archiv
Učitelské noviny č. 12/2004
tisk článku

Kontrolor ČŠI se soudil se zaměstnavatelem a prohrál

K poslednímu únoru odešel z ČŠI Jaroslav Tichý, kontrolní pracovník středočeského inspektorátu, na základě jehož činnosti bylo před třemi lety podáno několik trestních oznámení na ředitele škol s podezřením na ekonomickou kriminalitu. Policie všechna oznámení odložila (viz UN 24/2002). Mimo jiné i kvůli zjištění, že kontroloři postupovali v rozporu s platnou legislativou. Naopak až k soudu ale došel zcela jiný spor, a to Tichého s ČŠI.


Stížnost odmítlo i MŠMT

Nutno hned na začátek jasně říci, že však nešlo o kauzu z oblasti trestního práva, ale o pracovně právní spor. Jaroslav Tichý zažaloval ČŠI za to, že mu podle jeho názoru dluží mzdu přes 23 tisíc korun plus úroky. Jak k tomuto přesvědčení došel?

 Vykonával prý práci, která spadá do deváté platové třídy, zatímco byl zařazen do třídy osmé. Před dvěma lety se proto obrátil na ústřední školní inspektorku Marii Kalábovou, která požadavek s jeho odůvodněním, že jde o porušení zásady rovného zacházení, neuznala. Tichý se tedy obrátil na Úřad práce hl. m. Prahy. Ten se jeho stížností nejdříve vůbec nezabýval, ale poté, co byl urgován přes ministerstvo práce a sociálních věcí, provedl na inspekci kontrolu a zjistil, že k žádnému porušení pracovního práva nedošlo. Také další Tichého stížnost, tentokrát ministryni školství, měla podobný osud. Byla označena za neoprávněnou.

Odbor kontroly a stížností MŠMT odpověděl Tichému, že kontrolní pracovníci byli do ČŠI přijati k 1. prosinci 2000 a pracovní náplně jim byly upřesňovány až do listopadu 2001, kdy teprve fyzicky postupně přecházeli k ČŠI po likvidaci školských úřadů. O rok později byly jejich pracovní náplně stanoveny již jednoznačně. Tichý v této době bez jakýchkoliv námitek převzal svou pracovní náplň zároveň se zařazením do 8. platové třídy.

Nakonec se, dnes již bývalý pracovník ČŠI, se sporem vůči svému zaměstnavateli obrátil na obvodní soud pro Prahu 5. Zjistil snad nezávislý soud, že státní mašinérie se spikla vůči výkonnému zaměstnanci a nepokrytě souhlasí s vykořisťováním schopného pracovníka, kterého platí o řád méně? Nikoliv. I soud uznal, že Zákoník práce porušen nebyl.

Platové třídy ČŠI zdědila

Soud v rámci odůvodnění svého rozsudku vytkl ČŠI jedinou věc, a to systém odměňování kontrolních pracovníků, který označil za "přinejmenším chaotický a nekoncepční a minimálně způsobil nejistotu jednotlivých skupin zaměstnanců a rovněž jejich přímých nadřízených, jak vlastně postupovat při zařazování těchto kontrolních pracovníků do tzv. kontrolních týmů a následně při jejich odměňování." Nejen Jaroslav Tichý, ale i někteří jeho další tehdejší kolegové z "osmičky" působili v pracovních kontrolních týmech jako rovnocenní partneři kontrolním pracovníkům zařazeným do 9. platové třídy, ba dokonce někdy vykonávali funkci jejich vedoucího.

Příčinu této někdejší situace vysvětluje ústřední školní inspektorka MARIE KALÁBOVÁ: "ČŠI musela na základě usnesení vlády převzít 220 kontrolních pracovníků z tehdy rušených školských úřadů, kterým zároveň musela zachovat jejich dosavadní platové třídy. Školské úřady ještě těsně před zánikem mnoho z těchto pracovníků přesunuly z osmé do deváté platové třídy. Navíc většina bývalých zaměstnanců školských úřadů, která přešla do ČŠI, měla jen středoškolské vzdělání. Ti dostávali výjimku pro zařazení do vyšší třídy, ale nikoliv do deváté, ale do osmé. ČŠI sama žádného středoškoláka do 9. platové třídy nezařadila."

Jen maturita pro devítku nestačí

Jaroslav Tichý nejenže nepatřil do vlny exodu, který postihl zanikající školské úřady (v ČŠI pracoval podle svého tvrzení již předtím), ale neměl ani dostačující vzdělání. Soud k tomu doslova říká, že podstatné je: "jaké vzdělání žalobce dosáhl a jak se tato skutečnost projevila právě v jeho pracovním zařazení". Podle soudu nemohl Tichý v žádném případě být zařazen do devítky, protože nedosáhl potřebného vzdělání, proto mu byla udělena časově neomezená výjimka alespoň pro osmičku. Soud doslova říká, že "žalobce vůbec nesplňoval kvalifikační předpoklady, neboť nedosáhl vyššího odborného vzdělání. Za takové vzdělání totiž nelze v rezortu školství považovat absolutorium na střední průmyslové škole hudebních nástrojů či odbornou zkoušku ze správy daní a poplatků." (Pozn.: Soud použil výrazu absolutorium místo termínu maturita.)

Pravomoci omezené, ale využívané

Ani tvrzení Tichého, že vykonával práci shodnou s tím, co dělaly "plnohodnotné devítky", zcela nesedí.

 Kontrolní pracovníci zařazení do 9. tarifní třídy měli svoji pracovní náplň popsánu jako dozorčí, rozhodčí a metodickou činnost v ucelených oblastech výkonu státní správy včetně ukládání případných nápravných opatření. Potud se náplň devítky kryla s prací, kterou vykonával Tichý. Jedna podstatná činnost zde však chyběla: pověření evidence majetku na pracovišti.

I přes tuto omezenou pravomoc vykonával Jaroslav Tichý často funkci vedoucího kontrolní skupiny, kterou ho pověřil jeho nadřízený, někdejší vrchní inspektor Jaroslav Černý, což podle ústřední školní inspektorky bylo v rozporu se zákonem. Zákon 564 totiž jednoznačně říkal, že do škol na inspekci nebo kontrolu mohou jenom školní inspektoři. Ostatní mohou pracovat pouze pod přímým vedením pověřeného školního inspektora a vystavit odborný posudek jako podklad pro inspekční zprávu. Žádné vedení kontrolní skupiny zákon nepřipouštěl. Teprve od ledna 2003 toto povolení dostali i kontrolní pracovníci. To, že Tichý velel často vysokoškolákům, je již relativní detail. Při kontrole na školách byl tedy zodpovědný za úkony, které mohly školu, respektive její vedení poškodit. A to se také stalo…

V UN 24/2002 jsem uváděl případ Heleny Černíkové, která byla odvolána z funkce ředitelky Dvořákova gymnázia v Kralupech nad Vltavou, a to právě na základě kontrolní práce Tichého. Černíkové bylo například vytýkáno, že neoprávněně uzavřela smlouvu bez souhlasu MŠMT jako zřizovatele. Ukázalo se, že žádný souhlas však nepotřebovala. Potvrdily to i dopisy z ministerstev školství a financí. "Pan Tichý po zhlédnutí podkladů stále tvrdil, že nemáme souhlas ministerstva financí i zřizovatele," řekla tehdy pro UN Helena Černíková.

"Pokud vím, žalobu na pana Tichého nikdo z tehdejších ředitelů škol nepodal. Myslím si, že brali jako satisfakci to, že policie kauzy odložila," dodává Marie Kalábová.

Především na základě práce Jaroslava Tichého zakázalo tehdy ministerstvo školství ČŠI, aby napříště podávala trestní oznámení bez souhlasu rezortu.

 ČŠI neví o tom, že by se Jaroslav Tichý proti rozsudku odvolal. Nabídli jsme mu možnost, aby se ke kauze vyjádřil v tomto článku. Odmítl.

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz