archiv
Učitelské noviny č. 38/2004
tisk článku

Mistři patří historii, budou učiteli

Zákon o pedagogických pracovnících, který vstupuje v platnost 1. ledna příštího roku, ruší poněkud obstarožní a s předlistopadovými reminiscencemi spjaté pojmenování „mistr odborné výchovy“. Mistři se konečně dočkali určitého zrovnoprávnění, které si právem zaslouží - stanou se z nich učitelé, a to učitelé odborného výcviku. Neznamená to však, že by jejich postavení vůči ostatním pedagogům postrádalo výjimečnosti, za kterou budou vděční. 


Co říká zákon

Jestliže stávajícím mistrům odborné výchovy stačí k plné kvalifikaci vyučení v oboru, maturita a známá „dépéeska“ neboli doplňkové pedagogické studium, pak příštím učitelům odborného výcviku bude stačit rovněž. Kdo čekal revoluci, bude zklamán. Nicméně zákon výrazně rozšiřuje okruh vzdělání, díky němuž bude dotyčný mistr (zůstaňme ještě protentokrát u starého označení) kvalifikován, a to směrem nahoru.

Zákon říká, že mistr získává odbornou kvalifikaci kromě tradiční „maturitní“ úrovně také absolvováním akreditovaného studia vysoké školy či vyšší odborné školy, které odpovídá charakteru praktického vyučování, a zároveň absolvováním bakalářského studia z oblasti pedagogických věd zaměřeného na přípravu učitelů střední školy, nebo „vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy, nebo studiem pedagogiky“.

Nutnou podmínkou pro všechny, kteří budou chtít být kvalifikováni pro tuto práci, je vyučení v oboru. Znamená to, že o místo ucházející se novopečený inženýr musí mít kromě zmíněného pedagogického vzdělání i výuční list v oboru, který chce učit.

Učitel s „neučitelským“ úvazkem

O komentář k zákonu jsme požádali předsedu Sdružení učňovských zařízení PETRA LACINU.

Má vůbec smysl zavádět zákonem vyšší než středoškolské vzdělání pro mistry, kteří děti vedou hlavně k získání řemeslných dovedností?

Určitě má a otevírá se tím do budoucna cesta, jak odborný výcvik zlepšovat. Nároky na vzdělávání žáků jsou stále vyšší a v některých náročných oborech už to bez mistrů-vysokoškoláků ani nejde. Práce mistra už není jen o řemesle, ale také o počítačové gramotnosti a v poslední době, kdy se kooperuje se zahraničními školami, i o jazykové vybavenosti.

Jenže, dostanete do školy na práci mistra vysokoškoláka?

Těžko si umím představit, že pro odborný výcvik obráběče kovů učiliště lehce sežene strojního inženýra. Ze zákona ale vznikne tlak na další vzdělání mistrů, a to může být problém. Hlavně si kladu otázku, kam jejich vzdělání směrovat – do oblasti odborné, nebo pedagogické? Zvlášť když pro některé obory nenaleznete ekvivalent na vyšší úrovni vzdělání. Osobně bych se přikláněl k cestě pedagogicky zaměřeného vysokoškolského studia.

To znamená, že „DPS“ už nestačí?

Řekl bych, že ne. Vezměte si jen, jak narůstá počet problémových žáků nebo co všechno vyžaduje práce s dyslektiky. Probíral jsem tuhle otázku s mistry v naší škole a shodli jsme se na tom, že dva z nich zahájí bakalářské studium orientované na pedagogiku a psychologii. Mělo by jim to usnadnit život, zvýšit autoritu - budou jistější, znalí předpisů, budou umět diagnostikovat a rychleji reagovat na výchovné problémy.

Co říkáte na podmínku vyučení v oboru i pro člověka s vysokou školou?

Je v tom jistý paradox. Nevzpomenu si na případ jiného povolání, u něhož se nejvyšší možné vzdělání vztahuje k vysokoškolskému diplomu a zároveň k vyučení. Na druhé straně snad každý ředitel učňovského zařízení vám potvrdí, že grunt vyučení a zvládnutí řemesla jsou pro mistry nenahraditelné. Když to zjednoduším, vyučený mistr obvykle nemusí před žáky myslet na to, jak vzít správně do ruky pilník.

Z mistra se stává učitel. Zrovnoprávňuje tento fakt mistry s ostatními pedagogickými pracovníky?

Do jisté míry. Myslím, že ono zrovnoprávnění by mohlo jít ještě dál. Školský zákon předepisuje mistrům šedesátiminutovou hodinu. Navíc jejich úvazek není jako kolegů učitelů praktického vyučování na středních odborných školách 21 čtyřicetiminutových hodin týdně, nýbrž 30 až 35 hodin. Přitom jen z hlediska rizikovosti práce, třeba v dílně se stroji s obvodovou rychlostí šesti tisíc otáček za minutu, to má mistr náročnější. Nemám vůbec problém s tím, že si žák při praktickém výcviku zvyká na hodinový rytmus práce, který ho čeká v zaměstnání, ale s tím, jak vysvětlit mistrům, že právě oni musejí učit 35 hodin týdně, kdežto učitelé praktického vyučování minimálně 21 hodin, když obsah jejich výuky je téměř stejný. Ještě hůř se ale bude vysvětlovat mistrům-vysokoškolákům, proč mají o dvě třídy nižší plat než třeba učitel všeobecných předmětů, samozřejmě také vysokoškolák. V platové oblasti, kde podle mě tak trochu zaspaly školské odbory, totiž ke zlepšení nedochází.

PETR HUSNÍK

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz