archiv
Učitelské noviny č. 01/2004
tisk článku

P. Buzková: Zákon o celoživotním učení naplánován na rok 2005


Před Vánocemi jsme poslali ministryni školství PETŘE BUZKOVÉ soubor otázek týkající se osudu zákona o celoživotním vzdělávání, jenž dlouhé roky vzniká zatím víc v politických proklamacích než ve skutečnosti. Následující rozhovor je sestaven z písemných odpovědí ministryně právě na tyto otázky.


V jaké fázi přípravy se návrh zákona o celoživotním učení nachází a kdy by s ním mohla být seznámena veřejnost?
Zákon je ve fázi projektu. Soubor zákonů o vzdělávací soustavě byl rozložen na celé volební období a tento zákon je v legislativním plánu zařazen na rok 2005. Museli jsme si ovšem objasnit obrys tohoto budoucího zákona při přípravě zákona o počátečním vzdělávání, tak, aby na sebe v budoucnu oba zákony vázaly. Odpovědi na vaše další otázky budou proto spíše rekapitulací tohoto projektu a dohod, které jsme udělali v rámci jednání s představiteli koaličních stran o celkové změně školské legislativy.

Do jaké konkrétní míry na návrhu zákona spolupracujete s úřadem vlády Petra Mareše a ministerstvem práce a sociálních věcí? Prý jeho příprava vázne kvůli kompetenčním sporům právě s MPSV...
V dosavadním období probíhalo vymezování kompetencí v oblasti celoživotního učení, na kterém spolupracovaly MŠMT, MPSV a úřad vlády. Vymezení kompetencí bylo nezbytné pro formulaci věcného záměru zákona o dalším vzdělávání. Zástupci zmiňovaných rezortů jsou i zváni na pracovní setkání, v rámci nichž probíhají intenzívní rozpravy ohledně obsahu zákona o dalším vzdělávání. Další vzdělávání je záležitost velmi průřezového charakteru, a MŠMT si je vědomo, že zmiňovaný zákon nemůže vznikat pouze na půdě MŠMT, ale na základě konsenzu všech klíčových sociálních partnerů.

Do jaké míry bude nový zákon navazovat na nový školský zákon či zákon o vysokých školách?
Už jsem na to vlastně odpověděla, připravujeme soustavu zákonů, která upravuje celý cyklus od počátečního vzdělávání po terciární a zároveň jej provazuje s celoživotním učením.

Jak bude pojata akreditace programů či institucí, které budou celoživotní učení nabízet?
Tak to si budete muset počkat na zákon, to je věc, u které je neobyčejně podstatná formální stránka. Nicméně v těch případech, pro které vůbec potřebujeme pro tuto oblast podrobnější zákon, tehdy, pokud se bude jednat o uznání stupně vzdělání, bude rozhodující kompetence přenesena na školy.

Je už zpracován systém certifikace, který by jednoduše popisoval kvalifikaci člověka, který se průběžně vzdělává?
Národní ústav odborného vzdělávání připravuje systém, jak evaluovat výsledky neformálního a informálního učení. Tento systém bude schopen popsat a zhodnotit již dosažené kompetence jednotlivce.

Jaké místo bude patřit v zákonu, ale i obecně v oblasti celoživotního učení, středním a vysokým školám? Bude středobodem škola, nebo jiný subjekt?
Myslím, že v celé oblasti by středním a vysokým školám mělo patřit rozhodující místo. Nepodceňuji význam firemního vzdělávání a jsem si vědoma nenahraditelnosti té části vzdělávání, kterou rozvíjejí různé profesní organizace, ale ani jedna ani druhá z těchto forem by se nemohla reprodukovat bez škol. Totéž platí o všech formách samostudia. V té oblasti celoživotního vzdělávání, kvůli které přijímáme zákon, platí rozhodující role dvojnásob - na školách bude, aby ověřovaly a uznávaly dosažené stupně vzdělání. Mimochodem, pro školy mluví i zcela pragmatická úvaha. V České republice máme velmi kvalitní nabídku sekundárního vzdělávání, zvláště odborného. Máme problém s tím, jak ji udržet v situaci úbytku dětí a v souvislosti s nezbytným posunem části odborného vzdělávání z úrovně sekundární do terciární, do bakalářských programů vysokých škol. Utlumovat na jedné straně kvalitní a zavedené školy a na druhé rozvíjet mimo školskou soustavu různé instituce pro rekvalifikaci a podobně - to mi připadá s prominutím pitomé. Považuji za mnohem rozumnější hledat způsob, jak umožnit těmto školám, aby mohly tuto nabídku poskytovat stejně komfortně jako konkurenční zařízení, a hlavně, aby z toho měly podobný profit.

Bude návrh obsahovat také nějaké úpravy v daňové oblasti, které by se týkaly nejen podniků, ale také (jako v některých zemích EU) i občanů, kteří se vzdělávají?
Návrh, který vypracuje MŠMT bude počítat s takovou možností, avšak mohu dopředu předpokládat tuhý odpor ze strany svých vládních kolegů.

 



Názory občanů EU na celoživotní vzdělávání

Začátkem roku 2003 bylo provedeno šetření v rámci tzv. Eurobarometru, které zjišťovalo, co si občané EU, Islandu a Norska starší 15 let myslí o celoživotním vzdělávání. Šetření obsahovalo 18 277 rozhovorů, z nichž 16 567 bylo provedeno v Evropské unii. Úkolem bylo získat informace o tom, co si občané myslí o celoživotním učení, jaký k němu mají postoj a jaké s ním mají zkušenosti.
Hlavní zjištění:

  • Význam celoživotního vzdělávání odmítá uznat pouze malá část respondentů. Většina silně podporuje sociální, personální a ekonomické cíle politického dokumentu o celoživotním vzdělávání publikovaného na evropské úrovni. 

  • Jen velmi málo respondentů považuje celoživotní vzdělávání pouze za záležitost mladých lidí a lidí středního věku. Značná část dotazovaných klade do popředí kompenzační funkci celoživotního vzdělávání. 

  • V seznamu kompetencí, které respondenti považují za „velmi užitečné“ jak v osobním, tak v pracovním životě, jsou na prvním místě tradiční základní kompetence, bezprostředně následované sociálními kompetencemi. Respondenti soudí, že kompetence uvedené v seznamu jsou dokonce užitečnější v pracovním než v soukromém životě.

  • Respondenti nejčastěji uvádějí, že jejich poslední učení probíhalo v informálním kontextu.

  • Dvě třetiny respondentů se v posledních dvanácti měsících nezúčastnily žádné formy vzdělávání a polovina z nich prohlásila, že o to neměli zájem.

  • Osobní a sociální motivace jsou mnohem důležitější než motivace vztahující se k práci.

  • Překážky, které brání lidem ve vzdělávání, jsou rozmanité, nejčastější je však nedostatek času.

  • Stimuly pro vzdělávání jsou také různé, efektivnější se však zdají být individualizované a flexibilní možnosti učení.

  • Respondenti jsou ochotni za vzdělávání platit, pokud usoudí, že z něj budou mít převážně osobní prospěch, ať v soukromém, nebo v pracovním životě. 

PETR HUSNÍK
Zdroj: NÚOV
< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz