archiv
Učitelské noviny č. 45/2007
tisk článku

ZKUŠENOSTI ČTYŘICÍTKY STATEČNÝCH

 

Jak partnerské ZUŠ vytvářejí školní vzdělávací programy
 
V září začalo čtyřicet základních uměleckých škol zkoušet, co to znamená napsat si svůj školní vzdělávací program. Jak už to ve školství bývá, za plného provozu a bez jakéhokoli nároku na odměnu. Zato dobrovolně a zatím to vypadá, že i se slušnou dávkou entuziasmu. 
„Pokud mám hodnotit, jak učitelé a ředitelé našich škol přijali rámcový vzdělávací program pro umělecké vzdělávání, mohu s klidným svědomím říci, že z 99,9 procent pozitivně. Opravdu nepřeháním,“ říká prezidentka Asociace základních uměleckých škol JINDŘIŠKA KUDRLOVÁ. „A to zbývající jednu desetinu procenta nechávám pro jistotu. Zatím jsme se totiž ani já, ani koordinátor tvorby RVP ZUV kolega Jiří Stárek, který navštívil většinu ZUŠ v republice, s žádným negativním stanoviskem nesetkali.“
Také její ZUŠ v Písku patří k „pilotům“.  
„Speciálně písečtí muzikanti se na tvorbu ŠVP těšili. Naše vyučování je samo o sobě kreativní, jsme zvyklí tak pracovat. Když už jsme dostali širší mantinely, byl by přece hřích tuto kreativitu neuplatnit.“ 
Na valné hromadě Asociace ZUŠ jsem měla možnost hovořit s řediteli pilotních zušek z různých koutů republiky. I když jsem jejich ředitele oslovovala namátkou, mohu slova J. Kudrlové potvrdit. Ani jednou jsem neslyšela, že ŠVP škola nepotřebuje. Přesto nezakrývali úskalí, přes která se už museli přenést, ani určité obavy z těch, která na ně ještě čekají.
 
ZUŠ HULÍN
Zdejší ZUŠ patří s necelými čtyřmi stovkami žáků k těm menším, přesto obsáhne tři obory – hudební, výtvarný i literárně-dramatický. 
Nějak zvlášť přesvědčovat učitele, že ŠVP je pro školu potřebný, prý nebylo nutné. „Jsme celkem sehraný tým. Alespoň když jsme psali sebehodnocení školy, všichni učitelé se shodli, že jsme taková skoro rodinná škola, v jaké se dobře pracuje. Držíme při sobě, takže kolektivní práce pro nás není nic cizího. I když se naše názory leckdy liší, jsme schopni se bez problémů domluvit. Oproti velkým školám je tohle značné plus,“ vysvětlovala ředitelka školy EMÍLIE ŠIMORDOVÁ.
„Na začátku školního roku jsme si rozdělili úkoly podle doporučeného scénáře Ganttova schématu. Měsíc po měsíci jsme si určili, co kdo bude mít na starosti. Kdo se bude podílet na vypracování té které části ŠVP.“ Od té doby se učitelé scházejí po skupinách přibližně každých čtrnáct dnů. Hudební obor má slušný prostor pro výměnu názorů, výtvarný a literárně-dramatický to mají složitější. V každém je jen jedna učitelka.
Školní vzdělávací program považuje E.Šimordová za přínosný. „Myslím, že nějaké zásadní změny oproti dosavadnímu způsobu výuky zavádět nebudeme. Ale záleží na učitelích, jak se k tomu postaví.“
 
ZUŠ J. B. FOERSTERA, JIČÍN
Škola s téměř 630 žáky nabízí hudební, výtvarný a taneční obor.
„Myslím, že už jsme docela daleko. Když před čtyřmi lety vystoupil Jiří Stárek na valné hromadě AZUŠ v Hradci Králové poprvé s informací o RVP ZUV, dostali jsme od něj asi čtyřstránkový úvodní materiál. Ještě jsme nevěděli, do jaké šíře program půjde, ale koncepce tam nastíněná byla. Už tenkrát jsme si ve škole začali povídat o tom, co bychom chtěli dělat,“ vzpomíná ředitelka JAROSLAVA KOMÁRKOVÁ.
Věkový průměr pedagogického sboru je 42 let.
„Vedle mladých ambiciózních učitelů máme i ty, kteří už jsou léty strávenými ve školství trochu unavení. Důležité je skloubit jejich přednosti, nápady mladých a moudrost zkušených. Základem je komunikace. Umět si říci i vyslechnout nepříjemné věci, je-li to zapotřebí. Není to snadné, ale zvládli jsme to,“ přiznává. Je přesvědčená, že o to lépe se jim bude na ŠVP pracovat.  
„Začínali jsme vizí, kam chce škola směřovat, a strategií, jak k cíli dojít. Prostřednictvím uměleckých sekcí se do práce zapojili všichni kantoři. Právě vize na minimálně deset let dopředu je to stěžejní, na čem se musí učitelé dohodnout. Pak už naběhne zpracovávání učebních plánů a osnov skoro automaticky. Učitelé se jen musejí zamyslet nad tím, co ve třídě dělají. Krok po kroku svoji činnost popsat.“
Po stanovení vize se učitelé začali scházet v jednotlivých sekcích. Práci na ŠVP koordinuje školní umělecká rada, kde jsou zastoupeni vedoucí jednotlivých uměleckých oborů. 
Zajímalo mne, jestli svůj ŠVP po dokončení zveřejní na webových stránkách. 
„Časem ano, ale skrývá to v sobě úskalí. Někteří ředitelé říkají: Zveřejněte ŠVP, ať ho můžeme obšlehnout. Ale já si myslím, že to nejde. V kraji jsme tři pilotní školy, zpočátku jsme se s kolegy nad přípravou ŠVP scházeli, ale pak jsme stejně přišli na to, že takhle spolupracovat nemůžeme, protože každá škola má úplně jiné podmínky. Rámec, určitý standard, musí být zachovaný, ale co si dá škola nad něj, záleží jen a jen na ní. Na skladbě učitelů, na jejich schopnostech, na prostorových a materiálních podmínkách. Ale do příliš velkých podrobností také není možné jít. Co když učitel, který se věnuje například jazzové improvizaci, najednou ze školy odejde a není, kdo by ho nahradil?“
Největší smysl ŠVP vidí v mezioborové spolupráci.
„Tady se máme o co opřít. Říkala jsem učitelům: Buď budeme ve škole fungovat jako sdružení soukromých učitelů, kde si každý zaleze do své třídy ke svým žákům, nebo budeme vystupovat jako škola – dohromady. Uznali to a už deset let připravujeme komponované pořady, do nichž se zapojí tanečníci, hudebníci i výtvarníci.“
 
ZUŠ DOKSY
Základní umělecká škola s 200 žáky má jen hudební a výtvarný obor.
„Na prvním školení, které jsem k ŠVP absolvovala, jsem začínala tušit, o co jde. Při druhém jsem tušila víc, ale teprve při třetím jsem pochopila, do jak obsáhlé oblasti se pouštíme. Že nejdřív musíte pochopit princip, strávit ho, a teprve pak můžete pokračovat dál. Nestačí si přečíst RVP ZUV a říci si: Bezva, zítra ŠVP napíšu,“ vysvětlovala ředitelka ZITA SMETÁČKOVÁ.
Převážná většina učitelů její ZUŠ nemá daleko do důchodu.
„Za stěžejní považuji naučit kolegy vnímat realitu každého žáka i smysl výuky jinak, než byli celá léta zvyklí. Ale protože pracujeme velmi poctivě, myslím, že to zvládneme.  Vytvořili jsme si pracovní skupiny, každá má zadaný určitý úkol a termín. Když ho splní, společně práci zhodnotíme a zase pokračujeme dál. Kousek po kousku.“
Bylo těžké vyjet z těch kolejí?
„Zajeté koleje jsou vždycky hluboké. Na začátku jsem si trošku zahrála na absolutistu. Řekla jsem, že pokud chceme dál kvalitně učit, jinou šanci nemáme. Snažila jsem se jim vysvětlit, proč vytváření ŠVP teď pro nás není povinnost, ale výsada. Že můžeme být jedni z prvních, že budeme mít oproti jiným školám velký náskok. Myslím, že jsem je přesvědčila.“
Přesto se domnívá, že ŠVP nebude pro školu znamenat příliš velký zlom.
„Profilujeme se tím, že jsme malá, ale vlídná škola, otevřená svému okolí. Žáci k nám jezdí i proto, že je u nás dobře.“
 
ZUŠ F. JÍLKA, VÍDEŇSKÁ, BRNO
Základní umělecká škola se sídlem na Vídeňské patří k opravdu velkým – všechny čtyři umělecké obory, na 1200 žáků.
„Vysvětlovat musíte hodně, učitelé jsou přece jen svázáni dosavadními osnovami a učebními plány. Tohle zastaralé dogma vás ale nepouští dál. Právě tyto problémy je třeba učitelům vysvětlit,“ říká ředitel JAROSLAV FUKSA.
Začínali proškolením učitelů, co vůbec RVP znamená. V září dostal každý za úkol prostudovat si RVP ZUV. Na společné poradě přišly na řadu dotazy, připomínky a další vysvětlování. Teprve pak vznikly realizační týmy podle jednotlivých oborů a oddělení, každý tým má svého koordinátora. Odrazovým můstkem pro vytváření ŠVP bylo sebehodnocení školy. Učitelé postupně sestavovali charakteristiku oborů a jednotlivých oddělení, v hudebním oboru došli až na charakteristiku jednotlivých nástrojů.
„Něco zmůžeme vlastními silami, ale za některé hranice už škola jít nemůže. Hodně například záleží na materiálních, prostorových a finančních podmínkách. S naší uměleckou radou se musíme domluvit, kam chceme a také kam můžeme jednotlivé obory směřovat. Budeme si moci dovolit propagovat v hudebním oboru komorní hru, což by se mi moc líbilo, nebo bude mít převahu hra orchestrální? Budeme víc podporovat sólovou hru? Tahle diskuze nás ještě čeká.“
Když vytvářeli ŠVP pilotní základní školy, stěžovaly si některé, že i RVP ZV je dost svázaný. Platí to pro RVP ZUV taky? 
„Pokud jde o učební plán, tak ano. Například ve výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém oboru nejsou disponibilní hodiny, jen celková hodinová dotace. Abychom dané minimum mohli navýšit na optimum a pracovat podle našich představ, potřebovali bychom dotaci od zřizovatele. A to je vždycky otázka. Učitelé dechového oddělení by například rádi učili ve svém úvazku až pět hodin komorní hry. Ale vejdeme se do rozpočtu? Zatím nevím, a tak jim říkám: Zkuste to napsat, až budeme vytvářet učební plány, uvidíme. Byl bych rád, kdyby se to povedlo.“
 
ZUŠ E. MARHULY, OSTRAVA - MARIÁNSKÉ HORY
Téměř 700 žáků navštěvuje hudební, taneční a literárně-dramatický obor.
„První, o čem jsem se s kolegy radila, bylo, zda se máme do ověřování tvorby ŠVP vůbec pustit. Jestli jsou ochotni do toho se mnou jít,“ přiznává ředitelka PAVLA KOVALOVÁ. „Zvážili jsme situaci a rozhodli, že ano. Tady musím říci, že ve škole máme sbor velmi kvalitních učitelů v širokém věkovém spektru. Věřím, že se nám podaří sestavit také kvalitní ŠVP.“
Začali od SWOT analýzy, přes sebehodnocení školy se propracovali až k určování výstupů.
„Potěšilo mne i překvapilo, jak příznivě kolegové, rodiče i žáci školu hodnotí. Myslím, že ŠVP pro nás nebude až tak moc vstup do neznáma. Spíš popíšeme to, co děláme - včetně nadstandardu. Nemusíme se bát, ve škole máme například jazzové oddělení, skladatelské oddělení, velký sbor… Školní vzdělávací program nám vlastně pomůže zoficiálnit to, co se snažíme uvést v život už dnes.“
 
ZUŠ TEREZIE BRZKOVÉ, PLZEŇ
S přibližně 800 žáky patří čtyřoborová ZUŠ k těm větším. Své kolegy prý ředitelka IVA VAINAROVÁ nemusela pro pilotování ani moc přemlouvat.
„Mám vstřícný pedagogický sbor, nebo možná nedal své obavy až tolik najevo.“
Na začátku vsadila na „tahouny“, kteří jí postupně pomohli přivést i ostatní.
„Nejtěžší asi bylo vysvětlit některým učitelům, že ŠVP není nic proti nim. Že to nebude práce k ničemu. Znáte českou povahu: Zase se bude něco měnit… Jiní měli obavy, jestli práci na ŠVP zvládnou. Najednou se před nimi otevřel obrovský prostor. Snažila jsem se jim vyložit, proč se mají zkusit dívat na svoji práci jinýma očima. To víte, že stoprocentně všichni asi nejdou do věci s plnou vervou, ale myslím, že jsme na dobré cestě.“ 
Celý pedagogický sbor absolvoval speciální seminář, který financovala škola ze svých zdrojů. Investice byla podle slov ředitelky efektivní. Učitele asi nakonec nejvíc pomohlo přesvědčit to, že si do ŠVP mohou zasadit i to, co jim dnešní předpisy neumožňují. Samozřejmě v dobrém slova smyslu.
„Když jenom popíšeme, co už děláme, a přidáme, co bychom si přáli ve škole dělat, budeme mít dobře vyprofilovaný ŠVP. I kdyby pilotní ověřování teď skončilo, nelitovala bych vloženého času ani práce. Lidé začali víc přemýšlet o tom, co dělají, mizí rutina. Také spolu víc komunikují. To je úžasné.“
o
Pilotní – nebo přesněji partnerské, školy, jak se nazývají - mají před sebou ještě velký kus nesnadné práce. Předšlapávají cestu ostatním. Ocení to jejich kolegové?
JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
< zpět do čísla
banners/1633989600_konference_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
ucebnice
anketa
Měl by stát zavést minimální laťku úspěšnosti u jednotných přijímacích zkoušek na SŠ?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
36%
33%
31%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2021 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz

php shell hacklink php shell seobizde.com http://jigoloizmir.wordpress.com/ http://jigolositem.blogspot.com/ jigolo jigolo jigolo exproof etanj armatür okey sohbet süperbahis elitbahis süperbahis rulet masası rulet masası betboo betboo twitter betboo betboo https://www.promosyonbank.com/promosyon-kalem https://www.promosyonbank.com/promosyon-ajanda plak alan yerler bedava canlı mac izle betebet anadolu casino betebet212 betebet betebet bodrum escort mecidiyeköy escort anadolu casino alanya escort esenyurt escort şirinevler escort avcilar escort porno izle portville betebet 126 portville satılık villa