archiv
Učitelské noviny č. 05/2010
tisk článku

EVIDENCE PROFESORŮ ZNAKEM TOTALITNÍHO STÁTU?

 

 
Názory na uvažované zavedení matriky se liší
 
Lidovci nedávno zveřejnili svou představu o zavedení pořádku do personální situace na našich vysokých školách. Navrhují přijetí novely vysokoškolského zákona, na základě které by vznikl registr docentů a profesorů. Navíc by do legislativy byl zaveden také institut garanta kvality a rozvoje studijního programu.
 
 Učitel není notář
 V médiích se objevovala nepřesná informace o tom, že by mělo jít o registr všech akademických pracovníků. To byla možná původní pracovní představa, nyní se již hovoří jen o těch s nejvyššími akademickými či vědeckými hodnostmi, tedy o docentech a profesorech.
 „Registrace má sloužit pouze pro účely akreditace studijních programů. Máme-li mít zodpovědnost za kvalitu vzdělávání, musíme mít také k dispozici potřebné informace. Rozsah poskytovaných údajů o učitelích vysokých škol by neměl být větší než ten, jenž se uvádí pro potřeby matriky studentů. Myslím proto, že by náš návrh nijak neměl kolidovat se zákonem na ochranu osobních údajů,“ obhajuje návrh místopředsedkyně KDU-ČSL a místopředsedkyně školského výboru dolní komory parlamentu MICHAELA ŠOJDROVÁ.
 Děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity a místopředseda Rady vysokých škol JIŘÍ ZLATUŠKA, jenž předsedá legislativní komisi rady, je jiného názoru: „Jde o řešení efektivní pro totalitní stát. Evidence je v rozporu s obecnými zásadami, které panují kolem osobních údajů, byť výsledná legislativní úprava nakonec nebude v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů. Pokud totiž speciální zákon určí, co dalšího se schraňovat bude, evidenci nebude nic bránit. Vznik jakési evidence pracovníků, která nebude mít charakter seznamu lidí vykonávajících nějaké licencované povolání, je problém. Jde totiž v principu o něco jiného, než je například seznam notářů. Pokud by učitelé byli státem licencováni, byla by taková evidence možná na místě. Podle mého názoru má Akreditační komise (AK) už nyní možnost vyžadovat si od škol všechny údaje potřebné k vyloučení fenoménu létajících profesorů. Vést tedy zvláštní evidenci mi přijde nadbytečné.“
 
 Proč jiné země matriku nepotřebují?
 Také MŠMT není zastáncem připravované novely: „Ministerstvo školství zavedení matriky docentů nebo profesorů nenavrhuje. Podporujeme ale myšlenku, aby jeden profesor či docent mohl garantovat nejvýše jeden studijní program na jedné škole. A k tomu bude potřeba vytvořit rejstřík garantů,“ říká JANA MATESOVÁ, náměstkyně ministryně školství, jež vede skupinu pro strategii reformy vzdělávací soustavy, a ještě dále podrobněji vysvětluje stanovisko rezortu:  „Registr docentů a profesorů by jistě pomohl. Půjde ale o nákladný nástroj na schraňování informací. Zajímavé je ptát se, proč ho většina zemí na západ od nás nepotřebuje? Přestože tyto státy matriku profesorů nemají, nestává se jim, že by jeden profesor učící něco na jedné škole, učil totéž na škole jiné. Nestává se jim to zejména z toho důvodu, že by na žádné ze škol dlouho nesetrval, a to jednak proto, že by pravděpodobně neodváděl potřebný pracovní výkon, jednak proto, že jeho šéfovi by se nelíbilo, že totéž odvádí pro konkurenční subjekt. Hledáme tedy nástroj v situaci, kdy manažeři nedokáží dostatečně plnit svou řídící funkci. Pokud se ptáme, proč to nedokáží, odpovídám, že je tomu často proto, že sami dělají totéž…“
 Speciální problém vidí náměstkyně Matesová v rámci mezinárodního kontextu. „Jako Česká republika jsme vázáni k tomu, že na trhu práce nebudeme činit žádné bariéry občanům ostatních zemí EU, kteří tak musejí mít naprosto stejné podmínky jako naši občané pro získání profesury nebo docentury. A to se neděje.“
 Děkan Zlatuška je obdobného názoru: „Jestli chceme mít vysoké školy otevřené mezinárodnímu působení, registr domácích akademických pracovníků tomuto záměru bude bránit. Vést takovouto evidenci i o zahraničních profesorech považuji za neúnosné, zvláště když k takovýmto osobním údajům bude mít přístup řada lidí.“
 
 Nevíme, kde kdo učí
 Kdo naopak připravovaný lidovecký návrh vítá, je předsedkyně AK VLADIMÍRA DVOŘÁKOVÁ: „Navrhovaná změna by práci AK velmi významně pomohla. Dnes totiž nemáme žádný oficiální nástroj na to, jak potřebné údaje zjišťovat, pokud nám vysoké školy informace nepředají. Dáváme škole akreditaci či státní souhlas, když daný docent nebo profesor tvrdí, že až škola vznikne, hned na ni nastoupí jako zaměstnanec. Pak se s tím samým člověkem potkáme za půl roku při akreditaci na jiné vysoké školy, kdy tvrdí, že z té předešlé již odešel a my nemáme žádný nástroj na to, jak tuto situaci řešit. Díky registru bychom prostě měli aktuální přehled o tom, kde kdo učí. Dalo by se ještě uvažovat o rozšíření registru pro učitele s titulem Ph.D., kteří by mohli garantovat přednášky v bakalářských studijních programech.“
 Následnou otázkou pak je, jak by AK nové legislativní úpravy využila. „Osobně si myslím, že do úplných detailů není potřeba zacházet. Nebylo by dobré striktně určit, že učitel smí mít jen jeden úvazek na jedné škole. Když například někdo má politologický kurz volební systémy a bude ho přednášet na pěti různých školách, ale nebude na žádné škole garantem a bude v roli externisty, jsem toho názoru, že to nevadí. Žádost o akreditaci bychom měli vždy posuzovat jako celek. Co mě ale překvapuje je, že rektor může ještě učit na jiné škole,“ komentuje V. Dvořáková.
 
 Garant jako pouhá formalita?
 Jak již bylo uvedeno, MŠMT vítá druhý z návrhů, tedy zavedení garanta studijního programu. „Jsem příznivcem toho, aby profesor nebo docent garantoval jenom jeden studijní program na jedné škole. Mnozí ale říkají, že to bez matriky stejně zajistit nedokážeme. Pokud bychom ale vytvořili jen matriku garantů studijních programů, začala by se stejně brzy rovnat matrice prakticky všech docentů a profesorů. Školy totiž budou hledat docenty a profesory, kteří ještě negarantují nic,“ analyzuje J. Matesová.
 Také institut garanta V. Dvořáková kvituje: „Zavedení garanta studijního programu nebo oboru by nám pomohlo v tom, že bychom pak do podmínek akreditace mohli uvést, že jeden člověk může garantovat jen jeden obor na jedné škole a že ho může garantovat pouze profesor nebo docent.“
 J. Zlatuška však považuje za zbytečné i zavádění garantů: „Jde o garanta studijního programu, a nikoliv oboru – obory jsou součástí programu. Jeden člověk tak bude garantovat třeba i deset oborů, a to nebude mít žádný efekt. Osobní zodpovědnost se tak neuplatní. A nedovedu si představit, jak by se zacházelo se studijním programem, když by garant třeba náhle zemřel. Jaký to bude mít právní důsledek pro další existenci daného studijního programu? Zruší se? Pokud ale jeho existence ohrožena nebude, znamená to, že je vlastně jedno, zda je nějaký garant určen. Jde o typický příklad zaplevelování právního řádu.“
LUKÁŠ DOUBRAVA
< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1576105200_sos_banner_240x100_4.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
cti2a
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz