archiv
Učitelské noviny č. 31/2003
tisk článku

Diskuze ve sborovnách musí pokračovat

Skončila stávka učitelů s logem 1. září úspěšně, nebo neúspěšně? Hodnocení se nejspíš bude lišit stejně jako názory na stávku. Ať už byli učitelé PRO nebo PROTI, připojili se nebo vyučovali, na jednom by se propříště shodnout měli. O problémech, které školství provázejí, je třeba mluvit. Ve škole i mimo ni. A dost nahlas. Tak jako se o nich učitelé bavili na sklonku prázdnin ve sborovnách, když zvažovali své postoje.


Jenže v médiích se objevovala téměř výhradně jednoznačná tvrzení. Škola buď stávkuje, nebo nestávkuje. O co jí jde? No přece o platy učitelů. Jen ojediněle se u některé adresy objevilo váhavé slůvko částečně. Jen zřídka se dostaly na veřejnost další problémy, které školství pálí. Škoda. Právě diskuze mohla být odrazovým můstkem pro to, aby se veřejnost dověděla, s čím vším se školy musejí prát.
O čem se tedy ve sborovnách mluvilo? Namátkou jsme se zastavili ve dvou školách sedmého pražského obvodu, kde nejednotnost pedagogického sboru avizoval i denní tisk.

ČÁSTEČNÁ STÁVKA NA ORTENOVĚ NÁMĚSTÍ
Základní škola TGM na Ortenově náměstí měla 1. září rozkolísanost zapsanou už na první pohled na fasádě. Zatímco leták na dveřích informoval o stávce, na okně v patře se skvěl nápis Hurá do školy!
„Pouze tři kolegyně se ke stávce nepřihlásily, jinak je celý sbor zajedno,“ dověděla jsem se od ředitelky MICHAELY KOVALOVÉ. „S předsedkyní naší odborové organizace jsem byla i o prázdninách ve styku. Byly jsme si vědomy nevhodného termínu, ale domluvily jsme se, že konečné rozhodnutí necháme na lidech. První školní den jsou ve škole obvykle kratší dobu než v průběhu roku, ale stávkou přijdou o jeden denní plat. Přesto jsme se ve většině případů shodly, že se stávky zúčastníme.“
Ona tři PROTI prý byla zanedbatelná, důvody lze jen odhadnout, nějak zvlášť o tom s kolegyněmi nemluvily. Respektovaly jejich rozhodnutí. „Na důvody jsme se neptaly, aby neměly pocit nátlaku. Nikdo nemá právo jejich volbu posuzovat.“
A ono Hurá do školy? Čekalo na 2. září, ale patřilo také prvňáčkům, které škola navzdory stávce 1. září přivítala.
„Upřímně řečeno, měli jsme strach, aby nepřešli k nestávkující konkurenci. Už takhle otevíráme letos jen dvě první třídy,“ předsedkyně odborové organizace MARIE KRATOCHVÍLOVÁ se se svou ředitelkou shodla. Přesto, že provoz byl pro nejmladší školáky zajištěn, přišlo jich jen jedenáct. Rodiče se předem informovali a většina se nakonec rozhodla, že přijdou až na slavnostní zahájení. „Ukázali jsme prvňáčkům jejich třídu, zahráli jsme si s nimi a v 8.45 jsme je zase předali rodičům. Nikdo se na nás nezlobil,“ konstatovala učitelka OLGA JANOUCHOVÁ.
„Rodiče to pochopili,“ připojila M. Kovalová. „Ministerstvo vždycky říká, že s ním na úrovni mohou jednat jen odbory, ale pak zase namítá, že za nimi nikdo nestojí. Proto jsme si řekli, že přispějeme k tomu, aby tentokrát byla podpora zdola vidět.“
M. Kratochvílová potvrdila, že učitelům nejde jen o peníze, ale i o některá rozhodnutí od zeleného stolu.
„Nikdo se nás neptá, co si myslíme, když třeba dostaneme do zaplněné třídy dvě tři děti, které by měly patřit do zvláštní školy. Co to znamená pro učitele, pro ostatní žáky. Dá se jen na názory psychologů, zkušenosti kantorů nikdo nebere.
To by musel být učitel zázrak, aby dokázal všechny zaměstnat tak, aby se nikdo nenudil a všichni se naučili. Rodičům nezbývá než vše tolerovat, nebo dát dítě na jinou školu. Což se taky někdy stává. Nechceme brát dětem cestu ke vzdělání, ale ohled je třeba brát na všechny. Nemůžeme přece snižovat úroveň vzdělávání.“
Tenhle příklad, že padl jen namátkou, určitě by se jich našlo víc. Věcí, o kterých se jen šušká, je ve školství dost a dost.

NESTÁVKOVALI JSME, ALE VÝHRADY TU JSOU
„Na žádost zřizovatele jsme měli už v pondělí 25. srpna závazně nahlásit, jestli budeme nebo nebudeme stávkovat. To bylo podle mého názoru brzy,“ řekla nám RENATA FEJFAROVÁ, ředitelka ZŠ Letohradská. „Oficiální poradu jsme měli mít až ve středu. Nahlásila jsem na základě neformální diskuze s kolegy, že provoz zajistíme. Až na jednoho pedagoga jsme se nakonec rozhodli nestávkovat.“
Odborová organizaci na škole nepracuje. Na tom, že se stávkovat nebude, se naprostá většina učitelů na poradě shodla. Důvody zazněly různé.
„O prázdninách nebylo možné se s kolegy domluvit, neměli jsme ani příležitost vysvětlit své stanovisko rodičům a tak získat i podporu veřejnosti. Mediální kampaň v této souvislosti chápu až jako nátlakovou. Něco jiného by bylo, kdyby byla stávka třeba 1. října a předcházela ji věcná diskuze. Kdybychom měli čas svolat mimořádné třídní schůzky a rodičům vysvětlit situaci, byla by určitě podpora veřejnosti stávce mnohem vyšší.“
Je přesvědčená, že jednodenní stávka byla stejně bez efektu.
„Byly jiné situace, kdy se měly školy ozvat. Třeba když ministr Pilip navýšil úvazky. Problémem školství nejsou jen platy. Zasahování zřizovatelů do chodu škol může být i zcela nekompetentní, jak se to v mnoha případech děje. Horizont školy je devět let, než projde žák od první do deváté třídy, horizont politika často jedno volební období. Zejména tohle vnímám ze své pozice citelně. Teď je například na mé místo již podruhé vypsán konkurz, i když jsem svoji funkci v červnu jako jediný vhodný kandidát obhájila. Nikdo se na nic neptal mne ani rady školy. Přitom mi nikdy nebyly sděleny žádné výtky. Uvítala bych, kdyby mi zřizovatel řekl, co mám dělat lépe. Školu jsem zapojila do mezinárodních projektů, realizujeme experiment domácího vzdělávání, takže myslím, že nelze říci, že nic neděláme. Pokud je jednání neprůhledné, vytváří široký prostor pro spekulace. Snahy o zasahování do kompetencí ředitele jsou v rozporu se smyslem právní subjektivity škol, kterou by měly omezovat pouze platné zákony či vyhlášky a zřizovací listina, nikoli osobní intervence“.
Důvodů ke stávce je víc než dost. Od výše platů, která komplikuje příliv mladých lidí do škol, až po stále se zhoršující postavení ředitelů.
„Co je platné, že se zvýší tarify, když ztratím možnost odměnit aktivní učitele? Navýšení platů je smysluplné, pokud se nenaruší možnost ředitele diferencovat mezi výkony učitelů. Pocitu smysluplné práce nepřispívá zaplavování ředitelů spoustou formálních úkonů. Do škol přichází stále větší množství dotazníků, často téměř duplicitních. Místo aby si úřady informace předávaly, každé oddělení si vyrobí svoji tabulku, kterou musíme - nejlépe okamžitě - vyplnit.“
I když má k jednání zřizovatele výhrady, přiznává, že školu k bojkotu stávky netlačil. „Bylo to naše svobodné rozhodnutí.“
A co kolega, který jediný ze školy stávkoval, nepocítí nějak důsledek své volby?
„Z mé strany určitě ne. Sama jsem nastavena vnímat originalitu, s tímhle problém nemám. Jednomyslnosti se bojím, taková hlasování ve mně budí podezření a připomínají mi dobu minulou“.

SÁM PROTI VŠEM
Jediný učitel, který se v Letohradské rozhodl stávkovat, je jednatřicetiletý němčinář JAROMÍR JECH. Po roční přestávce, kterou prožil na Ekonomické akademii v Neveklově, se vrátil do školy, kde už předtím rok učil na poloviční úvazek.
„Představili mne třídě, pak jsem si dvě hodiny jen četl noviny a poté se připravoval na vyučování.“
Co vás přimělo takhle se vyloupnout z poměrně velkého učitelského kolektivu?
„Stručně řečeno: to, co jsem během své osmileté pedagogické kariéry zažil. Začal jsem učit ještě při studiu na vysoké škole a od té doby se mi hlavou honí spousta úvah. Když studujete, tak vám i malý plat částečného úvazku přijde jako příjemný přivýdělek. Když na něm začnete být závislý, je to horší.“
Na střední škole byl o třídu výš, základ měl asi 13 000 hrubého, k tomu osobní nepřesahující 1500 Kč. Ovšem za práci na projektu. Měl a zatím má služební byt, který spotřeboval skoro polovinu mzdy, ale zase nemusel dojíždět. Teď ano. Přitom základní výměr bez osobního ohodnocení má podle tabulek 12 220 hrubého. Rodinu by těžko uživil.
„Do stávky jsem šel z principu, většina odborářských požadavků mi totiž nesedí.“
Vadí mu plošné zvýšení tarifů, které vede ke zglajchšaltování. Ještě víc ho dráždí, jak vláda přistupuje ke školství. Je málo dětí, mají se rušit školy. Přitom když nastupovaly populačně slabé ročníky, vedly se diskuze o snížení normativů, aby se zlepšily podmínky pro výuku.
„Bavili jsme se o tom s pedagogy ještě na vysoké škole. Hodně mě ovlivnily názory Karla Rýdla. Probírali a rozebírali jsme školskou politiku, tvorbu zákonů, vodil k nám zajímavé lidi, jezdili jsme s ním na zkušenou do zahraničí.
Při výuce nejen cizího jazyka poznáte ve třídě každé dítě navíc. A to mám dělenou třídu. Kamarádka ve Švýcarsku zahajovala docházku na gymnáziu ve třídě s 22 žáky, končilo jich 17 – a taky se na jazyky dělili. To by u nás nepřicházelo do úvahy. Vím, finanční možnosti státu jsou omezené, ale bez koncepčního neustálého zlepšování podmínek pro vzdělávání se nepohneme vpřed nikdy. Jen si vezměte, jak stát podporuje alternativní způsoby výuky. Vždyť je to výsměch. Ať už vezmete tahanice kolem waldorfského školství nebo domácího vzdělávání. Copak je rozumné, aby o zařazení dítěte do domácího vzdělávání nerozhodoval ředitel příslušné školy, ale úředník?“
Rád by věnoval škole většinu svého času, ale… K platu si přivydělává jako překladatel nebo fotograf. Ještě si k tomu za své rozšiřuje obzory o další cizí jazyk – angličtinu. Teď má nabídku učit na jedné jazykovce němčinu. Po večerech. Zvažuje, jestli vyjde s časem. Protože jako absolvent filozofické fakulty má pro základní školu nešťastnou aprobaci němčina-pedagogika, vyfasuje vždycky několik předmětů, které musí učit neaprobovaně. Což obnáší mnohem víc času spotřebovaného na přípravu.
„Neaprobované vyučování, zejména u jazyků, je vůbec tragédie. Vidím to na angličtině. Do kurzu se mnou chodí studenti gymnázia. To je přece nesmysl! A taky ostuda. Přitom jsou na tom střední školy s aprobovaností mnohem lépe než základní. Setkal jsme se například i s osmáky, kteří měli němčinu od 4. třídy, podle osnov byli dva roky pozadu a ještě ke všemu stěží zareagovali na otázku ´kde bydlíš´! Byl jsem jejich šestý učitel.“
Mluvil jste se o svých názorech s kolegy?
„Jenom s některými. To víte, právě jsem sem po roce znovu nastoupil, nechtěl jsem být hned příliš aktivní. Mám s tím problémy. Ne zde. Myslím, že kromě jiného právě kvůli tomu mi nebyla na střední škole prodloužena smlouva. Nechtěl jsem hned na první poradě ventilovat svoje proti. Ale zradit své názory jsem nemohl. I když v poslední době často zvažuji, zda ve školství vůbec zůstanu.
Ovšem, stejně si myslím, že úspěchem stávky bude, pokud se konečně začne o problémech ve školství diskutovat komplexně ze všech stran. Nejen o platech. A nejen diskutovat…“
Jak je vidět, důvodů není zrovna málo. Budou konečně slyšet?

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama
ucebnice
okentes2018-a.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
citoliby-web.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz