archiv
Učitelské noviny č. 06/2003
tisk článku

Cizinci na vysokých školách jsou dlouhodobou investicí

Na všech vysokých školách studuje v tomto akademickém roce necelých 12 tisíc studentů z cizích zemí. (Z toho je přes 7,5 tisíce Slováků.) Na veřejných vysokých školách (VVŠ) je to přesně 9350 cizinců. To znamená, že počet zahraničních studentů se v českých zemích za posledních šest let zčtyřnásobil. A nyní sobecká otázka: Co z toho má našinec?


Neplatící zahraniční student je investice jiného řádu

Všechny vysoké školy každoroční nárůst počtu zahraničních studentů na svých fakultách vítají. Svou náruč otevírají nejen takzvaným samoplátcům, tedy těm posluchačům, kteří platí v dolarech za speciální studijní programy akreditované v angličtině. S povděkem jsou přijímáni i neplatící studenti. Těch je navíc naprostá většina. Je to možné proto, že klíčovým kritériem pro přijetí do bezplatného studia na jakoukoliv českou vysokou školu není v prvé řadě národnost, ale studijní předpoklady. A k nim zároveň patří i schopnost studovat v českém jazyce. (Abychom však byli úplně přesní: Netýká se to tak docela Slováků, kterých jsou mezi zahraničními studenty téměř dvě třetiny. Mohou totiž cele komunikovat v mateřském jazyce. Takže například i diplomové práce mohou odevzdávat ve slovenštině.) Vraťme se ale k původní otázce. Proč si univerzity svých zahraničních studentů vesměs považují? Vždyť žádné finanční prostředky navíc jim tato vstřícnost nepřinese.
„Mobilita studentů (ale i učitelů) přispívá významně k výměně zkušeností mezi danými školami a zároveň i mezi jednotlivými zeměmi. Pokud si budou v rámci takzvané mobility státy vyměňovat co nejvíce učitelů a studentů, rozhodně to přispěje ke vzájemným přátelským vztahům,“ myslí si ředitel odboru vysokých škol MŠMT JOSEF BENEŠ. Jsou zde však ještě další, více pragmatické důvody, které vysoké školy i náš stát vedou k politice otevřenosti vůči zahraničním studentům.
Je to zejména lety ověřený předpoklad, že absolvent vysoké školy v cizí zemi bude i ve svém dalším profesním životě tuto hostitelskou zemi pozitivně zohledňovat. Jinak řečeno, může to mít nemalý dopad na zahraniční obchod. To je státní úroveň. A mají z toho něco přímo vysoké školy?
Nemalá část studentů k nám přišla ze zemí, kde zase studují naši studenti. Jde zejména o státy Evropské unie. Ty přijímají mnohem více českých studentů, než navštíví posluchači ze zemí EU české, moravské či slezské vysoké školy dohromady. (Cizinci se prostě nechtějí učit česky.) Takže tato nepřímá reciprocita se našim vysokoškolákům rozhodně vyplácí. (Například v rámci výměnného programu Socrates – Erasmus vyjíždí do zemí EU ročně něco přes 2 tisíce českých studentů. Z EU k nám je to méně než polovina.)

Cizince zajímá zejména medicína, dobrý zvuk má i technika

Jedním z nejžádanějších oborů je medicína. Zcela jednoznačně se to ukazuje u samoplátců. „Tento zdroj je pro lékařskou fakultu významný proto, že zatímco za studenta studujícího v češtině dostane od státu roční dotaci necelých 100 tisíc korun, od samoplátce to může být až třikrát tolik,“ informuje Josef Beneš. A protože zájem o studium medicíny je u nás setrvalý, přistoupilo se k dalším zvláštnostem. Aby u nás mohli na lékaře studovat i Američané (české lékařské diplomy nejsou v USA kompatibilní) a aby se jim studovalo co nejpohodlněji (vztahovaly se na ně také sociální výhody – půjčka na studium či aby jim stát platil pojištění), musely české lékařské fakulty získat akreditaci ze Spojených států. Česká Akreditační komise je povinna navíc každý rok za „Velkou louži“ podávat zprávu o kvalitě těchto studijních programů. (Nekompatibilita naší medicíny vůči USA se netýká jen naší země, ale i států EU. „Nesourodí“ jsou ale i zubaři, farmaceuti, veterináři a architekti... Tím jsme se nyní plynule dostali k technickým oborům.
O ty, jak známo, není v poměru k ostatním studijním oborům mezi českými studenty zrovna velký zájem. Zahraničních posluchačů však na technických univerzitách studuje poměrně dost. (Na pražské ČVUT jich jsou nyní necelé 4 stovky, na brněnském VUT 120 a na Technické univerzitě v Liberci téměř 130. Drtivá většina z nich studuje česky, tedy zadarmo.)
Ovšem i mezi zahraničními studenty je největší zájem o humanitní obory. Přestože statistiku tohoto druhu MŠMT nevede, je to nepřímo patrné z toho, o jaké univerzity je mezi zahraničními studenty největší zájem. Jsou to pražská Univerzita Karlova a brněnská Masarykova univerzita. Zdá se, že mezi nejžádanější obory patří právo a ekonomie.

O úrovni češtiny rozhoduje každá univerzita sama

Zahraniční studenty lze v zásadě rozdělit do několika kategorií. O těch, kteří studují v angličtině, a o Slovácích jsme již hovořili. Pak jsou zde ještě stipendisté financovaní MŠMT (komise dané země za účasti MŠMT vybírá několik nejlepších studentů) a takzvaní jinoplátci, kterým studium hradí jiný rezort než ministerstvo školství. (Části studentů vzdělání financuje i jejich země.) Dále také záleží na tom, zda jde o studenta, který se rozhodl českou vysokou školu studovat zcela na vlastní pěst, nebo jde o posluchače smluvního, který v ČR studuje na základě mezinárodních dohod. A jak úspěšní zahraniční studenti jsou?
Poměrně dost. Prý jim není moc nadržováno. Jsou známy ale výjimečné případy, kdy zahraniční student má špatné výsledky, a přesto není ze školy vyhozen, protože by se vrátil do země, kde je momentálně špatná politická situace. Problém může mít student i se studijním jazykem, češtinou, byť ministerstvo školství žádné takové případy nezaznamenalo.
Nikde není stanoveno, jaké úrovně znalosti českého jazyka by měl zahraniční posluchač dosahovat. Kritéria si stanovuje každá vysoká škola sama podle svého uvážení. Ovšem mělo by všude platit, že přijímací zkoušky musí zahraniční student bez větších problémů v češtině zvládnout. Z toho vyplývá, že nejnáročnější požadavky jsou v prvé řadě na zájemce o studium bohemistiky. V těsném závěsu jsou obory, kde se s jazykem pracuje, jako je především žurnalistika. Následují ostatní humanitní obory, přírodní vědy a nakonec technika.
„Nároky na znalosti češtiny mohou být trochu jiné, přísnější vůči studentům, kteří se rozhodli studovat zcela soukromě a poněkud mírnější vůči studentům smluvním,“ vysvětluje Josef Beneš.
Běžnou praxí pro smluvní studenty je, že nově příchozí zahraniční student u nás nejdříve absolvuje roční kurz českého jazyka pro cizince.
O jednotném certifikátu z českého jazyka zatím MŠMT neuvažuje. Hlavně proto, že zahraničních studentů u nás není ještě zas tak mnoho, aby s tím muselo být o tolik práce navíc. Nicméně tato možnost se již v minulosti teoreticky promýšlela. Vzorem by v této činnosti byl pro MŠMT zejména Ústav jazykové a odborné přípravy, jenž funguje při UK. Standard, který tento ústav nastavil pro potřeby studia na české vysoké škole, je podle ředitele Beneše zatím optimální.

Zájem je o bakaláře, magistra i doktora

Ze statistik se opět nedá zjistit, ve kterých studijních programech studují zahraniční studenti nejvíce. Rozhodně však využívají všech možností: Část studuje na českých vysokých školách od píky, tedy začínají bakalářem. Další vstupují rovnou do magisterského studia, několik jich studuje i postgraduálně.
Nicméně dá se předpokládat, že alespoň pokud jde o studenty ze zemí EU, přijíždějí k nám studovat spíše rovnou magisterské studijní programy. Většina mezinárodních smluv je totiž vázána na získané znalosti v oboru před samotným studiem v zahraničí. Někde je výslovně řečeno, že zahraniční zájemce už musí mít bakalářský diplom.

Čeští a zahraniční studenti se vesměs snášejí dobře

Zahraniční studenti se u nás mohou dostat do různých problémů. První nastává při uznávání diplomů. Ovšem to je obecný mezinárodní problém, v němž nejsme žádnou výjimkou. Druhý se týká podmínek pobytu. Než student získá roční vízum, trvá to až 60 dnů. A zajímavý paradox navíc: Na čtvrt roku nepotřebuje cizinec z nejedné země k turistickému pobytu vízum, ale ke studiu na stejně dlouhou dobu ho mít musí! Nejen vysokým školám, ale i MŠMT se situace nelíbí a při příštím projednávání novely o pobytu cizinců bude žádat o změnu.
Nějaká nevole nebo dokonce nevraživost vůči zahraničním studentům u nás neexistuje. V minulosti sice došlo k několika rasově motivovaným útokům na zahraničního studenta, nikdy však nebyl útočníkem český vysokoškolák, ale vždy lůza z ulice.
Jistá nespokojenost se ale projevuje paradoxně vůči těm národnostně nejbližším. Slovákům. Nejde o studium jako takové, ale o sociální zázemí. Některé vysoké školy přidělují všem studentům místa na kolejích výhradně na základě vzdálenosti místa jejich bydliště od fakulty. V tomto směru jsou Slováci pro svoji početnost na českých vysokých školách značně zvýhodněni. „V této věci nemůže ministerstvo školství nic dělat, protože dohoda se Slovenskem hovoří o stejných vzájemných právech jen při studiu, nikoliv v sociální oblasti. O té vždy rozhoduje škola,“ doplňuje Beneš.
Nevole vůči zahraničním studentům se ještě objevuje hlavně u těch, kteří se na školu z kapacitních důvodů nedostali. Proč mám ze svých daní spolufinancovat studium Slováka, Řeka či Nigerijce a moje dcera či syn to musí zkoušet zase za rok, ptají se takto asi nejedni rodiče, jejichž dítě neuspělo. Tento postoj chápe i ředitel Beneš: „Z hlediska jednotlivce jde určitě o oprávněný argument. Z hlediska celostátního a zvláště pak mezinárodního ztrácí tento postoj svoji legitimitu. Ve všech státech EU totiž také platí rovnocenné podmínky pro přijetí studentů ze zahraničí.“

LUKÁŠ DOUBRAVA

 

Klikněte pro zvětšení obrázku do odpovídajících rozměrů

< zpět do čísla
banners/klaster_broumov.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama

mikroskop.gif
stredoskolak_125 x 125.jpg
ucebnice
mezi-stromy_240x100-3.jpg
termaly_losiny_240_100_skolni_vylet_1_03.jpg
anketa
Je český vzdělávací systém připraven na rozsáhlou inkluzi?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
25%
60%
15%
cesko-nem_fond.gif
1498082400_wifi 3.gif
© Copyright 2010 - 2016 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: diversite.cz