archiv
Učitelské noviny č. 02/2010
tisk článku

MĚL BY SE ZMĚNIT SYSTÉM FINANCOVÁNÍ ŠKOLSTVÍ?

 

Směsice normativů všeho druhu v regionálním školství je neúnosná a nepřehledná. A neprůhledným houštím se ředitelé těžko prosekávají. Financování základního školství se tedy musí zásadně změnit. Normativ by sice zůstal jako základ, ale musí být podstatně jednodušší a přehlednější. A kromě zjednodušených normativů na žáka půjde zřejmě o ekonomické pokrytí určitých činností, konkrétně definovaných a kontrolovatelných. Tedy systém, jakým budou financovány „šablony“, tedy část paušálem, část normativně. V tomto smyslu se vyjádřila v UN 45/2009 náměstkyně ministryně Jana Matesová. Zeptali jsme se tedy odborníků z praxe:
 
Má se pozměnit normativní systém financování? Měl by se zjednodušit? Nebo zcela změnit? A bylo by dobré zavést v rámci běžného financování i systém zvolený pro „šablony“, tedy paušál a vedle něho fixní částku na žáka?
 
Hana Bažantová, ředitelka Základní školy Na Krétě, Terezín, členka Rady Asociace základního školství
Byla bych pro zachování a zjednodušení normativů. Naší asociaci jde o to, aby školy dostávaly peníze nejen normativy na žáka, ale i normativy na třídu. Podle nás by to nebylo složitější, ale respektovalo by to situaci škol, které prostě musely kvůli počtu žáků rozdělit třídy a mají je naplněny na osmnáct, devatenáct. Z hlediska pedagogického je to jistě skvělé, ale z hlediska ekonomického velký problém.
Proto mi není proti mysli systém financování, který zvolilo ministerstvo školství pro tzv. šablony. Je podstatné, aby se správně vyvážila část paušální a část normativní, aby si školy nemohly tvořit třídy třeba po dvanácti žácích, což by bylo skvělé, ale neufinancovatelné. Toto vyvážení se ale nesmí tvořit od zeleného stolu, ale musí vznikal v diskuzi s řediteli škol.
 
Jitka Kendíková, ředitelka Základní školy J. Gutha-Jarkovského, Truhlářská, Praha 1
Pro základní školy bych hledala jiný než normativní systém financování, příliš tvrdě na ně dopadá snižování počtu žáků. Naše škola pracuje i s dětmi s Aspergerovým syndromem – i když na ně dostáváme navýšený normativ, nepokryje to zvýšené náklady, které jsou nezbytné. Škola dostane normativně rozdělené peníze podle průměru. Pokud má ředitel velmi mladý pedagogický sbor, s penězi vystačí. Ale jestliže chce mít diverzifikovaný, pestrý sbor, vedle mladších i starší a zkušené, tedy zařazené do vyššího tarifního stupně, dostává se do problémů.
Tomu nepomůže zjednodušení normativů, byla bych pro opuštění normativní cesty, která navíc vhání školy do tvrdého boje o žáka, ze kterého se pak leckdy vytrácí dítě a jeho vzdělávání. Je to začarovaný kruh – aby škola přilákala žáky, hledá specializaci a nadstandard, který je ale finančně náročný… Tomu bohužel nepomůže příklon k financování podobnému jako u šablon. Jistě, v systému financování musí být spravedlnost, to ale není normativy zaručeno. Škola by měla dostávat peníze na zajištění vlastního školního vzdělávacího programu. Byla bych spíš pro nákladové financování. Nevím, jestli by na to byly peníze, ale to je obecný problém současného školství. Chceme kvalitní a specializované učitele, ale nemáme peníze, abychom je kvalitně zaplatili. Máme hezké vize, ale není na ně dostatek peněz.
 
VLASTA POTUŽÁKOVÁ, ředitelka Základní školy a MŠ Červenka, Olomoucký kraj, členka Rady Asociace pedagogů základního školství
S normativy jsme se už naučili pracovat. Jejich strukturu pro školy stanovuje kraj a tato pravidla jsou celkem jasná. Normativy zohledňují i velikost škol, pokud poté, kdy dostanu rozpočet školy, zjistím nějaké problémy, mám možnost s krajem jednat o jeho navýšení. Jiná pravidla si zatím pro školy v našem kraji nedokážu představit.
Nemám pocit, že se situace naší školy nějak z hlediska rozpočtu výrazně změnila od doby zrušení školských úřadů, snad jen v tom, že dnes mám plnou odpovědnost za to,
jak se budu v rámci daných mantinelů pohybovat.
 
Miroslav Hubatka, ředitel Základní školy JUDr. Mareše, Znojmo
Normativní systém financování je to nejhorší, co může pro velké školy existovat. Normativy jsou skutečně nepřehledné a chovají se jako Jánošík – bohatým berou a chudým dávají. Chápu, že kdyby se peníze rozpočítávaly jednoduše a striktně stejnou částkou na žáka, řada malých škol, málotřídek, by nepřežila. Ale systém využívaný v rámci šablon by vyhovoval lépe než současný – školy by dostávaly nějaký paušál, který by pomohl těm malým, a pak jasnou částku „na židličku“, tedy na dítě. A ředitel by se rozhodl, jestli půjde po kvalitě, nebo po kvantitě. Někdo pochopí, že peníze nejsou všechno. Jde samozřejmě o to, jak vysoký by byl paušál – ale myslím, že pokud by obec měla zájem provozovat podlimitní školu, měla by se na jejím financování tady sama podílet. Takový systém by byl spravedlivý ke všem. Předpokládá to ale změnu systému financování škol.
 
Pavel Svoboda, ředitel Mateřské školy, Speciální základní školy a Praktické školy, Hradecká, Hradec Králové
Systém normativů není až tak špatný, ale zjednodušení by určitě potřeboval. Praxi by to pomohlo. Nesmí se ale stát, aby se zapomínalo na některé skupiny pracovníků jako dneska – vždyť třeba družiny ve speciálních školách vycházejí z normativu běžných družin, standardních základních škol, ačkoliv mají menší počty žáků a jsou s ohledem na speciální potřeby dětí podstatně nákladnější. Počítá se s tím, že tuto diferenci vyřeší kraj ze své rezervy. To je nesystémové a špatné, stejně jako financování pedagogických asistentů, které taky hradí kraj ze svých rezerv, což ale znamená, že se na ně vlastně skládají pedagogové ze svých platů.
Systém paušálu a doplňkového normativu je ovšem taky nesmysl. Možná by pomohl malým školám, ale pro velké školy by rozhodně nepokryl náklady potřebné například na nadstandard. Rozhodně bych z tohoto systému nebyl šťastný. Na druhé straně – zase by záleželo na tom, jak bude nastaven paušál, nakolik by zohledňoval potřeby speciálních škol.
 
Leopold Králík, učitel ZŠ Masarykova, Lanžhot, předseda KROS pracovníků školství Jihomoravského kraje
Normativní způsob financování školství považuji za špatný. Současný systém řízení školství s několika tisíci zřizovateli však jiný model neumožňuje. Z praxe vím, že některé normativy ještě scházejí. Zavádět v této situaci systém financování přes nějaké šablony považuji za nesmysl. Jednoznačně bych byl pro návrat k odvětvovému řízení a nákladový systém financování, tak jak je to běžné v řadě vyspělých zemí.
Radmil švancar
< zpět do čísla
banners/puskin-v2.jpg
reklama
ac_un_banner_19.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
bitozeves-word.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz