archiv
Učitelské noviny č. 37/2004
tisk článku

Rádce UN: Jedna cesta z mnoha

Jak vznikal ŠVP na ZŠ J. Matiegky v Mělníku

„Náš školní vzdělávací program patří spíš k těm klasičtějším, ale jsem rád, že jsme ho vytvořili. Mnohé jsme si díky němu uvědomili, nastartovali jsme další proměnu naší školy,“ říká MIROSLAV JIŘIČKA, ředitel ZŠ J. Matiegky na Pražské v Mělníku. Jeho škola patří mezi 16 pilotních, které už pracují podle vlastního ŠVP. Zajímalo nás, jak vznikal, co všechno do něj učitelé zahrnuli a jak budou pokračovat dál. Aby základní školy, na které tvorba ŠVP nyní čeká, získaly alespoň vodítko…


„Nezačínali jsme z čista jasna. Když jsem do této školy nastupoval jako ředitel, ověřoval se tady v 1., 2., 3. a 6. ročníku vzdělávací program Národní škola. Zástupkyně ředitele spolu s další učitelkou jedné mělnické základní školy byly totiž jeho spoluautorkami. Pro mne to byl předpoklad, že mám ve škole lidi schopné realizovat určité změny, i když třeba ne vždy s nadšením,“ vysvětloval M. Jiřička.

Pro vstup mezi prapůvodních 56 pilotních škol ověřujících RVP ZV se rozhodl po zralém zvažování. Usoudil, že filozofie programu je blízká filozofii Národní školy, podle níž mělnická ZŠ vyučovala. Při studiu školského managementu pochopil, že změna je neodvratná – a chtěl být u toho.

„Nabízela se nám příležitost konzultační pomoci, byla by chyba jí nevyužít. Jak vidíte, vedly mne praktické úvahy. Mým prvním úkolem bylo přesvědčit sbor, aby se vrhl do nové změny. I když většina by asi byla raději, kdyby ŠVP tvořit nemusela, zachovali se skvěle a odvedli pořádný kus práce. Leckomu možná zpočátku chybělo vnitřní přesvědčení. Ale když se ponořili do problému, zjistili že to není takový strašák, jak si některé školy myslí. Teď mohou hrdě dělat ramena a říkat: Co na ŠVP vidí ostatní školy za problém? Jistě že musíte počítat s tím, že školní program nebude hned zlatý, ale pokud se podaří alespoň bronzový a přinese změnu k lepšímu, je to dobře.“

CO MUSÍME VĚDĚT NA ZAČÁTKU

Ředitel je přesvědčen, že ŠVP je jenom součást velké změny, která naše školství čeká.

„Škola jako každý systém zahrnuje vstupy, transformační proces a výstupy. Vstupem je žák na určité úrovni znalostí, dovedností a postojů, dále rodič, který cosi očekává, a učitel. Transformační – v našem, případě pedagogický - proces se skládá ze tří atributů. Jedním jsou cíle a obsahy, což je právě ŠVP. Druhým jsou podmínky, v nichž výuka probíhá a třetím vzájemné působení učitele a žáka. Tady můžeme hovořit o určitých metodách a formách výuky a o tom, jak kompetentní je učitel. Výstupem pedagogického procesu je žák, u kterého došlo k určitému posunu, rodič, kterému se naplňovala nebo nenaplňovala jeho očekávání a kantor, který postupně získává zkušenost.

Každá škola si může zvolit začátek své proměny někde jinde, záleží na jejích podmínkách. My jsme vycházeli z toho, že máme zkušenost s tvorbou obsahu a cílů, začali jsme proto u tvorby ŠVP. Teď se s ním učíme zacházet, za pomoci zřizovatele budeme postupně přetvářet vzdělávací podmínky. Není to ale otázka jednoho nebo dvou let, možná nebude stačit ani celý devítiletý cyklus, abychom mohli říci: Konečně se škola proměnila.“

ZÁKLADEM JE ANALÝZA

Aby mohla škola stanovit své priority, musí si napřed ujasnit a popsat svoji situaci. Pojmenovat své slabé a silné stránky (patří sem prostorové, materiální, technické i personální podmínky pro vzdělávání), další příležitosti, případná ohrožení, předpokládané spojence i možné nepřátele. Důležitá je analýza požadavků klientů, na základní škole spíš rodičů, ale také analýza toho, co žáci potřebují.

„Teprve na základě analýzy můžeme určit vzdělávací priority školy, její profilaci. Například v naší škole se 763 žáky je na 150 žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Shodli jsme se na tom, že místo abychom vytvářeli nové, možná atraktivní vyučovací předměty, soustředíme se na to, abychom v ŠVP vytvořili všem žákům dostatečný prostor pro rozvoj jejich schopností a dovedli je na optimální úroveň jejich možností. Náš program je oproti jiným možná konzervativní, ale má svoji logiku.“ 

CO SI PŘÁLI RODIČE

Analýza požadavků rodičů podpořila dosavadní rozšířenou výuku matematiky (v každém ročníku 2. stupně jedna třída). Zároveň upozornila na to, že škola dostatečně nevyužívá možnosti, které nabízejí dvě tělocvičny, hřiště…

„Dvojí profilace by byla příliš náročná. Dohodli jsme se proto, že zachováme tradici matematických tříd a současně žákům nabídneme volitelnou tělesnou výchovu. Rozvíjení pohybových dovedností žáků budeme podporovat ve školních i mimoškolních sportovních aktivitách. Navázali jsme spolupráci s oddílem házené a volejbalu. Mladší žáci by u nás získávali průpravu pro sportovní míčové hry, mohli bychom vytvořit určité zázemí pro mělnické kluby. Zatím jen oťukáváme, s úplnou nabídkou počítáme od příštího školního roku.“ 

Další požadavek rodičů zněl: více rozvíjet komunikační dovednosti dětí. Škola jej uznala jako oprávněný a rozvinula jej v mateřském i cizím jazyce a v informačních a komunikačních technologiích.

NEŽ DOJDE NA OSNOVY 

Základní strategií mělnické ZŠ a prvním bodem jejího ŠVP je: věříme RVP ZV i tomu, že očekávané výstupy jsou nastaveny tak, aby směřovaly ke klíčovým kompetencím, k nimž se budeme snažit dovést žáky. Bod č. 2: v učebních osnovách je důležité co nejlépe pojmenovat konkrétní výstupy tak, aby bylo možné je hodnotit.

„Inspiraci jsme našli v Evropském jazykovém portfoliu, které předpokládá, že žák dosáhne určité úrovně ovládání jazyka a to v každé oblasti: poslech, čtení, samostatný ústní projev, rozhovory. Dovednosti, které má žák zvládnout, jsou zde jasně pojmenovány. Například: Rozumí jednoduchému vyprávění o lidech, jejich rodinách a koníčcích. Rozumí jednoduchým rozhovorům a příběhům. Dokáže samostatně mluvit o tom, co denně dělá. Tady vidím vzor. Dovedu si představit, že by takhle bylo možné pojmenovat dovednosti, které mají žáci získat, i v jiných předmětech.

Pokud se nám podaří vytvořit srozumitelné osnovy s nezbytným počtem konkrétních dovedností, které mají vztah k povinným výstupům v jednotlivých vzdělávacích oborech, uděláme velký kus práce. Žák bude přesně vědět, co se od něj očekává, a učitel bude přesně vědět, co má naučit. Takové osnovy zatím neexistují.“

PRÁCE NA OSNOVÁCH ZAČALA

„Je to nejnáročnější část tvorby ŠVP, na čas i na organizaci,“ říká M. Jiřička. Hlavní úloha ředitele, nebo jiného koordinátora ve škole podle něj spočívá v maximálním zjednodušení úkolu. Nezadávat komplexní složitý úkol, ale snažit se ho strukturovat.

„Není rozumné zadat velké skupině například zpracování učebních osnov pro 1. stupeň. U nás jsme vytvořili týmy pro jednotlivé vyučovací předměty. Protože jsme spolupracovali s dalšími pilotními školami, mohli jsme našim týmům nabídnout jejich zkušenosti, ukázky postupů, konzultaci. A nechali jsme je tvořit.“

Zvlášť pracoval na osnovách 1. a zvlášť 2. stupeň, každý měl svého koordinátora, ředitel si ponechal supervizi.

„Řekl jsem učitelům, aby využili všechno dobré, co současné vzdělávací programy nabízejí a není to v rozporu s filozofií RVP ZV. Nemusí měnit obsah, je-li v souladu s prioritami školy a učebním plánem. Podstatné je, aby se soustředili na konkrétní dovednosti, ke kterým chtějí ve svém předmětu s žáky dospět. Aby si stanovili, které jsou zásadní, které vedou k očekávaným kompetencím.“

KDO OSNOVY VYTVÁŘEL

Podílela se na nich celá škola, každý učitel. Výhodou velké školy je, že v každém tvůrčím týmu pro určitý předmět byl minimálně jeden aprobovaný, zkušený učitel. Její nevýhoda spočívá ve složitější komunikaci. „V menším kolektivu se lidé zase snáze shodnou na strategii vzdělávání, na podobě osnov. Pokud by jim pro některý vzdělávací předmět chyběl odborník, mohou využít spolupráce s jinou školou, nebo se podívat na vzorové ukázky z daného vzdělávacího oboru. Možná zareagují autoři učebnic a některé vzorové metodiky vyrobí. Sám nyní spolupracuji na metodické příručce, která má poradit učitelům s přípravou osnov pro chemii.“

VIZE DOBŘE NAPSANÝCH OSNOV

„Podle mého názoru vzniknou tehdy, jestliže se učitel snaží o srozumitelnost, o jednoznačné pojmenování konkrétních dovedností, které vedou k očekávaným výstupům. Na každé škole si mohou vytvořit vlastní okruh dovedností. Žák by měl vědět, jaké má v kterém ročníku zvládnout. Učitel by se měl zaměřit na to, co mají zvládnout všichni žáci - ne že třeba v zeměpise vyzkouší jednoho z Afriky a druhého z Asie. Ale zároveň by měl pamatovat na to, aby s každým žákem šel na jeho nejvyšší možnou úroveň.

Až se nám tohle jednou povede, bude to trefa. Pak si dovedu představit, že žákovské knížky budou nahrazeny listy, kde bude u každého vyučovacího předmětu uveden určitý počet dovedností a žák si označí, zda je splnil nebo ne.“

FORMÁLNÍ STRÁNKA

„Napřed jsme z charakteristik vzdělávacích oblastí, které stanoví RVP ZV, vytvořili charakteristiky jednotlivých vyučovacích předmětů. Do nich jsme pak zasadili závazné výstupy pro jednotlivá vzdělávací období – včetně očekávaného výstupu pro 1. období (3. ročník), které není povinné. Pro naše potřeby jsme si určili výstupy i v jednotlivých ročnících,“ vysvětloval M. Jiřička. „Všechny zmíněné pojmy jsme si pro snazší orientaci označili jednoduchými kódy. Například oblast Český jazyk a literatura, komunikační a slohová výchova jsme si označili jedničkou, očekávaný výstup zkratkou OVO – do oblasti jsme pak zanášeli jednotlivé očekávané výstupy označené příslušnými kódy. To proto, abychom byli schopni v učivu konkretizovaném pro jednotlivé předměty najít vztah k závaznému výstupu.

Uvedu příklad: Český jazyk, 1. ročník – v prvním sloupci je konkretizovaný výstup zformulovaný do konkrétní dovednosti. Žák skládá a rozkládá slova podle sluchu, poznává jednotlivá písmena a přiřazuje je k odpovídajícím hláskám, rozlišuje písmo tiskací a psací. To je dovednost, kterou si dovedu představit i já jako chemikář a věděl bych, co mám žáky učit, popřípadě jak se mám na hodinu připravit.

Jiný příklad: Matematika 6. ročník – konkretizovaný výstup říká, že žák narýsuje čárkovanou, plnou a čerchovanou čáru a určí, v kterých případech ji použije. Nebo že sestrojí pomocí kružítka střed úsečky. To jsou dovednosti uvedené v určitém bloku v prvním sloupci, který označuje konkretizovaný výstup. Druhý sloupec označuje konkretizované učivo, tedy soubor témat, které použiji k danému bloku dovedností, doplněný o možné způsoby hodnocení a vazby k švp a to nejen pro příslušný předmět, ale pro eventuální přesahy do jiných předmětů. V posledním sloupci najdeme, jaký vztah má uvedený blok dovedností k RVP ZV.

Z tak konkrétní podoby osnov je na první pohled patrno, že nám jde o dovednosti, že učivo je pouhým prostředkem k jejich získání. Upozorňuji ale, že formulace ještě zdaleka nejsou konečné, budeme je dlouhodobě upravovat, abychom se co nejvíc přiblížili jazykovému portfoliu, o kterém jsme mluvil.“

V ČEM SPOČÍVÁ ZMĚNA

Zajímalo mne, do jaké míry se lišily dosavadní osnovy Národní školy a nově koncipované osnovy ŠVP.

„Formální změny příliš velké nebyly, Národní škola je opravdu hodně blízko. Spočívaly v menší hodinové dotaci a také v upřesnění učiva. Národní škola dává velký prostor kvalifikovanému, aprobovanému a tvořivému učiteli. Například osnovy matematiky pro 6. ročník uvádí na jedné stránce formátu A5. Tvořivému kantorovi to vyhovuje, ovšem kolik jich ve školách máme? Konkrétně stanovené učivo jednotlivých předmětů jsme proto přesunuli do ročníků, kam jsme to považovali za vhodné. Jde vlastně o redukci, o oddělení podstatného a rozvíjejícího. Opět jsme vycházeli od konkrétních dovedností, které vedou k očekávaným výstupům. V okamžiku, kdy jsme zjistili, že je předmět v daném ročníku předimenzován, vyřazovali jsme učivo, které nepomůže k získání dovedností vedoucích k očekávaným výstupům. Tohle je těžké, protože český kantor byl vždycky zvyklý zabývat se obsahem a z něj vyvozoval cíle.

Hlavní změna je někde jinde. Všechny současné programy sice říkají, že jim jde o žákovy dovednosti, ale postaveny jsou na učivu. Proto je třeba vytvářet školní vzdělávací programy zaměřené ne na učivo, ale na konkrétní dovednosti, které mají žáci získat.“

PRŮŘEZOVÁ TÉMATA

V ZŠ J. Matiegky se rozhodli zvolit pro ně formu projektů. Kromě tradičního červnového projektu pro 6. ročník Terénní praktika (zahrnuje například praktické činnosti oblasti přírodopisu, chemie, matematiky, ale také základní vodácký nebo horolezecký výcvik) vstupují do školy další.

„Pracovně jsme si rozdělili průřezová témata do konkrétních ročníků, v nichž jsou tzv. povinná, ale v učebním plánu je neupřesňujeme, necháváme jim určitou volnost. Už proto, že tento způsob letos teprve zkoušíme. Sám jsem zvědavý na výsledek. Každé téma dostalo svého garanta a je jen na něm, jak projekt pojme. Omezí se jen na daný ročník, nabídne projekt více ročníkům, nebo dokonce celé škole? Bude to projekt pro jeden den, pro týden, pro celý školní rok? Domníváme se, že ideální by bylo, kdyby se projekty realizovaly ve 2. a 3. čtvrtletí, aby měly dostatečný prostor. Těším se na to.“

CO STOJÍ ŠVP

Jeho tvorba stála mělnické učitele asi rok a jeden měsíc. „S dnešní zkušeností bych rozvrhl tvorbu ŠVP tak, abychom ji zvládli během jednoho školního roku. Druhý rok z dvou, které školy budou mít na tvorbu ŠVP k dispozici, bych ponechal na dolaďování,“ upozorňuje M. Jiřička. „Perspektiva dvou let je klamná, vypadá to, že je spousta času, ale není to pravda.“

Pokud jde o invenci učitelů, o jejich přístup, který jak ředitel přiznal, vždycky nevycházel z přesvědčení… 

„Byli disciplinovaní a já jim za to děkuji. A osobní přístup – člověk od člověka. Někdo vůbec nepotřebuje proměňovat cíle a obsah vzdělávání, protože to má dáno. Pracuje tak v hodinách léta. Ale kolik je takových učitelů?! Stačí se podívat do zpráv ČŠI. Nešvarem českých kantorů obecně je, že velice dobře pracují s obsahem učiva, ale neumějí si správně stanovit cíl. Prostě cestu od obsahu k cíli učitelé obecně nezvládli. Odráží se to pak na trhu práce, absolventi mají problémy s rekvalifikací. 

Je to tím, že nevidíme výstup, profil absolventa školy. Proto potřebujeme RVP ZV, proto si musíme tvorbou ŠVP ujasnit svoji pozici.“

NÓVUM, NEBO PRÁCE NAVÍC?

Nezakrývejme si to, po školách se tak leckde o RVP ZV a následně o ŠVP mluví. Zvlášť když vidíte objemné dokumenty, které na školách vznikají. Školní vzdělávací program mělnické školy má téměř 300 stránek. „Pokud chceme mít učivo co nejvíc konkretizované a zároveň v něm uvádět to podstatné z RVP ZV, musíme se smířit s tím, že bude obsáhlý.“

Kdo jiný může dát přesvědčivější odpověď než lidé, kteří si nelehkou práci vyzkoušeli na vlastní kůži – a dokázali ji dovést k rozumnému konci. Nebo začátku?

„Naší vzdělávací prioritou je poskytovat kvalitní základní vzdělávání zaměřené na aktivní dovednosti žáků. Máte pravdu, že o tom hovoří všechny současné vzdělávací programy, ale nic nás nenutí, abychom školu v tomto duchu provozovali. Všechny uvádějí na prvním místě obsah učiva a pak možná ještě to, co by z něj měl žák zvládnout. Až RVP přímo nutí školy, aby se zabývaly aktivními dovednostmi žáků, které je stavějí k praktickému životu.

Dost škol bude možná opravdu vnímat všechny tyto změny jako práci navíc. Nežádají je od nás rodiče, žáci, konečně ani kantoři. Jenže praxe dává zpětnou vazbou najevo, že je na ně nejvyšší čas. Změna musí být velká. Nemůžeme se zlobit na českého kantora, že perfektně pracuje s obsahem, protože s ním musel pracovat i jako žák i student. Z čeho byl jako žák zkoušen? Za co byl vyhazován od zkoušky na vysoké? Vždycky byl na prvním místě obsah učiva, na dovednosti se ptal jen málokdo. Proto se musí změnit i příprava budoucích učitelů. Proto se musí ti současní dál vzdělávat.“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

ČTYŘI PILÍŘE ÚSPĚCHU

Prvním je začít si vychovávat žáka s pozitivním přístupem k sobě samému a k druhým. Žáka, který usiluje o své vzdělávání. Ten, který se nebude chtít vzdělávat, žádného úspěchu nedosáhne, ale my bychom se měli dovědět, proč se vzdělávat nechce a dojít až k jeho učiteli. Druhým pilířem je spolupracující rodič, třetím kompetentní a tvořivý učitel, který rozumí své práci. Konečně čtvrtým pilířem je kvalitní a funkční vzdělávací program. Můžeme mít schopného učitele, žáka, který se chce vzdělávat, spolupracujícího rodiče, když budeme žáky učit nesmysly, cílů nedosáhneme.

STRATEGIE ŠKOLY

Strategie školy vychází z perfektně provedené analýzy, na jejímž základě si stanoví vzdělávací priority. Úspěchu dosáhne rozvíjením silných stránek školy a postupným budováním čtyř pilířů úspěchu. Součástí strategie je i správné nastavení všech výstupů (konkrétních dovedností) v osnovách. Jejich soubor by měl dovést žáka k zvládnutí dovedností stanovených závaznými výstupy RVP ZV, které jsou jeho autory nastaveny tak, aby směřovaly ke klíčovým kompetencím.

KONKRETIZOVANÝ VÝSTUP

KONKRETIZOVANÉ UČIVO

ZPŮSOBY HODNOCENÍ

VAZBY, PŘESAHY

Žák:

- skládá a rozkládá slova podle sluchu

- poznává jednotlivá písmena ve vztahu k jim odpovídajícím hláskám, rozlišuje písmo tiskací a psací

- skládá a čte všechny druhy slabik

- skládá a čte všechny druhy slov

- respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru

- pečlivě vyslovuje a opravuje výslovnost

- plynule čte slova ve větách, rozlišuje je sluchem i zrakem

- správně řadí slova ve větě, slabiky ve slově a hlásky ve slabice

- používá znaménka ve slovech i větách

- čte správně dlouhé a krátké samohlásky

- správně odpovídá na kontrolní otázky

- rozpozná členění textů

- naslouchá pohádkám, příběhům, vypráví podle obrázkové osnovy, dramatizuje

- recituje básničky, zná říkadla, rozpočítadla

- využitím dramatizace získá dovednosti v tomto směru, popisuje své zážitky

- porozumí mluveným pokynům přiměřené složitosti

- v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči

- uvolňuje si ruku, nacvičuje správné držení těla, držení psacího náčiní

- píše čáry, oblouky, zátrhy, vlnovky

- rozlišuje písmo psací a tiskací

- píše správné tvary písmen, spojuje písmena a slabiky, píše interpunkční znaménka

- dodržuje správné pořadí písmen, píše podle diktátu slova a jednoduché věty

- píše velká písmena u vlastních jmen osob a na počátku věty

- dodržuje úhlednost písma a zachovává hygienické a pracovní návyky

Čtení a literární výchova:

rozvoj fonetického sluchu, sluchová syntéza, analýza

písmena malá, velká, tiskací, psací

slabiky otevřené, zavřené, trojpísmenné

slova – čtení otevření slabik ve slovech, čtení zavřených slabik na konci slov, slova se skupinou dvou souhlásek, čtení slov se slabikotvornými souhláskami, slova s písmenem ě, se skupinami di, ti, ni a se shluky souhlásek

hlasité čtení jednoduchých vět se správnou intonací

uspořádání slov ve větě

interpunkční znaménka

délka samohlásek

porozumění předčteným větám

nadpis, článek, řádek, odstavec

poslech, vyprávění, dramatizace

recitace

prosba, poděkování, omluva, blahopřání, pozdrav, oslovení

Psaní:

příprava na psaní

psaní prvků písmen a číslic

písmo psací a tiskací

psaní – písmeno, slabika, slovo

diktát slov, jednoduchých vět

velké počáteční písmeno u vlastních jmen osob a prvního slova věty

(Ú – ústní zkoušení, V – vypravování, D – diktát

P – přepis)

Ú, V

D, P

OVO: 1.1, 1.2, 1.3, 1.4, 1.5, 1.7, 1.8, 1.9, 3.1, 3.2

U: 1.1, 1.2, 1.3, 1.4, 3.1, 3.2

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz