archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

KONEC DABINGU?

Jednou z hlavních věcí, jíž se ministr školství v demisi Dalibor Štys během svého dosavadního působení v čele rezortu zviditelnil, je návrh na zrušení českého dabingu zahraničních filmů. Důvodem této snahy je přesvědčení, že se tak Češi naučí cizí jazyky lépe, a to zejména angličtinu. Skutečně?

Argument číslo jedna zní: Občané zemí, v nichž se výhradně titulkuje, jako jsou zejména Švédsko, Norsko, Dánsko či Finsko, vládnou ze států, kde jazyk anglický není jazykem mateřským, touto latinou jedenadvacátého století nejlépe. Lze však automaticky klást rovnítko mezi nezpochybnitelným faktem vysoké úrovně znalosti angličtiny a absencí dabingu? Rozhodně ne.

Zrušením dabingu nelze suplovat školství

Všechny čtyři zmíněné skandinávské země mají již dlouhodobě fungující kvalitní systém výuky školní angličtiny, a to od raného dětství. To se o státech, kde naopak mluva v jazyce Shakespearově vázne nejvíce – jako jsou Bulharsko, Maďarsko, Španělsko a také Česká republika – tak úplně říci nedá. Zahraničním filmům hlasy domácích herců tradičně propůjčují ale třeba i Němci a jejich angličtina v žádném případě nepatří k těm horším v Evropě. Také Francouzi, kteří prakticky vše dabují, umějí anglicky stále lépe. To, že starší generace jazykem jejich historického rivala Anglie moc nehovoří, není primárně způsobeno tím, že Francouzi dabují, ale tím, že země galského kohouta donedávna vedla letitý kulturní boj proti dominanci jazyka pocházejícího z britských ostrovů. Status lingua franca získala ale pro současnost angličtina a nemá valný smysl donkichotsky zápasit o zpochybnění jejího prvenství.

A ještě jeden nesporný fakt je potřeba v této souvislosti vzít v úvahu: Dabují jednak státy, které nepatří do kulturně-jazykového germánského prostoru (románské a slovanské), a země sice germánské, mající ale historicky významné mezinárodní kulturní postavení (Německo a Rakousko) anebo klíčový evropský význam ekonomický (Německo). Specifikum představuje Finsko, které má však v současné době možná nejlepší školský systém na světě. To znamená, že filmová angličtina jako jeden z germánských jazyků zdomácněla především v zemích germánského jazykového prostoru, jež se nenacházejí v centru světového ekonomického, ani politického dění. Nedabují moc ani země jihovýchodní Evropy. Tam jde ale dle mého soudu především o snahu se co nejvíce přiblížit západu, a to hlavně z ekonomických důvodů.

Nejen já, ale i řada mých známých běžně sledujeme filmy s titulky. Sice se lišíme v názoru na to, zda je lepší (také jak kdy) originál, nebo česká zvuková verze, ale na čem se prakticky shodneme, je to, že pokud jde o angličtinu, zlepšila se nám v zásadě jen v úrovni výslovnosti, a to díky náslechu. Na gramatiku nebo slovní zásobu to mělo vliv jen minimální. Navíc v době dnešních technologií existuje potenciálně trojí možná volba: poslouchat jen v originále, sledovat titulky nebo dabing. Stačí si jen vybrat. Proč tedy barbarsky likvidovat celou jednu kulturní oblast? A nemáte někdy takový dobrý pocit jakési národní hrdosti, když světoví herci k nám promlouvají často vhodnějšími hlasy než jejich skuteční nositelé?

Titulky kvůli zlepšení češtiny?

Další argument tábora odpůrců dabingu míří nikoliv na zlepšení angličtiny, ale naopak češtiny. Jeho zastánci tvrdí, že kvalitní domácí titulky pomohou ke zvýšení úrovně jazyka českého lépe než jeho poslech. Ano, je pravda, že některé filmy bývají nadabovány skutečně zbrkle, ale celkově patří náš dabing stále mezi světovou špičku. Tvrzení, že titulky dětem pomohou i tím, že tak budou alespoň o něco více číst, mi přijde scestné. Jednak kvalita titulků také někdy pokulhává, jednak myslet si, že dítě do deseti dvanácti let běžně zvládne číst relativně rychle se střídající titulky, je fikce. Mladší, ale i starší děti naopak především potřebují co nejkvalitnější češtinu slyšet. A věřit, že je v době internetu uhrane snad rozhlas, by bylo neméně naivní. Četba titulků také samozřejmě podstatně ochuzuje o vjemy ve vizuální rovině filmového díla.

Místo toho, aby se tedy lidé zodpovědní za úroveň našeho vzdělávání snažili posílit profesionální výuku angličtiny ve školách a spíše podporovali zvýšení už tak slušné úrovně našeho dabingu, jdou cestou destrukce. Ta bývá většinou nejjednodušší. Kdyby snad existovala nějaká anticena Františka Filipovského za podporu dabingu, jistě by ji za letošek dostal ministr Štys.

Mnohem užitečnějším než rušit domácí dabing by bylo odpískat až trapnou mnohajazyčnost Evropské unie a zavést jen jediný úřední jazyk, kterým by samozřejmě byla angličtina. Poetické úsloví, že kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem, mě nikdy neinspirovalo. Pro lidi, pro něž není učení se cizím jazykům zaměstnáním nebo zálibou, by bylo mnohem užitečnější, kdyby se věnovali více tomu, co ve své práci skutečně potřebují nebo je baví. Zavedením jednoho oficiálního jazyka v EU by se nejen zvedla obecná úroveň jeho znalosti, ale také by se ušetřilo nemálo peněz.

Lukáš Doubrava

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz