archiv
Učitelské noviny č. 10/2009
tisk článku

INTERNETOVÁ ETIKA PROTI KYBERNÁSTRAHÁM

 

Výuka práce s počítači není na špatné úrovni. Žáci mají přístup k internetu prakticky na každé škole. Dostupnost počítačů pro žáky je dobrá, možná někde kulhá rychlost připojení k internetu, ale to jsou věci relativně jednoduše řešitelné. Existují počítačové učebny, ale velké rezervy jsou ve vybavení pedagogů. Výsledkem je, že jsou velmi často pozadu za svými žáky, pro které je pohyb po internetu naprostou samozřejmostí a nepociťují při něm žádné zábrany. Obojí je ale chyba – jak nedostatečné znalosti a zkušenosti učitelů, tak i naivita a neuvědomování si možných nebezpečí ze strany žáků. To tvrdí Pavel Vichtera, koordinátor projektu Safer Internet, se kterým jsme o bezpečnosti cest po kyberprostoru hovořili.
Jdeme sice dopředu, kybersvět je ale rychlejší
Ani učitelé, ani rodiče nemají dostatečné informace o nebezpečí různých zákoutí internetového prostředí. Společnost (a souvisí to s malými znalostmi většiny dospělých) zatím nenastavila mantinely, podle kterých by se měly děti (a nejen děti) na internetu chovat. Ani ve školních osnovách nejsou formulována pravidla, která by žákům pomohla orientovat se bezpečně na netu. „Máme pravidla silničního provozu, ale pravidla bezpečného internetového provozu scházejí, ačkoliv tento prostor není o nic méně nebezpečný,“ upozorňuje P. Vichtera.
Není pravda, že by na škole nebyli učitelé, kteří počítačům a internetu rozumějí. Jenže internet a využívání komunikačních a informačních technologií přerůstá rámec možností jednoho učitele, který má na škole tuto oblast na starosti. Stává se to součástí běžného života, součástí běžných sociálních dovedností, například jako dřív umět vyplnit složenku. Dnes totéž znamená napsat mail, vyhledat potřebné informace na internetu… „Mnoha učitelům ale tyto znalosti částečně, nebo dokonce úplně scházejí. K tomu, aby je získali, potřebují nejen nějaké základní vzdělání, ale i průběžný přístup k internetu – počítač v kabinetu, notebook… A pokud někteří notebook mají, financují ho většinou sami,“ říká P. Vichtera.
Ovšem i ti (stejně jako my všichni ostatní, kteří přímo nepracují v oblasti IT), kteří běžně přístup na internet mají a normálně ho používají, svoji kompetenci bez pravidelného dalšího vzdělávání postupně ztrácejí, protože vývoj IT jde nesmírně rychle dopředu. Kdo před dvěma lety, když probíhalo plošné vzdělávání v rámci SIPVZ, slyšel o sociálních sítích? O velkých portálech, na kterých je možné vytvářet zájmové skupiny, aniž bychom se osobně poznali. „Je to sice příjemné – je možné někomu přes celý svět dát velmi rychle zprávu, poslat fotografii nebo video natočené na mobilní telefon. Děti tyto možnosti skvěle ovládají, jsou ale důvěřivé, věří tomu, co kdo o sobě na netu napíše. Bohužel, učitel často neví, jak se k podobným jevům postavit, jak zareagovat,“ vysvětluje P. Vichtera a dodává, že není nutné sociální sítě zavrhovat, ale je nezbytné, aby se v nich děti (i dospělí) naučily bezpečně chovat. Tedy poskytovat své osobní údaje pouze tomu, komu chci, ne zcela otevřeně. Konečně podle koordinátora projektu Safer Internet jsou na skypu popsány případy, kdy děti komunikovaly s lidmi, kteří se představili jako jejich vrstevníci. Klidně seděly před webkamerou a za nějaké peníze poslané po síti provozovaly to, co se nazývá dětskou pornografií. Ta představa anonymity (navíc mylná, počítače jsou samozřejmě dohledatelné) může být velmi nebezpečná.
Naděje v peer programech
Průběžné vzdělávání učitelů v IT podle P. Vichtery schází. Nejde ale pouze o samotné počítačové vzdělávání, ale o využívání internetu v rámci běžné výuky všech (nebo skoro všech) předmětů. „Mluví se o tom, že bychom se mohli něčemu naučit od finského modelu – právě tam je na internetu k dispozici široká databáze informací z nejrůznějších oblastí, setříděná tak, aby je mohli učitelé i žáci najít a využívat. Stát to zaplatil a veškerá látka pro základní a střední školy je tam dostupná. Kdyby se součástí takového systému u nás stala i pravidla bezpečnějšího internetu, kdyby se postupně získávané poznatky do tohoto systému doplňovaly, aby byly co nejdřív veřejnosti k dispozici, byl by to velký krok kupředu,“ uvádí P. Vichtera. Pomohlo by to podle jeho názoru i odstraňovat ostych učitelů mluvit s dětmi o internetu v obavě, že se ztrapní, protože nebudou něco vědět… „Jak ale učitele v dnešní neúprosně rychlé době a za současných materiálních podmínek motivovat k tomu, aby o další vzdělávání měli zájem,“ ptá se P. Vichtera.
Najít řešení není jednoduché. Safer Internet chystá například projekt počítačových ambasadorů – žáků středních škol, kteří by byli vyškoleni v oblasti předávání informací o IT a bezpečnosti v tomto prostředí. Byly by to jakési peer programy, které známe z protidrogové prevence – tentokrát zaměřené na prevenci kyberšikany, na zvyšování bezpečnosti na internetu. „Ze své zkušenosti víme, že při přednáškách na školách jsou vstřícní a ovlivnitelní žáci prvního stupně, ale s dětmi v pubertě je nesmírně těžké jednat z pozice dospělého. Jsou přesvědčené, že toho vědí vždy podstatně víc než přednášející – a líp. V takové pozici jsou konečně i učitelé. Právě proto si od peer programů hodně slibujeme,“ říká.
P. Vichtera se také zmiňuje o pravidlech, která vydalo před čtyřmi lety MŠMT, a o metodickém pokynu z konce loňského roku, jenž se zmiňuje o kyberšikaně. Podle něho je tento pokyn přínosem. Odkazuje se však na názor psychologů, že pedagogové nemají dostatečné zkušenosti z ovládání davu, kterým rozhodně třída může v určitých situacích být. „Učitelé, kteří říkají, že u nich kyberšikana není, že děti při vyučování neposílají sms, že se vzájemně nefotografují a nefilmují, nebo že dokonce je samotné nefotografují a nefilmují, pak buď o tom nevědí, nebo vědět nechtějí,“ upozorňuje. A děti prostě zkoušejí, kam až mohou zajít. Když nenarazí na hranici, kterou jim musí dospělí ukázat, nepoznají, kam se ještě smí a kam už ne.
Soutěže pro žáky i učitele
Jednou z cest, jak k tomuto poznání dojít, je i soutěž, kterou projekt Safer Internet připravil a nad kterou převzal patronát ministr školství Ondřej Liška. Soutěž Mobilstory běží už druhý rok a navazuje na další soutěže, které byly pořádány dřív, od roku 2005, kdy projekt vznikl.
Dřívější soutěže (Safer Internet bezpečný a přátelský) patřily k literárním kláním. Loni se v rámci projektu (a asi taky inspirováni rozmachem nejrůznějšího natáčení a focení na školách v situacích pro žáky i učitele často nepříjemných) zaměřili na videoklipy s heslem – Kamarádství, nebo kyberšikana?
Letos obě zkušenosti spojili. Až do konce května mohou děti od 10 do 16 let (tedy podle propozic žáci 5. až 9. tříd základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií) přihlašovat své práce. Jde o to, aby se hravou formou, při vlastní tvůrčí činnosti, děti zamýšlely nad etikou pohybu v kyberprostoru, nad etikou používání mobilu… Konečně, tato pravidla je možné na stránkách soutěže najít a jsem přesvědčen,že to může být zajímavé čtení i pro učitele a rodiče (blíže www.mobilstory.cz).
Právě pro učitele je určena další ze soutěží – WebQuest. Po loňské zkušenosti chtějí vyhlásit podobnou soutěž o ceny i letos na podzim. Zúčastnit se jí mohou učitelé se svými nápady, například s testy, prezentacemi, webovými stránkami apod., které připraví pro žáky a které jsou směřovány právě na vědomosti o bezpečném a etickém chování na internetu. Je jen škoda, že z hlediska kapacit projektu nebylo možné tuto soutěž masově rozšířit a nápady vyvěšovat někde na jednom dostupném místě na internetu.
Regulace, horká linka
P. Vichtera také říká, že se v současnosti hledá cesta, jak necenzurovat internetové prostředí (směrem cenzury se například v posledních dnech chce vydat Francie), ale přitom regulovat přístup na stránky pro děti z hlediska obsahu nevhodné. Jednou věcí je cesta výchovy uživatelů (dětských i dospělých), druhou pak spolupráce s poskytovateli služeb. Jde například o to, aby provider v případě, že zjistí na prostoru, který poskytuje, nezákonná či obsahově (z hlediska zákona) závadná data, přístup k nim zamezil a také je poskytl například policii, nebo se ozval na horkou linku projektu Safer Internet.  Tato horká linka (www.horkalinka.cz) nejen přijímá informace od lidí o nevhodných či zákon porušujících stránkách na internetu, ale má za úkol aktivně takové stránky vyhledávat a do budoucna chce i vytvářet seznamy nelegálních stránek a stránek s věkově neadekvátním obsahem, které bude poskytovat operátorům. Ti je pak mohou zablokovat nebo podmínit přístup vyžadováním informací, ze kterých je například zřejmé, že nejde o děti. Registrací, doporučením, verifikací svých údajů…
Sázka na osvětu
P. Vichtera a Safer Internet věří také hodně na osvětu. Jistě, v úvodu rozhovoru zmínil pravidla silničního provozu, ale neznamená to, že by volal po maximálním sevření kyberprostoru pravidly psanými, vyhláškami či zákony. Jde o etiku, o vědomí vhodnosti a nevhodnosti určitých kroků a jednání. „Chceme, aby byla taková pravidla jasně definovaná a aby se stala samozřejmou součástí výuky ve školách, prolínaly se všemi předměty, a aby se s nimi žáci (i učitelé) setkávali na každém kroku,“ říká P. Vichtera. Chce, aby tak byla stanovena kultura chování na internetu. „Když jde dítě parkem, ví, že si nemá brát od neznámého člověka bonbon. Je nutné, aby podobné povědomí vládlo i při práci s internetem,“ uzavírá P. Vichtera, koordinátor projektu Safer Internet.
RADMIL ŠVANCAR
 
Národní uzel bezpečnějšího internetu
EU zahájila 1. ledna 2009 nový program pro bezpečnější internet. Program Safer Internet na období let 2009 - 2013 přijala Rada ministrů. Cílem programu je chránit děti ve stále složitějším kybernetickém světě a umožnit jim bezpečné používání internetových služeb, jako je vytváření sociálních sítí, blogování apod.
Navrhovaný nový program bude spolufinancovat projekty zaměřené na:
- zvyšování informovanosti veřejnosti (radit mladým lidem, jejich rodičům a učitelům, čeho se vyvarovat, aby mohli při používání služeb online činit odpovědná rozhodnutí);
- vytvoření sítě kontaktních míst pro veřejnost dostupných buď prostřednictvím internetové stránky, nebo telefonního čísla, kde bude možné nahlásit nezákonný nebo škodlivý obsah a chování, zejména pokud jde o materiál týkající se sexuálního zneužívání dětí, groomingu a internetové šikany;
- posílení samoregulačních iniciativ v této oblasti a zapojení dětí do vytváření bezpečnějšího onlinového prostředí;
- vytvoření znalostní databáze nových trendů v používání onlinových technologií a jejich účinků na životy dětí propojením odborných technických, psychologických a sociologických znalostí na celoevropské úrovni.
Rozpočet nového programu pro bezpečnější internet ve výši 55 milionů EUR bude rozdělen takto: 48 % by mělo sloužit ke zvyšování informovanosti veřejnosti, 34 % je určeno na boj proti nezákonnému obsahu a škodlivému chování online, 10 % na podporu bezpečnějšího onlinového prostředí a 8 % na vytvoření znalostní databáze.
 
Prohlédněte si:
www.saferinternet.cz
www.horkalinka.cz
www.linkabezpeci.cz
www.pomoconline.cz nebo www.internethelpline.cz
www.mobilstory.cz
www.protisikane.cz
< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz