archiv
Učitelské noviny č. 32/2004
tisk článku

Brání se ředitelé vzdělávání?

Zaznělo to už mnohokrát: Jak se škola vypořádá s tvorbou vlastního školního vzdělávacího programu, do značné míry závisí na osobnosti jejího ředitele. Na jeho schopnosti získat pro tuto práci kolegy, na jeho kreativitě a v neposlední míře na jeho vzdělanosti. Jenže právě tady je problém. Ředitelé se do dalšího vzdělávání dvakrát nehrnou.


Na toto téma jsem si před časem povídala s ředitelem Krajského vzdělávacího a informačního centra Nový Jičín PETREM HABRNÁLEM a vedoucí metodičkou EVOU MOKROŠOVOU. Jejich centrum má tradici ověnčenou zájmem učitelů především proto, že jim vždycky dokázalo včas – a mnohdy i v předstihu - nabídnout to, co praxe škol potřebuje. „Už dlouho nerozdělujeme vzdělávací kurzy a semináře podle předmětů, ale podle oborových činností. Perspektivu vidíme v klíčových kompetencích učitele, v inovaci jeho práce,“ připomíná P. Habrnál.

V nabídce centra je hodně podpůrných kurzů zaměřených na RVP ZV a tvorbu ŠVP. Přesně to, co by ředitelé i učitelé měli znát dřív, než začnou vlastní program tvořit. Průřezová témata jako je osobnostní výchova, výchova občana, zdravý životní styl, environmentální výchova, ale také poruchy učení, integrace… Jenže je tu jeden problém.

„Zatímco pomoc handicapovaným dětem chápou ředitelé jako samozřejmost, vzdělávat se například v oboru multikulturní výchovy nepovažují za nutné. Mají pocit, že se jich netýká. Netuší, že pokud mají ve škole jediné dítě jiného etnika, musí o kultuře jeho národa něco vědět,“ upozorňuje E. Mokrošová. „Opravdu nosné kurzy, které nabízíme ředitelům zůstávají často nenaplněné. I když se přihlásí třeba jen osm účastníků, nerušíme je, radši je dotujeme z jiné činnosti.“

UČITELŮM NEVZDĚLANÝ ŘEDITEL VADÍ

Tyhle připomínky slýchám v různých koutech republiky. „Pro našeho ředitele vzdělávání nic neznamená. To, co se kdysi naučil na vysoké škole, mu stačí. Cokoli jiného považuje za vzpouru. V takovém prostředí se těžko učí.“ 

Učitelům pak chybí motivace na své práci cokoli měnit. Stereotypy se konzervují. Podobné zkušenosti mají i v Novém Jičíně. Například kurz osobnostní a sociální výchovy Dokážu to? absolvovaly stovky učitelů z širokého okolí. Bohužel, ne tak ředitelé.

„Pro řídící pracovníky jsme naplnili dva kurzy po 14 lidech,“ posteskla si E.Mokrošová. „Byly nesmírně zajímavé, ale uvědomili jsme si, jak mají někteří ředitelé úzce zaměřené myšlení. Každou aktivitu chtějí vyhodnotit, stanovit cíl, vědět, k čemu konkrétně bude dobrá. Neuvažují, že se jim nabízí cesta, že žák nebo učitel může přijít se svým názorem. Stane se, že nám učitelé po absolvování nějakého kurzu napíší: Tohle by měli vědět ředitelé! Jenže ředitelé na stejné téma neslyší. Nenaplnily se třeba kurzy na téma Krizové situace výuky a jejich řešení, Sociálně osobnostní výcvik manažera, Týmová práce, Prožitková pedagogika.“

CO ŘEDITELŮM BRÁNÍ?

Nemusí to být vždycky neochota něco se dovědět. Zejména na malých školách to může být i nedostatek peněz na další vzdělávání. Svou roli určitě hraje také nedostatek času, ředitelé si stěžují na administrativu narůstající geometrickou řadou.

„Ředitel je opravdu tlačen nastaveným systémem zřizovatelských pravomocí spíš do role ekonomicko právního manažera,“ brání své kolegy ve funkci P. Habrnál. „Hodně záleží na tom, jak si se zástupcem rozdělili pravomoci. Jeden z nich by vždycky měl být něco jako vzdělávací leadr, manažer změny.“ 

Někomu zase může vadit fakt, že je v jednom kurzu s učiteli ze své školy. Nechce se jim příliš otevírat, obává se o ztrátu prestiže… 

„Záleží na tématu,“ přiznává E. Mokrošová. „Někdy je třeba, aby kurz absolvovala celá škola, včetně jejího vedení. To jsou například tzv. Sborovny, které připravujeme pro učitelské týmy. Lektor přijede za nimi. Někdy přímo do školy, stále častěji si však učitelé zaplatí víkendový pobyt v příjemném prostředí, práce bývá efektivnější.“

Úskalím homogenní ředitelské skupiny z bezprostředního okolí bývá určité „zapouzdření“. Místo aby ředitelé přicházeli s nápady, hledají důvody, proč změna není možná. Nebo tvrdí, že „to přece dávno dělají“, i když zpětná vazba jejich kantorů říká, že opak je pravdou. V takovém případě je rozumnější pořádat semináře pro ředitele z mnohem širšího okolí, aby odpadl pocit konkurenčního prostředí. 

CO S TÍM?

Prý vysvětlovat, názorně předvádět, přesvědčovat.

„Společnost se proměňuje, žáci, rodiče, veřejnost – učitel musí jít s nimi, jinak je ztratí,“ připomíná P. Habrnál. „Inovace mu pomáhá, aby psychicky přežil. Bohužel, málokomu dochází, že neustálé vzdělávání je vlastně záchrana.“

„Na klimatu školy poznáte, jestli se její ředitel vzdělává,“ tvrdí E. Mokrošová. „Chceme obnovit síť našich metodiků, přivést do centra novou krev. Ale je to běh na dlouhou trať. Jako by se schopní lidé báli přihlásit. Asi se příliš často zdůrazňuje, že změna vzdělávání přináší kantorům jenom dřinu. Méně už, že jim přináší i radost. Že chodí do školy rádi, když se práce daří. Že získají svobodu, když je žáci berou. A když je učení baví, pak baví i děti, ne?!“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz