archiv
Učitelské noviny č. 04/2012
tisk článku

Akademické senáty univerzit odstartovaly odpor vůči MŠMT

Připravují se debaty, demonstrace, možná i stávky…

Dvacet z šestadvaceti akademických senátů veřejných vysokých škol (VVŠ) se na začátku ledna postavilo proti postupu ministerstva školství při přípravě nové vysokoškolské legislativy. Tvrdí, že akademické svobody jsou ohroženy a že politici chtějí univerzity dostat pod větší kontrolu, než je tomu dnes.

Vlastně s tím začala Rada vysokých škol (RVŠ). Ale protože se v těchto týdnech nachází v jakémsi útlumovém stavu (procesním, nikoliv funkčním) – proběhla volba nových členů a za dveřmi je tak i výběr nového předsednictva – na chvíli se komunikace se státní mocí ujaly senáty jednotlivých veřejných vysokých škol (VVŠ).

Jádro současného odporu většiny akademické obce v naší republice vůči ministrovi školství má dvě roviny: formální, respektive procedurální a obsahovou. Věnujme se nejdříve té první.

Nepochopený slib, nebo šalba?

Reprezentace vysokých škol, tedy Česká konference rektorů (ČKR) a zejména pak RVŠ a ruku v ruce s ní i akademické senáty (AS) univerzit tvrdí, že připomínky vysokých škol nebyly řádně vypořádány, respektive ne na základě dohody s ministerstvem školství. Proto se 5. ledna AS obrátily na vládu, respektive na všechny její ministry otevřeným dopisem: „…rádi bychom vás touto cestou požádali, abyste při projednávání návrhu Věcného záměru zákona o vysokých školách věnovali zvýšenou pozornost připomínkám reprezentace vysokých škol označeným jako neakceptované. Domníváme se totiž, že MŠMT jim tuto kategorii oproti předchozímu slibu podsunulo procedurálním trikem. Minimálně připomínky Rady vysokých škol měly být označeny jako rozpor.“

Ještě ten den ministerstvo školství zareagovalo a ve svém prohlášení označilo tvrzení předsedů AS za zcela nesprávné a zkreslující skutečnost: „Před předložením věcného záměru zákona vládě si MŠMT vyžádalo také připomínky ČKR a RVŠ. Tyto připomínky byly zváženy a v řadě případů akceptovány, nebylo však možné akceptovat všechny z nich. Způsob vypořádání připomínek je uveden v materiálu, který je předložen vládě spolu s textem věcného záměru. Neakceptované připomínky reprezentace vysokých škol však nemohou být předmětem rozporu. To znamená, že o odlišnosti názorů mezi ministerstvem a reprezentací vysokých škol nebude rozhodovat vláda. Takový postup je legislativními pravidly vyhrazen pro případy rozporných názorů mezi vládními rezorty (a některými dalšími institucemi obdobné povahy). Ve vztahu k připomínkám organizací typu reprezentace vysokých škol legislativní pravidla výslovně uvádí, že takové připomínky ‚nejsou předmětem rozporu, i když je tato připomínková místa označila jako zásadní‘ (čl. 7 odst. 3 legislativních pravidel vlády).“

Akademici jsou ale přesvědčeni, že dohoda mezi nimi a ministerstvem zněla jinak: reprezentace vysokých škol budou výjimečně akceptovány jako regulérní připomínková místa, tedy nikoliv jen jako vedlejší, a že tedy rozporné body budou vládě jednoznačně předloženy s označením rozpor. A její ministři pak budou povinni se těmito rozpory zabývat. K čemu tedy došlo? K „běžnému“ komunikačnímu šumu, tedy nedorozumění – akademičtí funkcionáři špatně pochopili slib MŠMT, anebo je ministerstvo (ministr) jednoduše převezlo?

Důkaz?

K dispozici je, pokud je mi známo, jediný veřejně dostupný doklad konkrétní podoby daného slibu. Jde o bodový zápis z jednání sněmu RVŠ, který proběhl 24. listopadu minulého roku. V něm se popisuje vystoupení náměstka ministra školství pro výzkum a vysoké školství Ivana Wilhelma: „Zdůraznil, že oba návrhy věcných záměrů zákonů byly 16. 11. 2011 odeslány do vnějšího připomínkového řízení. Do připomínkových míst byly zahrnuty i RVŠ a ČKR. Toto zařazení výrazně posouvá vliv obou reprezentací na připravované zákony, vzniká tím prostor pro uplatnění připomínek k předkládaným dokumentům a pro komunikaci s jejich předkladatelem, kterým je MŠMT. Vládě bude předloženo i kompletní vypořádání připomínek ze všech připomínkových míst.“

Klíčová je poslední věta. Jde v ní totiž právě o to, jestli ono „kompletní vypořádání“ znamená vypořádání ve smyslu standardního připomínkového místa, nebo připomínkového místa vedlejšího.

Faktem je, že návrh věcného záměru zákona byl vládě předložen na konci prosince spolu s vypořádanými připomínkami. V jednom textovém souboru je transparentně uveden jak výčet všech připomínek od standardních připomínkových míst (jako jsou zejména ministerstva, ale také třeba Akademie věd ČR, Česká národní banka nebo Svaz průmyslu a dopravy ČR), tak i od oněch nad rámec běžných pravidel, jako jsou právě ČKR a RVŠ.

Pravdou také je, že se z dokumentu zřetelně dozvíme, jak se ke každé a jedné ze čtyřiatřiceti připomínek RVŠ ministerstvo školství postavilo: neakceptováno: 11, akceptováno: 17, částečně akceptováno: 4, vysvětleno: 2.

Jen dva uznané rozpory

A nyní se dostáváme k další kardinální otázce a tím plynule i k obsahové rovině celého sporu: Které z jedenácti neakceptovaných připomínek by byly bývaly musely být ministerstvem označeny jako rozpor a vláda by se jimi byla nucena zabývat, kdyby šlo o připomínky regulérního připomínkového místa?

Než se ale na tuto otázku pokusíme odpovědět, podívejme se nejdříve na ty připomínky, jež standardní připomínková místa označila jako rozpor. Jsou dohromady jen dvě.

První z nich je zásadní připomínka ministerstva financí. Tomu vadí navrhovaná rámcová dohoda, jež by byla sjednávána mezi danou VVŠ a MŠMT na dobu tří až pěti let. Šlo by o smlouvu zaručující minimální výši příspěvku náležícího této škole, pokud by plnila sjednané ukazatele výkonu ve vymezených letech. Ministerstvo financí svůj nesouhlas odůvodňuje tím, že: „V dané ekonomické situaci nelze připustit vznik dalšího mandatorního výdaje. Bylo by to v rozporu se snahou vlády snižovat podíl mandatorních výdajů na celkovém rozpočtu České republiky.“

Je paradoxem, že jde o bod, se kterým reprezentace vysokých škol naopak jednoznačně souhlasí. Co víc: vysoké školy po něm volají již řadu let jako po nástroji, který by jim alespoň v horizontu vždy nejbližších roků zajistil základní financování. Skončilo by tak každoroční potupné handrkování o každou korunu.

Druhou připomínkou, jež byla označena jako rozpor, je námitka Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR. Ta považuje za vhodné, aby „zůstala zachována stávající míra reprezentace studentů v akademických senátech vysokých škol a jejich fakult“. To znamená, že by současná hranice až polovičního možného zastoupení studentů v senátech jejich škol neměla být nijak snížena a neměl by tak být přijat návrh MŠMT povolující maximálně jednu třetinu. Studenti jsou podle sekce centrálním prvkem vysokých škol. „Proto studenti, kteří se navíc mají i finančně podílet na fungování vysoké školy, by měli mít rozhodující slovo při rozhodování o otázkách týkajících se jejího fungování a směřování.“

Tuto připomínku jako zásadní uvedla i RVŠ. MŠMT ji sice neakceptovalo, ale díky sekci pro lidská práva má jistotu, že tento klíčový rozpor (vysoké školy změnu pravidel podoby své samosprávy odmítají dlouhodobě) bude na vládě přednesen. Otázkou je, jestli někdo ze členů vlády zároveň vznese pregnantně formulovaný požadavek RVŠ, aby v návrhu zákona bylo uvedeno, že: „Zastoupení studentů bude nejméně jedna třetina a nejvýše jedna polovina členů akademického senátu.“

Školné? Žádný problém

Z neakceptovaných připomínek RVŠ nám jich tak zůstává ještě deset. Je jisté, že za další rozpor by v případě uznání RVŠ jako plnohodnotného připomínkového místa musel být označen nesouhlas rady se školným. Ta ho navrhuje z věcného záměru zákona jednoduše vypustit. A odůvodňuje to tím, „že zákon o finanční pomoci studentům je nedopracován a zjevně nepřijatelný, teprve až po dopracování a po ověření funkčnosti tohoto zákona lze projednávat otázku zavedení institutu školného. Předložený návrh je navíc v rozporu s Programovým prohlášením vlády.“

Ale protože žádné jiné z regulérních připomínkových míst proti školnému není a ani nijak nezpochybňuje jeho neurčitou podobu, není vyloučeno, že se jím vláda nijak zvlášť zabývat nebude…

RVŠ doporučuje také vypustit dvě tematicky příbuzné pasáže věcného záměru zákona, které se zabývají novou podobou Akreditační komise a zřízením takzvané Národní akreditační agentury. Popis fungování těchto institucí je podle rady až příliš detailní, zatímco samotná nová podoba akreditačního řízení ještě úplně jasná není. Jinak řečeno, forma zde předbíhá její obsah…

Dalším kandidátem na rozpor je jistě otázka změny statutu profesorů a docentů. Podle představ MŠMT by již nemělo jít o automaticky přenosný titul, ale o pozici vázanou na danou vysokou školu. Tuto změnu však RVŠ odmítá: „Navrhujeme zachovat stávající systém habilitačních a profesorských řízení. K funkčním místům byla uplatněna řada výhrad. Zrušení vazby titulu na osobu vyvolává dojem, že ztrátou funkce ztrácí osoba svou kvalifikační hodnotu. Funkční profesoři a docenti staví tyto funkce na úroveň středoškolských učitelů-profesorů, kteří tento titul používají také jako funkci. Je konstatováno, že tituly získaly v našem prostoru značnou společenskou prestiž a možnost jejich získání je jedním z motivačních prvků pro mladé, kdy prestiž částečně kompenzuje nízké tarifní platy.“

MŠMT: Dojde ke zvýšení autonomie vysokých škol

RVŠ upozornila i na zjevný nesoulad, kdy v jedné části návrhu věcného záměru se hovoří o tom, že akademický senát se bude oproti současné praxi jen vyjadřovat k návrhu rozpočtu předkládanému rektorem radě veřejné vysoké školy, tedy rozpočet nebude již schvalovat. Tato představa však koliduje s formulací na jiném místě věcného záměru zákona: „Akademický senát bude na návrh rektora přijímat hlavní rozhodnutí vysoké školy (zejména statut, vnitřní předpisy, dlouhodobý záměr, rozpočet, rámcovou dohodu s ministerstvem) a všeobecně pak bude vykonávat funkce kontrolní, iniciativní a poradní.“ Neakceptováno…

 

Na tom, že stejně jako nyní rektora jmenuje prezident, se nic nemění. RVŠ však požaduje, aby v zákoně bylo jasně stanoveno, že prezident zvoleného rektora musí jmenovat ve lhůtě určené zákonem. Důvodem je to, aby uvedení rektora do funkce, jako jediného statutárního zástupce školy, neprovázely žádné průtahy. Proč ministerstvo takovýto logický a pragmatický požadavek odmítá, je jen těžko pochopitelné.

 

Dvě připomínky se dotýkají statutu vysoké školy. V obou případech se to jeví tak, že zástupci vysokých škol pro své akademické instituce paradoxně požadují přísnější pravidla, než jaká nově navrhuje MŠMT: jednak považují za nedostatečné, že statut nemusí obsahovat ustanovení týkající se právní a hmotné odpovědnosti vysoké školy, respektive jejího zakladatele za závazky vůči studentům (případná ztráta akreditace, zánik školy), jednak by kromě statutu měly být povinnými i studijní a zkušební řád a také řád disciplinárního řízení.

 

Poslední dvě připomínky se týkají v podstatě jen proklamativních prohlášení, která se v samotném zákoně samozřejmě neobjeví, ale VVŠ s nimi přesto musejí nesouhlasit. Ministerstvo školství tvrdí, že zákon rozšíří kompetence orgánů samosprávy škol, čímž dojde ke zvýšení jejich autonomie. A že v době příprav se výrazně zvýšil počet zastánců vzniku nového vysokoškolského zákona oproti jeho pouhé novelizaci. RVŠ to v obou bodech vnímá zcela opačně: První tvrzení považují akademici za věcně nesprávné (což dokazují výše uvedené informace), to druhé označují prostě za nepravdivé.

 

Je hodně pravděpodobné, že při dalším vypořádávání připomínek by RVŠ na ministerstvu školství požadovala, aby je prakticky všechny označilo jako ROZPOR.
Lukáš Doubrava

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_01_390x60.png
reklama

svetlana_125x125.gif
ucebnice
vizab_240x100.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
49%
32%
20%
termaly_losiny_2019.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz