archiv
Učitelské noviny č. 17/2010
tisk článku

JAK UČIT O LIDSKÝCH PRÁVECH?

 

Společenská témata a konflikty, současné i minulé, jejich průběh a řešení, vzbuzují většinou zájem veřejnosti, protože obsahují emocionální náboj. Občané i politici často nesouhlasí s jejich řešením, ale stejně často se v nich obtížně orientují. Navrhují přímočará řešení, aniž domýšlejí jejich konsekvence do budoucnosti. Společenskovědní problémy však nejsou přesnou matematickou operací, ale výslednicí složitě propojených procesů. Ve výuce se ale dají efektivně a prakticky využít ve výchově k občanství.
Cílem takové výuky je, aby si budoucí občané osvojili postupy racionálního rozhodování ve svém soukromém i veřejném životě. Výzkumy prokázaly, že rozhodovací procesy a jejich řešení jsou pro mladé lidi přitažlivé svojí kontroverzí, dodávají do výuky vitalitu. Studium takových jevů poskytuje studentům příležitost porozumět dynamice, zákonitostem a proměnlivému charakteru společenských jevů. Na nich se studenti učí demokratickým a občanským postojům, morální odpovědnosti.
Učitelé se však výuky kontroverzních a citlivých témat obávají, nejsou si docela jisti, jakým způsobem učit o nepříjemných a morálně obtížných situacích. Negativním nebo odpor vzbuzujícím jevům se raději vyhýbají, aby nenarazili na kritiku nadřízených nebo rodičů.
Pokud takový stav ve škole nastane, je třeba, aby učitel své nadřízené a rodiče v předstihu informoval. Vysvětlil jim a doložil argumenty, proč chce konkrétní téma do výuky zařadit a jaké očekává z výuky výstupy. Sám si musí promyslet vhodnou strategii výuky včetně toho, jak bude reagovat na případné stížnosti z řad veřejnosti. Tím se do značné míry zbaví vlastní nejistoty.
Při přípravě výuky musí učitel uvažovat o tom, kde je hranice mezi poznáním a jeho demokratickou aplikací a kde začíná ve výuce indoktrinace. Mnoho učitelů se také domnívá, že neutrální předávání morálních hodnot a kulturního dědictví postačí k tomu, aby vychovali inteligentního a kriticky uvažujícího občana. Tento způsob výuky se ve školách nejvíce uplatňuje, ale pro výchovu odpovědného občana není dostatečně účinný. Indoktrinace postrádá objektivní přístup, stává se nekritickou a povrchní rétorikou. Demokratické ideály jsou sice příkladné, ale jejich pouhé hlásání ve výchově k občanství nestačí.
Jestliže studenti na základě vlastní práce a uvažování vypracují logické řešení problému, jsou jejich znalosti, schopnost rozhodovat i morální postoje kvalitnější, pro jejich další učení přínosnější. Je více než pravděpodobné, že se díky vlastnímu prožitku budou o společenské problémy více zajímat.
Jedním z nejdůležitějších témat ve výuce humanitních předmětů, a to ve všech zemích, jsou lidská práva. Jejich studium a vývoj, jejich současná situace pomáhá studentům pochopit stav demokracie a svobody v jednotlivých zemích. Lidská práva a jejich realizace nejsou jen záležitostí lokální, omezenou na vlastní zemi, jsou záležitostí víceméně globální. Jejich stav závisí na mezinárodním zájmu a spolupráci. Boj za lidská práva nikdy nekončí, žádná společnost není ideální, v jejím vývoji je vždy skryto potenciální nebezpečí změny k horšímu. Proto by studenti měli znát mechanismy takových jevů, jako jsou rasismus, militarismus, potlačování demokratické opozice, ale i projevy omezené na „domácí prostředí“, jako jsou korupce, ostrakismus nebo šikana. Měli by se ve škole dovědět o národních i mezinárodních institucích, které se otázkou lidských práv zabývají. Lidská práva, kdekoliv na světě, jsou zárukou důstojného života občana.
 
Lidská práva a globální společnost
Svět je paradoxní, na jedné straně existuje vyspělá technologie, na straně druhé pokračují lokální válečné konflikty, šíří se chudoba, mizí tradiční energetické zdroje, množí se projevy mezinárodního terorismu. To všechno jsou fenomény, které potenciálně i de facto ohrožují lidská práva kdekoliv na světě. Proto jsou učitelé společenskovědních předmětů odpovědni, už z podstaty svého vzdělání, studentům pomáhat v orientaci a řešení spletitých společenských situací. Výuka humanitních předmětů by měla směřovat k tomu, aby si budoucí občané uvědomili, že oni sami jsou odpovědni za respektování lidských práv, a to i ve svém běžném životě. Lidská práva však nelze učit pomocí autoritativních metod založených jen na rétorice, výuka lidských práv by se měla stát modelem demokracie ve škole.
Model demokratické výuky by měl vycházet z důkladné znalosti historických a sociologických souvislostí studovaného jevu. Například kontroverzní a dosud diskutované svržení atomové bomby na Hirošimu nelze kriticky zhodnotit, aniž by si studenti prostudovali závěrečné fáze války v Tichomoří, situaci japonské vlády podřízené militantním generálům, tehdejší omezené znalosti o zbraních hromadného ničení a proces rozhodování americké vlády. Součástí objektivního posouzení této stále aktuální historické události jsou následky atomového zásahu a množství obětí z řad civilního obyvatelstva. Důkladná a všestranná znalost problému je předpokladem pro jeho kritické posouzení a objektivní rozhodování. Dnešní diskuze na internetu na téma Hirošima svědčí o opaku. Je patrno, že znalosti diskutujících o této události jsou většinou minimální. Podobně nesmyslné a argumentačně nepodložené diskuze se vedou i o jiných tématech, a nejen na internetu.    
 
Výuka lidských práv ve škole
Výuku společenských témat nelze izolovat, naopak, má se stát integrální součástí výuky ve všech humanitních předmětech. Může reagovat na aktuální společenské klima nebo školní problémy. Řešení konfliktů, kupříkladu ekologicko-morálních, lze včlenit i do výuky jiných předmětů. Není omezena ani věkem, i mladší žáci mohou aktivně spolupracovat na řešení „menších“ konfliktů, jako je třeba hrubé chování ke spolužákovi.
Během dalšího učení studenti pracují na stále náročnějších tématech, jako je postavení žen, starších lidí nebo etnických skupin ve společnosti. V předmětu dějepis mohou poznávat a posuzovat historické dokumenty, které jsou spojeny s vývojem lidských práv a občanské společnosti. Poznávají příklady z dějin, kdy byla lidská práva potlačena. Výuka by měla obsáhnout i širší dimenze, neomezovat se jen na témata „národní“. Pokud chceme, aby naši občané byli kvalitně vzdělaní, škola jim musí přiblížit Evropu a svět. Tím poznají, že i v jiných národech existují analogické problémy, že konflikty na druhém konci světa mohou náhle zvrátit dosavadní vývoj ve vlastní zemi. Příkladů z dějin i ze současnosti je mnoho.
 
„Citlivá“ témata
Jako příklad uvádím feminismus, téma, které se v naší běžné výuce příliš často neobjevuje. Česká společnost většinou považuje feminismus za „zviditelnění“ výstředních amerických intelektuálek. Je pravda, že „hlásání totálního nepřátelství vůči mužům za každou cenu“ z úst radikálních feministek tento nepříznivý dojem o feminismu posiluje. Ve Spojených státech dostaly tyto „bojovnice za ženská práva“ název „Nazi feminists“. Jejich projevy jsou typickou indoktrinací a projevem nesnášenlivosti.
Feminismus je však původně společenským hnutím s historickými kořeny. Vývoj feminismu v Evropě v 19. století je integrální součástí boje za lidská práva. Studium postavení žen v minulosti ukazuje, v jakém ponížení musely ženy, jakéhokoliv věku i společenského statutu, žít. I dnes jsou zděděné stereotypy chování k ženám a jejich marginalizace ve svých důsledcích pro společnost škodlivé. Spolupráce na základě rovnocenného postavení mužů a žen přináší pro společnost větší prospěch.
Feminismus nebyl náhodným jevem, jeho výchozím bodem se stalo celoevropské úsilí o důstojný život každého člověka. Příkladů z historie je možno využít ve srovnání se současným postavením žen v jiných zemích. Jejich životní osudy jsou mnohonásobně horší než v evropské minulosti, přestože žijeme ve 21. století. Příklady diskriminace žen v některých zemích jsou natolik kruté, že si mládež uvědomí, že feminismus není ideologií bojechtivých fanatiček, ale ve své podstatě hnutím, které usiluje o humanitní principy.
Pokročilí studenti mohou studovat současné i minulé negativní jevy v různých částech světa. Určují, jakým způsobem se na nich podílí potlačování lidských práv. Mohou analyzovat například problémy otroctví, šoa, úlohu „železné opony“ a potlačování lidských práv v komunistických režimech, radikální a teroristická hnutí, kmenové války v Africe, potlačování náboženských i lidských práv křesťanů a jiných minoritních náboženství v mimoevropských oblastech. 
Každé nově narozené dítě ve světě má nárok na důstojný život. Bez ochrany lidských práv by lidská společnost morálně zdegenerovala. Lidská práva určují kvalitu života jedince i společnosti, jsou předpokladem pro vytváření nových a pozitivních hodnot, vědeckých, technických nebo kulturních. Jsou nadřazena i občanské legislativě, která často zaostává za společenským vývojem.
  Marie Homerová
            
 
< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama
ucebnice
okentes2018-a.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
citoliby-web.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz