archiv
Učitelské noviny č. 02/2010
tisk článku

O KVALITĚ VZDĚLÁVÁNÍ JSME SE Z VÝZKUMU MNOHO NEDOZVĚDĚLI,

 

říká předseda Studentské komory Rady vysokých škol
 
V minulém čísle UN jsme vás seznámili se základními poznatky, které vyplynuly z dotazníkového šetření mezi studenty. Výzkumný tým MŠMT zjišťoval, jaká je situace posluchačů, zvláště ekonomická, a co si o vysokém školství myslí. K vybraným údajům se vyjadřuje předseda Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ) MIROSLAV JAŠUREK.
 
Jak SK RVŠ přijala výsledky výzkumu?
Výzkum ještě nemáme dopodrobna zanalyzovaný. Ministerstvo navíc oproti výzkumu akademických pracovníků nevydalo podrobnou interpretaci jeho výsledků, ke které by bylo možné se vyjádřit.
 
Hlavní zjištění však ministerstvo školství i zástupci výzkumného týmu již veřejně okomentovali. Především kladli důraz na to, že poměrně málo mladých lidí ze sociálně slabších rodin si může dovolit studovat vysokou školu, a to z ekonomických důvodů. Je toto tvrzení pro vás dostatečně relevantní?
Nějaká relevance této informace zde pravděpodobně bude. Osobně mě překvapila informace od člena týmu Petra Matějů, že selektivita v přístupu k vysokoškolskému vzdělání na základě socioekonomického statusu roste. Zároveň se totiž stále zásadně zvyšuje počet studujících na vysokých školách. Proto i v případě tohoto klíčového zjištění budeme získaná data ještě konzultovat s odborníky, a poté se jako SK RVŠ pokusíme předložit vlastní analýzu či interpretaci.
 
Z dotazníkového šetření plyne, že i stávající studenti mají finanční problémy. Dvě pětiny z nich se obávají, že vlastní ekonomická situace by mohla ohrozit jejich další studium. (Studentům veřejných VŠ se prý nedostává jednoho tisíce korun měsíčně, jejich kolegům ze soukromých VŠ dokonce tisíců pět.) Znamená to tedy, že velká část vysokoškoláků žije na dluh?
Tento údaj mi přijde zajímavý, ale příliš mu nerozumím. Petr Matějů to okomentoval tak, že zřejmě došlo k odhalení jakéhosi skrytého deficitu, o němž však zatím nevíme, co vlastně představuje. Osobně si ale nejsem jistý, zda je tato interpretace správná. Otázkou je, jestli není problém skryt v samotné metodice dotazníkového šetření. Možné je, že studující uvádějí vyšší výdaje, než jaké opravdu mají. Obava čtyřiceti procent studentů o další pokračování jejich studia je velice závažné zjištění, ovšem zde je potřeba položit si při interpretaci tohoto údaje otázku, do jaké míry se na této obavě podílí současná finanční krize.
 
Řešením nedostatku finančních prostředků vysokoškoláků by podle ministerstva školství měla být možnost přístupu k výhodné půjčce (do čtyř procent úroku, splácela by se až po ukončení studia, a to od určité výše příjmu). Zhruba 40 procent respondentů by si ji vzalo. Není to minimálně nepřímý důkaz toho, že studenti skutečně mají finanční problémy?
Vysoký zájem o takto relativně výhodnou půjčku mě nepřekvapil. Záleží ale na tom, jak je otázka respondentům položena. Studenti totiž nebyli nijak informováni o rizicích takovéhoto systému půjček. Do dotazníku se informace tohoto druhu promítají těžko, ale přinejmenším tým MŠMT připravující reformu terciárního vzdělávání by měl zohlednit i další kontext: Jak půjčky fungují v zahraničí? Jak se do těchto systémů půjček promítá současná finanční krize? Do jaké míry je takový systém citlivý na změny v ekonomice obecně?
 
Nikoho asi neudivilo, že většina z oslovených studentů odmítla zavedení školného. Avšak na otázku, kolik by případně byli ochotni měsíčně zaplatit, kdyby školné přece jen zavedeno bylo, skoro 90 procent uvedlo, že tisíc korun by pro ně bylo přijatelných. Nenaznačuje to fakt, že studenti by vlastně byli ochotni školné nakonec akceptovat?
Otázka determinuje odpověď: Pokud bude studium na vysoké škole vázáno na to, že se za něj platí, je jasné, že drtivá většina zájemců o studium za něj platit bude.
 
Třetina respondentů by přesto nějakou formu školného akceptovala. Preferují odloženou platbu, tedy až po ukončení studia, a to za obdobných podmínek, jež se váží ke zmíněné výhodné půjče. Zdá se, že je tady rozdíl mezi studenty a funkcionáři VŠ, kteří naopak upřednostňují spíše školné přímé...
Na ty, kteří se o systémy vysokoškolské politiky příliš nezajímají, může forma odloženého školného působit lákavě. Tito lidé si ale již neuvědomí, že tento systém může mít velká rizika – a také náklady na jeho zavedení i na provoz. A už vůbec asi nevědí, že například ve Velké Británii odložené školné již poněkolikáté zvyšují, protože systém přestává být finančně udržitelný.
 
Studenti se také vyjadřovali k tomu, jak si představují svou roli v řízení a chodu dané VŠ. Necelá polovina z nich by si i nadále ráda podržela vliv na volbu rektora či děkana, ale jen pětina by chtěla i v budoucnu spolurozhodovat o rozpočtu školy. Dvě pětiny pak chtějí mít na své akademické půdě postavení klientů. Nejde o argumenty podporující snahu MŠMT změnit roli studentů v rámci akademické samosprávy?
Pojem klient není nijak jasně definován. Myslím si, že studenti by případnou otázku, co si pod tímto termínem představují, zodpověděli velice různorodě. A položená otázka: jaký vliv mají mít studenti na chod vysoké školy, včetně spolurozhodování o jejím rozpočtu, může být zavádějící. Co se myslí v tomto kontextu slovem spolurozhodování? Ze zkušenosti vím, že některé studentské členy senátů příprava rozpočtu zajímá, jiné nikoliv. To ale automaticky neznamená, že nechtějí mít podíl na jeho schvalování – a tedy podíl na kontrole vedení vysoké školy. 
 
V průzkumu se též zjišťovalo, jak dalece studenti znají své zástupce, a to ať už v akademických senátech, tak přímo v SK RVŠ. Členy vaší komory si vybavilo jen 12 procent respondentů. Je to pro vás nějakým signálem ke změně vaší práce či prezentace?
O zvýšení povědomí studentské komory se snažíme dlouhodobě. Přesto povědomí o nás není dostatečné. Víme to a zjištěná data nás nijak nešokovala. Důvodem je jednak to, že nemáme dostatek finančních prostředků na vlastní propagaci, jednak nepříliš vysoký zájem o věci veřejné v naší zemi. Vždyť kolik občanů zná poslance z jejich volebního obvodu?
 
Studenti hodnotili svou alma mater většinu poměrně pozitivně. Vyplývá z toho, že všechny naše vysoké školy jsou kvalitní?
Nevyplývá. Vadilo mi, že se průzkum málo zaměřoval na skutečné hodnocení kvality vysokoškolského vzdělávání. Co je to dobrá, či špatná pověst školy? Dá se od prestiže vysoké školy u veřejnosti odvozovat její skutečná kvalita?
LUKÁŠ DOUBRAVA
< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
cti2a
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz