Nárůst počtu studentů není již prioritou

Rektor Univerzity Karlovy chce hlavně kvalitu

V lednu jmenoval prezident několik nově zvolených rektorů veřejných vysokých škol (VVŠ). Mezi nimi byl i rektor naší nejstarší a nejrozsáhlejší akademické půdy. Jaderného fyzika, Ivana Wilhelma, tak vystřídal biolog, přesněji fyziolog. Další čtyři roky Univerzitu Karlovu povede VÁCLAV HAMPL.

Považujete za potřebné něco změnit v nedávno novelizovaném vysokoškolském zákoně?

Než odpovím, musím rozhodně říci, že novelu jako celek vítám. Je v ní řada důležitých vylepšení. Co je však nutné změnit, je nová zákonná povinnost pro VŠ, aby zveřejňovaly všechny diplomové a dizertační práce. Základní myšlenka na jejich zveřejňování je správná, ale absolutní povinnost může v některých případech kolidovat s autorskými právy. Zvláště u technicky zaměřených škol může tak jít vlastně o předčasné zveřejnění patentu. Dotýká se to však i přírodovědných oborů, třeba analytické chemie, ale i oborů humanitních, například historie, tedy těch, jež se nacházejí na UK. Rozhodně bude Česká konference rektorů (ČKR) po volbách požadovat, aby nový parlament tento nedostatek ve vysokoškolském zákoně odstranil. Problém je také se zavedením sociálního stipendia. UK sice tento příspěvek pro studenty jednoznačně přivítala, problém je však v tom, že ve skutečnosti nejde o stipendium, ale o sociální dávku, kterou musí VŠ jen přerozdělovat.

Ano, o tomto problému jsme v UN již nejednou psali. Jak se s ním nyní vyrovnává UK?

V těchto dnech bychom měli znát konečný počet žadatelů o sociální stipendium. Bude jich zhruba jeden tisíc. Pokud bychom v dohledné době od MŠMT neobdrželi potřebné finanční prostředky, jsme připraveni začít peníze vyplácet studentům z vlastních zdrojů, a to přibližně na konci května. Registrace stipendijního řádu ministerstvem právě probíhá.

Diskutabilní bylo také ještě nedávno další nové stipendium, a to ubytovací. Přetrvávají na UK některé problémy spojené s pravidly pro přidělování tohoto stipendia?

Největším problémem pro UK je podmínka, že na stipendium má nárok jen ten student, který nestuduje ve druhém nenavazujícím studijním programu. Ta byla pro letošek zmírněna alespoň v tom, že se omezení nevztahuje na ty studenty, kteří v prvním studijním programu studovali jen tři měsíce. Jde o posluchače, kteří se zapsali ještě před prázdninami a dostali se pak ještě do dalšího studijního programu, který nakonec upřednostnili. A protože státem stanovené podmínky na vyplácení ubytovacího stipendia se nekryjí (ani v některých dalších kritériích ) s představou vedení UK a Akademického senátu UK (sociální hledisko, jež není ve stipendiu zohledněno), naše škola systém dotuje ročně 20 miliony korun. Stát UK na toto stipendium poskytuje 108 milionů Kč.

Spolu s novými stipendii čekají VŠ ještě další změny. Jaký máte názor na koncepci reformy VŠ a jak se již projevila na UK?

Reformu podporuji už od doby jejího zrodu, kdy jsem se na její koncepci podílel v Radě VŠ. Za ústřední bod považuji důraz více na kvalitativní než kvantitativní růst VŠ. Na UK zásadně měníme fungování naší vlastní grantové agentury. Nyní do ní vkládáme výrazně více peněz něž v minulosti a propracovali jsme systém výběrových kritérií ve snaze udělat ho efektivnějším a spravedlivějším. A zároveň s tím jsme mnohem více do celého procesu zainteresovali studenty doktorských, případně magisterských studijních programů. Od nového akademického roku si tak studenti budou moci zkusit pracovat jako skuteční nezávislí řešitelé vybraných projektů.

Minulý rektor, Ivan Wilhelm, měl jako jednu z priorit nárůst počtu studentů. Lze váš důraz na kvalitu chápat i v tomto smyslu, tedy že UK by neměla i nadále stále rozšiřovat své kapacity?

Ano, dalo by se to takto zjednodušeně formulovat. UK již tradičně ve vzdělání nabízí vysokou laťku. Myslím si, že nyní skutečně nastává doba, aby UK v nabízených oborech poskytovala nejlepší kvalitu v této zemi. A to s sebou zákonitě nese větší výběrovost. Na druhou stranu se nebráním tomu, aby se u některých oborů, po kterých je obzvláště velká poptávka, počet studijních míst ještě navýšil. Spolu s poptávkou však souvisí i to, abychom v těchto oborech měli dostatek kvalitních akademických pracovníků.

Jedním z ústředních bodů reformy je co nejdůslednější rozdělení studia na bakalářský, magisterský a doktorský stupeň. Co UK ještě chybí k tomu, aby její studium bylo plně strukturované? Zvláštní kapitolu zde jistě tvoří medicína, právo a pedagogika…

U lékařských oborů se opatrně diskutuje o tom, zdali by se i zde nedalo studium strukturovat. Převládajícím názorem však je, že v evropském kontextu to není běžné. Navíc určité praktické zkušenosti neukazují na to, že by bylo dobré zde dále experimentovat. U práva je to podobné; ani zde není odborná komunita strukturování nakloněna. A u pedagogických oborů jsme do značné míry omezeni požadavkem státu na podobu vzdělávání učitelů. Dokud mě profesní většina v těchto třech oborech nevyzve k nějaké změně, sám ji rozhodně iniciovat nebudu. U ostatních oborů je již všude studium buď už strukturováno, nebo se strukturování rozbíhá.

Pokud jde o financování VVŠ, říkáte na jednu stranu, že školné by mělo prakticky jen motivační charakter pro studenty, na druhou stranu přiznáváte, že výše platů učitelů není odpovídající. Skutečně by školné okolo uvažovaných průměrných deseti tisíc korun ročně nemohlo významně přispět ke zlepšení finanční situace akademických pracovníků?

Ano, školné by se na jejich platech určitě projevilo. Když jsem však ve zkratce v médích vyzdvihoval především jeho motivační charakter, nechtěl jsem, aby případný finanční efekt školného byl přeceňován. Předpokladem je totiž další postupný nárůst finančních prostředků od státu do veřejného vysokého školství. Dále jde také o míru zdanění školného. Podle současných daňových předpisů by totiž škola nakonec obdržela výrazně menší částku, než tu, kterou by zaplatili studenti. Navíc se počítá s tím, že opět nemalá částka by musela jít do stipendijního fondu.

Profesor Wilhelm říkal, že bude důsledně dbát na to, aby všichni badatelé i učitelé UK získávali peníze z dalších zdrojů (granty, celoživotní vzdělávání, různé kurzy, expertizy), jinak budou mít plat zákonitě nízký. Jen vzdělávat podle bývalého rektora prý nestačí. Jaké jsou první výsledky této strategie?

Rozpětí mezi jednotlivými platy akademických pracovníků, které nyní pobírají, je veliké. Podstatným důvodem těchto rozdílů je právě účast na různých projektech. Dalším důkazem tohoto přístupu k odměňování, byť nepřímým, je i to, že množství peněz, se kterým UK hospodaří v poslední době, významně roste.

Jakým způsobem by se podle vás měla financovat věda a výzkum? V ČKR se v poslední době hovoří o tom, že by bylo dobré systém zjednodušit – finanční prostředky by mělo rozdělovat méně poskytovatelů.

Myslím, že v principu ani nevadí, že zdrojů je hodně – každé ministerstvo má vlastní rezortní výzkum. Problém je však v tom, že to, co si jednotlivé rezorty pod výzkumem představují, se někdy podstatně liší. Než tedy nezbytně sjednotit poskytovatele peněz, důležitější je sjednotit kritéria, podle kterých se peníze přidělují. Nejsem však proti tomu, aby se počet poskytovatelů snížil. Jistá míra variability by ale měla být zachována – když uchazeč neuspěje u jednoho poskytovatele, může ještě oslovit dva tři další.

Jak hodnotíte současnou podobu soutěže o peníze na výzkumné záměry? Podařilo se vyřešit problém na Přírodovědecké fakultě UK, která v prvním kole nedostala předpokládané finanční prostředky?

Uvidíme, až budou zveřejněny výsledky druhého kola, což má být na podzim. Kritéria pro toto kolo byla na základě připomínek nejen univerzit, ale i ostatní vědecké komunity modifikována. Například dosavadní úspěšnost ve výzkumu má mít při rozhodování podstatně větší váhu než u předešlého kola.

Jaké máte plány na spolupráci UK se soukromým sektorem? Váš předchůdce Ivan Wilhelm přiznával, že v této oblasti má univerzita nemalý dluh.

Zatím nám chybí jakási centrální univerzitní kancelář, která by pomáhala prodat výsledky práce akademických pracovníků. Jen minimum těchto pracovníků to umí. Už profesor Wilhelm dal však základy projektu na Centrum pro přenos poznatků a technologií UK. Toto pracoviště již začíná ve zkušebním režimu poskytovat učitelům i badatelům servis ke komerčnímu využití jejich činnosti, včetně průzkumu trhu. Pokud ale jde o spolupráci s firmami při tvorbě a realizaci studijních programů, jsou obory, kde to již dobře funguje, například u chemie na přírodovědecké fakultě, ale také třeba u ekonomie na fakultě sociálních věd.

Pět let jste jako výzkumný pracovník pobýval na univerzitě v americké Minnesotě. Čím by se měla podle vás UK od amerických VŠ inspirovat, a co by naopak nebylo dobré přebírat?

Nejvíce mě oslovil tlak na zaměstnance univerzity, aby podávali dostatečný výkon. Když například šéf laboratoře nesehnal tři roky za sebou peníze na výzkum, pracoviště se jednoduše zavřelo. Netvrdím, že by UK měla okamžitě začít fungovat jako firma ovlivňovaná jen trhem, ale některé z těchto principů by bylo dobré do našich podmínek postupně přenést. Naopak se mi nelíbil, zejména v pregraduální výuce, nedostatečný kontakt učitelů se studenty. Pedagogická stránka v bakalářském i magisterském studu je proto u nás na vyšší úrovni.

Jak chcete docílit toho, aby se UK podle vaší koncepce profilovala více jako celek, nikoliv jako soustava nezávislých fakult?

Rozhodně nejsem proti tomu, aby fakulty zůstaly v řízení vzdělávací a vědecké práce i nadále poměrně nezávislé. Větší propojení by však bylo užitečnější z mnoha důvodů, např. pro studenty. Jde o to, aby si mohli začít zapisovat předměty z různých fakult. Řešením je současné zavádění celouniverzitního kreditního systému. Jde však o obtížný úkol, protože rozpětí oborů je u nás široké. A na úrovni doktorských programů ale už někde dobře fungují mezifakultní oborové komise, například u biomedicínckých oborů.

V médiích jste uvedl, že jedním z hlavních důvodů toho, proč se UK nachází ve světových žebříčcích až výrazně za polovinou seznamu, je to, že na vaší škole historicky převládá studium humanitních oborů. Je to ten hlavní důvod?

Skutečně si myslím, že kritéria pro hodnocení humanitních a přírodovědných nebo technických oborů nemohou být srovnatelná. Jde proto o zásadní faktor při hodnocení VŠ různého typu. Vyplývá to i z toho, že také mnohé kvalitní zahraniční univerzity s převahou humanitních oborů se na předních místech neumístily . Především je však potřeba říci, že se do značné míry jedná o optický klam. V jednom z žebříčků je UK uváděna zhruba na tří stém místě z pěti set. Už málo se ale ví, že hodnoceno bylo celkem 2 tisíce VŠ. To pak znamená, že jsme v první čtvrtině nejlepších! Přesto však ještě nejde o žádný hvězdný výkon. Výsledky mezinárodního hodnocení proto i přes určité nepřesnosti beru nadále jako výzvu pro naši univerzitu.

LUKÁŠ DOUBRAVA

«Zpět do čísla