archiv
Učitelské noviny č. 25/2003
tisk článku

Český jazyk v říši divů...

Když mi o tom přátelé vyprávěli, myslel jsem si, že si dělají nemístnou legraci, která hraničí s pomluvou. Nevěřil jsem, že by ředitelky a ředitelé, úřady a kontrolní orgány něco takového tolerovali. Že by na institucích, které jsou financovány z veřejných zdrojů, mohly vyučovat evidentně nekvalifikované osoby.


Český jazyk se většina z nás učí od narození. Rodiče mluví na své děti už od prvních okamžiků, kdy dítě přijde na svět. Jsou však lidé, kteří se narodili jako prelingválně neslyšící, nedoslýchají nebo ohluchli. Ve chvíli, kdy došlo ke ztrátě určitého množství sluchu, a kdy se ještě jedinec neměl možnost naučit správně číst, psát a používat bezvýhradně komunikační kanály českého jazyka, přestává platit teorie o stejné startovací čáře a rovných podmínkách. Pro osvojování a osvojení si mluveného jazyka je velmi důležitý sluchový vjem. Pokud ho jedinec nemá, stává se pro něj úkol, naučit se používat byť i psanou formu mluveného jazyka, úkolem velmi těžkým. Zkuste třeba vypnout na svém televizním přijímači zvuk a sledovat film nebo zprávy. Zkuste se učit japonsky tak, že vás zavřou do zvukotěsné místnosti a přes sklo na vás někdo bude mluvit a psát. Jak dobře japonsky se asi naučíte?
Ve stejné situaci se nacházejí osoby se ztrátou sluchu. Ačkoliv jsou na spoustě škol přítomni tlumočníci znakového jazyka a kvalita studentových vědomostí je přímo úměrná kvalitě tlumočníkovy reprodukce mluveného jazyka, je stěžejní osobou a podavatelem informací právě kantor. Pokud totiž někdo ztratil sluch, nemá ve spoustě případů možnost kontroly, jestli je ta či ona část vyučované látky v pořádku. Těžko se informace ověřují u stejných vrstevníků nebo u rodičů, kteří jsou sami neslyšící, nebo kteří často znakový jazyk neovládají perfektně.
Očekával bych tedy, že zrovna český jazyk, protože to je jazyk, který ke komunikaci využívá většinová společnost u nás, bude vyučován vzdělanými lidmi. Očekával bych, že budou mít pedagogické vzdělání v oblasti, kterou vyučují. V opačném případě neexistuje žádná záruka kvality výuky a nemůžeme se divit, že osoby s vadou sluchu často český jazyk neovládají nebo o něm mají velmi zkreslené představy.
Asi ani ten nejlepší kantor na světě nemůže docílit toho, aby byli všichni studenti v českém jazyce perfektní. Přesto je ale míra jeho vzdělání a zkušeností s výukou českého jazyka dobrým předpokladem, že se společně, student i učitel, přiblíží chtěnému cíli, tj. správné formě psané češtiny a schopnosti plnohodnotně porozumět psanému textu.
To, co bych očekával, však nefunguje. Na středních školách pro sluchově postižené vyučují český jazyk i lidé, kteří mají středoškolské vzdělání. Nechci nyní zpochybňovat kvalitu a kompetence každého jednotlivce, ale brada mi klesne skutečně nízko, když zjistím, že český jazyk vyučuje „učitelka“, jejíž nejvyšší dosažené vzdělání je tzv. rodinná škola s maturitou. Žádné pedagogické vzdělání, žádná specializace na český jazyk, žádné „pedagogické minimum“, nic. Kromě výše uvedeného hodnotí studenty střední školy z dějepisu, tzn. z předmětu, který se na rodinných školách vyučoval asi jeden rok, pokud vůbec. Samozřejmě, že se chystá zasednout i v maturitní komisi a hodnotit studenty při jejich dosud nejtěžší školní zkoušce.
Čtenáře určitě napadne otázka, co na to statutární zástupce školy? Nic. Právě on podepsal smlouvu s člověkem, který evidentně nesplňuje podmínky dané legislativou, konkrétně vyhláškou č. 139/1997 o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků, a sám nerespektuje § 3, odst. 1 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, kdy sám, coby ředitel, odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň výchovně – vzdělávací práce školy. Asi ho při úvahách, kam nejlépe „upíchnout“ kamarádku, ani nenapadlo, že takovým přístupem může téměř nevratně poškodit vzdělání lidí, jejichž startovací podmínky nejsou v tomto ohledu srovnatelné s našimi. Vlastně tím i popřel jeden z článků o vzdělání Listiny základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního systému.
Nevěřící Tomášové teď kroutí hlavou. Odborníci možná významně zvedají obočí. Rodiče jsou možná šokováni. Já jsem prošel všemi třemi stádii.

RADIM PAŘÍK,
Praha

< zpět do čísla
banners/louskacek.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
termaly_losiny_10-19.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz