archiv
Učitelské noviny č. 11/2006
tisk článku

Rok poté: smutek po civilkářích, R. Švancar, UN č. 9/2006

V článku o civilkářích píšete o školách, které měly tyto chlapce na výpomoc. Je vidět, že některé se s koncem civilní služby vyrovnaly rychle a dobře, jiné s tím mají ještě dneska problémy. Asi to bude záležet na pomoci od starosty, jestli se o ní může ředitel opřít, jestli obec je ochotná pomoct škole finančně. Ale taky to záleží určitě na schopnostech ředitele.

Na škole, kam chodil můj vnuk, takového civilkáře měli. Ve třídě totiž byl chlapec, který se nemohl hýbat, byl na vozíku a bylo třeba mu pomáhat a starat se o něho, ačkoliv nebyl hloupý. Několikrát jsem viděl, jak civilkář pomáhal, když ráno přicházel chlapec do školy a taky když ze školy odcházel. Od vnuka vím, že pomáhal jeho spolužákovi i při vyučování, že ho například vozil na záchod, když byli na výletě, přenášel ho po nerovné cestě. Mohu říci, že z vyprávění vnuka je jasné, že kdyby civilkář nepomáhal, chlapec by s nimi na výlet rozhodně nemohl, samotná učitelka by to nemohla zvládnout a spolužáci také ne. Takového civilkáře je opravdu škoda. Dneska je sice ve třídě další učitelka, je to příjemné, ale mladé děvče, které má s péčí o chlapce na vozíku myslím starosti. Navíc – copak to je pomocná síla? Je to prý učitelka, měla by učit. Jenže kde má škola za těch pár korun sehnat chlapa?

Václav Král,
Praha

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz