archiv
Učitelské noviny č. 10/2009
tisk článku

EKONOMICKA KRIZE A ČESKÉ ŠKOLSTVÍ?

 

Krize je téma, které se probírá od vládních klubovek po hospodské židle. Otevřeli jsme tento námět i v rozhovoru s předsedou Českomoravského odborového svazu pracovníků školství FRANTIŠKEM DOBŠÍKEM.
Myslíte si, že se krize českému školství vyhne?
Bylo by to krásné, ale bohužel to asi není reálné. Co se týká normativního financování přímých výdajů, tam asi letos k nějakým významnějším propadům nedojde. Kraje již dostaly od ministerstva školství objemy finančních prostředků podle republikových normativů, sestavují vlastní normativy a podle nich budou rozepisovat peníze školám.
Otázka ale je, jestli nebude docházet k nějakým korekcím v provozních prostředcích, které školy a školská zařízení dostávají od svých zřizovatelů. To bude záviset na tom, jak se budou naplňovat jejich očekávání z daňové výtěžnosti. A jaká opatření kvůli tomu budou muset udělat. To se teď těžko odhaduje, zatím ze svých základních organizací žádné informace o tomto problému nemáme. Určité propady v rozpočtech zřizovatelů se dají očekávat, ale jejich dopad na školství zatím neznáme.
Když ale formulovala Národní ekonomická rada vlády své návrhy na opatření související s krizí, jedním bodem je taky podpora školství a vzdělávání. Zůstává ale otázkou, co si vláda pod touto podporou představí. Zatím jsem žádnou takovou podporu nezaznamenal.
Jednal jste na toto téma s ministrem školství O. Liškou?
Ano, mluvili jsme o tom. Vím, že ministerstvo školství muselo odevzdat celý svůj rezervní fond a navíc že musí vázat ve svých finančních prostředcích více než 600 milionů korun. To znamená, že je nemůže použít a že je v případě potřeby také musí vrátit do státního rozpočtu. Pokud jsem dobře rozuměl ministrovým slovům, je přesvědčen, že jeho rezort by v případě, že by se stát dostal do takových potíží, že by tyto peníze z rozpočtů ministerstev stahoval, byl až na posledním místě. Pokud by k tomu ale došlo a mělo to zasáhnout například pomůcky nebo další vzdělávání, mohlo by to být doslova likvidační.
Objevují se ovšem obavy, že se krize může odrazit hlavně na dotacích školám od zřizovatelů, kterým ubude peněz z daňové výtěžnosti…
Bohužel, to se nedá vyloučit. Navíc za současných podmínek jsou dány školy a jejich ředitelé zřizovatelům napospas. Zvlášť menším školám schází servisní zázemí, veškerou ekonomiku a administrativu s tím související musí dělat „na koleně“. Podmínky, které pro svoji práci mají, jsou odrazem neúcty společnosti k nim, ke školám, ke vzdělávání.
Připravuje se i novelizace zákoníku práce, která má mít „protikrizový“ charakter a která například velmi rozvolňuje pravidla pro propouštění… Jaký mohou mít podle vás tyto změny dopad na školství?
Návrhy na větší flexibilitu pracovní síly (tak je aspoň jejich autoři prezentují) rozhodně nebudou ve prospěch školství. Pokud má škola žáky, mohou jí volnější pravidla akorát tak uškodit. Půjde o znejistění jak zaměstnanců, tak ale i zaměstnavatelů, kteří nebudou mít jistotu, že se mohou spolehnout na stabilizovaný sbor, diskutabilní je i prodloužení zkušební lhůty. Je to další ukázka toho, že školství je obtížné poměřovat některými obecnými pravidly. Že nejde jen o povinnost setrvávat osm hodin na pracovišti, o čemž jsme mluvili minule, ale i o řadu dalších podmínek pro práci pedagogů.
Ministr školství O. Liška připravil návrh opatření pro Národní protikrizový plán v oblasti vzdělávání a výzkumu a vývoje. Počítá v něm v horizontu pěti šesti let s desítkami miliard pro školství… Je to podle vás reálné, nebo to vnímáte jen jako další z příslibů?
Už na první pohled nevypadají tato čísla příliš reálně. Zvlášť v době současné ekonomické krize by musely jít tyto finanční prostředky pro oblast vzdělávání na úkor zvyšujících se státních deficitů a to by byl při schvalování ve vládě i ve sněmovně problém. Nicméně pokud je to promyšlený systém a politicky průchodný návrh, pokud by to souviselo i s připravovaným a stále odkládaným standardem profesních činností, pokud by to byly peníze využité na prohlubování kvalifikanosti pedagogů a na zvýšení jejich sociální jistoty, tedy i na navyšování tarifních platů, pak najde takový návrh určitě mezi členy odborů podporu. Konečně, ministr školství se odvolává na finský model, kde se skutečně takové předpoklady splnily.
Mně jako zástupci zaměstnanců by se pochopitelně takový finanční přítok peněz do školství, který by se bezpochyby odrazil i v zatím naprosto nedostatečném a reálně se zhoršujícím odměňování, líbil. Je ovšem evidentní, že je nutné provázat realizaci tohoto návrhu s dalšími opatřeními. Nicméně – ano, je to návrh, o kterém je dobré diskutovat a hledat cesty, aby se skutečně oblast vzdělávání stala hybatelem v rozvoji společnosti. Ministr školství nazval svůj materiál Vzdělat a Vydělat. První část zatím školství alespoň z velké části splňuje. Je ale třeba, aby si v tomto rezortu pracovníci slušně vydělali, když už připravují své žáky pro většinou podstatně lépe honorované profese.
Je finský model přenositelný na naše podmínky?
Na to není jednoduchá odpověď. V některých aspektech možná ano, ovšem je třeba si uvědomit, že tamější systém řízení je podstatně centralizovanější než u nás, kde je řízení škol výrazně roztříštěné. Ve Finsku je pozice státu o hodně silnější. Jestli je tedy odkaz na finský model náznakem úvah o návratu k odbornému, rezortnímu, odvětvové řízení, pak bychom tuto myšlenku určitě výrazně nerozporovali.
Byl by to tedy krok k další reformě školství?
Bojím se, že za současného stavu informací o tomto materiálu, kdy nevíme, nakolik mu budou ostatní členové vlády nakloněni, a za současného stavu ekonomiky to je jen věštění z křišťálové koule. Nicméně – nešlo by podle mého ani tak k reformě obsahu, jako k reformě formy, k reformě systému řízení směrem k vyšší efektivnosti. K podpoře práce učitele – například k cestě většího počtu psychologů do škol, k podpoře vytváření asistentských míst, k zlepšení situace v podmínkách pro práci – kvalitě a množství pomůcek, ke kvalitnímu dalšímu vzdělávání, k odměňování, které bude skutečně motivující. Pokud můžeme takto chápat záměry pana ministra, pak doufejme, že se mu podaří aspoň něco z toho prosadit. Jednoduché to mít ale v této vládě nebude.
RADMIL ŠVANCAR
< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz