzdělávací oblast). Odstavec věnovaný dějepisu formuluje úkoly jen v oblasti poznání, znalosti epoch, důrazu na dějiny 19. a 20. století, orientaci ve faktech, pochopení jevů a dějů atd. Autoři zcela pominuli tu složku dějepisné výuky, která má směřovat do oblasti označované jako výchovná (morálka, identifikační vzory, rozvíjení citu, schopnosti empatie, budování hodnotového systému atd.).

d) Klíčové kompetence jsou formulovány společně pro dějepis a občanský základ, ačkoliv je zřejmé, že charakter obou předmětů je různý; je nejasné, co se očekává od každého z nich.

e) Část Vzdělávací obsah považujeme za nevhodnou. Jako předchozí verze je nevyvážená a nepropracovaná. Očekávané výstupy (kompetence pro předmět) jsou formulovány povrchně a obecně, někde i nepřesně; např. žák rozpozná souvislost přírodních podmínek a vzniku států, nebo nereálně „vysvětlí podstatu antické demokracie“, „objasní vnitřní vývoj českého státu a postavení těchto útvarů v evropských souvislostech“(vhodné téma pro diplomovou práci), „vymezí význam husitské tradice pro český politický a kulturní život“(dtto), „prokáže základní orientaci v problémech současného světa“ (!!) aj. Není ani jasné, co se vlastně očekává. Dosažení takto formulovaných cílů výuky nelze konkrétně ověřit ani kontrolovat; takže zdůrazňovaná evaluace se jeví takřka nemožná. Jindy zase detailní vymezení cíle posoudí třicetiletou válku jako mocensko-ideový konflikt a důsledek náboženské nesnášenlivosti již obsahuje odpověď. Navíc: stanovení úkolů pro žáka – tedy všechny žáky – už vůbec nerespektuje, že jsou i tací, jimž činí potíže prosté porozumění textu. Za nesplnění takto vymezených cílů lze kdykoli postihnout kteréhokoli učitele.

f) Učivo: oproti chudičké 1. a 2. verzi bylo ještě zredukováno - cca na polovinu. Kromě zachování chronologického pojetí neukládá škole nic. Je ponecháno na každém učiteli, čím stručné teze naplní. Hesla „antické Řecko a antický Řím“, „renesance, humanismus, husitství, reformace a jejich šíření Evropou“, „kulturní rozrůzněnost doby v období modernizace společnosti“, „Československo od únorového převratu do r. 1989, vznik ČR“, „problémy současnosti“ ukládají zodpovědným učitelům úkoly, jejichž zpracování přesahuje jejich možnosti. Pro jiné školy se otevírá cesta nikoliv „svobody učitelů“, ale diletantské výuce. Po odborné stránce považujeme za problematické vytváření nových umělých periodizačních mezníků - křesťanská a středověká Evropa, v níž je ovšem nezanedbatelný islám, český stát a velmoci v 15.-18. století (?), začlenění husitství k renesanci aj.(viz výše). Závažné je i to, že jsou potlačeny národní dějiny, dokonce chybí vývoj v ČSR v období 1945-1948.

g) Domníváme se že vymezení rozsahu učiva neodpovídá specifice dějepisu, jde o mechanické určení rozsahu 2-3 stránek stejné pro většinu předmětů bez ohledu na jejich charakter.

Naše hlavní námitky

k předložené reformě v podobě RVP (nejen pro dějepis):

a) Způsob zveřejnění materiálu jen na webu VÚP nezaručuje informovanost veřejnosti

b) Svobodu učitele spatřujeme jinde (především v oblasti motivace, volby hodných pomůcek a metod, hodnocení, regionální historie, zájmové činnosti žáků apod.) a odbornou radu ve výběru faktografie nepovažujeme za omezování, nýbrž za kvalifikovanou pomoc.

c) Stále je rozšiřován okruh povinností všech učitelů základních škol souvisejících s výchovnou oblastí, což znesnadňuje odbornou přípravu.

d) na školách je omezený přístup k nákladné nové odborné literatuře, chybí metodická pomoc a moderní pomůcky zejména pro 20. století. RVP na každém z učitelů dějepisu požaduje zvládnutí odborné problematiky světa, Evropy i našich zemí všech dějinných období.

e) Rozpracování tezí na každé škole jinak (do ročníků, v časovém rozvržení i náplní faktografie) považujeme za nevhodné nejen pro žáky (při stěhování nebo jiné změně školy), ale i pro rodiče ve větších městech, kde mají již nyní s výběrem školy problémy.

f) Část učitelů dějepisu již mnoho let volí metody vedoucí k rozvoji osobnosti žáků, pro ty se v přístupu k žákům nic nezmění. Představa, že odstranit kritizované metody s převahou výkladu (dle zpráv ČŠI) nebo mechanické biflování lze nadekretovat reformou za dva roky je nereálná. Nejdříve je třeba připravit učitele a podmínky.

Nevíme, kdo má zájem na tak omezeném historickém vzdělání a redukci obsahu, které je i v rozporu jak s našimi tradicemi a potřebami, tak např. i s Doporučením Rady evropských ministrů školství z roku 2001.

Po přesunutí úkolů zajištění kvalitních pomůcek, učebnic, metodických časopisu dalšího vzdělávání, obsahu a požadavků všech zkoušek, přijímání učitelů atd.- tedy zodpovědnosti za zajištění podmínek pro vzdělání z ministerstva školství na nejrůznější subjekty (soukromé firmy, regionální úřady), přichází nyní další etapa: přesunutí odpovědnosti i za koncipování předmětů, časovou dotaci pro jednotlivé oblasti a především obsah výuky na školy a učitele. To považujeme za alarmující a nepřijatelné.

Nebráníme se změnám, jak jsme občas obviňováni. Naopak v letech 1992-94 desetičlenná skupina členů učitelského odboru Historického klubu zpracovala pro MŠMT projekt o nových možnostech ve výuce dějepisu (bohužel nepublikovaný), od roku 1993 jako členové Euroclio získáváme zkušenosti od zahraničních kolegů a vyměňujeme si s nimi výukové materiály apod. Měla by to však být změna k dobrému – například promyšlené náměty pro hledání návazností obsahu mezi různými obory (přírodovědnými, estetickovýchovnými, humanitními atd.), ale ty zatím u nás nikdo nezpracoval.

Sami se snažíme nabízet zkušenosti vynikajících učitelů z organizování školních a regionálních projektů a soutěží. Podílíme se na tvorbě moderních pomůcek a organizování projektů a soutěží (i mezinárodních), které jsou oceňovány. Pořádáme semináře (především k dějinám 20. století) a historické exkurze; na pomoc výuce dějepisu jsme ze zkušeností učitelů a příspěvků historiků vydali sedm metodických sborníků a další zveřejňujeme jinak - i na webové stránce. 

Věříme, že pojetí a obsah dějepisu se stane předmětem dalšího jednání a bude přihlédnuto k jeho potřebám a specifikám i připomínkám historiků, učitelů i veřejnosti tak, aby se stal hodnotnou součástí vzdělávání na základní škole. Za součást diskuse považujeme všechny materiály, které mají být jako příprava pro ŠVP poskytnuty učitelům.

Očekáváme informace, jak konkrétně budou učitelé pro zkvalitnění výuky připravováni, publikování návrhu pro veřejnost. Předloženou verzi RVP ZV nepovažujeme za konečnou.

Vyjádření bylo schváleno na valné hromadě 17. dubna 2004.

Na této valné hromadě 17. byly uvedeny další informace o neutěšené situaci v regionech:

O RVP většinou nejsou na školách informace – není papír na vytištění a rozmnožení z webu, dokument si stáhli jen ředitelé; jen na některých školách ho vytiskli a poskytli učitelům.

Otázky hodnotícího dotazníku byly formulovány tak, aby na všechny bylo třeba odpovědět ano, takže vše bude prezentováno jako souhlas s návrhem.

Dějepis učí stále mnoho neaprobovaných (na jedné škole ředitel tělocvikář dokonce v 9. třídě), propouštějí se kvalifikovaní učitelé, přijímají maturanti (za méně peněz).

Vesnické školy mají starost o přežití, RVP jdou stranou. 

Učitelé postrádají vystoupení autorů koncepce, kteří by ji obhajovali a diskutovali s nimi a také vystoupení učitelů z pilotních škol (v médiích stále účinkují jen 3-4 ředitelé).

Mezipředmětové vztahy se realizují již léta, je to pro učitele samozřejmé

Učitelé jsou znechuceni neustálými změnami a tím, že jejich názory nikdo neakceptuje.

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz