archiv
Učitelské noviny č. 02/2013
tisk článku

CENA ZA PRÁCI NAVÍC

Když jsem procházela webové stránky Základní školy v Rokytnici nad Jizerou, zaujaly mne její aktivity jaksi nad plán. Copak sport, ten ke kraji plnému sjezdovek patří. Ale škola se prezentovala také zajímavými akcemi v rámci výtvarné výchovy. Učitelé jezdí s žáky pravidelně po stopách naší historie. Přitom škola s 200 žáky si po ekonomické stránce moc vyskakovat nemůže. Co musí udělat pro to, aby si „to navíc“ mohla dovolit?

„Snažíme se pracovat co nejlépe a zároveň ekonomicky.“ Odpověď ředitelky BLANKY ZEMÁNKOVÉ byla stručná. Ve své funkci je druhým rokem, ale jako učitelka českého jazyka a výtvarné výchovy působila ve zdejší škole už dlouho předtím. „Momentálně máme 208 žáků, ale bývalo jich víc, početnější ročníky teď odcházejí. Naštěstí nám do první třídy nastoupilo 21 žáků, letos má být počet dětí podobný, tak se to snad bude postupně lepšit.“

Co dovolí ekonomika

„Zřizovatel nám v rámci možností pomáhá. Nemůžeme mít přemrštěné nároky, ale vždycky jsme schopni se domluvit,“ zněla první reakce B. Zemánkové. Bylo znát, že ve zřizovateli má škola velkou oporu, i když stát na školství šetří. Což letos už by to mělo být s onivkami lepší, ale v uplynulém kalendářním roce to bylo jako všude na pováženou.

„Dřív jsme mívali na rok přes 200 tisíc, teď jsme měli 107 tisíc na všechno. To si moc skákat nemůžeme. Třeba takové plavání. Autobus většinou hradí rodiče, polovinu úhrady za výcvik jsme platili z onivek, druhou polovinu nám dal zřizovatel. V září jsme pro prvňáčky nedostali ani korunu. Nebyli jsme sami, ale v tak malém městečku to byl docela problém. Jak vysvětlit holčičce, že na lavici nemá tolik pomůcek, jako dostal před rokem její starší bráška? Obrátili jsme se tedy na dodavatele, na místní obchodníky. Sháněli, kde by co našli za slušné ceny, aby prvňáci našli srovnatelné dárky. Ustáli jsme to, jsme rádi a všem, co pomáhali, moc děkujeme.“

Situace je o to složitější, že v místě je vysoká nezaměstnanost. Není možné spoléhat na to, že rodiče všechno obstarají. Ale zatím se prý nestalo, že by děti neměly, co na vyučování potřebují.

„Nějaké učebnice můžeme koupit, ale musíme se domluvit, co je právě nejnutnější. Vzdělávání učitelů a pomůcky se snažíme zajistit také prostřednictvím projektu Peníze školám. Ale i tady nám podle možností vypomůže zřizovatel.“

Po téhle stránce by si letos už mohli oddechnout. Jenže pořád tu ještě hrozí nemocenská.

„Je pravda, že se může stát něco nepříjemného, třeba operace. Radši to zaklepu. Učitelé u nás naštěstí nemarodí, asi jsme zocelení horami.“

Sport tu mají v krvi

I když škola nějaké zvláštní zaměření nemá, sport tu je z logických důvodů prioritou.

„I tady musíme myslet na to, abychom sehnali co nejlepší nabídku za co nejmenší náklady. Dětem z lyžařského oddílu se snažíme vycházet vstříc, ale musíme mít jasná pravidla, aby byla plněna i práce ve škole. Například lyžařský kurz, který obvykle stojí školy dost peněz, pořídíme relativně levně. Sjezdovky máme za rohem, instruktory jsou naši proškolení učitelé nebo nám vypomůže místní lyžařská škola. V půjčovnách nám vyjdou vstříc, lyžování na svazích na Studenově máme zadarmo. To jsou vlastně všechno sponzorské dary místních podnikatelů. Díky tomu můžeme připravit například ke konci školního roku cyklokurz. Dvě učitelky se za pomoci několika rodičů vydaly na kolech s osmičkou a devítkou na třídenní pobyt na nedaleké chatě. Líbilo se všem velice.“

Výhodou je spolupráce s místním Domem dětí a mládeže, který má širokou nabídku zájmových kroužků – od sportovních, výtvarných, přes jazykové až po počítače.

„To by učitelé všechno nezvládli a po finanční stránce by to byla katastrofa.“

Něco navíc

Že má škola k výtvarné výchově blízko a navíc má i zajímavé nápady, je vidět, sotva překročíte práh. K orientaci v budově slouží turistické značky, chodby zdobí mnoho dětských prací.

„Nechceme se soustředit jen na klasické výtvarné práce. Zkoušíme koláže, vyrábíme jednoduché vitráže, účastníme se různých výtvarných soutěží. Jedna souvisí s tradiční slavností pašeráků. Další soutěž navazuje na 110 let místní radnice, děti ji budou ztvárňovat nejrůznějšími technikami. Další činnosti se zaměřují na práci s papírem, textilem, přírodními materiály. Děti to baví.“

Aktivity, o kterých jsme dosud mluvily, má škola na dosah. Ale do Památníku Terezín, kam pravidelně vyjíždějí nejstarší žáci, je z Rokytnice daleko.

„Exkurze je součástí dějepisu. I když doprava něco stojí, tahle návštěva je hodně důležitá. Památník připravuje pro žáky zajímavý program a musím říct, že ho berou. Přijíždějí připravení, vědí, o co se jedná, přesto je bezprostřední dojmy zmrazí. Takové setkání s realitou jim zůstane v paměti. Podobně pro ně otvíráme také projekt Příběhy bezpráví. Chodí k nám na besedu místní pamětník, na jehož životě se 50. léta podepsala. Umí s dětmi mluvit.“

Učitelé jsou obecně schopni dát žákům víc, než jim předepisují povinnosti. Dělají to často i přesto, že k tomu nemají odpovídající podmínky. Stát by na to ale neměl spoléhat. Letos by měly mít školy přece jen lepší výchozí linii – vyšší onivky, společnou kasu pro pedagogické i nepedagogické pracovníky. Leccos však ještě k bezproblémovému provozu školám chybí. Bohužel leckdy je to i pochopení zřizovatele.

„To u nás neplatí,“ reaguje okamžitě B. Zemánková. „Naši zastupitelé mají zájem na tom, aby tu škola fungovala, dělají pro nás maximum.“

A co na to zřizovatel? „Myslím, že kasu má stejně prázdnou škola i radnice, tím spíš musíme spolupracovat,“ odtušil starosta PETR MATYÁŠ, který sem před léty chodil jako žáček.

Tohle se poslouchá dobře.


Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz