archiv
Učitelské noviny č. 11/2004
tisk článku

Rádce UN: Školní násilí

UČITELÉ JSOU ŠIKANOVÁNI, ALE NEVÍ SE O TOM

ZABÍT UČITELE NEBYLO TRESTNÝM ČINEM, ALE PROVINĚNÍM


Tragický případ vraždy učitele ve Svitavách je podle zatím kusých informací pravděpodobně řídkým jevem v tom, že šlo o náhlý atak bez předešlých náznaků vedoucích k útoků. Jak dalece byl chladně promyšlený, či naopak jakou roli zde hrál stav učňovy psychiky, snad ukáže vyšetřování. Jedno je ale jisté. Celková ageresivita žáků mezi sebou i vůči kantorům se zvyšuje. Děti a mladiství šikanují spolužáky, ale stále vážněji i své učitele. Co proti tomu mohou pedagogové dělat?


Začíná to nezájmem o výuku

"Prvním projevem, který je pro kantora signálem, že může dojít ke konfrontaci mezi ním a žáky, je jejich absolutní nezájem o výuku," říká MICHAL KOLÁŘ, etoped, psychterapeut a přední odborník na šikanu v našem školství a pokračuje: "Druhou etapou je vyjadřování aktivního nesouhlasu, kdy učitel žákům nařídí, aby něco udělali, a oni odmítnou. Znám mnoho tříd na učilištích, přestože se o tom hovoří málo, kde žáci odmítají vykonávat zadané úkoly. Následně to přerůstá v agresi vůči učiteli, kdy mladší žáci se chovají jako smečka a starší jako mafie, která má ve svém programu uškodit učiteli."

Vůči učitelům, zvláště na učilištích, se objevují stále častější projevy ne snad ještě přímo šikany, ale rozhodně nevhodného chování, které mohou přerůst v šikanu se vším všudy. Nejvíce se objevuje velmi vulgární oslovování při hodině i o přestávkách. Když má kantor dozor, slovní urážky někdy doprovázejí jakoby nechtěné fyzické ataky, kdy žák jde a do učitele vrazí. Při obědě ve školní jidelně žák také jakoby nechtěně vrazí do pedagoga, který nese jídlo. Vrcholem tlaku na kantora je situace, kdy je pro něj již velice obtížné ve třídě vyučovat.

"Hranice toho, kdy by měl šikanovaný učitel požádat o odbornou pomoc, nastává ve chvíli, kdy dojde k poznání, že s třídou nebo skupinou není schopen již dále pracovat, tedy že žáci jeho působení odmítají," doplňuje Michal Kolář.

Nenechat si nic líbit

Objevují se také výhružky až vydíráni typu: Když mě necháš propadnout, zabiju tě. Máš dům. Máš děti. Každý den jezdíš autem...

Slovně žáci kantora urážejí jak před ostatními, tak pouze tváří v tvář, beze svědků. Zvláště v druhém případě, když se rozčilený učitel rozhodne odvést žáka k řediteli, agresor vše popře.

Dochází i k případům, že žáci učitele fyzicky omezují nebo přímo napadají. Je znám případ, kdy si učňové natočili na videokameru, jak ponižují svého mistra - různě do něj cvrnkali. Okolo stáli další mistři a celou situaci ignorovali. Šlo prý navíc o šikovného mistra, který byl však laskavý a žáci toho zneužívali...

"Když dojde k prvnímu verbálnímu projevu agrese, učitel by měl reagovat na žáka okamžitě. Ohradit se proti jeho chování a zeptat se ho, co ho k takovému jednání vedlo. Podle uvážení se pak rozhodnout, jestli hned nevyužít některého z výchovných opatření," radí ALENA PLŠKOVÁ z Policejního prezidia ČR, specialistka na kriminalitu dětí a mládeže, která vystudovala psychologii a pedagogiku.

"Dále by se měl učitel v nejbližší hodině zaměřit na pravidla slušného jednání a vztahu školy, žáka a pedagoga a říci žákům, že pokud taková situace v této třídě někdy nastane bude se řešit takovým a takovým způsobem. Také by měl kantor informovat o incidentu výchovného poradce a zeptat se ho, jestli se někomu z kolegů na škole již něco podobného se stejným žákem také nepřihodilo. Pokud se učitel s projevy verbální agrese setkal u stejných žáků několikrát, měl by rozhodně informovat vedení školy a trvat na provedení písemného zápisu. Když ani toto nepomůže, nebo pokud ředitel odmítá takto postupovat, učitel by se měl obrátit na policii a podat trestní oznámení na konkrétní osobu nebo na neznámého pachatele. V každém případě by měl kantor podat oznámení, když mu je vyhrožováno, byl mu poškozen majetek nebo byl dokonce napaden. Pokud si pedagog podobné jednání nechá líbít, žáci pokračují. Dále zkoušejí, jak učitel zareaguje, a stále více se utvrzují v pocitu, že je vůči nim bezmocný," vysvětluje Alena Plšková.

Šikanovaný kantor může zůstat osamocen

V mnoha případech šikanovaný učitel o svém problému nikomu nic neřekne, protože si třeba ani sám nechce přiznat, že jde vlastně o situaci, kterou pedagogicky nezvládl.

"Učitel se často bojí kolegům nebo řediteli říci, že mu žáci nadávají, protože se bojí odsouzení od kolegů. Přestože ostatní kantoři mohou mít podobný problém, šikanovaný učitel čeká, že bude označen za slabou osobnost, která nezvládá svoji profesi," komentuje Kolář.

"V případě šikany žáků na učitelích se často setkáváme s tím, že postižení pedagogové nemají podporu ze strany vedení školy a zůstávají v tomto problému osamoceni. Pokud vedení jeho problém bagatelizuje nebo mu řekne, ať odejde, když se mu na škole nelíbí, staví se k šikaně vůči učiteli podobně špatně, jako se to děje i v případě dětí," tvrdí Plšková.

Těžiště je ve skupině

"Jsem překvapený, jak v případě útoků žáků proti učiteli v Americe se málo zkoumá vývoj a zárodky celého případu. Nicméně se zjistilo, že kromě problémů v rodině a ve škole měl mladý útočník pocit nějakého zneuznání, byl často šikanovaný a pedagogové ho nepřijímali. Zoufalost, stres a ponížení vyústí ve mstu, a to nejen proti učiteli, ale i vůči sobě sama, kdy agresor zničí nejen domnělou příčinu svých problémů, ale i svou osobu. Často se v první chvíli po útoku říká, že šlo o zkrat, ale pak se ukáže, že šlo o promyšlený čin se zbraní v ruce," rozebírá nejtragičtější případy v USA Kolář a vrací se do podmínek v českých školách.

"Učitelé málo pracují s celou skupinou. Prospělo by to nejen k samotné kvalitě výuky, ale pomohlo by to i vylepšení vztahů mezi kantorem a žáky. Platí to ale jen v situacích, kdy je skupina ochotna spolupracovat, což je na učilištích někdy již prakticky nemožné.

Rizika tvrdé ruky

V případě svitavské tragédie se v médich objevily informace, že zavražděný učitel utočníka cílenně zesměšňoval před třídou, tedy psychicky šikanoval. Bez ohledu na to, zda se tato informace zakládá na pravdě, faktem zůstává, že přílišná přísnost je podobně nešťastný extrém jako na druhou stranu již zmíněná nadměrná laskavost, a to zvláště na učilištích.

"Šikanu může vyvolat také učitel, který nadměrně využívá vůči žákům svou moc nebo se k nim různě nevhodně chová. Existují učitelé, o jejichž pedagogickém stylu se tradují historky již několika generací žáků. Když třeba žáci kvůli takovým učitelům ze školy odcházejí, mělo by se to řešit," myslí si Alena Plšková.

Autoritativní kantoři, kteří i zastrašují, mají méně často problém s otevřenou agresivitou. Silnější jedinci tlaku tvrdého kantora podlehnou a slabší žáci jsou neurotizováni. Ostatní učitelé se často rozdělí na dva tábory - jeden autoritářského učitele odsuzuje, druhý ho obdivuje, protože udržuje ve škole pořádek.

"Takovýto pedagogický přístup je nepřijatelný, je ale zajímavé, že když autoritářskému učiteli hrozí odchod ze školy, často se ho většina kolegů zastane. Paradox je, že jde téměř vždy o jedince, který má přirozenou schopnost pracovat se skupinovou dynamikou třídy, ale využívají ji převážně jen destruktivně," analyzuje Michal Kolář a doplňuje: "Když učitel šikanuje žáka, používám spíše termínu zneužívání moci, pokud je tomu naopak, označuje se to za syndrom týraného učitele, kdy děti prolomí svoji agresivitou autoritu učitele."

Co s viníkem?

Podobně jako v případě šikany mezi dětmi, mělo by být z následků jasné, kdo je pachatel a kdo oběť.

"Když mě škola přizve ke splupráci v případě napadení kantora, vždy usiluji o to, aby žák, který útočil, odešel ze školy. Často jde o situaci, kdy je napaden kvalitní laskavý kantor, na kterého zaútočil výjimečně agresivní žák, jenž na sebe strhává většinu třídy," sděluje Kolář.

Přestože agresivita mládeže narůstá, od nového roku platí nový zákon o soudnictví mládeže, který do jisté míry práva dětských a mladistvých útočníků, a to i vrahů, posiluje.

Už změna samotné terminologie podle mého názoru kriminální činy mládeže relativizuje. Od ledna již totiž nezletilý pachatel nepáchá trestnou činnost, ale dopouští se provinění. Význam i sankce jsou však stejné jako před tím, pouze název se změnil.

Také to, že jméno svitavského vraha doposud veřejnost nezná, je důsledkem tohoto zákona. Policisté, žalobci i soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se nezletilého delikventa. Dokonce i spolužáci mladistvého vraha museli polici podepsat závazek o mlčenlivosti. A ani po rozsudku se podle tohoto zákona jméno pachatele nejvážnějšího trestného činu nedozvíme....

NejzávAžnější případy napadení učitele či vychovatele v ČR

leden 1998 - Na soukromém gymnáziu v Tájci-Jestřebí na Blanensku zaútočil šestnáctiletý žák při vyučovaní na učitelku němčiny. Pravděpodobným motivem bylo to, že propadal.

leden 1998 - Ve výchovném ústavě v Chrastavě na Liberecku zavraždil kusem dřeva sedmnáctiletý svěřenec vychovatelku při nočním útěku. Její kolegyni těžce zranil. Odsouzen byl na osm let.

říjen 1999 - Dva žáci, příbuzní deváťáka, kterému kvůli kázeňským prohřeškům hrozil odchod do výchovného ústavu, ve škole napadli a zranili ředitelku speciální školy v Bruntále.

prosinec 1999 - Pravděpodobně při útěku ze střediska výchovné péče v Podlesí u Vlašského Meziřící na Vsetínsku způsobil chovanec vychovatelce četná zranění.

leden 2002 - Výhružkami smrtí a pokusem o fyzické napadení vyvrcholila půlroční šikana vůči učitelce ostravské ZŠ.

říjen 2002 - Šestnáctiletý žák ve speciální škole ve Vodňanech srazil učitelku ze schodů, protože bránila děti, které on šikanoval.

únor 2003 - Sedmnáctiletý svěřenec výchovného ústavu ve Žluticích na Karlovarsku zlomil vychovateli ruku.

prosinec 2003 - Duševně nemocný student politologie na Univerzitě Hradec Králové baseballovou pálkou napadl učitele a psychologa v jedné osobě.

březen 2004 - Na učilišti ve Svitavách žák při vyučování ubodal svého pedagogoa.

březen 2004 – Ve Vidnavě na Jesenicku dva uprchlí svěřenci z místního ústavu napadli pěstmi svého mistra i členy jeho rodiny v jejich rodiném domě.

Šikana je onemocněním skupiny

V určité fázi by ji měl šetřiT odborník


Zásadním předělem ve vývoji boje proti šikaně mezi žáky na školách byl metodický pokyn ministra školství z roku 2000. Je to zatím jediná oficiální kodifikace termínu šikana v naší zemi. Kromě vysvětlení pojmu podává pokyn také základní informace určené pro boj se šikanou. Situace není ani dnes, po čtyřech letech, zásadně lepší. Počty případů šikany na školách pravděpodobně nijak výrazně nepoklesly. Různé zdroje však potvrzují, že v přístupu škol došlo obecně k pozitivnímu obratu.


CHARAKTERISTIKA ŠIKANOVÁNÍ

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví.

Metodický pokyn ministra školství, mádeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, 2000

Šikana zasahuje do několika paragrafů

"Šikana není paragrafově ošetřena podobně jako prostituce nebo domácí násilí. Pro orgán činný v trestním řízení jde o velmi složitou situaci, která se zakládá na provádění důkazů. Pokud škola zjistí nějaký skutek, který by mohl naplňovat některou ze skutkových podstat trestného činu nebo i když jde ještě o přestupek, přichází na řadu policie. Rozhodující je, aby skutek byl školou pojmenován - útisk, ublížení na zdraví, krádež, loupež. Na všechny tyto skutky se již vztahují pragrafy," informuje ALENA PLŠKOVÁ z Policejního prezidia ČR.

V naší legislativě zásadně chybí podchycení zárodečné formy šikany, tvrdí Alena Plšková. "Preferuji variantu, kdyby v zákoně byl určen postih za ponižování lidské důstojnosti jakoukoliv formou, což by vyjadřovalo podstatu šikany. Podle jednotlivých případů by se pak s tím spojovalo ublížení na zdraví, útisk či loupež."

Ředitel školy by měl mít základní informace o problematice šikany, včetně právních souvislostí. Měl by podporovat výchovného poradce, preventistu, nebo speciálně proškoleného pedagoga, (ví, jak šikanu do určitého stádia řešit), aby měl dostatečný časový prostor. Přestávky nestačí. Pokud nemá ředitel čas věnovat se problematice šikany sám, měl by dohledem nad jejím řešením pověřit svého zástupce.

Chybí evidence

Protože je každý případ šikany velice individuální, nebylo by od věci založit registr pokud možno všech případů. Jejich řešení by pak mohlo pomoci při hledání nápravy v nových kauzách.

Když jsem se pokoušel zjistit, zda neexistuje nějaká databáze případů školní šikany, nenašel jsem jediný zdroj. ÚIV nemá vůbec žádný údaj, ČŠI má informace kusé, a ty navíc nejsou zařazeny do jednotné databáze, ministerstvo vnitra také žádnou statistiku nevytváří.

"Dokud nebude nějak paragrafově ošetřen pojem šikany, není vytvoření komplexní databáze případů šikany ze strany policie reálné. Ve statistice jsou případy evidovány podle toho, jak je okvalifikuje státní zástupce a soudce. Myslím si ale, že školám nic nebrání v tom, aby tyto informace shromažďovaly - jednotlivé případy se způsobem řešení. Šlo by o užitečný zdroj informací pro ty, kdo se šikanou zabývají, zvláště pro metodiky prevence a výchovné poradce na školách," říká Alena Plšková.

Jediný údaj, se kterým se operuje, je výzkum starý více než dva roky, který říká, že na českých školách se se šikanou setkalo přes 40 procent dětí.

"Použil jsem tehdy výrazu epidemie. Přesnější by však byl termín pandemie. Šikany se většinou dopouštějí psychicky zdravé děti po celém světě. Jde tedy o pandemii z hlediska statistiky. Dokonce i na Zdravých školách, které hodnotím velice pozitivně, se šikana objevovala podobně jako na dalších školách. Na základě toho jsme došli k závěru, že šikanu je třeba řešit speciálním programem," sděluje autor výzkumu, etoped MICHAL KOLÁŘ a pokračuje: "Důležité je, aby dítě rozpoznalo, že jde o šikanu a odvážilo se útočníkům říci, že mu jejich chování vadí. Při návštěvách škol jsem zjistil, že neexistuje jediná třída, kde by nebylo alespoň jedno dítě, kterému opakovaně ubližují a ono se nemůže bránit. Šikana je onemocněním skupiny," říká Michal Kolář.

PĚT STÁDIÍ ŠIKANY

1) ostrakismus: Ve skupině se nachází někdo, kdo je nejméně oblíbený, nejméně vlivný, přehlížený. Skupina na něj vyvíjí mírný, převážně psychický tlak - ignorování, pomluvy, intriky, drobné legrácky.

2) přitvrzená manipulace a ojedinělá fyzická agrese: Snaha ventilovat napětí (například ze strachu ze špatných známek) na dětech, které slouží jako hromosvod. Skupina často udržuje soudržnost na úkor nejslabších.

3) vytvoření jádra agresorů: Jde o klíčový moment. Šikana již neprobíhá nahodile, ale systematicky. Ve skupině může být něco jako podskupina s jinými normami. I ta má ale tendenci přizůsobovat se celé skupině.

4) většina přijme normy agresorů: U členů skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná normám vůdců. To, co hlásají pedagogové, ustupuje do pozadí. I do té doby mírní žáci se začnou chovat krutě.

5) totalita: Normy šikany přijmou téměř všichni a vytvoří se dvě skupiny. Jedna nemá žádná práva, druhá má naopak všechna. Neúnosnost utrpení řeší členove týrané skupiny únikem do nemoci, absencemi, odchodem ze školy, pokusem o sebevraždu, zhroutí se.

Šikana musí být nejdříve rozpoznána

"Základem programu boje proti šikaně jsou třídnické hodiny, kde působí speciálně vyškolený učitel, který se problému šikany věnuje. Důležité je, aby pedagog rozeznal počáteční stádium šikany, nebo alespoň zjistil, v jakém stádiu se nachází. K rozpoznání šikany mohou vést přímé signály (informace od rodiče oběti), nebo nepřímé varovné signály - dítě stojí před tabulí a celá třída se mu směje, nebo čeká před dveřmi třídy a bojí se vstoupit dovnitř. Vyškolený učitel má k dispozici několik scénářů, jak postupovat při řešení různých stádií. Jde o složitou problematiku, jíž se zabývá podrobná metodika, kterou nelze pro potřeby novin popsat. (Neexistuje jednotné schéma jak hovořit s obětí, s agresorem - je třeba reagovat podle povahy případu, brát v úvahu osobnost, věk.)," informuje Kolář.

Nicméně pro účinnou a razantní první pomoc, dostupnou učitelům (zejména v případě počáteční šikany) existuje strategie, která mapuje symptomy šikanování a pracuje pouze s vybranými svědky. Je univerzální, platí pro děti i dospělé i pro různé typy škol. Obsahuje schéma strategických kroků, které je třeba dodržovat:

1. Rozhovor s informátory a oběťmi

2. Nalezení vhodných svědků

3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky

(Nekonfrontovat oběť a agresora a svědky s agresory)

4. Zajistit ochranu obětem

5. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi

"Při podezření na šikanu mluví učitel nejdříve s informátory (oběti šikany, spolužáci, kolegové, rodiče). Zásadní chybou je ptát se na konkrétní šikanu oběti přímo ve třídě. Někteří odborníci doporučují konfrontaci oběti a svědka, což rozhodně nedoporučuji. Vyšetřování musí ochránit oběť i svědky. Jestli to podmínky dovolují, nejlepší je s obětí hovořit bez přítomnosti nějakých dalších dětí. Oběť často nic konkrétního neřekne, jen naznačí," doplňuje Kolář.

"Škola by měla nejdříve při vyšetřování údajné šikany nikovat se zákonnými zástupci agresora. Při pohovoru s ním by měli být přítomni rodiče a měl by být udělán zápis jednání, včetně závěrů, že třeba rodiče přislíbili nápravu," připojuje Alena Plšková.

POHOVOR S AGRESORY

1.Seznámení rodičů agresorů s problémem. (Toho by se měl ujmout člověk, který šikanu vyšetřoval a nejvíc o ní ví. Tím bývá často výchovný poradce.)

2.Postupné vyjádření všech pedagogů k problému.

3.Vyjádření agresora. ("Bývá velmi vzácné, že se viník přizná a chce své chování napravit. Častěji všechno popře. Navíc doma ještě mystifikuje rodiče a oni přijdou rozzlobení, s pocitem, že jejich dítěti se děje křivda," shrnuje své zkušenosti Michal Kolář.)

4.Vyjádření rodičů agresora.

5.Rozhodování komise. ("Členové komise by měli hledat řešení společně s rodiči," doporučuje etoped. "Když rodiče odmítají spolupracovat, musejí rozhodnout samostatně. Důležité je neustoupit tlaku rodičů, neprozradit jména svědků a dojít ke konkrétnímu řešení, i když jde třeba o vyloučení dítěte ze školy. Pak je na rodičích agresorů, zda se odvolají, nebo zvolí jiný postup.")

Třetí stádium je předěl

Do třetího stádia včetně není šikanovaní normou, programem třídy. Učitel by se měl pokusit najít kamaráda oběti, který není závislý na agresorech a jenž by mohl vystoupit jako svědek. Učitel si získané informace podrobně zapíše.

Teprve nakonec přichází rozhovor s agresory. V dalších stádiech šikany a při vážném fyzickém napadení se používají speciální výslechové praktiky a neverbální techniky, které musí provádět odborník.

Když tedy učitel zjistí, že jde o pokročilejší stádium šikany (nemusí jít jen o vážné fyzické napadání, ale o situaci, kdy je do šikany nějak zapojena již celá třída a většina žáků se přidala na stranu útočníka) měl by učitel hledat pomoc u specialisty: psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka, policisty.

Policie nemá za úkol jen represi

"Vyšetřování vážnější šikany (ve chvíli, kdy má učitel podezření na spáchání trestného činu) musí probíhat v souhře s policií. Učiteli při řešení situace ve třídě však policie nepomůže," míní Michal Kolář.

Alena Plšková vidí úlohu policistů vůči škole v poněkud širším kontextu: "Škola by měla osobně znát svého partnera v řadách policie, a to ať jde o místní obvodní oddělení nebo o specialistu na problematiku mládeže. Důležitý je také kontakt na sociální pracovnici, která může být ve smyslu vzdálenosti dostupnější, než specializovaný policista. Platí to zvláště v případě řešení vážných případů šikany, kde čas hraje svoji roli. I když má škola jen nejasné podezření na vážnou šikanu, měla by se s policistou spojit také. On jim může poradit, kde ještě jde o klukoviny a v jakém případě jde například o dítě z problematické rodiny, kterou on zná."

Školy kontkatují policisty kvůli šikaně i v případech méně vážných opakovaných problémů, zejména omezování osobní svobody (zamknutí do skříně, schovávání osobních věcí). Tento kontakt je však v nepoměru s tím, kdy si škola chce potvrdit podezření z vážné šikany a ptá se na možné řešení.

Ze šetření nemusí policie vždy dělat zápis

Policista plní pouze roli odborného konzultanta do chvíle, než je naplněna skutková podstata přestupku nebo trestného činu. Poté musí konat. "Z našich řad však není žádný zájem na tom problém skandalizovat nebo medializovat. Při zjišťování šikany na škole zákon policistům ani neukládá vést o šetření žádný záznam. Nejedná se totiž o výslech. Celá věc se může vyřešit i tím, že nalezeného agresora jen upozorníme, že pokud se bude jeho chování opakovat znovu, nebo provede ještě něco horšího, trest ho nemine. Na druhou stranu to neznamená, že policisté by měli na školu běhat při každé klukovině. Jednoduché neopakované případy by měl řešit učitel sám a při pohovoru s agresorem za přítonosti rodičů říci, že pokud se bude chování útočníka opakovat nebo se ještě zhorší, škola zavolá policii," vysvětluje Plšková,

"Šikanu školy již tolik netají jako před třemi čtyřmi lety. Hodně udělal metodický pokyn ministerstva školství, kde se hovoří o spolupráci školských zařízení s policií. Školy poznaly, že nejsme jenom represivním orgánem, ale že jsme pro ně i partnerem - prevence, přednášková činnost, osobní kontakt," dodává policistka.

Agresor zůstává, oběť odchází?

Ano i takové případy existují. A to doslova. Stalo se již u nás, že oběť školní šikany teror neunesla a za východisko zvolila sebevraždu. Nicméně mám nyní na mysli uzavření případu ve smyslu potrestání viníka. Když pominu trestně právní rovinu, která je vzhledem k věku podstatné části útočníků stejně nevyužitelná, zůstávají zde kromě výchovných opatření ještě otazníky nad dalším umístěním odhaleného agresora. V krajním případě, při vážně šikaně, může být ze školy vyloučen. Jinak bývá přeřazen do jiné třídy. Někdy ale naopak paradoxně odchází šikanovaný a agresor ve třídě setrvá.

"Vždy je nejlepší vyřešit situaci se šikanou ve třídě tak, že třídní kolektiv zůstane zachován v nezměněné podobě. Pokud je však nutné někoho nechat ze třídy odejít, mělo by se vždy v prvé řadě uvažovat o odchodu agresora," uvádí Michal Kolář.

"Adekvátní postih agresora je problematický. Zvláště pokud je mu pod patnáct let, má škola k dispozici pouze výchovná opatření. Nejhorší je, když šikanuje jedinec bohatých rodičů, kteří třeba sponzorují školu, a škola se ho z těchto důvodů nechce zbavit," dokresluje Alena Plšková.

 Vraťme se na začátek

Šikana není jednorázová záležitost. Jedna roztržená bunda, jeden pozdní příchod nemusí ještě vůbec znamenat, že dítě je šikanováno. Většina žáků udělá někdy něco špatného. Pokud dítě třeba úmyslně poškodí nebo ukradne spolužákovi nějakou věc, není to ještě důvod k tomu volat policii. Učitel by ale v této situaci měl viníkovi sdělit, že pokud se to bude opakovat, důsledky mohou být vážněnjší než třeba jen důtka nebo snížená známka z chování.

LUKÁŠ DOUBRAVA

INFORMAČNÍ ZDROJE

Literatura
KOLÁŘ,M.: Bolest šikanování. Praha, Portál, 2001.
KOLÁŘ, M.: Skrytý svět šikanování. Praha, Portál, 2000.
KOLÁŘ, M.: Školní program proti šikanování, (vyjde v roce 2004).

Výzkumné studie, celonárodní projekty, analýzy
HAVLÍNOVÁ, M. KOLÁŘ, M.: Sociální klima v prostředí základních škol ČR. Praha, MŠMT ČR, 2001. (Úplná studie k nahlédnutí na odboru mládeže MŠMT)
KOLÁŘ, M.: Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních. Praha, MŠMT ČR, 2002.

Internet
www.sikana.org

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz