archiv
Učitelské noviny č. 29/2006
tisk článku

Heslo budoucnosti: Komunitní škola

„Musíme se postavit proti nesmyslné likvidaci školství v malých obcích. Jeho význam stále ještě nedoceňujeme. Až si ho uvědomíme, může být pozdě. Potom si ti, kdo dneska malé školy ruší, budou marně sypat popel na hlavu.“ Starosta obce Valeč v Karlovarském kraji je nesmlouvavý nejspíš i proto, že je původním povoláním učitel. S aprobací matematika-tělesná výchova začínal na základní, končil na vysoké škole. Budoucnost školství na venkově vidí jednoznačně v komunitních školách či jiných moderních formách vzdělávání.


Valeč není velká, něco přes 260 obyvatel. Dřív je živilo převážně zemědělství, dnes je tu poměrně vysoká nezaměstnanost. I spojení se světem je obtížné. Vlak žádný, autobus zastaví pouze několikrát za den. Když ale vystoupíte na pečlivě upravené návsi, napadne vás, že obec je v dobrých rukou. Jen ta škola…

„Už máme připravený projekt, který ji zcela promění.“ Starosta PETR SUŠANKA je na sto procent přesvědčen, že příští rok začne. „Máme štěstí, že ve škole je perfektní pedagogický sbor. Když učitelé nechtějí, můžeme se stavět na uši. Ovšem potřebují mít zázemí obce, a to není jednoduché. Ani naše škola neměla takové, jaké by potřebovala. Problém je ve financích. Daňová výtěžnost je nedostatečná, nic neřeší. Sázím na aktivity LEADERu.“

LEADER SE PŘEDSTAVUJE

LEADER je program Evropské unie realizovaný v jejích členských zemích. Jeho název pro období 2000-2006 je LEADER + a navazuje na předcházející programy LEADER I (1991-1994) a LEADER II (1994-1999). Je určený pro mikroregiony dobrovolně sloučených obcí, které spolu s místními podnikateli a NNO (nezávislými neziskovými organizacemi) mohou na své projekty získat dotace přímo od Evropské unie, nikoli tedy jako dosud zprostředkovaně, například přes kraj. Nově vstupující členové však budou moci čerpat finanční prostředky z EU až v dalším období. Už dnes je na zapojení do programu připraveno přes 3500 obcí a měst. Patří mezi ně i Valeč, která je spolu s dalšími 47 obcemi Karlovarského, Plzeňského a Ústeckého kraje začleněna do místní skupiny Vladař.

„Program LEADERu se časem proměnil na metodu,“ říká P. Sušanka. „Je to něco jako práce zdola, v níž nedominují starostové ani státní úředníci, ale podnikatelé a nezávislé neziskové organizace. V naší akční skupině Vladař jsme se domluvili, že budeme mimo jiné dělat všechno pro to, aby se školství na venkově udrželo.“

VALEČSKÁ ŠKOLA

Ředitelkou málotřídky s pěti ročníky ve dvou třídách (spojený je 1. a 2. ročník a 3.,4., a 5. ročník) je KAMILA DVOŘÁKOVÁ, ke škole patří také oddělení mateřské školy a školní družina. „Práce je to sice složitá, ale stojí za to,“ je přesvědčená ředitelka. „Ve škole je pohoda a klid. Takovou devizu ve všech školách, hlavně v těch větších, nemají.“

Mateřská škola a družina se podle potřeby prolínají. Protože první autobus přijíždí do Valče v 6.30 hod., je už mateřinka otevřená. Učitelka vyzvedne děti na zastávce a odvede je do školy. Před osmou odejdou školáci do třídy a mateřinka pokračuje ve svém programu. Po odpoledním spánku, v 15.00 hod. přecházejí pro změnu mateřinkové děti, které si rodiče ještě nevyzvedli, do školní družiny. Ta končí provoz v 16.30 hod.

I když se sem sjíždějí děti z pěti okolních obcí, není to tak dlouho, co mateřská škola s 13 žáky bojovala o přežití. Teď je spokojená. Základní měla v uplynulém školním roce 27 žáků, mateřince mohl starosta na základě nového školského zákona zvýšit kapacitu na 21 dětí. „I když prázdniny obvykle s počtem žáků zahoupají, věřím, že pro základní školu výjimku od pana starosty zatím potřebovat nebudeme.“

VIZE KOMUNITNÍ ŠKOLY

Komunitní škola nabízí kromě tradičního vzdělávání i mimoškolní aktivity. Nejen svým žákům, ale i těm, kteří už školu opustili, jejich rodičům i dalším obyvatelům obce.

„Takovou školu naše oblast nutně potřebuje,“ vysvětluje K. Dvořáková. „Vysoká nezaměstnanost, sociálně slabší složení obyvatel. Vzdělání není ve všech rodinách prioritou. Spolupráce s rodinou proto patří mezi naše nejdůležitější, a někdy také nejtěžší úkoly. Ale nechci nikomu křivdit, s některými rodiči je radost spolupracovat.“

První úvahy nad nabídkou aktivit nad běžný rámec školy se obracejí k výpočetní technice, výuce cizích jazyků a sportu. Mohly by přitáhnout mládež i dospělé. Na to ale síly stávajících učitelek nejspíš stačit nebudou.

„Určitě ne. Škola pak bude otevřena od rána do večera, pro mimoškolní aktivity budeme nutně potřebovat lektory. Protože komunitní škola je i v zájmu obce, uvažovali jsme s panem starostou, že by mohli být placeni v její režii.“

Ani teď si na nabídku mimoškolních aktivit rodiče rozhodně stěžovat nemohou.

„V rámci minimálního preventivního programu sociálně patologických jevů nabízíme žákům devět zájmových kroužků, což je na naši málotřídku, myslím, dost. Máme tady angličtinu, flétnu, výtvarný kroužek, jógu, šití, ruční práce, práce s přírodním materiálem, a pak kroužky s názvem Papíráček a Všehochuť. Až na výtvarný kroužek, který vede místní opravdový malíř, a jeden kroužek, který vedou rodiče, všechny ostatní zajišťujeme my.“

To znamená dvě učitelky ze základní školy, jedna z mateřské a vychovatelka ze školní družiny.

PENÍZE, PENÍZE, PENÍZE

I s mateřinkou necelá padesátka dětí. To se tu devět kroužků „uživí“? Jakou částku jsou rodiče schopni za kroužek zaplatit?

„Kroužky jsou zdarma, tady to jinak nejde. Děti je navštěvují a my máme radost, že se odpoledne jen tak neflinkají,“ říká K. Dvořáková. „Ale děláme tu také spoustu jednorázových akcí. Výlety, sportovní soutěže. Ke konci školního roku je to například soutěž O valečský koláč nebo už tradiční zahradní slavnost. Stezku odvahy v zámeckém parku završujeme spaním ve škole. Protože cestování na sportovní soutěže je pro nás obtížné, a navíc příliš drahé, zapojujeme se do akce Školní sport. Stejnojmenný časopis umožňuje školám s podobnými problémy účastnit se soutěží na dálku. Sportujeme doma a výsledky posíláme do redakce, kde je vyhodnotí. Nedovedete si představit radost dětí, když zjistí, že jsme se třeba z 50 zúčastněných škol ocitli na předních místech.“

Pro učitelky je odměnou osobní ohodnocení. Když na provoz kroužku nevystačí školní peníze, pomůže radnice. Stejně jako když jede škola na výlet.

„Jezdíme do okolí, od rodičů vybíráme jen to nejnutnější.“

Obec dotuje i úplatu za mateřskou školu a družinu.

„Řešili jsme na zastupitelstvu, jestli je lepší trvat na úplatě od rodičů a nechat děti na ulici, nebo za ně zaplatit a mít širší možnost je vychovávat. Rozhodli jsme se pro druhé řešení,“ doplnil starosta. 

CO MALÁ ŠKOLA ZVLÁDNE

Nedalo mi, abych se nezeptala, jak se teď škola vyrovnává s úkoly, nad kterými vrtí hlavou i některé velké školy. Přece jen chystat se na zcela nový projekt komunitní školy a zároveň připravit školní vzdělávací program a rozšířenou nabídku jazyků… To není zrovna málo.

„Jistě že to bude práce navíc, ale my jsme na ni zvyklé. To vám potvrdí všechny málotřídky,“ konstatovala K. Dvořáková. „Školní program jsme si museli pro smíšené třídy připravovat vždycky. Nejsou to jen spojené běžné ročníky, ale čas od času i dítě, které by mělo navštěvovat zvláštní školu. Ta je od nás ovšem daleko a jak už jsem říkala, s dopravou to tu není jednoduché. Musíme zvládnout hlavně formální stránku věci. Jakkoli je to pro nás z časových důvodů obtížné, navštěvovali jsme akce zaměřené na tvorbu ŠVP. Přitom když u nás jeden učitel vypadne, je to problém. Zapojili jsme se do speciálního dotovaného programu pro málotřídky. Věřím, že všechno zvládneme bez větších problémů.“

I rozšíření výuky cizích jazyků?

„To už bude složitější,“ přiznala ředitelka. „I když mám kvalifikaci na výuku němčiny, učím angličtinu, aby naši žáci mohli v 6. ročníku plynule navázat. Nezbylo mi nic jiného, než se přihlásit k dálkovému studiu angličtiny jako jednooborového předmětu na vysoké škole v Praze. Momentálně mám před státnicí. Přese všechno se domnívám, že v našich podmínkách je zahájení výuky cizího jazyka ve 3. třídě příliš brzy. Mnozí naši žáci mají problém i s češtinou a to nemluvím o vadách řeči. Budu ráda, když se na začátku naučí jazyk aspoň vnímat. Už proto vítám, že si osnovy budeme sestavovat sami.“ 

V průběhu rozhovoru pak vyplynulo, že Kamila Dvořáková kvůli svým žákům absolvovala nejen kurzy věnované specifickým poruchám učení, ale také studium zaměřené na logopedickou péči. 

„Vždyť jsem vám říkal, že tu máme perfektní kantory,“ glosoval P. Sušanka. „Byl bych rád, kdyby paní ředitelka završila své studium diplomovou prací na téma Komunitní škola. Nabídl jsem se jí jako konzultant a jsem připraven jí podle mých sil pomoci. Celou dobu, kdy jsme působil na Karlově univerzitě, jsem se snažil o to, aby smysl doktorských a diplomových prací mých studentů spočíval v aplikaci do praxe. Myslím, že by to mohla být zajímavá a hlavně prospěšná práce. Vím, že o komunitní škole uvažuje poměrně dost starostů i ředitelů.“

KOMUNITNÍ ŠKOLA SE RÝSUJE

Když starostu posloucháte, říkáte si, jestli si nestaví příliš vzdušné zámky. Jenže on sáhne do knihovny a vytahuje jednu složku za druhou. Jeden projekt, druhý, třetí… Plány, rozpočet, zdůvodnění. Zdá se, že priority jsou nastavené. Jakmile budou k dispozici finance, je možné začít. Rekonstrukce školy je podle něj na prvním místě. Interiér i exteriér. Mělo by dojít i na krytý bazén, na víceúčelové hřiště...

„Do podzimu chceme dát dohromady klubovnu mládeže. Mimo daňovou výtěžnost, to znamená sponzorskými dary,“ vypočítává P. Sušanka.

Od Ferony by měla obec dostat moderní stavební buňky, které je možné sestavit jako byt.

„Líbilo by se mi, kdyby odpovědnost za jejich údržbu měly děti a ne škola, i když by je také využívala. Ale nevím, jestli by to zvládly. Vyzkoušíme si to o prázdninách. Dám jim na starosti autobusové zastávky. Dělaly v nich lotroviny, poničily je. Uvidíme, jak si povedou.“

Mezi velkorysé plány patří také zcela nový Dům mládeže, který dostane k dispozici škola. Jeho součástí by měla být opičí dráha s věžemi, šplhadly, hrazdami a bradly. Něco mezi tělocvičnou v přírodě a adrenalinovou dráhou. Kdyby se podařilo realizovat jenom zlomek, bylo by to fajn.

PLÁNY A REALITA

Podaří se vize uskutečnit? Vždyť stačí, aby se pár rodin s dětmi odstěhovalo, a škola může zaniknout.

„To nesmíme dopustit a LEADER nám v tom pomůže.“ Petr Sušanka je rezolutní. „V Polsku například vznikly na venkově stovky škol, které stát předtím zrušil. Některé dokonce soukromě. Ale to naše cesta nebude. Možná se mýlím, ale jsem přesvědčený, že když bude mít škola nejen kvalitní učitele, ale také moderní zázemí, nebude mít s počtem žáků problémy.“

Nemáte jako bývalý učitel tendence školu řídit?

„To starosta nesmí a ani mě to nenapadlo! Když starosta nemůže pomoci, má být zticha. Když může, pomůže, pak mohou obě instituce spolupracovat. Ale tvořit školu musí ředitel s učiteli, do toho by jim nikdo zasahovat neměl. Ideální je, když si vedení obce a škola rozumí. Jakmile ztratí společnou řeč, je konec. Ale úplný konec, protože pak může mít škola postupně méně a méně žáků - až zanikne.“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/klaster_broumov.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama

mikroskop.gif
stredoskolak_125 x 125.jpg
ucebnice
mezi-stromy_240x100-3.jpg
termaly_losiny_240_100_skolni_vylet_1_03.jpg
anketa
Je český vzdělávací systém připraven na rozsáhlou inkluzi?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
25%
60%
15%
cesko-nem_fond.gif
1498082400_wifi 3.gif
© Copyright 2010 - 2016 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: diversite.cz