archiv
Učitelské noviny č. 10/2009
tisk článku

NOVÁ LEGISLATIVA PŘEDMĚTEM POLITICKÉHO OBCHODU

 

 
Změna pracovního práva na vysokých školách za přijetí zákona
 
V poslanecké sněmovně jde do finále vládní návrh zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, kterým se po jeho přijetí změní stejnojmenný zákon č. 130 z roku 2002. Během projednávání pozměňovacích návrhů se mezi nimi náhle objevil i návrh na změnu pravidel pro zaměstnávání akademických pracovníků. Vysoké školy by tak oproti dnešku měly ztíženou možnost při uzavírání pracovního poměru na dobu určitou. Návrh vyvolal bouři nevole u celé jejich reprezentace.
 
 Informováno nebylo ani MŠMT
 V prvé řadě je potřeba zdůraznit, že jde o novelu vysokoškolského zákona. Proto ji mnozí okamžitě označili za takzvaný přílepek, tedy legislativní změnu, která se projednává v rámci jiné, byť v tomto případě tematicky blízké právní normy. Ministr školství Ondřej Liška ve sněmovně dokonce vyjádřil podezření, že by mohlo jít o protiústavní postup.
 Autorem kontroverzního pozměňovacího návrhu je poslanec IVAN OHLÍDAL (ČSSD), který zároveň působí jako profesor na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity (MU). Ten postoj ministra kategoricky odmítá: „Když se novelizuje zákon o podpoře výzkumu a vývoje, současně se otevírá i novelizace souvisejících zákonů. Jedním z nich je zákon 111, tedy zákon o vysokých školách. V žádném případě tedy o přílepek nejde! Pan ministr Liška není příliš dobrým odborníkem v oblasti školství – to, co jsem navrhl, je úplně legální a ústavní. Svůj návrh chápu jako drobné protikrizové opatření v akademické sféře.“
 Rektory sdružené v České konferenci rektorů (ČKR) a další akademické funkcionáře zasedající v Radě vysokých škol (RVŠ) navíc ještě popudil i fakt, že pro ně tak kardinální poslanecký návrh nebyl před jeho předložením ve sněmovně vůbec projednán ani s reprezentací vysokých škol, a dokonce ani s ministerstvem školství. Zvláštní také je, že o nesourodém poslaneckém návrhu nejednala Rada vlády pro výzkum a vývoj, z jejíž dílny návrh nového zákona o podpoře výzkumu a vývoje pochází. Inkriminovanou novelou se tedy zabýval jen školský výbor poslanecké sněmovny.
 „Jsem si jistý, že jde o politický obchod mezi ČSSD a ODS,“ tvrdí JIŘÍ ZLATUŠKA, děkan Fakulty informatiky MU a místopředseda RVŠ, který byl zmíněnému jednání školského výboru osobně přítomen.
 Jeho slova nepřímo v odpovědi na náš dotaz potvrzuje i předseda tohoto výboru WALTER BARTOŠ (ODS): „Netvrdím, že pozměňovací návrh pana profesora Ohlídala je pozitivní změnou. Na druhé straně to nepovažuji za nic fatálně špatného. Aby však opozice podpořila návrh zákona o veřejném financování výzkumu a vývoje, museli jsme přistoupit na jakýsi kompromis. Pokud zákon o podpoře výzkumu projde, rektoři obdrží na vědu o miliardu korun navíc, než dostávali! A pokud se prokáže, že tato pracovněprávní změna je v praxi problematická, je možné ji novelou opravit.“ 
 
 Jedna pravidla pro asistenty, jiná pro docenty
 A nyní k samotnému meritu věci.
 V paragrafu 70 vysokoškolského zákona z roku 1998 se k zaměstnávání akademických pracovníků uvádí následující: „Pracovní poměr akademických pracovníků lze sjednat na dobu určitou, zpravidla v délce pěti let. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat opakovaně, nebo dohodou účastníků prodlužovat na dobu delší, než je uvedena v předchozí větě.“
 Tímto ustanovením mají vysoké školy de facto výjimku ze zákoníku práce, který zaměstnavateli určuje za povinnost přijmout zaměstnance na dobu určitou maximálně na dva roky a po uplynutí této lhůty může být dotyčný zaměstnán pouze v pracovním poměru na dobu neurčitou. Vysoké školy tedy mohou nyní se svými zaměstnanci postupně za sebou uzavírat v zásadě neomezený počet pracovních poměrů na dobu určitou. Postup každé vysoké školy může být navíc odlišný, protože se neřídí zákonem, ale vnitřními předpisy, zpravidla kariérním řádem. 
 Poslanecký návrh (jeho poslední verze ze 17. února, o níž se bude v parlamentu hlasovat v prvé řadě) počítá s tím, že pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat v délce od dvou do pěti let. „Dva roky zkušební doby vycházejí z mé více než čtyřicetileté zkušenosti na univerzitě – za rok se nemůže nikdo dostatečně projevit a ukázat. Roční smlouvy by proto vůbec neměly být,“ vysvětluje I. Ohlídal.
 Pracovní smlouva na dobu určitou může být uzavřena nejvýše dvakrát za sebou (u akademických pracovníků nad 65 let věku to může být i opakovaně, tedy vícekrát než dvakrát) u téhož zaměstnavatele. Potom musí přijít na řadu buď pracovní poměr na dobu neurčitou, nebo výpověď. Toto ustanovení by se ale netýkalo docentů a profesorů. To znamená, že pro tyto nejvyšší akademické kádry platí zákoník práce – zaměstnání na dobu neurčitou hned po uplynutí smlouvy či smluv na dobu určitou v trvání nejdéle do dvou let.
 
 Odbory žádné křiklavé kauzy nezaznamenaly
 Poslanec I. Ohlídal při svém vystoupení v dolní komoře parlamentu (jak je oficiálně zaznamenáno na webových stránkách sněmovny) uvedl k podpoře svého návrhu, že: „je velmi užitečný pro akademické prostředí, protože zvětšuje, zlepšuje právní jistotou akademických pracovníků včetně profesorů a docentů v pracovněprávních vztazích.“ 
 Dále I. Ohlídal v parlamentu také řekl, že současné ustanovení paragrafu 70 je přežité – užitečné bylo prý v první polovině devadesátých let, kdy bylo třeba změnit strukturu sboru akademických pracovníků na vysokých školách. Dnes ale podle poslance tyto zaměstnance diskriminuje, a navíc bývá často v neprospěch akademických pracovníků zneužíváno. Zeptali jsme se proto přímo I. Ohlídala na to, jak konkrétně je současná akademická pracovněprávní legislativa na veřejných VŠ zneužívána?
 „Některé případy mám zdokumentované i písemně. Například uznávaný profesor se vrátil ze zahraničí. Jeho šéf zjistí, že profesorova odbornost prudce vzrostla. Co udělá? Neobnoví mu smlouvu. A profesor nemá šanci kamkoliv se odvolat. Takováto právní nejistota akademických pracovníků nikde jinde v Evropě nebo v USA neexistuje, jen u nás a na Slovensku. Profesor se smlouvou na dobu určitou má také mnohem větší problém získat v bance hypotéku. Vím o případu, kdy ji profesor nezískal, ale jeho manželka zaměstnaná na téže fakultě jako úřednice tutéž hypotéku dostala!“
 Na zkušenosti s dopady současného akademického pracovního práva jsme se zeptali také předsedy Vysokoškolského odborového svazu FRANTIŠKA BARTÁKA: „Za dobu zhruba deseti let jsme se v odborech zabývali asi jen třemi případy z této oblasti. Ani v jednom z nich se nepodařilo prokázat, že by šlo o zlý úmysl ze strany zaměstnavatele – dotyčný se například včas nepřihlásil do konkurzu.“
 J. Zlatuška k tomu dodává, proč univerzity mohou občas relativně přísnou vysokoškolskou pracovní legislativu přece jenom uplatňovat: „Zneužíváním může totiž být chápáno i to, když akademický pracovník získá habilitaci například v Banské Bystrici a nebude brán jako člověk s plnohodnotnou habilitací získanou u nás. (Akademické tituly se volně používají nejen mezi školami v ČR, ale počítá se i se všemi slovenskými školami, včetně těch, které na Slovensku vznikly za velice podivných politických podmínek!) Novelou by se tak naplno vynucovalo uznání titulu, bez ohledu na obsah kvality – chybělo by jakékoliv individuální posuzování.“
 Poslanec I. Ohlídal se však posílení pozic diskutabilních kádrů nijak neobává: „U docentů a profesorů navrhuji, aby spadali pod režim zákoníku práce. A zákoník práce umožňuje první dva roky uzavírat řetězeně smlouvy se zaměstnancem na dobu určitou. Za dva roky se tedy špatného docenta mohou rektoři klidně zbavit.“   
 
 Hrozí nárůst počtu věčných asistentů?
 „Dalším negativem návrhu pana poslance Ohlídala je ten fakt, že vysoké školy budou vlastně nepřímo nuceny k tomu, aby se odborný asistent přijatý na dobu neurčitou do deseti let habilitoval, jinak bude muset ze školy odejít. Pokud se totiž během období dvou smluv na dobu určitou nestane docentem a škola ho nepropustí, může zůstat odborným asistentem natrvalo, aniž by ho škola jakkoliv mohla přimět k tomu, aby se habilitoval, což je pro ni nevýhodné,“ argumentuje J. Zlatuška.
 Podle I. Ohlídala však přímo náplň statutu akademického pracovníka nutí odborného asistenta k tomu, aby vědecky pracoval a časem obdržel i příslušný titul. A pokud by přece jen nebádal? 
 „I takového člověka se lze zbavit. Akademickým pracovníkem je pouze ten, kdo pracuje jak pedagogicky, tak vědecky. Odborný asistent, který by tedy jen učil, přestává být akademickým pracovníkem, a spadá tak okamžitě pod režim zákoníku práce, kde automaticky opět naskočí dva zkušební roky, během nichž mu škola může dát výpověď.“
 Ve stanovisku ČKR určeného poslanecké sněmovně se mimo jiné uvádí, že: „navrhované stanovení minimální délky pracovního poměru nehabilitovaných akademických pracovníků by znamenalo závažné omezení možnosti vysokých škol zřizovat nová pracovní místa akademických pracovníků v rámci účelově financovaných projektů, a ve výsledku tak tento návrh směřuje proti podpoře kariérního růstu mladých akademických pracovníků.“
 J. Zlatuška toto vyjádření ještě rozvádí: „U kategorií nižších než profesoři a docenti, například u odborných asistentů, by návrh novely vytvořil takové podmínky, že by nebylo možné zaměstnávat tyto akademické pracovníky na dobu určitou na časově omezené projekty, s nimž jsou spojeny příslušné finanční prostředky. Po realizaci projektu pak škola již nebude mít peníze na zaplacení účelově přijatých pracovníků. Navíc by se toto omezení týkalo i částečných úvazků.“
 To však I. Ohlídal kategoricky odmítá: „Když bude někdo přijat jen k práci na určitém výzkumném projektu, smí pracovat pouze vědecky, nemůže vyučovat. Není totiž akademickým pracovníkem. Můj pozměňovací návrh se ho tedy vůbec netýká. Spadá totiž pod zákoník práce, který umožňuje opakovaní smluv na dobu určitou. Jinak by došlo ke zneužití finančních prostředků určených třeba na výzkumný záměr.“
 
 Odbory návrh podporují
 „Všechny námitky rektorů se dají snadno vyvrátit. Jsou povrchní,“ pokračuje v obhajobě svého návrhu I. Ohlídal. „Když jsem se rektorů zeptal na to, v čem se naruší konkurenceschopnost vysokých škol, nebyli schopni dát nějaký relevantní argument. Beru to tedy jen jako takovou frázi. Jde jenom o odpor vedoucích akademických pracovníků. Naopak mému pozměňovacímu návrhu vyslovily podporu vysokoškolské odbory. Zástupci zaměstnanců tedy s mým návrhem souhlasí. V akademickém senátu, který schvaluje rektorův návrh rozpočtu, sedí dnes i lidé, kteří mají smlouvu na dobu určitou. Ti pak při hlasování nemohou být skutečně nezávislí na akademických funkcionářích.“
 Své souhlasné stanovisko páně Ohlídalova návrhu nám F. Barták potvrdil. Uvedl však také, že byl postaven rovnou před hotovou věc. „Jako předseda vysokoškolských odborů návrh podporuji. Jde o zlepšení současné pracovněprávní situace akademických pracovníků. Dokonce osobně nepovažuji ani za dobré, že tyto vztahy upravuje jiný zákon než zákoník práce – pracovněprávní legislativa by měla platit stejná pro všechny. V ideálním případě i pro prezidenta republiky. Na druhou stranu si myslím, že tato speciální právní úprava pro vysoké školy svoji funkci v praxi ani moc neplní. Jiné by to bylo, pokud by existovala silná konkurence a tlak na zaměstnání na univerzitě. Většina fakult je ale ráda, že vůbec ve škole nějaké asistenty má.“
 Avšak ani J. Zlatuška, někdejší dlouholetý rektor MU, současnou vysokoškolskou pracovněprávní legislativu nepovažuje zdaleka za optimální: „U současného stavu postrádám systémové opatření férového přístupu k zaměstnancům, které by omezilo libovolnou politiku založenou jenom na zájmech vedoucích pracovišť vysokých škol. (Dalo by se například uvažovat o povinnosti vysoké školy vytvářet závazné kariérní řády, podle nichž by byla pravidla jasně definovaná, dané rozhodnutí přezkoumatelné a vymahatelné. U definitivy by bylo jasně určeno, co musí ten, kdo ji chce obdržet, splnit.) Rozhodně je však stávající podoba lepší než řešení, které navrhuje pan poslanec Ohlídal.“
*
Krátce před uzávěrkou tohoto článku poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o podpoře výzkumu a vývoje včetně pozměňovacího návrhu poslance Ohlídala.
LUKÁŠ DOUBRAVA
< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz