archiv
Učitelské noviny č. 10/2009
tisk článku

PROJEKTOVÁ SETKÁNÍ COMENIUS

 

Po náročných přípravách obdržela ZŠ Pionýrů v Kadani od Evropské komise grantovou podporu na projekt COMENIUS v rámci Programu celoživotního učení. Cílem projektu je poznávat „kulturu, tradice a turistické zajímavosti“ rodných zemí žáků a studentů a přispívat tak k objevování jejich národní identity. První projektové setkání proběhlo v březnu 2008, kdy naše královské město navštívili žáci a učitelé z Norska, Turecka a Rakouska.
Druhé projektové setkání se uskutečnilo v polovině května u našich norských kamarádů v malém městečku Nes?ya nedaleko Osla. Ubytováni jsme byli v rodinách a nutno říci, že Norové jsou vynikající hostitelé. Jídla ve škole nám často připravovaly děti v malé moderně zařízené kuchyňce - školní jídelnu totiž nemají. Vafle s tradičním tmavým kozím sýrem střídaly zeleninové a ovocné mísy, saláty, lasagne, ryby, krevety, nechyběla ani dětmi oblíbená pizza.
Škola v Nesoye je o něco menší než ta naše, třídy jsou málo početné, dobře vybavené a prostorné, výuka končí ve 14 hodin. Norské děti jsou blonďaté, usměvavé a velmi pohodové. Ve škole nechybějí asistenti pro integrované žáky. V prosklené sborovně je hojně využíván nápojový automat, záviděli jsme také velké masážní křeslo. Jen tak pro zajímavost – při týdenním úvazku 15 hodin má norský učitel průměrný plat po zdanění 3 000 eur.
Po zevrubné prohlídce školy, tříd i odborných učeben probíhala prezentace všech čtyř zúčastněných zemí. Nač falešná skromnost, ta naše byla nejlepší.  
Norští přátelé si pro nás přichystali i řadu zajímavých výletů. Vor na elektrický pohon nás dopravil na malebný ostrůvek Bronn?ya, kde nejezdí auta, jen kola a lodě. Jednou z nich jsme se vydali na romantickou plavbu po fjordu bohatém na více či méně obydlené ostrůvky. Norská příroda je opravdu nádherná. Za návštěvu stojí i hlavní město, zejména muzeum Vikingů, které nás dostalo obrovskými exponáty dřevěných lodí.
Nejzajímavějším zážitkem byly pro nás ale oslavy tzv. Národního dne 17. května. V roce 1814 v tento den sepsalo Norsko svou ústavu a hrdí Norové si tento významný svátek každoročně připomínají. Přicházejí ve slavnostním průvodu do Skaugumu pozdravit svého korunního prince a jeho rodinu. I když se rtuť teploměru jen stěží vyšplhala ke 4°C, děti i dospělí se celý den pohybovali v krojích, a to od časných ranních hodin, kdy se vztyčují vlajky, až do večera, kdy se u všech domečků konají slavnostní barbecue.
Na třetí projektové setkání jsme odletěli ve druhé polovině října do Istanbulu. Turci jsou srdeční, pohostinní, nic není problém, udělali by, co by nám na očích viděli. Prý se o nás málem poprali, každý chtěl, abychom bydleli právě u něj.   
První z pěti pobytových dnů jsme skoro celý strávili ve škole. I když třídy, ve kterých bývá až čtyřicet dětí, nejsou učebními pomůckami a didaktickou technikou špatně vybavené, není v nich mnoho prostoru. Na jakýchsi lavičkách se tísní mnohdy i tři děti. Nosí školní uniformy, které se od jiných škol barevně odlišují. Děti jsou velmi živé, přátelské, okamžitě po zvonění na přestávku je jich plná chodba. Protože školu navštěvuje až tisíc dětí, a to je v Istanbulu naprosto běžné, učí se na dvě směny. Paradoxně ty malé začínají všude až po obědě a končí po 17. hodině. Průměrný plat tureckého učitele je po zdanění 600 eur, což podle jejich slov „není tak špatné“ vzhledem k poměrně levnému bydlení.
Také turečtí přátelé si pro nás přichystali bohatý program. Za zmínku stojí světoznámá Modrá mešita s četnými minarety, dále muzeum Hagia Sofia a věž Galata s vyhlídkou na Istanbul. Při příjemných 21°C jsme se procházeli po Miniatürku, kde jsou na malé ploše vystaveny všechny významné turecké památky ve zmenšené podobě. Po zhlédnutí paláce Dolmabahce, sídla velkého tureckého reformátora Atatürka, jsme pluli lodí po Bosporu. Na jedné straně úžiny jsme viděli Evropu a na druhé Asii. Okázalá nádhera sultánského paláce Topkapi připomínala zašlou slávu kdysi tak bohaté a mocné říše, bohužel ty „hromady“ zlata, diamantů, rubínů a smaragdů je zakázáno fotit.
Díky projektu Comenius jsme se přesvědčili, že lidé z různých koutů Země, odlišných vyznání, mentality a kultury si mohou velmi dobře porozumět. Už teď se těšíme na poslední projektové setkání, které se má v květnu 2009 uskutečnit ve Vídni.
Miloslava Kohoutová, zástupkyně ředitele ZŠ Pionýrů, Kadaň
< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz