archiv
Učitelské noviny č. 28/2013
tisk článku

ČÍM SE MAJÍ DĚTI TESTOVAT

Není zcela obvyklé, aby se do odborného psychologického sporu vkládali právníci. V případě Barev života, které jejich autor označuje jako asociační, projektivní, sociálněpsychologickou a diagnostickou metodu, se to stalo.

 

Na straně jedné je firma DAP Services, která ještě před třemi lety uváděla na 750 škol, jež metodu využívají, a na 150 psychologů, pedagogů i lékařů, kteří s ní pracují, na straně druhé představitelé Unie psychologických asociací (UPA), kteří upozorňují, že metodě scházejí základní znaky vědeckosti. Dnes byste ve školách či v pedagogicko-psychologických poradnách našli Barvy života jen výjimečně. Důvodem je zřejmě respektování stanoviska UPA, které na svých stránkách na konci loňského roku zveřejnilo MŠMT. Na dotaz UN tiskový odbor napsal, že „MŠMT doporučuje poradnám pracovat pouze s MŠMT a NÚV (dříve také IPPP) doporučenými nástroji“.

Metoda hledá disonanční místa

Moravský psycholog Jiří Šimonek, autor Barev života, říká, že s obchodní stránkou metody nemá nic společného, že je to věcí DAP Services. Tam ovšem stále figuruje jako člen představenstva.

Vysvětluje, že škála osmi barev použitá v testu Barvy života je převzatá z pojetí psychologa Maxe Lüschera. Říká ovšem, že na čistém odstínu barev nezáleží – konečně, pokud by tomu tak bylo, s ohledem na různé barevné kalibrování monitorů, by se těžko dala používat prostřednictvím počítačové sítě, jak tak to v některých případech firma nabízí.

Pomocí jednotlivých produktů (slovních modulů), které jsou na metodě Barvy života postaveny, se dají podle J. Šimonka diagnostikovat různé oblasti. Dají se využít ve školství na autoevaluaci školy, diagnostiku vztahů ve skupině, klima třídy, na profiorientaci, na zjištění školní zralosti, pozice dětí ve skupině, efektivity chování a jednání, pomocí Barev života se dá zjišťovat i profesní způsobilost pedagoga... „Touto technikou se prostě hledají disonanční místa, která způsobují, že člověk není efektivní. Projevem neefektivity je pak selhání – u někoho v chování, u jiného v prospěchu, u někoho v obou oblastech...“ říká J. Šimonek. A díky zjištění těchto informací je podle autora možné dělat intervence. Mimo školství se dá použít na výzkum trhu, v personalistice nebo ve sportu.

Právě šířka záběru Barev života podle něho vede lidi, kteří se na metodu dívají jako na klasický jednoúčelový nástroj, k tomu, že ji hodnotí jako nesmysl. „Nechtějí přijmout stanovisko, že jde o měření postojů, jak jsou klienti zaangažováni emočně, rozumově, vztahově. Model se pokouší pojímat toto zjišťování celostně, standardní diagnostické psychologické techniky takto koncipovány nejsou.“

Poznamenávám, že ale projektivní techniky se obecně v psychologické diagnostice používají pouze jako doplňkové. To je však podle J. Šimonka dřívější pojetí, které plyne z toho, že projektivní techniky pracují s kvalitativními ukazateli, oproti neprojektivním technikám, které staví na „škatulkových“ vymezeních. Barvy života podle něho pracují s oběma oblastmi.

J. Šimonek říká, že oponenti – UPA – zatím pouze vyjádřili soudy, ale nic neoponovali. Připomínám ovšem, že například podle profesora Tomáše Urbánka jim DAP Services poskytla sice mnoho textu, ale žádné vědecké podklady, které by se daly oponovat. „Ničím z východisek a předpokladů, na kterých jsou Barvy života postaveny, nemají ochotu se zabývat,“ je přesvědčen autor metody J. Šimonek.

Máme desetimilionový obrat

Jeho syn, Jiří Šimonek mladší, je předsedou představenstva DAP Services, a.s., která zajišťuje m.j. marketingové záležitosti týkající se prodeje a využívání Barev života. Ten říká, že po tlaku, který byl na metodu vyvinutý, se Barvy života využívají jen na jednotlivých školách.

Ptám se, jestli podle něho přece jen nemůže na názorech třeba prof. Urbánka něco být. „Nepopírám, že na jeho názorech něco je,“ připouští J. Šimonek mladší, „vycházíme například z jeho knihy o validitě a reliabilitě při zpracovávání nových materiálů o metodě. Přiznávám, že jsme takové materiály v minulosti neměli, ale pracujeme na nich.“

V USA nyní probíhá patentové řízení, „je v chráněném režimu, je to tedy ‚patent čekající‘, vybíráme země, ve kterých bude patentové řízení pokračovat,“ říká předseda představenstva DAP Services. V USA prý podali patentovou žádost proto, že pro zahraniční zákazníky má takový patent vyšší hodnotu než patent český.

Podle oponentů je původní zájem o Barvy života výsledkem zejména velmi dobrého marketingu – je tedy výsledkem i dobrý obchod? „Jsme firma, která má z diagnostických služeb obrat zhruba 10 milionů ročně. Přesunuli jsme se do zahraničí,“ říká J. Šimonek mladší. „Tam jsme se s kritikou podobného typu jako v Česku nesetkali. V zahraničí přijímají argumenty, které jsou u nás označovány jako nedostatečné,“ tvrdí. Když mluví o zahraničí, zmiňuje USA, Izrael a Rusko, ale i Slovensko, Maďarsko, Polsko či Německo. Pohybují se v pěti segmentech trhu: školství, personalistika, průzkumy trhu, diagnostika ve sportu a produkty nabízené prostřednictvím internetu on-line. Připouští ale, že v zahraničí školství není prioritou.

Žalobu podali na ochranu dobrého jména společnosti. „Myslíme si, že když o nás někdo veřejně prohlašuje, že jsme podvodníci, a nedodává k tomu žádné důkazy, tak to přesáhlo rámec slušného demokratického chování. Ať rozhodne soud,“ prohlašuje.

Věštění není psychodiagnostická metoda

„Předpokládám, že žaloba vyvolá další diskuzi o metodě Barvy života, je dobře, když se k tématu vyjádří i zástupci dalších psychologických i jiných profesních asociací. Je to lepší než jen mlčet a tvářit se, že žádný problém neexistuje,“ konstatuje prof. Stanislav Štech, předseda UPA a prorektor Univerzity Karlovy, který se po příchodu do vedení UPA začal o žádost DAP Services o uznání metody Barvy života intenzivně zajímat.

Říká, že UPA nechce nikterak zasahovat do podnikání kohokoliv, tedy ani lidí, kteří nabízejí Barvy života. Stejně jako by se UPA prý nestavěla proti paní, která se ověší cingrlátky a věští z tarotových karet. „A nikoho nebudeme varovat, dokud věštkyně nebude tvrdit, že je její aktivita vědecky podloženou psychologickou diagnostickou metodou. Žádná z nich také nečerpá na podporu rozšíření a poskytování své služby veřejné prostředky. A také nevstupuje se svými kartami do škol, kde je výrazně asymetrický vztah mezi poskytovatelem služby, objednatelem (vedením školy) a subjekty vyšetření – dětmi, které se vyšetření ani jeho interpretaci nemohou adekvátně bránit ani v okamžiku, kdy jsou výsledky zjevně nepřiléhavé,“ vysvětluje svůj postoj prof. S. Štech.

„Problém metody Barvy života je v tom, že se tváří jako něco, čím není – není to prostě psychologický diagnostický nástroj. Nesplňuje elementární požadavky, které jsou na psychologický diagnostický nástroj kladeny. Stejně jako z interpretace Barev života by bylo možné formulovat různá doporučení z věštění z lógru. Jistě se najde i velká skupina lidí, která bude s těmito věštbami spokojena. Snad ale nikdo nebude chtít tvrdit, že tato spokojenost něco vypovídá o validitě použitých metod,“ je nekompromisní psycholog profesor Štech.

DAP Services se podle S. Štecha na jedné straně prezentuje jako softwarová firma, na internetu však uvádí, že se zabývá poskytováním poradenství v oblasti psychologie, pedagogiky a personalistiky pro firmy a organizace. Prof. Štech poznamenává, že tato firma umí skvěle udělat marketingovou kampaň. Když však UPA s jejími představiteli jednala o metodě Barvy života, nepřišel žádný psycholog.

Prof. Štech pochybuje o tom, že jediný psycholog může zvládnout náročnou tvorbu podobného testu, která představuje velmi složitý proces. Navíc upozorňuje, že nejde o nic nového, že test Barev života využívá historicky známého principu testu barevného sémantického diferenciálu. Autoři se také odkazují na švýcarského psychoterapeuta Maxe Lüschera a jeho barvový test (který doplnili o slovní asociace). „To ale dělá skoro každý, kdo používá v testech barvy. Navíc odborníci v oblasti psychometrie právě práci Lüschera dlouho kritizují,“ poznamenává S. Štech.

„Problém je například v tom, že v popisu testu chybí kontrolovatelný a přehledný vzorek probandů s jasnými charakteristikami, na nichž byla metoda ověřována a odzkoušena. Scházejí elementární odborná a teoretická východiska, o která se opírá. Najdeme odkaz na ‚již sumerští myslitelé‘, na Goetha, Plancka a na Lüschera... To je naprosto nedostatečné. Odborníci na tvorbu testů zpochybňují mimo jiné i jeho validitu (tedy odpověď na otázku, zda test skutečně měří to, co říká, že měří),“ upozorňuje prof. Štech.

Co se velkého zájmu o test v minulých letech a jeho rozšíření zmíněné v úvodu článku týká, S. Štech upozorňuje, že tato čísla neříkají nic o kvalitě testu. „Problém je v tom, že celá oblast školství se průběžně deprofesionalizuje, součástí tohoto jevu je i to, že dlouho nikdo nezkoumal, o jakou diagnostickou metodu se jedná. Nejde tedy o to, že by tolik škol označilo tuto diagnostickou metodu jako kvalitní. Ani nemohly, protože neměly srovnání s jinými metodami. Přitom existují kvalitní a prověřené testy pro profiorientaci, osobnostní testy, dotazníky pro zjišťování klimatu školy atd. Toto všechno zjišťovat jedním testem je nesmysl. Podle názoru UPA je už šíře využití Barev života varováním,“ konstatuje prof. Štech. „Autoři argumentují velkým zájmem a spokojeností klientů. Je to stejné, jako kdyby pacient chválil lékaře za to, že mu předepsal chutné prášky. Není to tedy žádná informace o kvalitě testu a o vypovídací hodnotě jeho výstupů. Problém je v tom, že se o výstupy těchto testů opírá i Česká školní inspekce, že je přijímá jako podklad pro hodnocení například klimatu školy, jako věrohodnou součást autoevaluace školy. Přitom je snad jasné, že míra ‚pravdivosti‘ se neměří počtem hlasivek, které ji vykřikují.“

Otázka věrohodnosti Barev života podle něho není záležitostí posledních dvou let. Žádost o uznání ležela na UPA již dřív, ale nikomu se do tohoto problému prý moc nechtělo. „Nikdo neříká – zakažte Barvy života, zakažte této firmě podnikání. Jestliže jde o softwarový produkt, který zaujal izraelského partnera, jak se občas píše – dobře, proč ne. Ale nemluvme o něm jako o diagnostické psychologické metodě, protože tou není,“ říká jasně předseda UPA.

Nejde o nějakou parodii?

Prof. Tomáš Urbánek je vedoucím vědeckým pracovníkem Psychologického ústavu Akademie věd, přednáší v Psychologickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně a je i národním zástupcem ČR v Board of Assessment EFPA (Evropská federace psychologických asociací). Je odborníkem na tvorbu psychologických testů.

„Na metodě Barvy života mi vadí zejména její teoretická neukotvenost a nejasnost, co by vlastně měla metoda měřit. Odborně podezřelé je, že se dá metodou Barvy života měřit téměř cokoliv v nejrůznějších oblastech aplikované psychodiagnostiky. Autoři tedy tvrdí, že je možné touto metodou vyšetřit žáky, školní kolektivy, týmy učitelů, dospívajícího, který se rozhoduje o budoucím povolání, ale i pracovní kolektivy, sportovní týmy, dokonce i člověka uvažujícího o tom, zda jeho somatické problémy nesouvisejí s psychikou (například i web bezdoktora.cz). Skoro by se dalo říci, že to měří cokoliv, co si člověk vzpomene. V psychologii k něčemu takovému neexistuje ekvivalent.“

Autoři ale hovoří o tom, že jde prostě o nové pojetí diagnostiky, které s lehkou nadsázkou řečeno zastánci tradičních metod nepochopili a nepřijali. Nepřipustíte, že skutečně přišli s tak převratnou metodou, která se nevejde do současného standardního rámce psychologické diagnostiky?

„Snažím se být v práci pokorný a nedělat si patent na své vědomosti a tvrdit, že jen to, co znám, je to správné. Ale existují týmy vědců, psychologů, neurologů, lékařů, kteří hledají adekvátní metody diagnostiky duševních stavů a procesů. Nic takhle univerzálního nikdo z nich zatím neobjevil. Byl by to objev skoro na Nobelovu cenu. Jistě, mohli na něco takového přijít. Problém je, že autoři nic moderního a převratného nenabízejí. Je to jen opakování zastaralé a zpochybňované metody. Citují sice renomované autory (například C. G. Junga), ale jeho myšlenky nepoužívají. V jejich textech se objevují naprosto nesmyslná tvrzení z oblasti neurověd. Jde o staré nápady možná smíchané do nového, ale úplně bláznivého a nekonzistentního koktejlu.

I nové a moderní je nutné prokázat vědeckými metodami. Kdyby někdo přivezl do nemocnice přístroj a tvrdil, že je jím možné měřit úplně všechno, asi by první otázka mířila na studie, které by pozitivně dokládaly, co skutečně přístroj měří. A pokud by nebyly k dispozici, žádný rozumný primář takový přístroj nepoužije.

Studiím o Barvách života bohužel není rozumět. Obsahují tabulky, v nichž není jasné, co čísla dokládají, grafy, které nejsou dostatečně popsány. Na naše otázky při schůzce se zástupci firmy DAP services nikdo nedokázal odpovědět.

Vypadá to, že je mimo jiné problém i ve vzájemné domluvě, co je co. Zatímco autoři tvrdí, že předložili statistické doklady o možnostech metody Barvy života, zástupci UPA říkají, že předložené materiály nic takového neobsahují,“ vysvětluje T. Urbánek.

Autoři metody ale také říkají, že vám nabídli spolupráci a vy jste ji odmítli... „Nechci, aby se na jejich stránkách objevilo, že zahájili spolupráci s prof. Urbánkem z Akademie věd ČR... Pro mě je taková nabídka nepřijatelná. Ať nám prostě pošlou odborné materiály, které nám dlouho slibují, ze kterých bude zřejmé, že jejich metoda funguje. Ze stovek stránek, které jsme zatím dostali, to neplyne. Přitom by stačil pěti desetistránkový text, který by srozumitelně říkal, jak a co se zjistí od dětí, jak se z toho získá výsledný skór a jaká konkrétní studie doložila, že například děti s určitou konfigurací odpovědí se hodí třeba na uměleckou dráhu více než děti s jinou konfigurací odpovědí. Možná to zní příliš jednoduše, ale právě tak se začíná při tvorbě každého diagnostického psychologického nástroje,“ říká prof. Urbánek s tím, že by to byla informace, o které by se dalo dál diskutovat.

„Barvy života jsou podle mého typickým příkladem cargo kultu v psychodiagnostice. Je to podobné, jako když si domorodec v Papui Nové Guinei nasadí na uši rozpůlený kokosový ořech a myslí si, že se domluví s pilotem přelétajícího letadla, jak píše Vojtěch Novotný v časopise Vesmír při hodnocení úrovně české vědy. Tváří se to sice jako věda, statistika, jako psychodiagnostika, jako matematika uplatněná při zpracování velkých souborů dat, ale když si to člověk všechno přečte, říká si, jestli to skutečně myslí vážně a nejde o nějakou parodii.“

Radmil Švancar

 

Prof. Dr. Max Lüscher se narodil 9. 9. 1923 v Basileji (Švýcarsko). Studoval sociologii, filozofii práva, filozofii, náboženství a klinickou psychiatrii. Pod dojmem experimentální práce s testem H. Rorschacha vyvíjel svůj test barev, o kterém poprvé referoval v necelých 24 letech na Mezinárodním psychologickém kongresu v Lausanne v roce 1947. Byl to výsledek jeho pětiletého výzkumu vnímání barev zdravými osobami a lidmi s psychiatrickým onemocněním.

 

 

Cargo kult

(z angl. cargo cult) je v obecném významu jev, kdy po setkání dvou kultur – vyspělejší a primitivnější – začne primitivnější kultura uctívat tu vyspělejší a napodobovat některé aspekty, které se s ní vážou, popřípadě – v užším významu – je to skupina náboženských hnutí v Melanésii, která vznikala po setkání s návštěvníky z vyspělých zemí, především od konce 19. století do konce 2. světové války. Příslušníci cargo kultů jsou přesvědčeni, že průmyslové zboží není vyráběno, ale tvořeno dobrými duchy, kteří je jen nedopatřením věnovali bělochům. Domnívají se, že opakováním rituálů bílých návštěvníků získají sami hodnotné zboží – cargo (anglicky náklad).

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz