archiv
Učitelské noviny č. 13/2004
tisk článku

Soumrak venkovských škol

Taková je dnešní realita. Všechny školy zápasí s neustálým úbytkem nastupujících ročníků a s obavami pohlížejí do budoucnosti. U venkovských je to ještě viditelnější. Jen málokterá vidí nastávající léta jako bezproblémová. Obava ze ztráty zaměstnání či dokonce zrušení školy je v řadě obcí více než reálná.

Do takové atmosféry přichází ministerský Pokyn k udělování výjimek jako rána pod pás. Jak může paní ministryně tvrdit, že není zdaleka namířen proti málotřídním školám, když právě trojtřídní a čtyřtřídní školy jím byly vystaveny nehorázné diskriminaci. Jak to mám jinak chápat? U jedno a dvojtřídních škol zůstává nejnižší průměr na třinácti dětech, u 1. stupně s pěti třídami na 15 dětech a troj a čtyřtřídní školy jsou postaveny na roveň plně organizovaných škol, tedy 17 dětí na třídu. Buď jde logika úplně do háje nebo je to jasný signál, že trojtřídní a čtyřtřídní školy nechceme! To má být ta podpora, o které nás paní ministryně ujišťuje? Je to výsměch nebo neznalost? Nevím. Vypadá to, že ani netuší, co podepsala. Velice dobře to vědí někteří úředníci na ministerstvu. Realita byla podle nich uvedena do souladu se zákonem. Místo aby ministerstvo iniciovalo změnu zákona, ve kterém se zapomnělo na trojtřídní a čtyřtřídní školy, obratně využilo, nebo přesněji řečeno zneužilo, jeho neúplnosti při realizaci úsporných, ve vztahu k málotřídním školám vlastně likvidačních opatření. Je to prostě úmysl. Trend. Jsem o tom přesvědčen. Nejdříve se zaměříme na málotřídní školy. Trojtřídkám a čtyřtřídkám ztížíme práci a samu existenci natolik, že v boji o místo na slunci neobstojí. Pak přijdou na řadu jedno a dvojtřídky. Boj o ekonomickou efektivitu školského systému na venkově završíme  tím, že početně nedostatečné školy sloučíme do několika gigantů. Souběžně rozjedeme projekt "Školní autobusy" a problém venkova je vyřešen!

Zdá se vám tato vize poněkud přitažená za vlasy? Rád bych se pletl. Obávám se však, že se pomalu, ale jistě začíná naplňovat. Vnímám to jako promyšlený a cílevědomý útok proti venkovským školám a venkovu vůbec. Docela si dovedu představit, kdo za takovými plány stojí. Vím zcela určitě, že pedagogové to nejsou. Jistě, všude chybí peníze, ale šetřit na těch nejmenších a nejbezbrannějších školách považuji za krátkozraké a za diletantismus nejhrubšího zrna. Kromě jiného, je to další krok, který vede k vylidnění venkova. To má být cíl? Celá kampaň "optimalizace" malých venkovských škol došla dokonce tak daleko, že už se nechali slyšet někteří ředitelé velkých škol, sice ojediněle, ale přece, že doplácejí na existenci těch menších. Samozřejmě, že každý, kdo si umí spočítat jedna a jedna, ví, že je to nesmysl. Že by někomu záleželo na nastolení takového nepřátelského ovzduší? Možná, že ano. Snáze se v něm prosadí důvody pro zpřísnění podmínek existence či rušení malých škol. Byl by to však hodně nemorální pokus státu o vyvázání se ze základní povinnosti - zajistit fungování škol všude tam, kde je to možné a potřebné.

Když už pominu všechny možné klady venkovských škol a kolegové jich na stránkách odborného tisku v posledních týdnech v živé diskuzi snesli celou řadu, jde o přirozené školy v přírodě. Pro děti z velkých měst je budeme budovat a ty přirozené rušit? Nepřipomíná vám to Kocourkov?

Jestliže v obci děti nejsou, ztrácí existence školy opodstatnění. To je sice smutná, ale mnohde neodbytná realita, se kterou těžko něco uděláme. Proč ale ztěžovat práci školám, které zásadní problém s naplněností nemají? A tady mám zase na mysli troj a čtyřtřídní školy.

Důvodů, proč jsem se rozhodl vyjádřit k situaci venkovských škol, je víc. Pokyn ministryně z prosince minulého roku byla jen ona pomyslná "poslední kapka." Kardinální chybou byl ústup od odvětvového řízení ve školství. Úspornější, po všech stránkách efektivnější a pružnější model těžko někdo vymyslí. Vliv státní správy a samosprávy byl vyvážený. To se dnes rozhodně říci nedá. Hrobníci tohoto modelu zkrátka nesnesli sebevědomé a samostatné regionální školství. Možná, že ještě silnějším impulzem k jeho pohřbení byla nemožnost kontrolovat a ovlivňovat v něm finanční toky. Současný byrokratický moloch (rozuměj veřejná správa, která se zabývá školstvím) vypadá v porovnání s předchozím stavem asi jako krokodýl vedle ještěrky.

Do 31.12. 2002 školy mohly nebo také nemusely vstoupit do právní subjektivity. Řekl bych přirozený stav. Ty velké, u nichž byly personální předpoklady pro zvládnutí nárůstu administrativy, tak učinily a snad k svému prospěchu i prospěchu zřizovatele. Ale zdaleka ne všechny. Ty malé, až na výjimky, o to nestály. Od 1.1. 2003 musely do právní subjektivity všechny školy. Domyslel někdo od zeleného stolu, jaký dopad to bude mít na malé školy a malá zařízení, která se většinou nacházejí právě na venkově? Nespletl si někdo náhodou školu s výrobní firmou? Bral někdo v potaz, jaká administrativní zátěž dolehne na bedra ředitelů těchto škol? Vždyť jejich posláním je přece úplně něco jiného! Nebo "tvůrci" těchto změn vycházeli z předpokladu, že ne všechna malá zařízení a malé školy se s touto změnou vyrovnají a časem samovolně zaniknou?

Školy se ještě nevzpamatovaly ze svého nového právního stavu a už je tu nový "tvůrčí počin", který je straší. Rámcový vzdělávací program. Školy si dnes mohou vybrat ze tří vzdělávacích programů. Obecně panuje názor, že poskytují dostatek prostoru pro realizaci nových přístupů ve školní práci. Pokud má škola potřebu, může si dokonce vypracovat svůj vlastní program. Ale nemusí. Ta možnost volby mi připadá docela zásadní. To všechno je málo. Kormidelníci našeho školství usoudili, že se klima na našich školách mění pomalu a učitelé nejsou dostatečně tvůrčí. Tak je prostě k té tvořivosti donutíme! To není můj výraz. Tak se na stránkách Učitelských novin vyjádřil odpovědný pracovník VÚP, když obhajoval opodstatněnost vzniku RVP.

Silně mi to připomíná rok 1976, kdy se zaváděla nová výchovně vzdělávací soustava. Všichni víme s jakým výsledkem! Copak se neumíme poučit?

Možná to teď vypadá, že jsem proti všemu novému. Omyl. Právě naopak! Jenom si myslím, že změna klimatu na školách se nedá nařídit. Ani rámcovým vzdělávacím programem. Je to prostě běh na dlouhou trať. Je to otázka vzdělávání, sebevzdělávání a osvětové činnosti všech zainteresovaných stran. Nezastupitelnou úlohu zde musí sehrát a také sehrávají pedagogická centra (mimochodem v současné době také v ohrožení - zřejmě další novátorský počin) a jiné instituce, které se zabývají dalším vzděláváním pedagogických pracovníků. Významný je přínos některých odborných asociací a sdružení, která ukazují cestu při vytváření nového klimatu na školách. Zde nemohu nejmenovat sdružení PAU, které jde příkladem. V systému vzdělávání by měly sehrát výraznější úlohu pedagogické fakulty. Tam je podle mého prvopočátek nové školy. Škola je taková, jaký je učitel.

Zárukou změn k lepšímu musí být na každé škole ředitel. Jak to ale po něm můžeme chtít, když ho zavalíme stohy papírů a změníme ho v ryzího úředníka? Nový právní statut školy s sebou přinesl řadu nových povinností a spoustu administrativy. Ředitel má především řídit a organizovat výchovně vzdělávací práci na škole! Teď však řídí příspěvkovou organizaci a výchova a vzdělávání se dostávají na okraj. Takhle jsme to chtěli? Jak se s touto situací vyrovnají ředitelé malých škol a zařízení?

Položil jsem ve svém zamyšlení několik otázek, na které neznám odpovědi. Zná je alespoň někdo? Nevěřím tomu. Vypadá to, že naše pomazané hlavy vymýšlejí, ale nedomýšlejí. Nezbývá než bojovat. Poukazovat na nesmyslnost zákonů, vyhlášek a nařízení, které školy zavalují zbytečnou administrativou a odvádí je od jejich skutečného poslání.

Naším přirozeným spojencem musí být zřizovatelé, obce. Náš zájem je vlastně jejich zájem. Mně osobně se současný stav jeví jako neúnosný. Učím a vedu 24. rok trojtřídní školu, jejímiž součástmi jsou školní družina, jednotřídní mateřská škola a školní jídelna. Ke své lítosti musím konstatovat, že to není poprvé v posledních letech, co naše školy kromě úbytku dětí, ohrožuje svým necitlivým přístupem také stát.

Vlastimil Šálek,
ZŠ Čížová, okres Písek 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz