archiv
Učitelské noviny č. 31/2003
tisk článku

Osvojení dítěte

Rodina pro dítě neznamená pouhou základní životní jistotu, ale je obvykle i základním východiskem pro jeho další vývoj. Dětskými lékaři a psychology bylo prokázáno, že pouze rodina je optimálně schopna uspokojit potřeby dětí a poskytnout mu oporu a jistotu v poznávání světa. Dítě je závislé na dospělých nezanedbatelnou část svého života a je tedy nutné mu po tuto dobu poskytnout odpovídající ochranu s cílem zabezpečit jeho začlenění do společnosti.


Čím je dítě menší, tím je míra jeho závislosti na dospělých větší a naopak - čím více se blíží dospělosti, tím méně ochrany a pozornosti vyžaduje. Tyto poznatky mluví zřetelně ve prospěch psychologického rodičovství, ve prospěch adoptivních a pěstounských svazků, ve prospěch náhradní rodinné péče, založené na citových vztazích oproti péči ústavní, která nikdy nemůže být založena na citových vztazích. Proto se také dává přednost svazku adoptivnímu před svazkem pokrevním, který svou funkci neplní, tj. zejména tehdy když biologičtí rodiče nezabezpečují řádnou výchovu dítěte a zájem dítěte vyžaduje jeho svěření do jiné rodiny. Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče je nejvolnější formou náhradní rodinné výchovy. Na rozdíl od pěstounské péče, kde zákon přímo výslovně stanoví, že do pěstounské péče mají být svěřovány děti, jejichž výchova v původní rodině není možná z příčin, které jsou zřejmě dlouhodobější, je tato forma náhradní rodinné výchovy namístě jen v těch případech, kdy existuje reálná možnost, že se dítě bude moci vrátit do své původní rodiny. Odebrání dětí z rodiny a jejich umístění v náhradním prostředí může být uskutečněno jen na podkladě soudního rozhodnutí. Jedná se o situace, kdy přirozená rodina nemůže, nechce nebo se neumí o své nezletilé děti starat.

Evidentně nejvýznamnějším institutem, který podstatně mění vazby dítěte s jeho pokrevními rodiči, je osvojení dítěte jinou osobou. Z poslání a účelu osvojení vyplývá, že tato forma náhradní rodinné výchovy je nejpříznivěji zabezpečena tehdy, když se dítě osvojením dostává do úplné rodiny, ve které bude mít oba rodiče.

Osvojením rozumíme úplné začlenění dítěte do nové rodiny. I když ve většině zemí je osvojení chápáno až jako poslední z možných řešení pro děti bez rodičů, je ve skutečnosti lepším a vhodnějším způsobem, jak zabezpečit řádný vývoj dítěte, než jeho umístění v zařízeních k tomu určených.Článek 21 Úmluvy o právech dítěte dává sice přednost umístění osvojeného dítěte v zemi jeho původu, neodmítá však ani adopce do ciziny v případech, kdy není možné najít adoptivní rodinu či vhodné zařízení pro umístění dítěte v jeho vlasti, a toto řešení se jeví pro dítě vhodnější. Pokud dojde k osvojení dítěte manželi, pohlíží se na ně jako na rodiče dítěte a na jejich rodiče jako na prarodiče dítěte, v případě, že osvojitelský pár má vlastní děti, jsou ve vztahu k osvojenému dítěti sourozenci. Osvojenému dítěti se v důsledku osvojení mění příjmení z původního na příjmení osvojitelů. Pokud navíc dochází k osvojení nezrušitelnému, jsou osvojitelé zapsáni v matrice a dítě obdrží nový rodný list ( osvojení nezrušitelné). Z ustanovení § 66 odst. 1 zák. o rod. vyplývá, že jako společné dítě nemohou osvojit dítě dvě osoby, které nejsou manžely. Neplyne však z něho, že tímto osvojením manžely je založen nedělitelný osvojenecký vztah, který by nebylo možné zrušit jen ohledně jednoho z osvojitelů. Nedělitelnost osvojení dítěte manžely neplyne ani z ustanovení § 73 odst. 3 zák. o rod. Při výkladu tohoto ustanovení je nutno naopak dovodit, že obnovení vzájemných práv a povinností mezi osvojencem a jeho původní rodinou včetně obnovení jeho dřívějšího příjmení nastává pouze v tom případě, když dochází k úplnému zrušení osvojení ve vztahu k oběma osvojitelům. V případě, že zůstává zachován osvojenecký vztah alespoň k jednomu ze dvou osvojitelů (např. při úmrtí jednoho z nich), soustřeďují se práva a povinnosti, které by jinak měli při výchově dětí rodiče, u tohoto osvojitele a není důvod k obnovení vztahů k dřívější rodině. Zákon o rodině nevylučuje osvojení osamělou osobou; ustanovení § 74 odst. 2 zák. o rod. to připouští výjimečně i u osvojení nezrušitelného. V takovém případě má dítě pouze jediného osvojitele, který mu nahrazuje oba rodiče. Stejný případ nastane, dojde-li zejména v důsledku rozvodu manželství osvojitelů, kteří v průběhu manželství osvojili dítě jako společné, ke zrušení osvojení ve vztahu k jednomu z obou osvojitelů. Pokud by se připouštěla možnost zrušit takové osvojení pouze jako celek u obou osvojitelů a jeden z nich by chtěl zůstat nadále osvojitelem, musel by podat nový návrh na osvojení.

Základním předpokladem pro osvojení je zjištění, že budoucí osvojitelé splňují předpoklady pro řádnou výchovu dítěte a že osvojení bude ku prospěchu dítěte a společnosti. Zájem dítěte by měl být rozhodujícím a základním měřítkem pro všechny, kdo se na osvojení dítěte podílejí a o něm rozhodují.Požadavek, že "Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí,...", najdeme také v Úmluvě o právech dítěte ve článku 3 a v článku 1 Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodních osvojeních. Současně se v tomto ustanovení objevuje požadavek, aby kompetentní orgán dohlédl, zda osvojení zajistí dítěti stabilní a klidný domov. Dítě může být osvojeno pouze fyzickou osobou způsobilou k právním úkonům v plném rozsahu. Tato podmínka je dána z důvodu, aby osvojitel měl rodičovskou zodpovědnost, mohl dítě vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek jako rodič vlastní. Osvojitel musí být právně bezúhonný, zdravotně a výchovně způsobilý zajistit péči o dítě a musí být přiměřeného věku, aby na něj mohlo být pohlíženo jako na přirozeného rodiče. Mají-li zprávy státních orgánů a společenských organizací sloužit soudu ke zjištění skutečného stavu věci, je zapotřebí, aby dotazy byly jasně a přesně formulovány zejména v tom směru, jaké jsou osobní, rodinné a majetkové poměry budoucích osvojitelů, zda mají vlastní děti, jaké mají vyživovací povinnosti a zda mají předpoklady pro výchovu dětí v řádném rodinném prostředí. Stává se však, že soudy při zjišťování prospěšnosti osvojení pro dítě a společnost vycházejí někdy jen z návrhů a neprovádějí potřebné dokazování a to ani v těch případech, kdy zprávy orgánů a organizací nejsou určité nebo jasné a bylo by třeba provést další důkazy. Nevyžadují někdy výpisy z rejstříku trestů, popřípadě trestní a jiné spisy a písemnosti, které mohou spolehlivěji objasnit poměry budoucích osvojitelů a prospěšnost osvojení pro dítě a společnost. Při zjišťování zmíněné zákonné podmínky osvojení soudy v některých případech chybují, když navrhovatelům ukládají, aby zprávy o své pověsti a pracovní morálce si sami opatřovali a soudu předložili, protože objektivita takových informací může být pak velmi nízká. Způsobilost k právním úkonům na straně osvojitele si soudy ujasňují již z lékařských zpráv o zdravotním stavu osvojitele, ale i z dalších zpráv a vyjádření orgánů a organizací vyžadovaných v řízení o osvojení.
K tomu, aby mohlo osvojení zdárně proběhnout, musí příslušný orgán zjistit všechny informace, týkající osvojitele dítěte a jeho rodiny. Patří sem zejména otázky vztahující se k osobnosti, zdraví a finanční situaci osvojitele, jeho rodinnému životu, schopnosti vychovat dítě. Zcela jistě by nemělo stranou zájmu zůstat ani zjištění, co vede osvojitele k tomu, aby dítě osvojil, dále v případě, že o osvojení žádá pouze jeden z manželů, zjištění, proč druhý z manželů svoji žádost nepřipojil, posouzení vzájemné vhodnosti dítěte a osvojitele a doby, kterou strávilo dítě v péči osvojitele. Zkoumání těchto otázek by však nemělo na druhou stranu představovat byrokratické vytváření bariér, stejně jako by nemělo nadměrně prodlužovat dobu řízení, která svěření dítěte do adopční péče předchází.

Je-li Úmluva o právech dítěte postavena na základní myšlence, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, je stávající praxe víceletého zkoumání uchazečů o adopci činností, která se zájmem dítěte v souladu zcela určitě není. Jestliže pouze rodina je optimálně schopna uspokojit potřeby dětí a poskytnout mu oporu a jistotu v poznávání světa, měla by ústavní výchova představovat řešení pouze dočasné, a to v maximálně omezeném čase. Jinak se v konečném efektu stává prohrou.

LIBOR NEDOROST,
Nejvyšší státní zastupitelství ČR, Pedagogická fakulta MU v Brně
VLADISLAV VĚTROVEC,
Vysoká škola Karla Engliše v Brně

< zpět do čísla
banners/louskacek.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
termaly_losiny_10-19.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz