|
|
|
|
 |
NAUČME DĚTI ČÍST Děti nečtou a na jejich vzdělanosti je to znát – říkají učitelé čím dál častěji. S konstatováním se smířit nechtějí, a tak hledají způsoby, které podle jejich názoru dovedou dítě ke knize neefektivněji. Ve dvou základních školách jsem se ptala učitelů českého jazyka: ČÍM MŮŽETE OVLIVNIT ČTENÁŘSTVÍ, RESPEKTIVE NEČTENÁŘSTVÍ SVÝCH ŽÁKŮ? DANIELA VOJTĚŠKOVÁ, ZŠ Fryšták Třetí rok mám ve škole na starosti Klub mladých čtenářů. Bohužel, počet objednaných knížek rok od roku klesá. Vím, že jsou nákladné, někteří rodiče s tím mohou mít problémy, ale v Klubu jsou přece jen o něco levnější než v obchodě. Víc se nakupují knížky pro malé děti, starší už o ně takový zájem nemají. Sama jsem v jejich věku četla hodně, dneska děti spíš sledují televizní seriály. Děvčata chvátají domů, aby se dívala na Ošklivku Betty, ale knížku do ruky nevezmou. Je mi to líto. O hodně přicházejí. HANA BŘEZINOVÁ, ZŠ Fryšták Dávám žákům spíš přehled literatury, z které si mohou vybírat. Snažím se jim přiblížit autory. K četbě je pomůže přitáhnout filmovaná verze, některé máme ve škole na kazetách. Máme také dobře zásobenou knihovnu, chodíme pravidelně na besedy do městské knihovny, chystáme se i do krajské ve Zlíně. Přivést žáky ke klasické literatuře bývá problém. Letos učím šesťáky. Kluci čtou nejradši foglarovky, děvčata Stanislava Rudolfa, Ivu Hercíkovou. VĚRA BIČÍKOVÁ, ZŠ Žižkova Turnov Když dáte žákům vhodný materiál, většina číst bude. V šestce jsme nedávno brali Staré řecké báje a pověsti a spousta maminek mi na rodičáku řekla: Co jste s nimi udělala, že knížku všichni čtou? Připravila jsem projekt, v kterém měl každý žák za úkol přečíst si podle vlastního výběru alespoň jednu z bájí. Ve třídě jsme si pak sedli do kroužku a každý měl pět šest minut na to, aby ji spolužákům převyprávěl. Opravdu poslouchali a potom debatovali. Byly to milé hodiny. Že byly děti bájemi nadšeny, považuji za fantastické. Ale povinnou četbu jsem odbourala už dávno. Z vlastní zkušenosti vím, že děti nebudou číst, co se jim přikáže. Spíš se při hodinách bavíme o tom, co čtou. Většinou jsou to encyklopedie. Jak vidí tlustou knihu, jdou od ní pryč. Super je pro ně teď Pán prstenů, Harry Potter. Máme bohatou školní knihovnu, která dělá zajímavé akce, vystavuje knížky, pořádá Noc s Andersenem. Tahle motivace je účinná. SYLVA KNEDLOVÁ, ZŠ Fryšták I donucovací metody jsou občas nutné. Protože úroveň čtení u některých žáků není dobrá, musí číst denně určitou dobu nahlas, což rodiče potvrzují podpisem. Zadávám výpisky z přečtených knížek, i když vím, že je děti opisují. Minulý týden jsme byli v knihovně na besedě o dobrodružné literatuře. Hned jsem si udělala průzkum, zda si děcka nějakou knížku vypůjčila a naplánovala jsem, kdo mi z ní přinese vypracované slohové cvičení. Připravili jsme soutěž, co kdo čte. Vyhrál Harry Potter. Ale taky jsem se dověděla, že Babička Boženy Němcové je blbost. ZDEŇKA CHMELÍKOVÁ, ZŠ Žižkova, Turnov Doporučenou četbu používám, například v 7. třídě jsme četli tři pověsti ze Starých pověstí českých, diskutovali jsme o nich. Děti si zapisovaly poznámky do čtenářských deníků. Ale častěji si žáci doporučují tituly navzájem. Připraví si referát o knížce, která se jim líbila. Většinou to bývají současní autoři. Někdy přivede děti ke knížce ukázka z učebnice. Zrovna nedávno díky ní jeden chlapec „objevil“ Julese Verna. Velkou bolestí dnešních žáků je, že neumějí pracovat s textem. V hodinách literární výchovy proto často čteme a pak o ukázce hovoříme. Děti říkají, co si pod přečteným představují. Učíme se číst mezi řádky. Myslím, že to je pro život důležitější než vědět, kdy se který spisovatel narodil a kdy zemřel. TOMÁŠ NEDBAL, ZŠ Fryšták Od čtenářských deníků upouštím, spíš se snažím žáky motivovat, aby si knížku přečetli. Na začátku školního roku jim nabídnu seznam asi třiceti knih, ale když si vyberou něco jiného, nic se neděje. Každý má přece jiný vkus, výběr by měl být na straně dětí. Podle mého limitu by měli sedmáci za školní rok přečíst čtyři až pět knížek podle vlastního výběru. Ale říkám jim: Radši přečti míň, ale opravdu přečti, neopisuj, to je k ničemu. Motivovat se dá i zajímavou ukázkou z učebnice. Teď zrovna jsme četli příběh Jany Červenkové Čtyřlístek pro štěstí. Děvčata pak za mnou přišla, že by se chtěla dovědět, jak to nakonec dopadlo, že mají podobné problémy jako hlavní hrdinka. Obecně čtou děvčata víc, ale taky je tu klučina, který čte knížky Stephena Kinga, Julese Verna, což se dneska příliš nenosí. My jsme žili mayovkami, ty se taky nečtou. Občas někdo přečte Foglara, v módě je Harry Potter. Líbí se film Pán prstenů, ale knížku už děti odloží, Tolkien je pro ně těžký. Přinutit děcka ke čtení je těžké. Tím obtížnější, že i řada dospělých se na knížku dívá skrz prsty. Vyhrává televize, video, internet. JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ |
|
|
