archiv
Učitelské noviny č. 26/2013
tisk článku

20 LET S CHLUPOVKOU

Kde je ten trpaslík mezi obry? Moderní školní budova uprostřed pražského sídliště Nové Butovice působí sebejistě. Žádná okopaná, počmáraná chudinka, které občas v podobném prostředí vídáme. Když projdete prosklenými dveřmi, nestudí. Květiny jsou zelené a panely ve foyeru plné fotografií. Je na nich dvacet let školy, která začínala o dvě stanice metrem dál jako prvostupňová a po sloučení s plně organizovanou školou rozkvetla do dnešní podoby. Žáků, tříd i učitelů má mnohem víc, ale říká se jí stejně – Chlupovka. Před dvaceti lety proto, že sídlila v Chlupově ulici. Po přestěhování do ulice Fingerovy škola požádala o možnost nést ve svém názvu jméno akademika O. Chlupa.

Původní Chlupovka vznikla na začátku devadesátých let. Stejně jako dneska praskaly třídy prvního stupně základních škol ve švech, učilo se, kde to aspoň trochu šlo. Pak se uvolnila jednopatrová budova jeslí a Chlupovka byla na světě.

Nesnadné začátky

„Učila jsem tehdy na jiné škole v této části Prahy, ale už nějakou dobu jsem uvažovala, že místo změním. Když se objevila informace, že se hledá ředitelka pro prvostupňovou základní školu, přesvědčily mne kolegyně, abych se přihlásila,“ vzpomíná Blanka Janovská, ředitelka FZŠ Otakara Chlupa ve Fingerově ulici v Praze 5. Uspěla a na nové pracoviště s ní odešly další čtyři kolegyně. „Docela jsem je obdivovala, šly jsme vlastně do neznáma. Znaly mne jako kolegyni učitelku, ale já jsem nikdy nebyla ani zástupkyně ředitele. Jeden den jsem byla učitelka a druhý den ředitelka. Zvládneme to?“

První rok se rodičům nechtělo dávat děti do školy, o které vlastně nikdo nic nevěděl. Aby se ulevilo okolním přeplněným školám, byly roztrhány kolektivy několika ročníků. Vadila i frekventovaná ulice, kterou většina dětí musela cestou přecházet. Do začátku nic moc. V září 1993 zahajovala ZŠ Chlupova se 174 žáky v sedmi třídách poskládaných z žáků z různých škol.

„První rok vůbec nebyl snadný. Učitelé se sžívali, neměli jsme zkušenosti s řízením, jen jsme věděli, že chceme učit jinak. Ale už jsme si mohli zvolit mezi dvěma vzdělávacími programy – Základní a Obecnou školou. Zkusili jsme Obecnou, vyhovovala nám.“

Ani materiální podmínky nebyly zrovna úchvatné. Vybavené byly asi jen dvě tři třídy, protože nějakou dobu působila budova jako detašované pracoviště vedlejší školy. Žádná kancelář, z jediného telefonu bylo sice možné volat ven, ale dovnitř se nedovolal nikdo. O prázdninách měli učitelé plné ruce práce, aby škola přivítala žáky v přívětivém prostředí.

„Opřít jsem se mohla o kolegyně, které přišly se mnou, ostatní se postupně přidávali. Tehdy nebyl zájem o učitelská místa tak velký jako dneska, byli jsme rádi, když se nám podařilo zajistit vyučující pro všechny třídy. Kdo zjistil, že mu náš styl práce nevyhovuje, odešel. Postupně se kolektiv tříbil a usazoval. Rodiče o nás začali projevovat zájem.“

Co že tak najednou?

„Hodně jsem o tom přemýšlela. Neměli jsme žádné extra vybavení. Počítačovou učebnu jsme nastěhovali do místnosti, kde byla dřív ředitelna. Ředitelna vznikla v jednom mrňavém kabinetě. Postupně jsme prostory vylepšovali – spolu s dětmi a jejich rodiči. To všechno se odrazilo ve vztazích. Rodiče vzali školu za svou. Tohle se rychle roznese a je to ta nejlepší reklama.“

Zápisové trápení

Za dva tři roky začaly v den zápisu u Chlupovky narůstat fronty. Zájemců bylo tolik, že je škola musela odmítat. A to její spádovou oblast tvořila jediná ulice s několika vchody, její větší část patřila mateřské škole.

Rodiče se sem sjížděli z celé Prahy i v době, kdy populační křivka mířila ke dnu. Odmítat bylo možná stejně těžké jako čekat, jestli k zápisu přijde dost dětí. Zájem o školu je enormní stále. Chlupovka by si mohla vybírat. Opravdu?

„To nejde, děti ze spádové oblasti přijmout musíme,“ vysvětluje B. Janovská, „a všechny mimo ni se k nám nevejdou. Říkám to rodičům hned na začátku. Chápou to jen do doby, než se to dotkne jejich dítěte. Letos jsme chtěli vzít jen tři první třídy, protože se nám začíná plnit 2. stupeň, jenže ze spádové oblasti se přihlásilo 92 dětí. V září tedy otevřeme čtyři třídy, celkem pro 104 dětí.“

Říká se, že některé základky stavějí zápis skoro jako zkoušku, aby si pak vybraly ty nejschopnější děti.

„Pokládám to za nesmysl. Už hodnotit děti v tomhle věku je dost brzy. Vyvíjejí se, každé přijde z domova jinak vybavené. To, které se zdá na začátku slabší, může během roku udělat daleko větší skok než to, které ho u zápisu převyšovalo. Zápis u nás tradičně vypadá jako velká hra. Chceme, aby se budoucí prvňáčci do školy těšili, a ne abychom je odrazovali.“

Velké stěhování

Před čtyřmi lety už byly bývalé jesle škole velmi, velmi těsné. Ve 13 třídách se učilo 320 žáků, a to byla stále ještě prvostupňová. Nicméně rodiče naléhali, aby děti měly možnost pokračovat stejným stylem výuky i na 2. stupni. Když ředitel FZŠ Fingerova odcházel do důchodu, stala se škola v Chlupově ulici nástupnickou organizací a ředitelkou sloučené školy Blanka Janovská. Od školního roku 2009-2010 se z malé Chlupovky stala velká. Ředitelku čekal nelehký úkol – sloučit dva pedagogické sbory s různými zkušenostmi. Ředitelé, kteří to zažili na vlastní kůži v bleděmodrém, vědí, jak náročná, dlouhodobá a hlavně nevděčná to je práce.

„Nejtěžší bylo skloubit lidi, nejen ty z původní Chlupovky a Fingerovy, ale také z dalších škol. Museli jsme přijmout další učitele na 2. stupeň a také náhradu za ty, kteří z Fingerovy odešli. Bylo nutné projít ŠVP obou škol a to nejlepší z nich skloubit do jednoho. Proškolit učitele, aby všichni vycházeli ze stejných základů. Zkušené instruktory jsme zvali do školy, přesto to znamenalo nemálo sobot a nedělí. Myslím, že to většina učitelů pochopila.“

Sborovna se rozrůstá

Sehnat nového učitele už není takový problém, jako byl ještě před několika lety. Horší už je, když má vedení školy jasnou představu, o jakého pedagoga by rádo sborovnu rozšířilo. Protože FZŠ Chlupova je školou fakultní, má možnost vybrat si posilu do sboru přece jen ulehčenou. Několik bývalých studentů, kteří sem chodili na praxi, už v kolektivu je.

„O dalších nám řeknou i rodiče,“ prozradila B. Janovská. „Dostali jsme například tip na výbornou učitelku přírodopisu, která si přála změnit školu. U nás se jí zalíbilo natolik, že s sebou přivedla další dva kolegy. Ale i tak k nám chodí stejně jako do jiných škol učitelé na inzerát. První, co mne zajímá, je, jestli jim nevadí děti. I takoví učitelé jsou a je jich možná víc, než si myslíme, jen to nepřiznají někdy ani sami sobě. Ale takoví lidé by vůbec neměli ve škole být. Trápí se pak oni i žáci. Poznala jsem například učitelku, která nebyla schopná najít s dětmi společnou řeč. Zkoušeli jsme všechno možné, ale k ničemu to nevedlo, museli jsme se rozloučit. Teď učí dospělé a je spokojená. Učitel musí mít svoji práci rád. Školství nemá tolik peněz, aby si drželo lidi, které jejich práce netěší.“

Čeho si všimnou rodiče

První „všimnutí“, že je něco jinak – a hned problém. Rodiče zjistili, že všechny třídy nevypadají stejně. Některé jsou nazdobené, vymalované, v jiných je starý nábytek. Začalo se šeptat, že ředitelka nadržuje „svým“ kantorům natolik, že jejich třídy vybavila novým nábytkem. Bylo zaděláno na výbuch.

„Samozřejmě že to nebyla pravda,“ líčí B. Janovská. Když se učitelky z původní Chlupovky přišly podívat do nových prostor, zhrozily se. „Neměli jsme tam nic extra, ale bylo u nás útulno. Každý učitel si třídu uzpůsobil podle svého, rodiče mu pomáhali. Jak byli z dřívějška zvyklí, začali pomáhat i tady. První prázdniny strávili učitelé i rodiče spoustu času ve škole. Natírali parapety, tapetovali nábytek, malovali. Ze starých botníků, které našli ve skladu, vyráběli skříňky, takže máme v několika třídách botník pokaždé jinak. Pochopitelně že pak tyhle třídy byly jako nové. Nezbylo mi, než to nespokojeným rodičům vysvětlit a provést je školou. Pomohlo to, leckterá třída se pak také vylepšila.“

Aktivity pokračují

Bývalá Chlupovka byla nejrůznějšími aktivitami pověstná a jak se zdá, sestěhování jim neublížilo. Naopak, jak říká ředitelka, přibyly další.

„Někteří rodiče z prvostupňové školy měli zpočátku obavy, jestli se staršími žáky nepřijde do školy šikana. Co když budou napadat ty malé? Padaly dokonce návrhy oddělit od sebe oba stupně mříží, což jsme rozhodně odmítli. Naším cílem bylo naopak přenést styl vzdělávání a výchovy i na 2. stupeň. Takže jsme vymýšleli nové aktivity, které by to podpořily.“

Vznikl například projektový den Čtení pod lampou, na němž oba stupně spolupracují, starší děti chodí číst malým. Žáci 2. stupně také připravovali pro prvostupňové oslavy Dne dětí, zorganizovali pro ně na hřišti různé aktivity. „Dělá jim dobře být těmi staršími, rozumnějšími. Malé děti se k nim o přestávce na chodbě hlásí, nebojí se je požádat o pomoc. Naši žáci rozhodně nejsou andílci, ale problémy se šikanou tu nemáme.“

Dvacet let je dlouhá doba. Když se sečtou všechny radosti a starosti, stálo to za to? „Je pravda, že někdy jsem měla všeho plné kecky,“ přiznává Blanka Janovská. „Dnes má škola přes 700 žáků, 75 zaměstnanců. Ale práce ředitele je náročná v každé škole, je to od rána do večera a ještě si ji nosit domů. Ale už kvůli dětem to za to stálo. Nemusejí po 5. třídě hledat jinou školu, vybudovali jsme tu odborné pracovny, knihovnu, po které jsem byla dlouho nemocná, máme divadelní sál. Děti mají fůru příležitostí, jak rozvíjet své zájmy. Naším cílem je vychovávat a vzdělávat každého podle jeho možností a schopností tak, aby se uplatnil.“

       Jaroslava Štefflová

 

 

Otakar Chlup (1875 – 1965), český pedagog, univerzitní profesor, akademik ČSAV. Podílel se na budování Kabinetu pedagogů ČSAV a Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV.

 

Blanka Janovská vystudovala učitelství pro 1. stupeň základní školy na Pedagogické fakultě UK v Praze. Měla štěstí, že nastoupila do experimentální školy VÚP, která uplatňovala na tu dobu nadstandardní metody. „Dá se říct, že mým pedagogickým vzorem byla ředitelka Marghareta Zavírová. Byla přísná, chtěla od lidí práci, ale uměla ji ocenit. Přála mladým, vedla nás k tomu, abych se ze svých chyb učili. Pro začínajícího učitele byla úžasná i příležitost spolupracovat s vysokoškolskými učiteli z Prahy, z Hradce Králové.“

 

 

●  7. 1993 vznikla ZŠ Chlupova

●  1. 1995 získala právní subjektivitu

●  9. 5. 1995 se stala Fakultní školou PedF UK v Praze

●  9. 1999 byla zařazena mezi školy s rozšířenou výukou cizích jazyků

● 
8. 3. 2000 byl škole udělen Patricií Bloem z Univerzity v Clevelandu (USA) Certifikát prvního tréninkového a metodického centra programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení v ČR

● 
7. 11. 2003 jí byl udělen Certifikát Tvořivá škola a Vzdělávací středisko činnostního učení realizující inovační politiku MŠMT ČR

● 
9. 2004 – 30. 6. 2006 byla vybrána do dvouletého projektu Ověřování pilotních školních vzdělávacích programů pod záštitou MŠMT a VÚP, kterého se účastnilo 16 pilotních škol

●         
Ve školním roce 2009 – 2010 byla FZŠ Chlupova spojena s FZŠ Fingerova, vznikla FZŠ prof. Otakara Chlupa

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz