archiv
Učitelské noviny č. 27/2010
tisk článku

BUZULKA – ŽIVOUCÍ ŠKOLA NA IT CESTĚ

 

 „Podívejte se, právě to přišlo!“ přerušila Milena Hodková rozhovor. S nedočkavostí roztrhla obálku a s nehranou hrdostí mi ji ukazovala. Ministerstvo školství jí v dopisu sdělovalo, že akreditační komise rozhodla, že její škola, ZŠ s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodovědných předmětů a s rozšířeným vyučováním informatiky v Buzulucké ulici v Teplicích, získala akreditaci jako vzdělávací centrum. Budou moci v rámci DVPP nabízet kurzy práce s interaktivními tabulemi.
PROPOJENÉ PAVILÓNY
Buzulka, jak tady škole důvěrně říkají, patří mezi relativně mladší a modernější školy. Před necelými padesáti lety byla na velkoryse velké ploše postavena pavilónová škola. Toto řešení se ale neukázalo časem a zkušenostmi z provozu jako nejlepší – přecházení z pavilónu do pavilónu přinášelo spoustu problémů. Propojením budov vznikla možnost projít mezi nimi „suchou nohou“ i vstupní atrium s vitrínami plnými různých pohárů a taky s velkoplošnou obrazovkou, na které se promítají třeba záznamy z různých školních akcí a také informační programy, které připravují samotní žáci v průběhu vyučovacích hodin informatiky. Zeleň, prostor, interaktivní tabule. Živoucí škola. Tak mi přišla Buzulka při mé návštěvě na konci školního roku.
PŘÁTELSKÁ ŠKOLA
Když jsem požádal ředitelku M. Hodkovou, aby svoji školu sama charakterizovala, chvíli jakoby zaskočeně mlčela. „Přátelská škola,“ shrnula pak své přemýšlení do dvou slov. „Snad ji tak vnímají i lidé okolo,“ dodává.
„Jsme v našem regionu prestižní školou, možná i pro šířku naší nabídky. Už jsme mluvili o interaktivních tabulích a rozšířeném vyučování informatiky, i o rozšířeném vyučování matematiky a přírodovědných předmětů. Vedle toho jsme v minulých letech nabízeli i vzdělávání dětem s lehkým mentálním postižením, dvě takové třídy tady ještě máme. Pletou si nás i se sportovní školou, protože naše děti vyhrávají řadu sportovních soutěží. (Bývalý ředitel naší školy byl výborný a zapálený tělocvikář a jeho duch tu stále zůstává.) Rozvoj dětí ve všech oblastech. Zažití úspěchu. V uměleckých soutěžích, sportovních soutěžích, vědomostních soutěžích, v ekologických soutěžích. I to jsem mohla odpovědět na vaši první otázku,“ říká ředitelka Buzulky M. Hodková. A výuka pomocí interaktivních tabulí jim podle ní v podpoře tohoto trendu pomáhá.
BOJ S PROSTOREM
Ptám se i na nedostatky školy. Tady odpovídá velmi rychle – máme málo prostoru, říká. Divím se, protože jsem viděl areál školy – od silnice sice vypadá jako obyčejný školní pozemek, dozadu se ale otevírá do jednotlivých parků mezi pavilóny, do zahrady pro „pozemky“ i do hřišť na sportování. „Venkovního prostoru máme skutečně bohatě,“ přikyvuje ředitelka, „ale scházejí nám učebny, abychom mohli víc dělit třídy při některých předmětech, na pořádání soutěží atd.“ Jak je to tedy s velikostí školy? Když vznikala, chodilo do ní přes 1000 dětí, byla to také její kapacita. Prý až 40 dětí ve třídě jako dopad rostoucího sídliště. Dneska už ale tato psaná kapacita neodpovídá požadavkům moderní školy, těch 760 žáků, pro které je Buzulka „jejich školou“, je podle ředitelky horní hranicí možností školy. Donedávna tu byly třídy, kde se blížil počet žáků třiceti, ale s ohledem na počet umyvadel a toalet a metrů čtverečních ve třídách, tedy s ohledem na hygienické předpisy je početním stropem 28,5 dítěte na třídu. A protože se půlka špatně shání, naplňují třídy maximálně na osmadvacet.
Když se pak mají půlit třídy například na jazyky, těžko hledají prostor. „Zrušila jsem dílny, protože neodpovídají nové hygienické vyhlášce – a vybudovali jsme tam jednu třídu. Totéž se teď chystáme udělat s třídou určenou pěstitelství… Potřebujeme skutečně další běžné třídy,“ říká ředitelka školy.
KONČÍCÍ SPECIÁLNÍ TŘÍDY
Dílny, pěstitelství - to je prostor, který určitě využívali žáci speciálních tříd. Jejich počet ale postupně a plánovaně ve zdejší škole klesá. Dneska už mají jen osmou a devátou třídu, nižší neotevírali. „Třídy pro mentálně postižené žáky tu vznikaly automaticky, krátce po revoluci. Rodiče hledali pro své děti alternativu oproti zvláštní škole, jak se jí říkalo. U nás měly tyto děti vyčleněn jeden pavilón a klid. Postupně byly po doporučení poradny a se souhlasem rodičů selhávající děti zařazované do speciálních tříd prvního i druhého stupně. Rodiče i město tyto třídy potřebovaly, v Teplicích byla jen jedna zvláštní škola. Máme speciální pedagogy, třídy se profilovaly ve sportu, vyhrávaly například soutěže ve florbalu, bylo vidět, že se s těmito dětmi dlouhodobě pracovalo. Postupem doby se ale situace měnila – školy si často selhávající děti na prvním stupni asi kvůli normativu nechávají, ale nepracují s nimi, jak je potřeba, protože to neumějí. A do našich tříd je chtějí posílat až tehdy, když si s nimi nevědí rady. To je systém, který nám ani dětem nevyhovuje – rozhodli jsme se proto tento program postupně utlumit,“ vysvětluje M. Hodková.
MÍSTO PRO TALENTY
Rozšířenou výuku matematiky nabízí Buzulka od 80. let. Podle M. Hodkové i v ostatních školách v Teplicích a okolí tuto tradici přijímají – nebrání se přechodu matematicky nadaných dětí na tuto školu, někdy dokonce samy ředitelky volají a upozorňují na „své“ vyčnívající žáky. Přece jen, tady budou mít větší šanci na rozvinutí svého talentu. Navíc nadané děti mívají své problémy – s uplatněním v kolektivu, s dysporuchami… „Náš systém výuky jim vyhovuje,“ tvrdí M. Hodková.
Sport, matematika, přírodní vědy, IT. To všechno jsou oblasti, které se dají označit v Buzulce za profilující. V poslední době začíná mít navrch oblast informační a komunikační techniky.
DŮCHODCI S FLASH PAMĚTÍ
„V době SIPVZ – státní informační politiky ve vzdělávání – a povinného IT vzdělávání pedagogů byla naše škola vzdělávacím akreditačním střediskem. Veškeré možné finanční prostředky jsem tehdy směrovala právě do vzdělávání učitelů naší školy. I díky tomu tu snad není nikdo, kdo by neuměl s počítačem. To ani nejde v době internetové komunikace! I kolegové v důchodovém věku chodí s flashovou pamětí v kapse a žijí interaktivitou!“ říká ředitelka školy.
Také po pořízení první interaktivní tabule („šlo o activeboard, na který se píše speciálním perem,“ vysvětluje M. Hodková) přišla „vlna“ vzdělávání. Tabuli nainstalovali do učebny zeměpisu s tím, že tam bude nejvíc potřeba. Problém byl v tom, že o výuku s využitím této techniky začali mít zájem další učitelé, kteří se do učebny zeměpisu hned tak nedostanou. Ředitelka vzpomíná, jak v době studia postgraduálu na Technické univerzitě v Liberci (studium jim škola hradila z peněz na DVPP) se oba „ajťáci“ nadchli pro práci se smart tabulemi. Zřizovatel tehdy poskytl škole peníze na další dvě interaktivní tabule, jednu dokonce škola získala navíc zdarma jako bonus. A dneska má takové tabule v jedenácti učebnách a interaktivní tabule se stávají podle ředitelky samozřejmou součástí výuky, která děti motivuje – těší se na ni, vyžadují ji – a pokud se některá porouchá a hodina má proběhnout bez jejího využití, dávají najevo své zklamání.
 PENÍZE SE NAJÍT MUSÍ
„Peníze se najít musí,“ říká M. Hodková, když se ptám, kde na to škola bere. Kromě zřizovatele - rady města Teplic, který prý na zdůvodněné žádosti o mimořádné investice slyší, využívá finance z ministerstva školství, z peněz na pomůcky i z projektů…
Jestliže ve školství existují dvě cesty vybavování školy výpočetní technikou (jedna směřuje k vybudování počítačových učeben, druhá pak počítá spíš s rozložením techniky do celé školy), zdejší pavilónová škola se vydala oběma cestami. „Máme tři skvěle vybavené počítačové učebny, což podle mého odpovídá počtu žáků naší školy. Kromě toho myslím, že škola našeho typu musí mít dostatečný počet interaktivních tabulí s notebooky a dataprojektory. Na této úrovni jsme. Kdyby bylo dost peněz, přála bych si, kdybychom mohli mít v každé učebně dva tři další počítače. Bylo by to skvělé hlavně pro první stupeň. Žáci druhého stupně mají možnost pracovat pravidelně v počítačových učebnách. Všechno chce ale svůj čas. Postupně rekonstruujeme elektrické rozvody v jednotlivých pavilónech podle toho, jak získáme prostředky. Teď se snad pustíme do pátého pavilónu a tak se nám otevře možnost dovybavování dalších učeben výpočetní technikou propojenou do interní sítě a pochopitelně připojenou k internetu,“ plánuje M. Hodková. A vysvětluje, že počítačové učebny jsou výhodné při práci s celou třídou, kdežto dva tři počítače v učebně skvěle umožňují individuální práci s dítětem. „Jestli je například ve třídě dyslektik, který má problém s tím, aby zvládl tempo ostatních, může pracovat samostatně na počítači,“ říká.
INTERAKTIVNÍ TABULE – LÁKADLO, MOTIVACE, SAMOZŘEJMOST
V oblasti IT se dominantou školy staly interaktivní tabule. Postupné navyšování jejich počtu se střídalo s proškolováním nejdříve dvojice zmíněných „ajťáků“, kteří pak ročním intenzivním kurzem otevřeli kolegům tento na jedné straně virtuální a na druhé z pedagogického hlediska naprosto konkrétně využitelný prostor – prostor možností interaktivních tabulí. Školení bylo skutečně intenzivní (úterý, čtvrtek, úterý, čtvrtek…). „Některým nám dalo hroznou práci, abychom se ve všem zorientovali,“ přiznává ředitelka. Škola dokupovala další vybavení, které podporovalo interaktivitu výuky. Děti mohou například měřit teplotu, svítivost a další fyzikální veličiny… „Výuka je tak maximálně názorná a učitel nemusí žáky přesvědčovat, aby pracovali, sami si o úkoly říkají,“ chválí M. Hodková.
NEJEN PRO SEBE, TAKY PRO DRUHÉ
Škola si nechce nechávat svoje zkušenosti pro sebe. Právě proto jako první škola v regionu založila „Smart klub“ a zorganizovala konferenci o možnostech využití interaktivních tabulí ve výuce. Sjeli se zájemci z širokého okolí, z toho ředitelka dovozuje, že po takové nabídce je veliká poptávka. Škola pro ředitele a učitele připravila ukázkové hodiny, programy připravovali jednak učitelé, jednak samotné děti… Předváděli, jak by měla vypadat moderní výuka, která bude děti skutečně bavit. „To byste nevěřil, co ti žáčci dokážou! My se to učili v potu tváře dva roky, ale pro ně je to samozřejmost, je to prostředí, ve kterém se pohybují s jistotou a intuicí, na kterou my jen těžko nedosahujeme. Pro ně neexistují naše psychické bariéry, všechno chápou jako hru,“ chválí s obdivem v hlase ředitelka. A připojuje zkušenost – při dějepisu si děti z šesté třídy rozebraly témata na celý rok hned na začátku, aby je mohly postupně připravovat, aby je doplnily obrázky, hrami…
Škola také podala žádost o přiznání statutu vzdělávacího centra. Jednak má odborníky, kteří dokážou kolegům z dalších škol předávat své zkušenosti s prací s interaktivními tabulemi, jednak to bude pro školu znamenat i nezanedbatelný zdroj dalších příjmů. Využitelných třeba i na dovybavování školy.
 „Víte, naprostá většina kolegů učitelů je na této škole proto, že mají podmínky pro kreativní práci, že mají k dispozici špičkovou techniku, že mají dostatek pomůcek, že mají prostor pro to, aby uplatnili své nápady. Třeba výtvarnice – vezme foťák, jde s dětmi, pořídí snímky, při hodině pak na počítačích v grafických programech fotografie upravují, koncipují cíl svého projektu, pak ho představí ostatním… A tak bych mohla jmenovat kantory každého z předmětů. Když ale chcete mít moderní učitele, musíte mít i moderní školu,“ je přesvědčena M. Hodková.
RADMIL ŠVANCAR
 
 
My se to učili v potu tváře dva roky, ale pro ně je to samozřejmost, je to prostředí, ve kterém se pohybují s jistotou a intuicí, na kterou my jen těžko nedosahujeme. Pro ně neexistují naše psychické bariéry, všechno chápou jako hru.
 
Když chcete mít moderní učitele, musíte mít i moderní školu.
 
Dnešní školní práce žáků se staví do protikladu ke školní práci předchozích historických etap, kdy pro žáky bylo učení hlavně vynucenou a nepříjemnou činností. Učení budoucnosti má motivační znaky hry, je vykonáváno s radostí, z potřeby zapojení se do této činnosti se zvídavostí.
(Z projevu ředitelky Základní školy Buzulucká v Teplicích M. Hodkové při příležitosti konference o využití interaktivních tabulí.)
< zpět do čísla
banners/louskacek.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
termaly_losiny_10-19.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz